joudaweb - časopis Čekanka

Už je také více sluníčka, vrací se k nám, a podle přísloví “Na Nový rok o slepičí krok” je o celých 7 minut delší den. A je to opravdu znát. Sice zima ještě vládne, ale dny jsou jasnější a s nadějí se můžeme dívat na její konec.

 

S Novým rokem je spojeno spousta zvyků, obyčejů a pověr:

Nesmí se nic vynášet z domu, protože to potom bude celý rok chybět.

Nesmí se nic vymetat z místnosti, aby se nevymetlo štěstí.

Nesmí se prát a věšet prádlo, protože by se mohla přivolat nemoc.

Říká se, “Jak na Nový rok, tak po celý rok”, tudíž je dobré prožít den byl hádek a mrzutostí, být k sobě milí a pozorní. Pokud se budete cítit šťastni, budete mít štěstí po celý rok.

Kdo se oblékne do nového, bude po celý příští rok jako znovuzrozený.

 

Pověry spojené s jídlem:

Od 19. století je zvykem jíst pro štěstí o půlnoci ovar a k němu křen s jablky, tedy vejmrdu.

Na Nový rok nesmí přijít na stůl drůbež, aby štěstí a majetek neuletěly, ryba, aby štěstí neuplavalo, zajíc, aby štěstí neuteklo.

Pro štěstí se připravují pokrmy z vepřového masa, pro dostatek peněz čočkové.

Na Nový rok se konaly koláčové oslavy. Do velkého koláče ukryl někdo peníz, ostatní ho při krájení hledali a současně ukrývali další mince. Z nalezených peněz se zaplatila večeře.

Podobně se v kruhu rodinném hledala v koláči zapečená mince nebo hrášek. Kdo našel, pojistil si štěstí na celý rok.

 

I na Nový rok se chodívalo koledovat. A i v tento den si koledníci na cestu vyhrávali, nejzvučněji zněl fanfrnoch.

S koledou chodívali také kominíci. Koncem 19. století přinášeli přání všeho dobrého do nového roku, rozdávali novoroční přání, kterým se říkalo “škartice” a kalendáře. Kominík se stal symbolem pro štěstí a přiřadil se k prasátku, čtyřlístku a podkově.

 

Na Nový rok se lidé navštěvovali, přáli si všechno nejlepší do nového roku a nosili si drobné dárky. Na návštěvy se chodívalo i s trnitou větvičkou ozdobenou barevnými kousky látek, zakončenou jablíčkem nebo oříškem. Tu pak hospodář zasadil na okraj svého pole jako ochranu před zlými silami.

 

Bylo zvykem roznášet “štěstíčko”. To byla jedlová větvička, na níž byla připevněna papírová, látková nebo krajková kytička nebo kokarda. Štěstíčko se dávalo známým a sousedům s přáním pěkného nového roku.

 

Učitelé se svými žáky připravovali malovaná veršovaná přáníčka, která věnovali radním obce. Podobná přání vytvářeli farníci pro zpěváky na kůru a pro faráře.

 

V roce 1827 se nechtělo hraběti Karlu Chotkovi z Chotkova a Vojnína, nejvyššímu purkrabí v Čechách, přijímat novoroční návštěvy, a tak vynalezl novoročenky. Rozeslal svým známým přání k Novému roku s obrázkem či kresbou, říkalo se jim “omluvenky”.

 

Zasílání PF, Pour féliciter, tedy pro poblahopřání, se u nás, na rozdíl od jiných zemí, ujalo. Snad i Chotkovou zásluhou. Oproti vánočnímu přání přinášejí novoročenky přímé pozdravy k Novému roku. Řada výtvarníků vytvářela vtipné grafické listy pro své známé nebo pro zákazníky. Byla to krásná drobná umělecká díla, navíc podepsána.

 

Pozdravy a přání si lidé rozesílali v hojném množství. Každého jistě potěší rukou napsané přání, ani nemusí být umělecky výjimečné. Čas, který věnujeme při tvorbě novoročenek a psaní je, zvláště v dnešní době, symbolem zájmu o druhého a snahou mu udělat radost.

 

Od konce 19. století odpočítáváme poslední minuty starého roku a úderem nového si vzájemně přejeme vše nejlepší se sklenkou šampaňského v ruce. I já vám všem připíjím na pěkný nový rok.

 

Literatura a fotografie

Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě lidu českého

Kamila Skopová - Čechy, domov můj

Kamila Skopová - Rodinné stříbro

Kamila Skopová - Za kamna vlezem

Kamila Skopová - Hody, půsty, masopusty

Pavel Toufar - Vánoce

Wikipedie