joudaweb - časopis Čekanka

Konec masopustního veselí

Masopustní veselí utichlo o půlnoci z úterý na středu. Kapela přestala hrát, ponocný troubou oznamoval začátek Popeleční středy, nastal postní čas. Na pokyn představitele obce se lidé rozešli do svých domovů. Mnozí nejprve ale zamířili k potoku nebo k řece, aby se smočili.

 

Často se před odchodem z hospody “pochoval masopust”, čili se basa obřadně zabalila do rubáše nebo prostěradla. Pak si ji mládenci položili na ramena a pomalými kroky vynesli z hospody. V postním období ji muzikanti nepotřebovali.

 

 

Začíná čtyřicetidenní půst

Popeleční středa, Černá, Bláznivá, Škaredá, Smetná.

“Pomni, že prach jsi a v prach se obrátíš”.

Nastal čas střídmosti, rozjímání, modlení a příprav na svátky.

 

Lidé postním dnům přizpůsobili svůj jídelníček, nejedli maso, máslo a sádlo i vejce. Jedli luštěniny, chléb, kaše či zeleninu. V pátek bývala ryba, v Mladá Boleslavi nejčastěji vařená treska s česnekovou omáčkou nebo opečená na másle. Treska se prodávala na Staroměstském náměstí. Kupci ji tam máčeli ve vaničkách. Před svátky ji obchodníci prodávali dráž než jindy.

 

V tento den dělával kněz věřícím na čele křížek popelem z kočiček, které byly posvěceny minulého roku na Květnou neděli, tzv. popelec, připomínající pomíjivost lidského života.

 

Hospodyně pekly doma chleba, aby ho v tento den požehnal Bůh. Nesmělo se prát, aby prádlo nezůstalo špinavé po celý rok.

 

 

Pytlový čtvrtek

Po Škaredé středě přišel Pytlový čtvrtek. Dojídaly se zbytky z masopustních hodů. Říkalo se - “co ještě zbude, všecko, všecičko se sní, stráví, neboli zpytluje.”

 

Někteří kuřáci i šnupáci se zříkali svých požitků od Popeleční středy až do Vzkříšení. Někdo jen jeden den v Pašijovém týdnu. Všichni pak čekali na Vzkříšení na Novém Městě, kde bylo dříve než na Staroměstském náměstí, asi v 5 hodin odpoledne. Po cestě z kostela se za kuřáky valila mračna dýmu.

 

“Šnupák už držel řádný šnupec po hotově a jak dozněla zpívaná věta, nakrmil drozda, třemi pořádnými šnupci za sebou nosu poskytnutými.

Kuřáci v tom byli hůře, ti měli již také nacpanou dýmku v kapse, leč v kostele si přece zapáliti nemohli. Za to si zabavčili cestou z kostela, okolo každého se valila mračna dýmu jako z lokomotivy nebo dle tehdejšího úsloví - jako když chudý chalupník peče chleba.”

 

 

První postní neděle - Pučální, Liščí

Postní neděle dostaly svá jména a s každou jsou spojeny lidové zvyky. První se jmenuje Pučální nebo Liščí. Říkalo se jí i Pytlová, protože byla první po Pytlovém čtvrtku, a také podle režného, pytlového postního roucha.

 

Název Liščí pochází od hry, kterou mámy připravovaly svým dětem. V noci, aby děti nevěděly, upekly postní preclíky posypané mákem a solí. Ty potom navlékly na tolik proutků, kolik bylo v rodině dětí. Proutky svázaly mašlí a rozvěsily na větve stromů. Ráno, když se děti probudily, říkaly jim, že kolem běžela liška, nesla preclíky na ocase a poztrácela je. Když děti snědly tuto neděli preclíky, celý rok je pak nebolely zuby.

Tvar preclíků není náhodný. Má symbolizovat modlitbu prvních křesťanů, kteří při ní klečeli a ruce si položili křížem na ramena.

 

 

Pučálka a báby Pučálnice

Pojmenování Pučální je odvozeno od velmi starého postního pokrmu, kterému se říkalo pučálka. Připravoval se z naklíčeného čili napučeného hrachu. Hrách byl považován za symbol hojnosti. Ochranná síla byla připisována nejen jídlu, u něhož při klíčení stouplo množství vitamínů, ale i vodě, v níž byla zrna máčena. Chránila plodiny pěstované na poli či na zahradě. V našem okolí se s ní zaléval hrách nebo obilí k setí, aby osivo nepoškodili brouci.

 

V Mladé Boleslavi prodávaly pučálku na Staroměstském náměstí přímo na ulici babky Pučálnice. Měly před sebou malá kamínka a na nich opékaly namočená a naklíčená hrachová zrna.

 

Na přípravu pučálky potřebujeme celá semena hrachu. Přebereme je, propláchneme, nasypeme do sklenice a zalijeme větším množstvím vody. Každý den proplachujeme, přikryjeme a čekáme, až se objeví klíčky.

Na rozehřátém másle nebo sádle opatrně opékáme naklíčený hrách. Posolíme, opepříme, lehce promícháváme, aby se neuvolnily slupky. Asi za 5 minut hrách změkne a zesládne. Pokud bychom připravovali sladkou variantu, osladíme hrách medem.

Můžeme také naklíčený a okořeněný hrách vložit na pekáč a v troubě ho opražit. Takto upravený ho staří Čechové přinášeli do kostela jako obětní pokrm. Byl věnován chudým lidem.

 

 

Báseň - Karel Jaromír Erben, Prostonárodní české písně a říkadla

Pučala má milá pučálku,

nesla ji milému na šálku:

Od lesa k lesu pučálku nesu,

pu – pu – pu – pu – pu – pu – pučálku,

nesu ji milému na šálku.

 

 

Druhá postní neděle - Pražná, Černá

Jméno Černá získala neděle podle černého smutečního oblečení žen, které většinou nosily v období půstu nebo si ho ženy oblékaly na tuto neděli.

 

Pražná neděle se jmenuje podle starodávného pokrmu pojmenovaného pražmo. Byla to kaše nebo polévka, té se říkalo praženka, z naklíčených nedozrálých zrn obilí. Využíval se jarek, jarní druhy žita, pšenice a ječmene.

Obilky se přes noc namočily do vody, po zcezení se rozprostřely na plech a pražily v troubě tak dlouho, až začaly pukat. Pak se zrnka umlela, omastila máslem, zalila horkým mlékem a osladila medem. Připravovala se i slaná varianta. Pokrm se podával mužům při jejich setkáních v hospodě. Popíjeli u toho pálenku z obilí a mudrovali nad počasím a úrodou.

 

 

Třetí postní neděle - Kýchavná

Pomáhej Pán Bůh, Pozdrav Pán Bůh, Pomoz Pán Bůh, Na zdraví, Pánbíček - Dejž to Pán Bůh

 

Ve středověku se v tento den konaly bohoslužby na ochranu proti moru. Ten se zpočátku projevoval kýcháním. Přání, která dodnes někteří říkáme kýchajícím, nás mají chránit před touto nemocí. Poslední je odpovědí.

 

Od nemocného lidé utíkali a říkali: "Tak to tě pozdrav už jen Pán Bůh".

 

Věřilo se, že kolikrát tento den člověk kýchne, tolik let bude žít, nebo kdo třikrát kýchne, bude celý rok zdravý.

 

V příštím díle nás čekají další tři postní neděle, vynášení zimy a vítání jara.

 

Literatura a fotografie:

Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě lidu českého

Kamila Skopová - Hody, půsty, masopusty

Václav František Rudolf - Staré obrázky boleslavské

Jizeran

Wikipedie