joudaweb - časopis Čekanka

Abych se dobrala podstaty věci, tak musím začít trochu ze širšího hlediska.

 

V poslední době je stále častější a oblíbenější různé předvádění a rekonstrukce významných historických událostí, např. bitev, královských průvodů, či živé betlémy a průvody v období pašijového týdne.

 

A možná právě událost, o které píši v tomto článku, dala k takovým akcím podnět, i když tehdy měla především hluboký vlastenecký podtext, zatímco dnes, byť jsou tyto akce také čerpány z historie, mají účel především pobavit.

 

V roce 1863, všichni víme, byla založena v Praze Umělecká beseda. Byl to spolek, který tehdy sdružil významné české umělce v oblasti literární, výtvarné a hudební pod heslem "V umění volnost". Zakládajícími členy byli Bedřich Smetana, Josef Mánes, Mikoláš Aleš, Jan Evangelista Purkyně, Karel Jaromír Erben, Vítězslav Hálek a další přední osobnosti české kultury, a toto sdružení funguje podnes.

 

Snahou všech jejích členů bylo tehdy získat pozornost široké veřejnosti na zaměření své činnosti, a proto se rozhodli uspořádat velikou kulturní akci, kterou by spolek vstoupil do povědomí všech a získal tak své příznivce. A právě takovým počinem bylo jisté kulaté výročí světového významu. Toto výročí se sice vztahuje spíše k roku 2014, kdy bude tak trochu kulaté, ale to je až za dlouhou dobu, a tak jsem se rozhodla zmínit se o něm již nyní.

 

Tak tedy - bylo to 23. dubna 1864, když si kulturní veřejnost připomínala třísté výročí narození jednoho z největších světových dramatiků Williama Shakespeara. Je autorem 37 divadelních her, okolo 150 sonetů a dalších jiných děl. Přesné datum jeho narození se neví, ale předpokládá se, že to bylo snad 23. dubna 1564, jisté ale je, že pokřtěn byl 26. dubna. Datum jeho úmrtí je také 23. dubna roku 1616, když zemřel po údajně bujaré oslavě svých narozenin. Mimochodem - v úplně stejný den i rok zemřel slavný španělský spisovatel Miguel Cervantes.

 

A právě toto výročí inspirovalo členy Umělecké besedy k uspořádání vzpomínkové slavnosti na onoho velikého dramatika a spisovatele hodně zajímavým způsobem.

 

V roce 1964, když jsme si připomínali čtyřsté výročí Shakespearova narození, jsem objevila právě povídání o této slavnosti, které mě tehdy hodně zaujalo, inspirovalo a evokovalo k tomu, o čem se zmiňuji v úvodu mého článku.

 

Shakespearovská slavnost trvala tehdy pět dní a vyvrcholila slavnostním průvodem divadelních postav z dramat tohoto autora. Průvod, ve kterém šlo okolo 250 postav ze 30 Shakespearových děl v příslušných kostýmech, nejdříve prošel po jevišti tehdejšího Novoměstského divadla a poté procházel ulicemi Prahy až k Prozatímnímu divadlu. Průvod tvořily skupiny postav z jednotlivých her, které zároveň v maskách, divadelních kostýmech, v náznacích či posuncích předváděly a přehrávaly části děje jednotlivých dramat. Slavnost měla vlastenecký podtext - měla dokázat, že i v češtině je možné uvádět díla cizích dramatiků, kromě Shakespeara později i díla anglického romantického básníka Georga Gordona Byrona, Alexandra Sergejeviče Puškina či Heinricha Heina. A důkazem jejího významu je i skutečnost, že průvodu se zúčastnily i politické a veřejně známé a činné osobnosti.

 

Autorem návrhů kostýmů i výtvarných obrazů, které byly také v rámci slavnosti vytvořeny, byl malíř Karel Purkyně. Slavnostní pochod k průvodu složil Bedřich Smetana, který zároveň jeho provedení i dirigoval. Na hudbě se podílel i Vilém Blodek, ten zase složil hudbu k živým obrazům.

 

A tak v průvodu šli mimo jiné Romeo a Julie, Hamlet, Richard III., Julius Caesar, Othello, Král Lear, a mohla bych pokračovat dále a dále.

