joudaweb - časopis Čekanka

Kino Život - velikonoční promítání

Na plánku je dům v Pivovarské ulici, kde od roku 1918 fungoval městský biograf. Vcházelo se do něj dvoukřídlými dveřmi ze dvora, vchodem z Pivovarské ulice se chodilo do hostince. Na pravé straně v předsálí byla pokladna, proti vchodu šatna. Do sálu se vešlo 450 sedících a na dřevěnou galerii 150 stojících diváků. Orchestr, který v prvních letech doprovázel představení, měl své místo na vyvýšeném pódiu. Šest únikových cest vedlo do šatny, do spojovacích chodeb a většina z nich na zahradu. Na rozdíl od kina Legie, kde se uváděly zejména české filmy, v tomto městském kině se promítaly filmy, které měly úspěch ve světě.

 

Před 100 lety se o Velikonocích 12. a 13. dubna promítal americký film z roku 1923 Zvoník u Matky Boží. Byl volně zpracován podle románu Victora Huga. Stal se nejúspěšnějším němým filmem společnosti Universal. V roli Quasimoda hrál známý herec Lon Chaney.

 

 

Kino Legie

Po skončení 1. světové války byly tělesně postiženým mužům nabízeny nejen trafiky, ale i biografy. A tak byl založen v roce 1920 biograf Legie, přičemž místní jednota Československé obce legionářské se starala o repertoár a o všechny akce konané v kině. V roce 1930 provozovali kino manželé Hejdovi a nechali ho přebudovat podle návrhu architekta Karla Dlouhého. Město získalo moderní biograf s rozlehlým sálem a balkonem pro 800 diváků.

Bio Legie hrálo o svátcích v sobotu a neděli drama S.O.S.

Pouze na velikonoční pondělí se promítaly dva díly filmu Krotitel duší, zpracované podle románu Mórice Jókaie.

 

 

Hotel Slavia - velikonoční taneční kurzy

Na velikonoční pondělí uspořádaly sdružené sportovní kluby druhý večer moderních tanců. Vedl je mistr Hulínský, který dle dobového tisku vždy překvapil originální dekorací. Předprodej vstupenek byl možný ve firmě Holý v Železné ulici, v domě, kde bývala drogerie Josefa Merhauta.

 

Už o masopustu se v hotelu Slavia tančilo. Na všeobecnou žádost uspořádal mistr Jindřich Seidl kurz moderních tanců pro starší ve dvoraně hotelu. První taneční začínaly již ve čtvrtek 17. prosince 1924. Zápis proběhl v neděli 13. prosince mezi 11 - 12 hod. ve Slavii.

 

Taneční hodiny pro agrární dorost se konaly v neděli dopoledne. Zápis proběhl také v neděli od 11 do 12 hodin.

 

Soukromé taneční kurzy moderních tanců nabízel mistr Seidl denně ve svém bytě za tehdejší Živnobankou v Růžičkově ulici, dnešní ulici 9. května.

 

 

Hotel Vysoký - velikonoční koncerty

Na Bílou sobotu, Boží hod a i v pondělí se konaly od 19 hodin v hotelu Vysoký koncerty salonního tria. V nabídce byl Plzeňský prazdroj přímo od čepu, vstup byl volný.

 

 

Mladoboleslavský velikonoční fotbal v roce 1925

Před utkáním se v Jizeranu psalo: “K utkání místních rivalů, Mladoboleslavského S. K., tedy Mlado, a S. K. Aston Villy dojde v neděli 12. a v pondělí 13. dubna. Co znamená pro Prahu Sparta - Slavie, v menším měřítku to samé je v Boleslavi Aston Villa - Mlado. Veškeré zápasy hrané mezi oběma kluby byly vždy napínavé a nemůže se nikdy předem říct, kdo v kterém utkání zvítězí. Letošního roku je favoritem Mlado, nachází se ve výborné kondici, ale mužstvo Astonky je známé tím, že dovede do hry dát víc nadšení.”

 

Sezona 1925 - 1926 byla úspěšná pro oba týmy, probojovaly se do finále turnaje o pohár Českého slova. Astonka porazila Mlado 3:1. Mistrem župy byl ale v letech 1919 - 1926 Mladoboleslavský klub Mlado.

 

Aston Villa - Mladoboleslavský S. K. - 3:1

Utkání se hrálo na Boží hod velikonoční 12. dubna.

