joudaweb - časopis Čekanka

Vánoční františek

Pálení vonných směsí navazuje na pohanský zvyk vykuřování domovů na přelomu starého a nového roku, aby se zbavily všeho zlého. U nás se tento zvyk ujal nejdříve v Krušnohoří asi před 300 lety.

 

Kuželům s typickou vůní říkáme františek, možná podle tvaru připomínajícího mnišskou kapuci františkánů. Původně se františky vyráběly z páleného dřevěného uhlí, nejčastěji lipového. To se umlelo a přidala se k němu pryskyřice z Kadidlovníku pravého, která vytváří tu “správnou vánoční vůni”. Františky musíme položit na nehořlavou podložku a zapálit jen špičku.

 

Vánoční purpura

U vánoční purpury můžeme objevit spoustu vůní. Připravuje se z koření, smolných třísek nebo pilin a vonných bylin. Můžeme docílit různé vůně podle svého přání nebo potřeby, protože s nimi můžeme “čarovat” a přizpůsobovat své náladě.

 

Většinou se používá hřebíček, skořice, muškátový oříšek, heřmánek, lipový květ, mateřídouška, levandule, tymián, rozmarýn, majoránka, jehličí, listy jahodníkové, borůvkové, eukalyptus, anýz. Můžeme vůni zvýraznit kapkami éterického oleje.

 

Některé byliny se přidávají pro své léčivé účinky.

Rozmarýn se používá na omlazení a očištění domu.

Šalvěj je bylinou nesmrtelnosti a domácího štěstí, má dezinfekční a protizánětlivé účinky, chrání dům před zlými silami.

Vůně jalovce dokáže zahnat nejen nemoci, ale i zlé síly.

Jehličí z jedle, stromu považovaného za symbol života, uzdravuje, a obnovuje ztracené zdraví.

Svazek routy vonné se kropil svěcenou vodou, aby chránil domy před zlem. Vůně z listů navozuje uklidnění, uvolnění až spánek.

 

Purpura se nasucho praží, pokládá se na teplou podložku a poté na topení. Pomalu se odpařuje vůně z použitých bylin. Můžeme si směs poskládat podle svých oblíbených bylinek nebo koření a navodit si sváteční atmosféru, klid a pohodu.

 

Zvykoslovné předměty

 

Zvykoslovné předměty byly součástí obřadů, měly svou symboliku a význam, podobně jako různé zvyky a obyčeje zaměřené na chod domácnosti, počasí a zdraví. Neměly domy krášlit, ale my je dnes tak vnímáme a vytváříme je pro radost i ozdobu adventního času.

 

Adventní zyvkoslovné předměty byly sestavovány z předmětů, jejichž symbolika byla tradována po staletí.

Symbol života, světla, zdraví - zelený strom nebo větve, červené jablko, barevné látky, figurální pečivo a svíčky

Symbol plodnosti, bohatství a jeho nabývání - luštěniny, sušené ovoce a houby, obilí, šípky, makovice, ořechy a kynuté pečivo. Tedy to, co nasáknutím vody, vařením či pečením zvětšuje svůj objem.

Symbol ochrany před zlými silami, domů, lidí i zvířat - chléb, česnek, sůl, med, trnité pruty, svěcené předměty a pokrmy, červená barva jablíček a stuh

Symbol smrti - vymlácená sláma bez klasů, přelomená svíce

Symbol slunce - paprskovitě napíchaná dřívka či špejle s pamlsky nebo ozdobami, připomínají prastaré slunovratové obřady

Na zelenou ozdobu všech věcí se používal většinou krušpánek. Lidově se tak říká zimostrázu vždyzelenému, buxusu. Má drobné lístky, které skryjí, co má být ukryto. A krásná zelená barva doplní každé aranžmá.

 

Zvykoslovných nebo také se říká obyčejových předmětů bylo několik druhů. Každý byl trochu jiný, ale ve všech se objevovaly některé věci z výše uvedeného seznamu. Používalo se zejména sušené ovoce, všechny dostupné druhy, vlašské a lískové ořechy, šípky, malá jablíčka, makovice, perníčky, upečená zvířátka, napučený hrách, červené mašličky nebo ústřižky barevných látek, výstřižky z barevného papíru…

 

Vrkoče

Vrkočů bylo několik druhů. Mikulášský, přástevnický, volně stojící nebo v hrnečku. Původně to byla kola spletená z těstových copů, do kterých se zapíchla dřívka s napíchanými cukrovinkami.

