joudaweb - časopis Čekanka

Z technických důvodů byl provoz Čekanky zastaven. Naleznete zde ale přesto jednoduchý archiv všech článků, které za celou dobu její existence vznikly. Je tříděný podle autorů a články vypadají stejně jako dříve, jenom je nelze komentovat a nelze v nich vyhledávat podle jmen, názvů, ani jiných klíčových slov.

Děkuji všem autorům za pilné přispívání.

Vaše šéfredaktorka Táňa Kubátová

Historie vánočního času - Pověry a čarování o Štědrém dnu

13. prosince 2024

Antonín Vojtek, Svatá noc

Karel Jaromír Erben napsal, že Štědrý den je tajemný svátek. V dnešním díle se zaměříme zejména na věštění a hádání, které od nepaměti provází tento den a večer.

K této noci patří věštby budoucnosti, života, smrti, počasí, ale i  lásky a svateb. Některé jsem napsala, většina je z Pojizeří a Mladoboleslavska.

 

Dívka, která se chtěla vdát, osudu napomáhala. Některé zvyky se shodují s těmi ondřejskými:

Pod tři hrníčky vložila dívka prstýnek, sousto chleba nebo hřebík. Podle toho, který hrníček obrátila, čekal ji myslivec, sedlák nebo řemeslník.

Děvčata chodila třást bezem a říkala: “Třesu, třesu bez, ozvi se mi pes, kde můj milý dnes.” Po večeři třásly na zahradě mladou jabloní. Poslouchaly opět štěkání nebo vytí psa, z které strany se ozval, z té přišel ženich. Dívky také tloukly na kurník. Když se ozval jako první kohout, mohly se chystat vdavky.

Mladé dívky toužící po svatbě házely na Štědrý den střevícem. Postavily se zády ke dveřím a přes rameno botu hodily. Pokud špička směřovala ke dveřím, dívka se do roka vdala, pokud dovnitř, zůstala svobodná.

Jméno milého se věštilo i pomocí jablečné slupky. Dívka nožem oloupala jablko tak, aby měla co nejdelší slupku. Tou třikrát nad hlavou zatočila a odhodila ji za sebe. Z tvaru, který vznikl na podlaze, odhadovala počáteční jméno hocha.

Pokud se chtěla dívka příští rok vdát, musela posbírat devět patek od vánoček.

Zamilovaná dívka se snažila vložit pod polštář hochovi, který se jí líbil, hřeben se svými vlasy. Pokud mládenec na takto upraveném lůžku usnul, zamiloval se do ní, protože mu hezky ustlala.

 

Co se všechno nesmělo během Štědrého dne dělat:

Na Štědrý den se nesmělo zametat nebo vynášet odpadky z domu. Podle staré tradice si můžeme vynést štěstí nebo duše zemřelých.

Zapovězeno bylo také mletí obilí, šití, pletení, vylévání vody, praní a věšení prádla, vynášení popela, bílení stěn či prudce vstávat od stolu.

Nesmělo se příliš hlasitě mluvit a smát se.

Nesmělo se nic půjčovat, prodávat či kupovat.

Kýchání mohlo přivodit smrt.

Tradice říká, že pokud se vydržíme postit od rána do východu první štědrovečerní hvězdy, uvidíme zlaté prasátko. To bylo symbolem slunce a mělo přinést životodárnou sílu do dalšího roku. Pokud byly děti hodné, pouštěli jim rodiče zlatá prasátka zrcátkem na stěnu.

 

Předpovědi počasí v novém roce:

Lidé oloupali z cibulí dvanáct sukének, pro každý měsíc jednu. Každou osolili a položili vedle sebe. Pokud se sůl do rána na sukénce rozpustila, byl měsíc, kterému byla sukénka přiřazena, deštivý, pokud jen zvlhla, byl měsíc normální, celá zrnka soli patřila měsíci suchému.

Do vody se házelo 12 jablečných jadérek. Kolik jich vyplavalo na povrch, tolik mělo být suchých měsíců v příštím roce.

 

Pojištění zdraví lidí i zvířat

Aby byla domácí zvířata v příštím roce zdravá, pekly se v předvečer Štědrého dne z obyčejného těsta jejich postavy. O půlnoci se pověsily do chléva, stáje, nad kurníky i nad psí boudu.

Rozkrajování jablek je zvyk z keltské doby. Hvězdička znamenala zdraví a štěstí, křížek vážnou nemoc nebo smrt. Jablka se rozkrajovala napříč. Předzvěstí nemoci bylo červivé jablko.

Při loupání ořechů se prohlížely ořechy. Jen zdravá jádra zaručila v novém roce zdraví a štěstí.

Pokud na Štědrý den napadl sníh, lidé po něm běhali a otírali si pokožku těla. Byli potom po celý rok zdraví.

Životodárná byla také koupel v zamrzlém rybníku ve vysekaném otvoru.

Kdo si namazal hruď medem, byl ochráněn před čarodějnicemi.

