joudaweb - časopis Čekanka

V Evropě se první kopie jeskyně, v níž se měl Ježíšek narodit, objevila v 7. století poblíž římské baziliky Santa Maria ad Praesepe. V roce 1291 byla vystavena v Římě scéna Klanění Tří králů z kamenných soch. Žádná z postav, Panna Marie, Jezulátko, sv. Josef, Tři králové, vůl a osel, se nedochovala. Zůstalo jen pět javorových prkének z betlémských jesliček, které se nacházely v jeskyni, o níž píši výše.

 

Píše se, že prvním betlémem byl vlastně živý obraz. František z Assisi napsal: “Chtěl bych zpodobnit zrození betlémského Dítěte a na nějaký způsob spatřit tělesnýma očima nuznost a bídu, ve které se nalézal, když mu chybělo vše, co novorozeně potřebuje, jak byl uložen v jeslích a jak odpočíval mezi volem a oslíkem na seně. “

Příležitost k uskutečnění svého přání nastala, když se vracel od papeže Honoria III. z Říma a zastavil se v roce 1223 v lese v italské Umbrii. O půlnoci 24. prosince oslavil svátky dosud nevídaným způsobem. Do jeskyně přivedl osla a volka, postavil krmítkové jesle se senem a pozval kněze, aby před tímto výjevem narození Krista sloužil mši, asi první půlnoční. Přišli se podívat lidé z celého okolí, byli nadšeni kulisami i atmosférou. I po Františkově smrti, o tři roky později, se mše v jeskyni opakovala.

 

První betlém byl u nás vystaven v kostele sv. Klimenta na Starém městě Pražském v roce 1562. “Pražské jesle” daly podnět k postavení dalších jesliček ve farních obcích. Jezuité, jímž pražský kostel patřil, šířili budování jeslí nejen u nás, ale při svým misijních cestách po celém světě.

 

Když v roce 1782 císař Josef II. zrušil některé kostely a zakázal vystavování betlémů v kostelích s tím, že do nich nepatří, že lidé se řádně nemodlí, ale sledují figurky, byly betlémy již velmi populární a lidé se jich nechtěli vzdát. O práci přišlo mnoho malířů a pozlačovačů, kteří pracovali pro církev. Císař tak přispěl k rozvoji našeho řezbářství a betlémářství. Lidoví řezbáři vyřezávali postavičky podle své fantazie, mnohdy s nesmyslnými cizokrajnými zvířaty, s množství řemeslníků a postaviček, které znali ze svého okolí, i s jejich podobou. A tak se v jesličkách objevil kominík na komíně, mlynář před mlýnem, hostinský, kořenářka, lidé, darovníci, kteří přinášeli v koších či přiváželi na trakařích dary. České lidové betlémy nebyly příliš umělecky hodnotné, ale byly krásné na pohled, barevné, vyvolávaly sváteční pocit i humor.

 

Šlechta si pořizovala betlémy do hradních a zámeckých kaplí. Oblíbenost se rychle šířila. Významní umělci se podíleli na jejich výrobě, v ničem nebyli omezováni, na betlémech bohatí nešetřili. Postavy oblečené do nádherných šatů, které často vlastnoručně ušila či vyšila “paní domu”, hýřily leskem a okázalostí. Domácí ukazovali světu, jak jsou bohatí, úspěšní a zbožní. Darování jesliček se považovalo za významný a drahý dar.

 

Deskové betlémy byly zejména v kostelích a staly se předchůdci pozdějších plošných domácích betlémů. Na vysokých deskách byly namalovány výjevy z Kristova narození i jednotlivé postavy. Na hlavní desce byla Svatá rodina, na postranních další postavy mající své místo v biblickém příběhu.

 

Než do rodin vstoupila tradice vánočních stromečků, lidé pokládali k betlémům štědrovečerní dárky. Vždy na svátek Tří králů byl v domácnostech betlémský výjev doplňován o královský průvod. V nové podobě pak betlém zůstal na čestném místě ve světnici až do Hromnic, kdy se sklidil a pečlivě uložil, aby byl na světlo světa vytažen opět za rok před blížícími se vánočními svátky.

