joudaweb - časopis Čekanka

Na štědrovečerním stole nechyběly svícny. Bývaly doplněny zelenými větvičkami i červenými jablíčky. Používaly se i trnité větvičky ozdobené pestrými útržky nebo se jablíčka spojila špejlemi s navléknutými rozinkami. Svíčky vhodně doplňovaly zvolené uspořádání.

 

Večeře začínala společnou modlitbou a vzpomínkou na události, které v roce proběhly, smutné i veselé. Ve vesnických rodinách se na stůl rozprostřela bílá plachta, rozsívka, z níž se na jaře rozsévalo obilí. Aby se zaručila úroda, nasypala se pod ní všechna semena z plodin, které v hospodářství pěstovali. Po svátcích se uchovala a promísila s těmi, které byly určené k setí.

 

V některých místech se adventní půst nedodržoval, ale na Štědrý den ano. Den před Štědrým večerem se tedy konala večeře s masem, která se nazývala tučná, hojná nebo tlustý večer.

 

V městských rodinách se na stůl pokládal na celé svátky až do Štěpána bílý nebo vyšívaný ubrus. Jídlo bylo na tácech a každý si ho vzal podle chuti.

 

Štědrovečerní jídla se lišila podle krajů a movitosti rodiny. I v těch nejchudších byla večeře o poznání bohatší než v jiné dny. Jídla mělo být hodně, nejméně devatero chodů. Tím bylo zaručeno štěstí, přežití a prosperita. Devítka je magické číslo, poslední z jednociferné řady, symbolizuje naplnění a uzavření, ale také konec a současně začátek. Pod talíři se ukrývaly drobné penízky, stoly zdobila zelená dekorace s rozsvícenými svíčkami nebo i vánoční stromeček.

Hospodyně všechno nachystala na stůl před večeří, nikdo nesměl v průběhu ní odcházet, protože se věřilo, že by se rodina příští rok nesešla celá.

 

Jídlo bylo důležitou součástí svátků v každé době. Advent bylo období postní, a tak si lidé mohli dopřát pokrmy z masa až na Boží hod vánoční, který je hlavním vánočním svátkem. Na Štědrý večer připravovali hlavně pokrmy, které měly symbolický význam. Platilo, že vše, co položili na stůl, měli by na něm mít i v příštím roce.

A tak nechybělo pečivo z pšeničné a žitné mouky, chléb i vánočka, polévka pro sílu, česnek jako ochrana proti nemocem, zlým silám a pro posílení, med pro dobrotu srdce a zdraví a na připomenutí darů přírody, různé druhy sušeného ovoce a ořechů.

Pro zachování plodnosti, hojného množství a nabytí majetku nesměly chybět luštěniny, obiloviny a houby. Hrách spojoval stolovníky, čočka přinášela peníze. Na objemu nabývaly i kroupy, krupky a kynuté pečivo.

Na stole nesměl chybět chleba, který byl považován za základní potravinu a symbol dostatku. Upečený na svátečním stole představoval svět. Spodní část byla země, vrchní polokoule tvořila oblohu. Ošatky se pletly tak, aby na kůrce zanechaly otisk paprsků, k nimž přidali pekaři hvězdičku.

Maso na stole chybělo, ale byly povoleny ryby, šneci či raci. Ryby se objevovaly jen v krajích, kde byly rybníky nebo řeky. Kdo si nemohl rybu koupit, upekl ji z kynutého těsta.

 

Štědrovečerní večeře se mnohde začínala oplatkami nebo chlebem, obojí s medem či česnekem.

 

Následovala nebo byla prvním chodem polévka. Nejčastěji hrachová nebo jiná luštěninová, kroupová, jáhlová, zeleninová, v místech s přírodní vodou rybí. Sušené houby, nebeský dar, se přidávaly podle možností do všech.

Potom přišel na řadu černý kuba, typické jídlo pro tuto večeři. Jméno dostalo podle hřibů modráků. Byly v něm zkombinovány nejdůležitější potraviny - houby, krupky a česnek. Po namočení se houby a krupky uvařily, přidal se česnek, sádlo nebo škvarky a koření. Vše se vložilo do pekáčku a zapeklo. Věřilo se, že kdo snědl na Štědrý večer černého kubu, byl po celý rok zdráv.

 

V některých částech vlasti se pekl hubník, který je podobný houbové nádivce. Místo krupek se používalo nakrájené pečivo, které se pokropilo mlékem, nebo kaše z hrubé krupice. Obojí také zvětší svůj objem. Přimíchaly se uvařené houby, česnek a koření. Směs se vložila do pekáče a po krátkém zapečení se zalila rozšlehanými vejci s mlékem nebo smetanou.

 

Obiloviny a luštěniny v mnoha podobách patřily neodmyslitelně na sváteční stůl, nejčastěji ve směsích nebo kaších. Oblíbené byly od starodávna jáhly, malé žluté kuličky, které připomínaly mince. Jáhlová kaše se polévala sirupem z cukrové řepy nebo medem, jahelník se nejčastěji pekl se švestkami.

