Z technických důvodů byl provoz Čekanky zastaven. Naleznete zde ale přesto jednoduchý archiv všech článků, které za celou dobu její existence vznikly. Je tříděný podle autorů a články vypadají stejně jako dříve, jenom je nelze komentovat a nelze v nich vyhledávat podle jmen, názvů, ani jiných klíčových slov.
Děkuji všem autorům za pilné přispívání.
Vaše šéfredaktorka Táňa Kubátová
Historie vánočního času - Svatá Lucie
4. prosince 2024
Svatá Lucie, další z postav adventního času, je královnou noci. Zaháněla tmu a přinášela světlo. Jak se dočtete níž, její svátek se posunul, a už tomu tak nebylo. Ale jméno zůstalo a s ním i jeho význam - světlo a zář.
Všichni jistě známe rčení - Lucie, noci upije, ale dne nepřidá. To ale platí dnes, před rokem 1584 byl u nás svátek Lucie o deset dní později, a tak byla Lucie spojená se světlem, jak naznačuje její jméno, které pochází z latinského lux, tedy světlo. Podle juliánského kalendáře se její svátek slavil po zimním slunovratu, a tak opravdu zkracovala noc a přinášela více denního světla. Papež Řehoř XIII. chtěl v roce 1582 napravit dlouhodobý rozdíl v juliánském kalendáři, odebral z něj deset dní na návrh Luigiho Lilia, profesora matematiky na univerzitě v Perugii, a zavedl gregoriánský, čili řehořský kalendář. V Čechách a na Moravě se v pondělí 6. ledna 1584 lidé uložili ke spánku a probudili se o 10 dní později, 17. ledna.
Lucie skutečně žila kolem roku 300 v Syrakusách, našel se její hrob. Jinak opět mnoho nevíme a vše jsou legendy. Podle jedné odmítla v době pronásledování křesťanů žádost o ruku od pohanského šlechtice, protože chtěla zůstat mravně čistá. Protože nápadníkovi se nejvíce líbily její oči, vyloupla si je a šlechtici poslala. Panna Maria jí ale zrak vrátila. Podstoupila různé formy mučení, ale byly neúspěšné. Nakonec zemřela stětím mečem. Před smrtí předpověděla zánik Diokleciánovy vlády a schválení křesťanství. A obojí se stalo.
Jejími atributy jsou talíř s očima, palmový list jako symbol mučednictví, meč, kterým jí sťali hlavu, volové, kterým se nepodařilo s ní pohnout.
Je patronkou řemesel, k nimž je potřeba mít dobrý zrak, slepců, advokátů, spisovatelů, sklenářů, nemocných dětí a přástek. Proto se v den jejího svátku nesmělo příst. Pomáhá léčit oční a krční nemoci, úplavici a další epidemie.
Svátek sv. Lucie se odedávna připomíná 13. prosince. Dokazují to nejstarší české středověké kancionály.
Ještě na počátku 20. století zavítaly z říše čar a tajemství mezi obyčejný lid v předvečer jejího svátku Lucky. Byly oblečené v bílých šatech. Bílé byly i masky a dlouhé papírové zobany, vypadaly jako čápi. Oděv byl převázaný červenou stuhou, symbolem panenství.
Chodívaly tajuplně, pomalu, podivně při chůzi klapaly. Vydávaly nesrozumitelné zvuky, něco si pro sebe mumlaly, nebo byly úplně zticha.
Pro nedbale ustrojené a podivné ženy se používala nadávka “Lucka”.
Jejich úkolem bylo zbavit obydlí všeho nečistého a zlého. V jedné ruce nosívaly kosinku (křídlo z husy) nebo peroutku z husího peří. S nimi zametaly místnosti, prahy a všechny kouty, aby je zbavily zlých sil. Také je používaly na lechtání či dloubání.
V druhé ruce nesly dřevěný nůž omočený v krvi, symbol hrozby a trestu. Kontrolovaly, jestli ženy neporušují v den jejího příchodu zákaz předení. Ta, která předla, byla potrestána a věřilo se, že do roka oslepne.
Noc před svátkem sv. Lucie je čarodějná, má pro kouzla zvláštní význam. Scházejí se čarodějnice a kouzlí či čarují.
Podle lidové tradice je sv. Lucie ochranitelkou před jejich čárami. A jak se lidé chránili:
Hospodyně dávaly kravám od svátku sv. Lucie až do Štědrého dne kousek těsta s kořením a zeleninou, aby nad nimi neměly čarodějnice moc.
V tento den se nesmělo příst, aby Lucie nezacuchala přadena, ani drát peří, aby ho Lucie nerozfoukala. Zapovězeno bylo šití, praní prádla a pečení chleba.
Slepicím se dával hrách, aby hodně nesly, kravám česnek, aby hodně dojily, každý člověk snědl kousek česneku, i dobytek a psi, aby bosorky neškodily.
Václav Krolmus zaznamenal chození Lucky nebo Lucie v Čechách.
“Večer před sv. Lucií chodí veliká žena celá v bílém po domech s velikým nožem, kde jsou děti, kterým chce párat břicha, jestli se v adventě nepostily a nejedly střídmě. Chodí jako Perchta o Štědrém večeru a plní stejné povinnosti”.
Jsou známá přísloví se sv. Lucií:
Svatá Lucie je královnou noci
Na svatou Lucii jasný den, urodí se konopí i len
Svatá Lucie noci upije a dne nepřidá
Božena Němcová píše o Boleslavském kraji, “ že zde chodí Lucie, děti se jí straší, ale neukazuje se, jen se povídá, že je to bílá rozcuchaná žena”.
Karel Sellner napsal:
“Svatá Lucie noci upije, ale dne nepřidá, říkali staří a měli pravdu. O svaté Lucii lid věřil, že je ochranitelkou proti čarodějnicím a noc před svatou Lucií byla nocí tajemných kouzel. Není již pamětníků o chození Lucie čili Lucky. Byla to bílá, veliká žena (přestrojený muž), a chodila po staveních s velikým nožem, hrozíc jím dětem, které v adventě se nepostily. Také při zaříkávání některých nemocí dovolávaly se báby - lékařky pomoci svaté Lucie. Podobně jako Barborky nebyly ani Lucky k poznání. Namočily si obličej a foukly do mouky. Tak si zabílily obličej, že jich nikdo nepoznal”.
Literatura a fotografie
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě lidu českého
Kamila Skopová - Čechy, domov můj
Kamila Skopová - Rodinné stříbro
Kamila Skopová - Za kamna vlezem
Kamila Skopová - Hody, půsty, masopusty
Wikipedie
Autor: Alena Prchlíková