joudaweb - časopis Čekanka

Vánoční svátky začínají na Boží hod vánoční, nebo také Slavností Narození Páně, 25. prosince a končí 6. ledna svátkem Tří králů. Jsou to nejkrásnější svátky v roce. Během svátečních dní mnohem víc vnímáme slovo domov a rodina.

 

Vánoční čas je čas zimní, v kterém vládne zimní příroda. Zvyky a přání byly v tomto období zaměřeny na zajištění úrody, hojnosti a štěstí v dalším životě. Víra v magickou sílu slova provázela lidi zejména při koledách.

 

Vánoční svátky byly u nás zavedeny ve 4. století. Nahradily pohanské slavnosti zimního slunovratu. Podnětem k oslavám byla chvíle, kdy byla délka noci nejdelší a začalo přibývat světlo, a s ním i znovuzrození života.

 

V roce 1397 popsal mnich Jan z Holešova, jak vypadaly svátky v době vlády Václava IV. Většina tehdejších zvyků se dochovala do dnešních dnů. Je to zápis velmi výjimečný, žádný národ v Evropě nemá z této doby popis slavení vánočních svátků. V díle je napsáno:

“Na památku nebeské štědrosti křesťané ten večer vedou si štědře. I chudý otec snaží se potěšit své dítky alespoň rozžehnutím velké svíce. Staří lidé otevírají v ten den své dveře dokořán, aby kdokoli mohl vejít a přijmout pohostinství. I dobytku se přilepšuje do žlabu. Také měšce mají lidé na Štědrý den otevřené, peníze kladou mezi jídlo, nikoli však z pýchy, ale proto, aby byly po ruce, kdy do domu zavítal nuzák. V předvečer narození Pána našeho Ježíše se věrní křesťané postí až do hvězdy, tedy do večerní doby, kdy se už první hvězda večernice zjevuje zraku nebo by se mohla zjevit, kdyby byl jasný den. Trochu se posílí jídlem, spánkem, pak bdí až do jitření a chválí Pána Boha.”

 

Jan z Holešova píše také o ovoci, které je oblíbené a jí se spolu s vánočkami na paměť sladkého plodu Panny Marie. Zmiňuje se, že se stromy ovazují bílou slámou jako symbol Mariiny čistoty. Vzpomene i na koledníky a vadí mu, že stále se dodržují pohanské zvyky a lidé se chovají zhýrale.

Arcibiskup Arnošt z Pardubic byl nespokojen s večerní zábavou. Běduje, “ že hráči, prostí i urození, muži i ženy, hrají v posvátný čas štědrovečerní dlouho do noci v kostky”. Odsuzoval “hru kostečnou”, hraní karet, volnou zábavu ve dnech svátečních. Píše tak v řádu Arnoštově, nabádá, aby hra kostečná byla zakázána a posvátný čas štědrovečerní trávili lidé ve zbožnosti.

 

Šimon Žlutický v roce 1588 píše, že byl na Štědrý den “bez jídla, pití, zlatých prasátek”.

Jan Jeník, rytíř z Bratřic, píše v polovině 18. st.: “Aby i ty malé děti celičký den spolu hlad trpěly, slibovalo se, že ten, který nic jísti nebude a píti nebude, zlaté prasátko večer uhlídá.” Děti se škádlívaly odleskem zrcadla, jak zlaté prasátko běhalo po stropě a po zdech.

 

Do 17. století se oslavy konaly především v kostelích. Byl v něm vystaven betlém, hrály se církevní vánoční hry, v nichž účinkovali především žáci, a konaly se štědrovečerní mše. Když byli herci z kostela vyhoštěni kvůli nevhodným scénám, chodili hrát dům od domu, tedy koledovat.

 

Od 17. století se oslavy přesunuly do rodin, v kterých se oslavilo narození Ježíška v rodinném kruhu. Vítal se i návrat slunce spolu se zvyky a obyčeji Štědrého dne.

 

Několik štědrovečerních zábav z doby pozdější:

Oblíbené bylo vítání Ježíška práskáním bičem. Hoši si bič tajně vyrobili, připravovali se tak, aby je nikdo neviděl, a pak se radostně proháněli po vsi a práskali, jak nejvíce mohli.

Po večeři se od pradávna vyráběly hračky z ořechových skořápek, které zbyly po večeři. Tvořily se i figurky z jablek, sušených hrušek, kaštanů, rozinek. Čas pospolu trávili lidé starší i ti nejmladší.

Na jižní Moravě chodívali chlapci s koledou Štěstí. Potřebovali březový prut, zastrčili ho do hrnce a na něj navázali jablíčka, švestky, hrách, kousky látek a barevných papírků. V nádobě, která představoval chlév, byl mech, k němu přidali jesličky, děťátko a holubičku. Po cestě se Štěstím zpívali koledy.

Na severní Moravě se chodívalo také se Štěstím, říkalo se ščastnikovat nebo ščastnička. Na Štědrý den přinesl po večeři hospodář jedlovou větvičku a vložil ji do hnoje. Děvečka druhý den brzy ráno nabrala v potoce proti proudu vodu (Jordánku), do ní ščastničku namočila a kropila s ní všechny lidi ve stavení, když ještě leželi. Jordánku pak vylila do mísy, každý do ní vložil peníz, a všichni se ve vodě omyli. I zvířata byla pokropena ščastničkou, která se potom rozlomila na tři díly. Jeden se uložil pod strop v jizbě, druhý ve chlévě a třetí v ovčírně.

Po večeři se zbytky jídel dávaly stromům, studni a ohni. I myšky dostávaly drobky, protože se věřilo, že nebudou škodit v domě.

 

V Čechách chodívali chlapci se Štěstím na Štědrý den a na Nový rok. Koledy měli stejné, jako moravské děti.

 

Štěstí, zdraví, pokoj svatý vinšujeme vám,

napřed pánům hospodářům a potom dítkám.

Z daleka se vedeme, novinu vám neseme,

co se stalo, přihodilo v městě Betlémě.

Narodilo se tam dítě, leží na seně.

Narodil se tam Spasitel, posílá mě k vám,

udělejte mu koledničku a já mu ji dám.

Chlebíčka nechce bráti, nakrmila ho máti,

pár dukátů na žemličku máte poslati.

 

Karel Sellner o Štědrém dni píše:

“Noc posvátného slunovratu byla plná kouzel a tajemných zjevení. I budoucnost bylo možno odkrýt odvážnému, neboť jen v tuto jedinou noc v roce domácí zvířata hovoří spolu řečí lidem srozumitelnou a ohlašují věci příští a osud lidí v novém roce. Někdo z domácích vešel s tvarohovým koláčem o půlnoci do chléva, usedl mezi krávy do žlabu a vyslechl, co bude. Řeči zvířat porozuměl o štědrovečerní noci také ten, kdo se celý den postil. Ne vždy je ale dobře odkrývati běh budoucích časů…”

 

Jak lidé prožívali čarovný Štědrý den, co si přáli, či čeho se báli, to si povíme příště.

 

Literatura a fotografie

Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě lidu českého

Kamila Skopová - Čechy, domov můj

Kamila Skopová - Rodinné stříbro

Kamila Skopová - Za kamna vlezem

Kamila Skopová - Hody, půsty, masopusty

Pavel Toufar - Vánoce

Wikipedie