joudaweb - časopis Čekanka

Vejce, symbol nového života a zrození

Vejce jsou úzce spojena s velikonočními svátky. Obsahují zárodek života, proto jsou symbolem plodnosti, života a vzkříšení. Vejce jsou zajímavá svým ojedinělým tvarem. Od nepaměti byla darem, byla nalezena i v hrobech přemyslovských knížat. Symbol nového života a zrození lidi fascinoval, dárce dostával s vajíčkem i jeho kouzelnou sílu. Vejce se používala v magii a kouzlení, účinek se zvyšoval znaky, ornamenty a nápisy. Rodinnou soudržnost či věrnou lásku zajišťovalo společně snědené vejce.

Darované vejce musí být jen plné, syrové nebo vařené.

 

Vyfouknuté vejce - vejdunek, slouží jako ozdoba, koledníkům se nedávají, je to symbol zmaru a konce. Přivazoval se zejména na Moranu, která se vynášela ze vsi na Smrtnou neděli.

 

 

Barvení vajec

Dříve se nejčastěji barvila vejce červenou barvou, odtud i název kraslice, tedy ze staroslovanského slova krasnyj - červený. Červená je barva teplá, barva lásky, života, krve, je to barva ochranná - chrání člověka, stavení i zvířata.

 

V drogeriích se kupovala “brizulka” nebo “březulka”, kůra z brazilského stromu prodávaná v drobných třískách. Jejich vařením ve vodě se získala červená barva.

 

Dříve se červenou stužkou zdobily hřívy koní nebo ocasy dobytka, červenou vlnou se vyšívalo dětské oblečení. Vajíčko darované z lásky by mělo být červené.

 

Zdobení prvními jarními lístky se používá i dnes. Natrháme pěkné listy s krásným okrajem, např. z jahodníku, kopřiv, fialek, i květy sedmikrásek či petrklíčů. Nalepíme je nebo jen přiložíme na vajíčko, zabalíme do čtverce dámské punčochy, zavážeme a vaříme natvrdo v hojném množství cibulových slupek, abychom docílili krásné barvy. Potom z vejce vše sundáme, omyjeme je ve studené vodě a necháme oschnout. Nakonec vajíčko vyleštíme malým hadříkem s pár kapkami oleje.

 

K barvení se používaly odvary různých druhů rostlin, koření a potravin podle toho, jakou barvu jsme chtěli mít.

 

Žlutá - jabloňová kůra, květy světlice vyluhované v alkoholu, kmín, slupky cibule, šafrán- symbol blahobytu

Modrá - červené zelí - symbol neštěstí, používala se málo

Zelená - osení, kopřivy, špenát - síla přírody

Hnědá - ořechová a dubová kůra, mletá káva, melta

Rezavá - černý čaj

Červená - březová kůra, červená řepa, bezinky - symbol krve, života, ohně, lásky

Žlutohnědá - cibulové slupky

 

S původní symbolikou barev se propojila symbolika církevní liturgie, která byla odlišná, objevovala se barva fialová, modrá, černá. Móda přinesla cibulákový vzor.

 

 

Zdobení vajec voskovou batikou

Ke zdobení potřebujeme včelí vosk, stojánek s nádobkou na vosk a zdroj tepla. Můžeme použít ohnutou plechovou lžíci připevněnou na dřevěném stojánku, pod níž postavíme lihový kahánek. Jako nástroj nám poslouží špendlík s kovovou hlavičkou zaražený v dřevěné hůlce. Špendlík vytváří čárku slzičkovitého tvaru. Tato technika se používala v našem okolí.

Voskem se kreslí na uvařené vajíčko. Potom vejce vložíme do vlažného barvícího roztoku. Necháme oschnout a při nahřátí u svíčky stíráme hadříkem roztavený vosk.

 

Můžeme také vejce nejprve obarvit a potom na něj kreslit voskem. Pak ho ponoříme do kyselého roztoku, který vyleptá barvu nekrytou voskem a zůstane nám barevná kresba. Potom odstraníme vosk jako v předchozím případě.

 

Na již ozdobené vajíčko lze kreslit bílým voskem pomocí špendlíku. Plastická kresba na vajíčku již zůstane.