 

Mimochodem - Richard III. je jedna z největších záporných postav Shakespearova díla a je zajímavé, že, zatímco si jej každý představí jako kulhajícího a s hrbem, před několika týdny jsem v nějakém časopisu četla, že tomu tak vůbec nebylo - neexistuje žádný důkaz toho, že by byl nějak znetvořen - byl to pěkný, urostlý, ztepilý mladý muž se silnou vůlí a citem pro zodpovědnost. Jediná věc, kterou není možné prokázat, je, jestli se zakládá na pravdě, že snad měl nechat popravit své dva synovce - následníky trůnu - v londýnském Toweru, aby se stal králem on sám. Pravdou je, že ve schodišti této budovy byly nalezeny dvě chlapecké kostry a byly snahy zjistit, o koho by se mohlo jednat, ale v roce 2000 anglická královna razantně zamítla jejich výzkum.

 

Tak jsem odbočila, ale znovu se vracím k onomu průvodu - velkou pozornost vzbudila jedna z účinkujících, herečka Otýlie Malá, tehdy ještě Sklenářová, vystupující v roli postavy ze Zimní pohádky, která zároveň pronesla slavnostní doslov, když se na závěr průvod shromáždil v budově Měšťanské besedy u Shakespearovy sochy.

 

Musím zde doplnit tu skutečnost, že Otýlie Sklenářová-Malá byla později snad nejvýznamnější herečkou Národního divadla. Zajímalo mě, kolik a jaké role vytvořila. Bylo jich nepočítaně a myslím, že se něco takového v historii Národního divadla nepovedlo nikomu jinému.

 

Shakespearovská oslava tehdy vzbudila nadšený ohlas a Umělecká beseda pak v průběhu dalších let působila jako nositelka a šiřitelka české kultury a národního umění všeho druhu.

 

Tak tohle všechno mě tehdy v době mých studií zaujalo a inspirovalo tak, že jsem se rozhodla podělit se s Vámi o své poznatky a vzpomínky.

 

William Shakespeare je symbolem světového dramatického umění. Jeho hry jsou trvale na repertoárech většiny našich kamenných divadelních scén, ale nejen na nich. Od let devadesátých minulého století jsou v naší zemi a na Slovensku pořádány tzv. Letní shakespearovské slavnosti - největší divadelní přehlídka Shakespearových her pod širým nebem v Evropě, která každoročně trvá od června do září a odehrává se na otevřených scénách a hradních nádvořích Pražského hradu, v Brně na Špilberku, Ostravského a Bratislavského hradu. Sporadicky jsou pořádána představení i v různých jiných přírodních amfiteátrech. Iniciátorem a původcem byl bývalý prezident Václav Havel.

 

A proč takový nadpis článku?

 

Je to jeden ze dvou možných - poněkud kostrbatých - překladů příjmení Williama Shakespeara. Na jeho příjmení se můžeme podívat z těchto pohledů:

- Shakes-pear - Třese-hruška, nebo

- Shake-spear - Třesu-kopí nebo také Třesu-kopím.

 

Tak si můžeme vybrat. A abych provedla dokonalý rozbor i jeho jména, tak jméno William - česky Vilém - znamená člověka, jehož předností je silná vůle.

 

Nedá mi to, abych se zde nezmínila o příjmení naší nejznámější české spisovatelky Boženy Němcové. Vím, nesouvisí to s tématem článku, ale je to moc zajímavé. Je paradoxem, že tato spisovatelka, odvážná vlastenka, která šířila češství a českou kulturu v celé naší zemi a třeba právě na Domažlicku, které zejména bylo ovlivněno německou kulturou, působila jako první národní buditelka, se jmenovala po sňatku zrovna Němcová. Milé ale je, že její jméno Božena vlastně znamená Bohem obdařená. A to tedy byla!

 

Člověk si zkrátka nevybere, jméno vyberou zpravidla rodiče a příjmení nejspíše řídí přímo osud.

 

A já a Shakespeare?

 

Nemohu říci, že jsem velký znalec jeho díla, ale cosi (chce se mi říci dost) o něm vím.

 

Mám ale dvě milé vzpomínky na návštěvu představení jeho her, a shodou okolností obě dvě se uskutečnila pod širým nebem. To první - Zkrocení zlé ženy - jsem navštívila v roce 1966 v Praze ve Valdštejnské zahradě v provedení tehdejšího divadla ABC, v hlavních rolích Petruccia s Josefem Zímou a Kateřiny s Janou Drbohlavovou. Moc pěkné to tehdy bylo. A to druhé - Bouře - bylo před několika málo lety právě v rámci Letních shakespearovských slavností na Ostravském hradě a tehdy v hlavních rolích vystupovali Jan Tříska a slovenský herec Martin Huba. Také se mi to moc líbilo.

 

A monolog Hamleta?

 

Tak ten jsem si od doby mého studia zapamatovala a dokážu jej přednést zpaměti v originálu v anglickém jazyce dodnes.