joudaweb - časopis Čekanka

Čtvrtá postní neděle - Družebná

V tuto neděli se lidé vzájemně navštěvovali, zejména ti mladší. Dívky upekly velké koláče s různými náplněmi pojmenované družbance.Čím více druhů náplní bylo v jednom koláči, tím lépe.

 

V tento den chodil družba se ženichem do domu, kam se chystali přijít v pondělí o velikonoční pomlázce na námluvy. Těmto návštěvám se říkalo “okopávání koledy, či pomlázky”.

 

 

Pátá postní neděle - Smrtná

Název pochází z nejstaršího jarního zvyku u nás, vynášení smrti ze vsi. Smrtka či Morana byla vyrobená ze starých hadrů a slámy. Lidé do ní pomyslně nacpali všechno zlé, co přinesla zima - tedy chlad, tmu, nemoci, strach z nedostatku jídla i ze smrti. Průvod se Smrtkou obešel celou vesnici a za posledním domem ji upálil nebo utopil. Tím byla symbolicky pochována zima. Se Smrtkou chodívaly dívky, zpívaly popěvky a dostávaly od sousedů koledu.

 

Pan Václav Vaněk z Bezna, řídící učitel a autor mnoha regionálních knih a kronik, popsal v 19. století vynášení smrti na Mladoboleslavsku. Mládež chodila na Smrtelnou neděli od domu k domu, aby si něco vyprosila. V ruce měla borovičku, na ní pannu nebo jen mašle. Pod pannou bylo několik výdumků a pod nimi opět barevné mašle.

Ve stavení zpívali:

"Smrt, smrt ze vsi, daleko ode vsi. Co nám léto přinese? Obilíčko zelené a vajíčko červené.

Fiala, růže kvísti nemůže, až jí Pán Bůh pomůže.

Svatý Petr z Říma, dá nám flaši vína, abychom se napili, Pána Boha chválili.

Až půjdeme od vás ven, dej vám Pán Bůh dobrý den!"

 

V Řepově vyráběli smrt z došku, který narazili na tyč. Druhá tyč přivázaná napříč představovala ruce, husí vejce obličej, saze vyznačily oči a ústa. Smrt byla ozdobena barevnými hadříky a vejdunky, postavena na čtyři tyče pro čtyři nosiče. Chodili ke všem domům a říkali:

"Smrt nesem ze vsi, nedaleko od vsi, buďte selky veselý, že jsme vám smrt odnesli. Co nám léto přineslo, to nám zima odnesla.

Pijte, pijte, páni, máte plný džbány. Pijte, pijte, paničky, máte plný skleničky."

Když průvod došel až za Dolanský statek, šel k vodě, říkalo se, “ke struze nebo proudící vodě”, až za poslední stavení a tam smrt utopili. Kdyby ji vhodili do vody před posledním domem, smrt by vešla do domu a někdo by z něj umřel. Za to dostali v onom posledním domě něco dobrého - koláče, chléb, med, sušené ovoce. Po ochutnání pak všichni utíkali domů. Kdo se zpozdil, toho smrt chytla a dne a roku nedožil.

 

V Rejšicích měli smrt ze silného dřeva, hlavu z hadrů, na krku řetěz vejdunků, ruce z tyček. Postavili ji na máry a nesli k vodě. Zpívali:

 

"Smrt, smrt ze vsi,

nové líto do vsi.

Buďte, páni veselí,

když vám líto nesemy

a s červenými vejci.

 

A ty, panno Markyto,

dej nám pozor na žito.

Na všechno obilí,

i také na zelí.

 

Zatoč se míšku,

dej nám po penízku

na zelenou misku.

Zahýbejte almarou,

ať dukáty vypadnou

 

Smrt nesem ze vsi,

nový Líto do vsi.

Radujte se, babičky,

s červenejma vajíčky.

Panímámo krásná,

dala ste nám másla.

Dala ste jen maličko,

přidejte nám vajíčko.

 

Buďte selky veselý,

že jsme vám smrt odnesli.

Vítej, léto milený,

obilíčko zelený."

 

Nazpátek do vsi nosívaly dívky ozdobený vršek stromku, symbol jara, kterému se říkalo létéčko nebo lítečko.

 

 

 

Šestá postní neděle - Květná

Tato neděle patří již ke Svatému týdnu, ale zařadila jsem ji k ostatním v postním období.

Tento den připomíná příchod Ježíše Krista do Jeruzaléma. Lidé ho vítali palmovými listy. V upomínku této události světil kněz v kostele kočičky a rozdával je příchozím. Svěcené kočičky pomáhaly proti kouzlům a nemocem.

Před zimnicí a bolestí v krku chránily tři spolknuté kočičky. Mnohokrát se ale stalo, že se lidé udusili, protože jim chlupatá kočička uvízla v krku.

 

Kočičky se zastrkovaly pod krov obydlí i stodoly, spletené do podoby kříže na kraj polí, aby ochránily úrodu. V domácnostech se zasouvaly za rámy svatých obrázků nebo k věnečku od slavnosti Božího Těla a ke krucifixu.

 

Při bouřkách se pokládaly k oknu, aby chránily dům před bleskem a krupobitím.

 

V tento den se nesmělo nic péct, protože by se zapekl květ na stromech a neurodilo by se ovoce. Na Květnou neděli by si lidé měli obléknout nové šaty, aby v nich kvetli.

 

Kdo se narodil na Květnou neděli, rozumí řeči rostlin a umí léčit bylinkami.

 

Přišlo jaro do vsi.

Kde jsi zimo, kde jsi?

Byla zima mezi náma

a včil už je za horama,

hu, hu, hu,

jaro už je tu!

 

 

Květná neděle - Beránková

Výpravy chlapců před 100 lety za lískovými pruty

 

Berany byly dlouhé pruty s prvními jarními květy svázané kolem dlouhé tyče. Dosahovaly úctyhodné délky. Na špičku se upevnil z jedlového chvojí křížek, který hospodyně ozdobila kyticí a stuhou s dlouhými pentlemi, aby splývaly dolů. Bez stuhy by beran nebyl hotový.

 

Ještě v zimě se kluci vydávali na výpravy zasněženou krajinou pro lískové, ale i jiné pruty. Vybírali co nejdelší a snad i nejlistnatější, aby vzbudily obdiv i závist o Květné neděli. Uložili je doma ve sklepě, vetkli do písku, zalévali a sledovali, jestli se nalévají pupeny a objevují první lístky. Týden před Květnou nedělí je vynesli ze sklepa a umístili do nádoby s osolenou vodou. Kdo měl nejvíce rozvinuté pruty, byl vítězem.

 

Po nedělní mši kluci pospíchali z kostela, aby jim děvčata neutekla. Každý proutkem “vystříhal” tu, která se mu líbila, aby byla celý rok čiperná. Zároveň dával hoch na vědomí, na kterou z dívek si myslí.

 

Dívky hodnotily upravené kytice rozkvetlých prutů lískových kočiček. Pokud měl její milý záviděníhodnou kytku, obratně mu ji sebraly.

 

V příštím díle nás budou čekat další dny z Pašijového týdne.

 

Literatura a fotografie:

Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě lidu českého

Kamila Skopová - Hody, půsty, masopusty

Lenka Šikalová

Jizeran

Wikipedie