Z prosa se připravoval nákyp nebo sladká kaše sypaná mákem, pracharandou či perníkem.

Hrachová kaše či jiná luštěninová byla ochucená česnekem a sádlem se škvarky. Jedla se i svarba, směs vařeného hrachu, krup, česneku, na sádle opečené cibulky a kořením.

 

Posledním chodem bylo sladké pečivo, nejen vánočka, ale i koláče, peřinky či peciválky. Koláče se pekly den před Štědrým večerem. Na přípravě se podílela celá rodina. Muž třel mák trdlem v pernici, kameninové míse, jenž měla vroubkované dno. Hospodyně zadělala těsto, dívky připravovaly náplně. Maková “vomasta” se sypala “štrejzem” z cukru, mouky a másla, tvarohová rozinkami. Pekly se i “tupláky”, poschoďové koláče plněné stejnými náplněmi jako běžné.

 

Pupáky nebo také peřinky či peciválky, se pekly o několik dní dříve. Byly to buchtičky, které se před podáváním napařily ve vařícím mléce a polily makovou omáčkou.

V některých krajích se jedly vařené nudle ochucené strouhaným perníkem nebo vdolky s povidly.

 

Ke sladkému pečivu se podávala muzika, tradiční štědrovečerní pokrm, nazývaný také odvárka, lízačka nebo tomáškový kompot. Podle tradice se muzika vařila 21. prosince na svátek sv. Tomáše. Je to omáčka či kaše ze sušených hrušek, jablek a švestek. Nejprve se ovoce namočilo do studené vody, potom se rozvařilo s hřebíčkem, skořicí, badyánem a citronovou kůrou. Rozvar se prolisoval, zahustil perníkem nebo švestkovými povidly, osladil medem. Do hotové muziky se nakonec zamíchala ořechová jádra, oloupané mandle nebo rozinky a uložila se, aby se chutě prolnuly. Muzika se jedla teplá i studená, dříve k masu, později k vánočce. Společná konzumace zaručovala svornost rodiny.

 

Po večeři se zbytky jídel sklidily a odnesly ovocným stromům, aby přinesly bohatou úrodu plodů, domácím zvířatům, které v tuto noc mluví lidskou řečí, studánce, aby měla čistou vodu, kosti se hodily do ohně nebo pod jabloň a mouka do komína.

 

Po večeři se lidé shromáždili u stromečku, děti dostaly dárek, zapálily se svíčky na stromečku, zpívaly se koledy a věštilo se. Lidé si vyprávěli, vzpomínali na události, které se v tom roce staly. Pokud měli betlém, vkládali Ježíška právě tento den do jesliček. Postupně přidávali i další postavičky, které si bud koupili nebo doma zhotovili. Před půlnocí se všichni teple ustrojili a vydali se do místního kostela na půlnoční mši, které se zúčastnili i dva pastýři. Jeden odtroubil začátek a konec za oltářem, druhý na kruchtě vedle varhan, jako když svolává stádo.

 

Jako zajímavost uvedu několik jídelníčků. U šlechty mě nepřekvapil sled jídel, u spisovatele a sokola ano.

 

Štědrovečerní jídelní menu sestavil v 19. století pro zámeckou hostinu na zámku Mělník, patřící české šlechtě Lobkovicům, šéfkuchař francouzské šlechty. Na jídelním lístku byly tyto pokrmy: rybí polévka s noky, vařený labský losos s holandskou omáčkou, kuřecí pěna, kančí žebírka s kaštany, husí paštika s mandlemi, pečený bažant plněný husími játry, vařený chřest s máslem, smažená jablka s vinnou pěnou, čokoládový pudink.

 

Ignát Herrmann (1854 - 1935), český spisovatel a redaktor, večeřel rybu na černo, rybí polévku, nadívané hlemýždě a jablkový závin.

Jindřich Fügner (1822 - 1865), spoluzakladatel spolku Sokol, měl velmi zvláštní jídlo - hovězí maso a jablkový závin.

 

Servác Bonifác Heller, Herrmannův kolega z redakce Národních listů vzpomínal: “Nejprve byla rybí polévka, potom kolovala mísa s drobnými placičkami obloženými kaviárem, kousky uzeného lososa, úhoře a sardinek, potom přišla černá ryba s knedlíkem, pak smažený kapr, k němuž nabízeli strouhaný křen nebo všelijaké zavařené ovoce, dále pečená vydra s podivnou omáčkou, na to pečení hlemýždi a nakonec lívanečky a zákusky. “

 

Literatura a fotografie

Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě lidu českého

Kamila Skopová - Čechy, domov můj

Kamila Skopová - Rodinné stříbro

Kamila Skopová - Za kamna vlezem

Kamila Skopová - Hody, půsty, masopusty

Pavel Toufar - Vánoce

Wikipedie