 

Kombinuje se také vosková batika s rytím nebo vyškrabováním ornamentů. Používají se různé nástroje, pilníček, nožík, skalpel, střep ze skla.

Aby zdobená syrová vejce vydržela, vařila se 6 hodin, aby se obsah vyvařil, a pokud byla skořápka neporušená, vejce vydrželo dlouho. Pak se mohlo složitě zdobit, třeba slámou, což trvá malérečkám až 4 hodiny.

 

 

Zdobení vajec slámou, krajkou, drátkem

Na zdobení kraslic slámou si musíme už v létě připravit slámu ječnou, ovesnou nebo pšeničnou. Ze stébel se vystříhají kolínka a sláma se namočí. Pak se stéblo podélně rozevře a nožem seškrábne škrobovitý povlak z vnitřní plochy stébla. Je-li to potřeba, může se sláma vyžehlit žehličkou. Proužky slámy se nůžkami stříhají na drobné dílky, kosočtverce, čtverečky, proužky, trojúhelníky, kolečka. Pomocí špendlíku a lepidla se jednotlivé kousky lepí na skořápku.

 

Vejce se zdobila také sítinou jezerní, jejíž stvoly ukrývají dužinu, která se vytlačila a získaný hádek se lepil na vajíčko.

 

 

Zdobení vajec nápisy a vzkazy

V našem okolí se našla vajíčka, na která kdosi napsal vzkazy. Některá jsou uložená v muzeu v Mladé Boleslavi. Nápisy zaznamenal Jan Evangelista Konopas.

 

To vajíčko malovaný, je od srdce darovaný.

Tu máš pomlázky, ode mě z lásky.

Komu vajíčko daruji, toho upřímně miluji.

Komu to vajíčko dám, toho jistě ráda mám.

To vajíčko červený, je od děvy upřímný.

Pomlázku ti podávám, tvou lásku si vyžádám.

Já tobě dám vajíčko, ty mi dej své srdéčko.

 

 

Velikonoční pondělí - Červené, Pomlázka

Pondělí je spojeno s pomlázkou a veselím. Už v dávných dobách se mrskání zelenými větvičkami přičítal magický význam. Spletené mladé vrbové proutky předávaly ženám a dívkám plodnou sílu z probouzející se přírody, aby byla po celý rok veselá, zdravá a pilná. Chlapci za to od děvčat dostávali malovaná vajíčka, stuhy, dárky a pohoštění.

 

Na barvě stuh záleželo. Červenou dávala dívka chlapci najevo lásku, modrou naději a žlutou nezájem. Koledníci se pyšnili bohatou a barevnou kyticí stuh na konci svých pomlázek.

 

Každý koledník by si měl umět uplést pomlázku sám. Říkalo se jim, žíla, korbáč, šlahačka. Pokud procházeli mládenci ve skupině, většinou měl jeden z nich ještě velikánskou pomlázku zvanou tatar, na kterou se přivazovaly pentle od děvčat. Ke koledování patřila i kolední píseň či koledy. Odpoledne se mládež bavila hrami s vykoledovanými vejci.

Na svátečním stole se nacházely pokrmy z masa a vajec. Vajíčka, jako symbol nového života a zrození, nechybí téměř v žádném velikonočním pokrmu.

 

 

Velikonoční koledy

Bývaly zpívány i písně, jejichž text byl převzat z kostelních velikonočních písní.

 

Před 100 lety se psalo v novinách: “V pondělí na pomlázku bylo živo, skupina jinochů nevynechala jediné stavení, kde bydlela děvčata, pletené šlehačky byly v permanenci. Děvčata se většinou schovala, ale jinoši za “vysekání” malovaného vajíčka vlezli za děvou do komory i oknem. Na každé děvče byl uspořádán hon se šlehačkou v ruce. Odpoledne se hoši chlubili kamarádům o počtu “vysekaných” vajíček, posuzovaly se vzájemně kraslice a vejce obarvená a vyprávěly se vzájemně příhody a zážitky z dopolední pomlázky u dívek.”