 

Betlémy nebyly pouze dřevěné, ale i porcelánové, skleněné, kovové, papírové i z těsta. I známí malíři a ilustrátoři malovali papírové archy určené k vystřihování, lepení na překližku a následnému sestavení jednotlivých postaviček a zvířat. Velmi žádané jsou stále betlémy Ladovy. Papírové betlémy na vystřihování vydávaly firmy k propagaci svých výrobků. Velmi ceněné jsou prostorové betlémy Vojtěcha Kubašty. Jeho Český nebo Lidový betlém patří svou barevností a propracovaností výjevů k nejžádanějším.

 

Lidé si stavěli betlémy a pomocí nich vyprávěli děj o narození Ježíše Krista. Byly ozdobou domů a chalup ve vánočním čase. Nechybělo město Betlém, chlév s děťátkem, před ním klečela Panna Maria a sv. Josef, na stráních se pásly ovce a  pastýři nesli dary. Nad betlémem se vznášel anděl, zvěstující Kristovo narození s nápisem na stuze “Pokoj lidem dobré vůle”. Nad vším zářila hvězda zobrazována jako kometa s dlouhým chvostem, svolávající všechny, aby k ní pospíchali.

 

Do domácností s postavenými betlémy chodívala v adventním čase celá obec. Většinou se stavěl betlém k 1. adventní neděli. Zejména pro děti to bylo úžasné podívání. Na Štědrý den se před ním konaly modlitby.

 

I v malých chaloupkách mívali jednoduchý betlém. Byl postaven do mechu, který zateploval okno. Postavičky Panny Marie, sv. Josefa, malého Ježíška v jesličkách, pastýře a několik oveček byly dozdobeny krušpánkem a suchými plody, zejména šípky a jeřabinami. Základní postavy betlému postupně lidé rozšiřovali nějakou figurkou pro radost svou i sousedů. O svátku Tří králů k nim přibyly postavy tří mudrců.

 

Divadelní vánoční hry s kulisami výjevů narození Krista se hrály nejprve v soukromých divadlech nebo na ulicích. Popudem k jejich vzniku byly betlémy. Jesličky s živými herci, dětmi i dospělými, se objevily v městech v 19. století.

 

Koledníci chodívali po vsích s přenosným betlémem. Měli ho v krosnách s popruhy nebo ho nesli v rukách. Chodívali dům od domu. Pokud neměli betlém, postavili místo něj na stůl v místnosti obrázek narození Páně. U jesliček recitovali koledy nebo přání, zahráli hry o Betlému, o narození Ježíška nebo o ukrutnosti Herodově. Potom se všichni shromáždili u jesliček a společně si zazpívali koledu, například Narodil se Kristus Pán.

 

Po domech chodívali i lidé přestrojeni za čerty, anděly, pastýře a mládence, nosili s sebou malý betlém a přednášeli vánoční básně. Anděl míval bílou košili, červený šátek kolem krku a papírovou čepici se zoubkovaným okrajem. Pastýři byli prostě oblečeni, přes rameno brašny a v ruce hole. Mládenec měl na oděvu šosy jako u vojenského fráčku, porty ze zlaceného papíru, na boku šavli v pochvě a v ruce nesl dřevěnou pokladničku na koledu. Čert byl v černém, na hlavě rohy a vyplazený jazyk z červené látky.

 

Mezi naše nejznámější betlémy patří pohyblivé Krýzovy jesličky v Jindřichově Hradci, Třebechovický betlém Josefů Probošta, Kapuciána a Frimla, Příbramské jesličky nebo papírové betlémy z Třebíče. Bylo by to na dlouhé povídání, tak snad někdy příště.

 

 

Literatura a fotografie

Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě lidu českého

Kamila Skopová - Čechy, domov můj

Kamila Skopová - Rodinné stříbro

Kamila Skopová - Za kamna vlezem

Kamila Skopová - Hody, půsty, masopusty

Pavel Toufar - Vánoce

Wikipedie