joudaweb - časopis Čekanka

Se svátkem sv. Štěpána je spojeno několik obyčejů.

Brzy ráno se scházeli chlapci s děvčaty při svatoštěpánském omývání. Dívky myly chlapce studenou vodou, aby jim dodala zdraví a sílu.

Děvečky brzy ráno podávaly chasníkovi boty a za tuto službu bývaly pohoštěni v hospodě na den sv. Jana Evangelisty, 27. prosince.

Svatý Štěpán je spojen s ovsem, protože byl patronem koní. Na jeho svátek dávali hospodáři světit oves. Když procházel kněz kostelem na Štěpánův svátek, aby oves pokropil svěcenou vodou, házeli na něj hrsti ovsa na památku ukamenování sv. Štěpána.

Pasáci házeli ovsem po děvčatech, když šli do kostela a z něj. Tento obyčej se jmenoval “štěpánování”. Hoši si ráno naplnili kapsy a na vyhlédnuté děvče házeli oves. Snažili se trefit tváře, aby byly červené, zdravé a hezké, aby se dívka brzy vdala.

Na sv. Štěpána se světilo v kostelích při službách Božích jarní obilí na setí. Hospodáři pak trochu z tohoto obilí přimíchávali ke svému osivu.

 

Koledovat je dávný zvyk a štěpánská koleda patří k nejdůležitějším. Dříve se jí zúčastňovali pouze kněží, potom učitelé se svými žáky a později už jen děti. S koledou se chodívalo od svátku sv. Štěpána až do svátku Tří králů. Obecní pastýři vytrubovali u každé chalupy.

 

Děti s sebou nosívaly hůlku, na které měly připevněnou betlémskou hvězdu, a s bedýnkou, v níž měly postavené malé jesličky. Chodily dům od domu, recitovaly koledy. Odměnou jim byl kousek vánočky, cukrovinka i drobný peníz.

 

Starodávná koleda

“Aj, Vánoce nastaly, my je s radostí, mnohou vděčností dočkali. Čeládka dosloužila.

Záplaty žádá, pán se s ní hádá: zlotřilas, žes mě nevěrně, dosti mizerně sloužilas.

Selka děvkám tolikéž: roztloukly džbány, mísy, kuthany, hrnce též. Ze služby, za to vyráží, o tom věz.

Pacholci do krčmy jdou, hodujou, pijou, do sebe lejou, až padnou.

Někteří jiní bez kalhot, bez bot zůstanou.”

 

Na Štěpána není pána…

 

Tato koleda směřuje k druhé tradici, která je spojená se svátkem sv. Štěpána. V tento den končila čeládce služba a dostávala výplatu. Byl to pro chasu den veselý, nastal pro ni čas odpočinku, ale pouze do Nového roku. Na odchodnou si čeládka odnesla smluvené peníze i pečivo. Chlapci odcházeli s velkými koláči spletenými ze tří pramenů, s otvorem uprostřed, aby je uvázané na holi mohli nosit na rameni. Ozdobili si je rozmarýnou, ořechy a stuhami. Děvčata dostala od hospodyně “mláďátko”, velkou pletenou housku zabalenou v plátně a převázanou povijanem jako miminko. Někdy pomocníci odcházeli s makovníkem, jindy s pecnem chleba. Ukončení služby skončilo podáním ruky hospodáři i hospodyni.

S penězi a koláči se mladíci vydali do hospody, propili část odměny, hospodáři se rozhlíželi po nové čeládce a všichni vespolek vymýšleli žertíky.

 

Děti napodobovaly dospělé a chodily k nejbližším příbuzným. Bývaly obdarovávány penězi, “závdavkem na službu”. Dospělí je pak škádlívali, že musejí zůstat na nové službě.

 

Svatý Štěpán byl prvním ze sedmi jáhnů mladé křesťanské církve, pomáhal apoštolům. Byl prvním mučedníkem křesťanství. Patřil mezi helénisty, mluvil řecky. Věnoval se kazatelské činnosti, a touto činností si nadělal mnoho nepřátel. Ti jej udali židovské veleradě. I když se snažil obhájit a kázání vysvětlit, byl obviněn jako rouhač proti judaimu, odveden z města a ukamenován.

 

Ne náhodu byl svátek sv. Štěpána stanoven na den následující po Božím hodu. Vyjádřuje se tím těsné spojení Ježíše a prvního mučedníka.

 

Svatý Štěpán je patronem kameníků a zedníků, jáhnů, koní a kočích, tesařů a bednářů.

Snaží se zabránit bolestem hlavy, píchání v boku a posedlosti. Dohlíží na “dobrou smrt”.

 

Atributy:

Mučednické - palmová ratolest a kameny

Jáhenské - dalmatika (liturgické roucho), tonzura ( rituální ustřižení vlasů) a evangeliář (liturgická kniha)

 

 

Literatura a fotografie

Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě lidu českého

Kamila Skopová - Čechy, domov můj

Kamila Skopová - Rodinné stříbro

Kamila Skopová - Za kamna vlezem

Kamila Skopová - Hody, půsty, masopusty

Pavel Toufar - Vánoce

Wikipedie