 

23. 3. 1910 - psalo se - “Udeřiti pomlázkou je symbolické, tím se z osob vyhání zima. Jaro a štěstí se v ně uvádí”

 

Nejenom kluci šlehali děvčata, ale i hospodář hospodyni a chasu, aby byli všichni zdraví a neštípaly je blechy. I dobytek byl vyšlehán, aby se na něj přenesla síla z mladého vrbového proutí.

 

Některé koledy z Mladoboleslavska:

 

Panímámo, slyšte chásku,

přicházíme na pomlázku.

Panímámo, nemeškejte,

barevné vajíčko nám dejte.

Jestli jste jich nebarvila,

také jsou nám bílá milá.

Schováme je pěkně v ranci,

srovnají se tam s mazanci.

 

Koleda, koleda, pomlázka, strejček tetku vypráská.

Dobře teta, dobře tak, máte strejce poslouchat.

 

Hody, hody, petrklíč, nenechte mě s prázdnem pryč.

Dejte aspoň pět vajec, ukrojte mi mazanec.

 

Hoši, hoši, hoši! Zatočte se v koši,

dejte nám po groši nebo po vajíčku

nebo po troníčku.

 

Svatý Petr z Říma, dá nám flaši vína,

abychom se napili, Pána Boha chválili.

Až půjdeme od vás ven, dej vám Pán Bůh dobrý den!

Zatočte se v koši, dejte nám po groši,

zatočte se v míšku, dejte po troníčku.

Jestliže nám nedáte, na svých hrncích shledáte,

budou vám padat z police,

jako mlynářova slepice, když se nazobala pšenice.

 

Pomlázka teče, dejte teta vejce.

Nedáte-li červený, dejte aspoň bílý.

 

 

Velikonoční hry s vejci

Mládenci se v pondělí odpoledne bavili s vykoledovanými vajíčky. Někdy i za účasti spoluobčanů.

 

V jedné hře se chlapci sešli na návrší. Vejce postavili na špičku do řady za prkno. Po odstranění zábrany se vejce začala koulet z kopce. Které z nich bylo nejrychlejší, vyhrálo a jeho majitel získal i všechna další vajíčka. Zajímavé na této hře je, že si všichni svá vajíčka poznali.

 

Kluci házeli vejce i na slaměné střechy. Komu spadlo vajíčko dřív, byl vítězem a patřila mu všechna vejce.

 

Mládenci se postavili do dvou řad vzdálených 40 kroků proti sobě a házeli po sobě vejcem. Který se trefil, vyhrál.

 

Hra na ťukanou. Ťuká se vajíčkem špičkami proti sobě, komu vydrží vajíčko neporušené, vyhrál. Nejtvrdší vajíčko se má uložit do země, aby byla vydatná úroda a pole nepoškodilo krupobití.

Tuto hru jsme hrály s dětmi ze školky a školy při velikonočním setkání v knihovně. Všem se líbila, vítěz z každé třídy si odnesl čokoládovou odměnu.

 

Stalo se, že někdo vyhrál velký koš vajec. Připravil z nich hostinu a pozval i kamarády.

 

A na závěr jedna básnička, kterou napsala Anna Šímová a pojmenovala ji Dědova pomlázka:

 

Na zápraží děda sedí, plete pomlázku,přesně, jak to bylo kdysi na Ladově obrázku.

Vnučka pozoruje, jak pletencem točí, nad jeho zručností vyvaluje oči.

Děda vrbové proutí plete a proplétá, tiše si brouká a vnučka stále na jeho hbité ruce kouká.

Dědo, na pomlázku k děvčatům chodíval jsi rád?

Výslužku velikou jsi dostal? A na zábavě večer dlouho ještě zůstal?

Otázka stíhá otázku a děda při těch odpovědích má již skoro hotovou pomlázku.

Děvčátko hbitě přiskočí, pentle na zdobení podává, dokola se zatočí

a pak radostí na celý dvorek zakřičí:

Tak už jsou tu Velikonoce, díky, dědo, za tu nejkrásnější pomlázku!

 

Příště se podíváme za dalšími velikonočními symboly.

 

Fotografie a Literatura:

Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě lidu českého

Kamila Skopová - Hody, půsty, masopusty

Anna a Jiří Šímovi

Jizeran

Wikipedie