 

Základem na vyšší tradiční adventní vrkoč jsou z kynutého těsta upletené třípramenné copy, které stočíme do věnce. Připravíme jich několik v různých délkách. Potřeme vejcem a upečeme. Na silnější dřívka navlékneme sušené ovoce, zapíchneme do těsta, vrchol svážeme a zabodneme do něj jablko. Ozdobíme krušpánkem a červenými stuhami.

 

Jiná varianta vrkoče má také do spletených copů napíchaná dřívka s rozinkami nebo šípky, ale copy spojíme řetízkem z nabobtnalého hrachu. Na vrchol zapíchneme krušpánek, makovici či jablko, které můžeme ovázat mašlí.

 

Vrkoč v hrníčku dostávaly většinou děti od Mikuláše. Do nádoby nasypeme vlhký písek nebo aranžovací hmotu. Na špejle nebo dřívka navlékneme drobnosti k snědku. Povrch hrnku ozdobíme, a tím ho zakryjeme, krušpánkem.

 

Třesolka

Na vyrobení třesolky potřebujeme husí brk z křídla. Zbavíme ho pápěrek, špičku šikmo seřízneme a na spodním širším konci ji rozstříháme na úzké proužky. Na ně napíchneme namočený nabobtnalý hrách a vše zapíchneme do bubáku velkého červeného jablka. Hrášky uschnou, tím se upevní na koncích, a neustále se třesou - tedy třesolka.

 

Svět nebo také Král

Do horní části velkého červeného jablka napícháme na špejlích připevněné makovice, šípky, sušené ovoce, ořechy, podobně jako u vrkoče. Aranžmá doplníme větvičkami krušpánku a postavíme na trojnožku vyrobenou z dřívek obtočených červeným papírem. Nakonec přivážeme malé červené jablíčko pod velké. Stvořili jsme visutou nebeskou zahrádku, pod ní se kývá malý a chudý svět.

 

Ježek

Nejprve si upečeme z kynutého těsta malý podlouhlý bochánek podobný tělu ježka. Na špejle napícháme stejné drobnosti jako u dalších výrobků, symboly plodnosti, štěstí a zdraví. Vetkneme je do bochánku, vypadají jako bodliny ježka.

 

Zahrádka

K vytvoření pyramidy potřebujeme 5 červených jablíček, 5 svíček, větvičky krušpánku a špejle. Jablka vzájemně propojíme špejlemi s napíchnutými rozinkami a dalším sušeným ovocem. Do jablek vbodneme svíčku, u které jsme spodní část nahřály v horké vodě. Dozdobíme krušpánkem.

 

Trnkové větve

Větve mají od pradávna funkci ochrannou. Pěknou větvičku z trnky zabodneme do velkého jablka upraveného tak, aby stálo. Na bodliny napíchneme napučený hrách, kousky barevných látek, šípky a opět sušené ovoce nebo kolečka z barevného papíru. Vrcholem bude malá svíčka.

 

Polaz, polazník - koledník

Polaz patří mezi ty zvykoslovné předměty, které pocházejí z doby slavení slunovratu. Jablko nebo kulatý bochánek těsta tvoří základ, do něhož jsou paprskovitě napíchané špejle se symboly plodnosti, světla a zdraví, tedy opět surovinami, jako v předešlých případech. Jsou to sluníčka, která svou barevností pomáhala lidem v době temné od strachu ze zimy i nemocí. Slavení zimního slunovratu patřilo k velkých událostem, a jistě není náhodné, že církev ve 4. století právě na tento čas ustanovila datum narození Krista.

Polazy, jméno je odvozeno od staroslovanského polaziti - koledovati, bývaly zavěšeny v chodbě. Koledníci a návštěvníci přinášející přání do domu si mohli ze zavěšeného polazu sundávat cukrovinky.

 

Literatura a fotografie

Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě lidu českého

Kamila Skopová - Čechy, domov můj

Kamila Skopová - Rodinné stříbro

Kamila Skopová - Za kamna vlezem

Kamila Skopová - Hody, půsty, masopusty

Pavel Toufar - Vánoce

Wikipedie