 

Co přinese příští rok v oblasti hospodářství a prosperity:

Aby měla studánka po celý rok dobrou vodu, ráno na Štědrý den se do ní vhodilo jablko a ořech. Hospodář během dne klepal na ovocné stromy a říkal: “Pane Bože, rač nám dáti, abychom měli co trhati.” Hospodyně bohatou úrodu pojistila tím, že si otřela ruce od těsta při pečení vánoček o kůru stromů. Říkala: “ Stromečku, obroď, obroď, aby byly plodné.”

Třesení ovocnými stromy mělo zajistit bohatou úrodu

Pokud si dáme do peněženky tři šupiny ze štědrovečerního kapra, budeme mít dostatek peněz po celý rok. Stejný význam měly i  šupiny pod štědrovečerním talířem nebo držení mince při štědrovečerní večeři v levé ruce.

K věštění budoucnosti bylo potřeba sedm hrnečků. Pod každý se vložil jeden předmět a hrníčky se promíchaly. Pak už jen stačilo jeden otočit. Mince byla symbolem pro bohatství, uhlí pro nemoc, prsten pro svatbu nebo lásku, hřebínek varoval před nedostatkem, šáteček věštil cestu, chléb štěstí a dudlík miminko.

Před štědrovečerní hostinou hospodyně prohlédla domácnost, jestli se v ní nenacházejí cizí předměty. Pokud tomu tak bylo, musela je před večeří vrátit, jinak by jí tyto věci přinesly v příštím roce velkou smůlu.

Hospodář má mít kapsy otevřené, aby do nich spadlo štěstí.

 

Posílení rodinné pospolitosti:

Aby zůstala rodina příští rok pospolu, svázaly se před štědrovečerní večeří silným provazem nebo řetězem nohy stolu. Na něj si pak pokládali lidé sedící u stolu nohy, aby byli s ostatními svázáni.

Štědrovečerní večeře se prostírala pro sudý počet lidí. Pokud byl v rodině počet lichý, jedno místo bylo určeno pro poutníka nebo jako vzpomínka na ty, kteří s námi k jednomu stolu již nezasednou.

Jablko sloužilo i k získání rodinné pospolitosti. Rozkrojené na tolik částí, kolik bylo lidí u štědrovečerního stolu, a společně snědené, zaručilo, že pokud by někdo ze zúčastněných “zabloudil”, vzpomínka na lidi, s nimiž jedl jablko, ho vrátila zpět.

Tváře pomazané na Štědrý den medem zaručily přátelství známých po celý rok.

 

Pouštění lodiček

Pouštění lodiček je oblíbeným zvykem i dnes. Lidé si vyrobili lodičky ze skořápky vlašského ořechu, postavili do ní malou zapálenou svíčku a sledovali její pohyb po hladině. Pokud stála u okraje mísy, nečekala se žádná změna. Pokud se točila v kruhu, symbolizovala nerozhodnost, zhasnutá svíčka neupřímnost, převržená smrt, dotyk s jinou lodičkou přátelství a lásku. Jestliže lodička odplula od ostatních, byl nablízku odchod z rodiny, naopak, pokud držely loďky u sebe, zůstane rodina spolu. Pokud lodička přeplula celou nádobu, získáme to, co si přejeme.

 

Hrátky s olovem

Počátek tavení olova a jeho lití do vody bychom nalezly v keltské magii vody. Druidové ho prý převzali od kněží z bájné Atlantidy. Zvyk měl svůj ustálený postup. Dvě velké vařečky se položily na nádobu s vodou, přes ně starý klíč s velkým uchem. Kousek olova se roztavil a kápnul uchem klíče do vody. Když olovo ztuhlo, opatrně se vyndalo z vody, ani kousek se nesměl ulomit. Potom odlitky prohlíželi a porovnávali s věcmi, které znali.

Pokud viděli zvíře, dívali se lidé do snáře. Květiny znamenaly štěstí v rodině a lásku. Ještě lepší bylo srdce a dvě spojená, to už byla láska velmi blízko. U stromů záleželo na tom, jak vypadal. Pěkný tvar znamenal skvělé dny, polámané větve nemoc, stromy s jehličím smrt. Uzavřený kruh značil úspěch v povolání, pokud bychom ho zlomili při vytahování z vody, měli bychom sedm let smůly. Čáry, zejména ty rovné, ukazují na velkou spokojenost a klidný život. Dům věštil štěstí, hvězda úspěch, kometa velké životní změny.

Během válek se tento zvyk neprováděl, nebylo dostatek olova.

 

O štědrovečerní večeři a pokrmech s jejich symbolikou, si povíme příště.

 

Literatura a fotografie

Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě lidu českého

Kamila Skopová - Čechy, domov můj

Kamila Skopová - Rodinné stříbro

Kamila Skopová - Za kamna vlezem

Kamila Skopová - Hody, půsty, masopusty

Pavel Toufar - Vánoce

Wikipedie

 

 

 

Autor: Alena Prchlíková


komentářů: 0