joudaweb - časopis Čekanka

Ambrož

Ambrož byla skutečná postava, svátek tohoto světce slavíme 7. prosince. Bývalo zvykem, že v tento den honil Ambrož děti kolem kostela. Ty na něj pokřikovaly hned jak se v podvečer u kostela objevil. Aby k sobě děti nalákal, pohodil po zemi cukrovinky. Děti neodolaly, sbíraly, Ambrož toho využil a honil je před sebou mávajíce kolem sebe koštětem.

 

Ambrož byl vysoký, nosil dlouhou bílou košili, na hlavě měl vysokou černou kuželovitou čepici, přes obličej roušku z tylu, na rukou bílé rukavice. V ruce držel větší koště polepené bílým papírem, jímž vyplácel neposlušné děti. Nosil s sebou drobné cukrovinky, které dětem rozhazoval.

 

Perchta

Někde se zjevovala v den sv. Barbory nebo sv. Lucie. Perchtu neměly děti rády. Nosila u sebe nůž a vyhrožovala jim, že pokud nebudou dodržovat půst, rozpáře jim břicho a vycpe ho koudelí, kterou si nesla v putýnce. Byla to postava nehezká, celá shrbená, oblečená do kožichu, se zvířecí maskou přes obličej, velkými zuby a dlouhým jazykem.

 

Klibna a Kozlík

Jsou to sice masopustní masky, které mají představovat kobylu či koně, ale patří také mezi novoroční převleky za zvířata, chodící v některých částech republiky o Vánocích i večer před svátek Tří králů.

Masku tvoří dva lidé zahalení do plachty. První představuje hlavu a přední nohy koně, druhý nohy zadní. Někdy je hlava nesená na tyči, jindy nese člověk konstrukci kolem těla a je jezdcem.

Jsou to masky veselé, sršící humorem, konající různé vylomeniny pro dobrou náladu.

 

Štědrá bába

V některých oblastech chodívala Štědrá bába, říkalo se jí také Klovcová, Klovatá nebo Šťuchavá. Bývala celá v bílém, na obličeji měla masku v podobě čápa s dlouhým nosem. Někdy se zahalil do bílého prostěradla i muž. Chovala se různě. Někdy nespatřena pokládala dárky za dveře, jindy vymýšlela žerty, hrozila a napomínala metlou.

V Pojizeří ještě před 50 lety dávaly pro ni děti na Štědrý den blízko dveřím punčochu. Bába sice nevstoupila do místnosti, ale na Boží hod v ní děti našly dárky.

 

Ometačka a Ometač

Záhadné postavy celé v černém se věnovaly oprašování v místnostech. Ometačka před vstupem do místnosti třikrát zaklepala, peroutkou očistila plotnu a požehnala jí, popřála šťastný nový rok, poprosila o almužnu a odešla.

Ometač, říkalo se mu i Smítálek a Kališ, vstoupil do domu a pozdravil. Zlatou peroutkou oprašoval nábytek a k tomu si prozpěvoval nábožnou píseň. Potom popřál všem šťastné a veselé svátky.

Tyto postavy nebyly strašidelné, jen záhadné, přinášely s sebou mnoho tajemného.

 

Mikuláška

Mikuláška, čili Mikulášova matička, Mikolajka, nebyla tak hodná jako biskup. Chodívala společně s Mikulášem nebo sama. Nenosila dárky, ale nabádala děti k poslušnosti a trestala březovou metlou, i když byly hodné.

Byla oděna do bílých šatů, obličej měla pomoučený a zakrytý rouškou. Zvonila na zvonek, šlehala do oken metlou a dětem naháněla strach.

 

Žber

Byla to postava vysoká, celá pokrytá koudelí, na hlavě měla dřevěný kýbl, tedy džber. Chodívala po vsi 13. prosince. Na vozíku taženém koníkem nebo oslem měl Žber uloženou koudel. Zastavoval se ve staveních, kde měli zlobivé děti. Podobně jako Perchta zakrváceným nožem hrozil, že dětem rozřízne břicho, vyndá vnitřnosti a místo nich vloží koudel. Za týden si měl odvézt tělíčko, na které s sebou vozil pytel.

Ze Žbera šel strach. Pokud děti zlobily, matky jim hrozily: “Budete ticho, že na vás zavolám Žbera, a hned ztichly jako beránci.”

 

Literatura a fotografie

Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě lidu českého

Kamila Skopová - Čechy, domov můj

Kamila Skopová - Rodinné stříbro

Kamila Skopová - Za kamna vlezem

Kamila Skopová - Hody, půsty, masopusty

Wikipedie