Z technických důvodů byl provoz Čekanky zastaven. Naleznete zde ale přesto jednoduchý archiv všech článků, které za celou dobu její existence vznikly. Je tříděný podle autorů a články vypadají stejně jako dříve, jenom je nelze komentovat a nelze v nich vyhledávat podle jmen, názvů, ani jiných klíčových slov.
Děkuji všem autorům za pilné přispívání.
Vaše šéfredaktorka Táňa Kubátová
Silvestr, 31. prosince, máme spojen s bujarými oslavami konce roku, jako kdyby bylo co oslavovat, a se začátkem roku nového, to už stojí za oslavu. Je zajímavé, jak se z původně klidného dne vyplněného rozjímáním a zejména návštěvou kostela, během jednoho století změnil v den příliš veselý.
Jméno Silvestra I., na jehož památku tento den vzpomínáme, není příliš známé, ačkoli se zasloužil o mnohé. Byl jedním z prvních uctívaných světců.
V době pronásledování křesťanů se skrýval v lesích nedaleko Říma. Podle legendy z této skutečnosti pochází jméno, které přijal po svém zvolení římským biskupem. Silvestr pochází z latinského slova silva, tedy les a obyvatelé lesa.
Podle další legendy vyléčil římského císaře Konstantina Velikého z lepry a pokřtil ho. Od něj pak získal darem pozemek, na kterém vznikl později Vatikán.
Za jeho života se rozhodlo, kdy budou slaveny Velikonoce. Nařídil, aby oltáře byly z kamene, ne ze dřeva jako doposud, a přikryty místo hedvábím pouze plátnem. Zavedl slavení neděle jako den Páně. Žil za vlády Konstantina Velikého, který povolil Milánským ediktem v roce 313 křesťanství a zastavil represe. Silvestr měl na jeho rozhodnutí svůj podíl. Řím se proměnil z pohanského města na křesťanské.
Silvestr I. zemřel 31. prosince 335, poslední den v roce. Dá se říct, že s jeho smrtí na konci roku skončila doba pronásledování křesťanů. Od 1. ledna začíná nejen nový rok, ale i období, kterému říkáme zlatý věk církve, protože katolíci si od té doby upevňovali své postavení.
Silvestr je patronem domácího zvířectva a dobré úrody.
Jeho atributy jsou papežský ornát, berla, kniha, mušle, býk.
Poslední den v roce se nespojoval s obyčeji a zvyky, byl to běžný den ve vánočním období. Večer lidé chodívali do kostela poděkovat za vše dobré a modlit se za zdraví a štěstí v novém roce.
Na Silvestra chodívaly znovu ometačky, ometly peroutkou plotnu, aby dobře hořela, popřály vše dobré, dostaly almužnu a odešly.
Rozvoj průmyslu v 19. století, postupně i méně odpracovaných hodin, více času a možností na zábavu, to vše se podílelo na tom, že oslavy konce roku se ve 20. století staly hlasitější a rozvernější. Z poklidného večera na modlitbách se stal večer plný pití, petard a ohňostrojů. Jistě ne všude, ale tento večer je vnímán jako neokázalejší a nejbujnější oslava v roce.
Literatura a fotografie
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě lidu českého
Kamila Skopová - Čechy, domov můj
Kamila Skopová - Rodinné stříbro
Kamila Skopová - Za kamna vlezem
Kamila Skopová - Hody, půsty, masopusty
Pavel Toufar - Vánoce
Wikipedie
Autor: Alena Prchlíková