“V neděli vítězí Aston Villa 3:1. Hra byla plná vzrušujících momentů před oběma brankami. Mnoho šancí bylo ztraceno na obou stranách, zejména Vítek u Aston Villy trpěl “černou smůlou”, posílaje míče na tyč brány a přes bránu, v čemž jej napodobil u Mlado Dirlam. Útok Aston Villy byl lepší.”

 

Klub Aston Villa vznikl po válce v roce 1919. Jeho členové byli většinou zaměstnáni v Klingerově textilce, jejíž majitel skoupil pozemky za Žižkovými kasárnami. Zde vybudoval domy Kolonie a v roce 1922 zřídil fotbalové hřiště. V roce 1934 bylo otevřeno nové hřiště, Astonka. Klub pořádal pro diváky i zábavné pořady, večírky a výlety. V roce 1925 založil dokonce pěvecký spolek a nastudoval operu.

 

Mladoboleslavský S. K. - Aston Villa - 2 : 0

Odvetné utkání se hrálo hned druhý den, na Červené pondělí 13. dubna.

 

V tisku se psalo: “Pondělní zápas nepozbyl své úrovně, ač vychází jako vítěz Mlado 2:0. Prvá půle končí 0:0. V druhé Mlado nasazuje vše, aby vítězství strhl na sebe, teprve v druhé půli téměř před koncem hry dává Duriam prvou branku, když obrana Aston Villy čeká, že soudce odpíská ruku, kterou byl učinil. Druhou branku dává Kotera do vlastní brány. Soudce Růžička stranický.”

 

V dalších novinách byl zápas lépe popsán obšírněji: “Odvetný zápas přinesl zasloužilé vítězství Mlado. Hra byla mnohem vyšší úrovně zápasu předešlého dne. V poli hrál útok Mlado velmi dobře, ale před brankou nedovedl svých dobrých šancí využít. Levá strana útoku byla lepší pravé, připravila kritické okamžiky před brankou Aston Villy. V záloze vynikl Šuk, který nepřipustil rozvinutí útoku Aston Villy. a byl vždy na svém místě. Dvořák byl také dobrý. V obraně hrál velmi dobře Kozánek, který měl ztíženou práci indispozicí levého beka Kellera, který nastoupil, ač byl z předešlého zápasu zraněn. Brankář Folprecht neměl mnoho práce, protože jeden pěkný shoot od Vítka dobře kryl. Na mužstvu Astonky byla zřejmá únava z předešlého zápasu. Útok vedený Eliášem proti předešlému zápasu nebyl ani k poznání a úplně zklamal. Záloha hrála, jak nejlépe mohla, vynikl centrhalv Černický, obrana jest nejlepší řadou mužstva. Marek je dnes prvotřídním obráncem, dovede v nejkritičtějším momentě vždy včas zasáhnout a má hlavní zásluhu, že nebyla větším skorem poražena. Brankář Maňásek měl skvělé momenty, a jestliže pustil jednu branku svou vinou, vynahradil to na druhé straně mnohonásobně svou rozvahou, klidem a pohotovostí v situacích velmi kritických. První branku docílil Dirlam v 61. minutě z přihrání od Pokorného, druhé branky docílené ze skrumáže, kdy Kotera tísněn Pakandlem míč posílá do vlastní branky v 73. minutě. Pražští soudci objektivní a přesní. Poměr rohů 6:3 pro Mlado.

 

Mladoboleslavský S. K. Mlado, začal hrát své zápasy v roce 1910 za místní dráhou kousek za hostincem U Měšťáků, mezi Václavkovou a Bezručovou ulicí. Protože nebyly u hřiště šatny, převlékali se hráči v hostinci Starý pivovar v Pivovarské ulici, později v hostinci U Krále Jiříka, v místech pozdější Nové cukrárny. I branky si museli z těchto míst sami na hřiště donést.

 

 

Divadelní představení

Před 100 lety sehráli mladoboleslavští gymnazisté před velikonočními svátky veselohru Inzerát od Karla Sabiny na scéně městského divadla, režie se ujal profesor Ferdinand Strejček. Hru napsal autor v roce 1866. V Jizeranu k tomuto představení napsali:

 

“Tato kdysi oblíbená veselohra z kulturního života českého z doby asi před šedesáti lety ještě dnes dovede místy dobře pobaviti, vzdor svému nešťastně koncipovanému prvnímu dějství, jež jest velice naivně stavěno, má výborně kreslené figury, například statkář Vasil, jednatel Karel, kandidát Jaroslav, jež na jevišti žijí a posluchače zajímají. Některé scény dýší svým opravdovým životem, hra sama velice trefně poukazuje na rozdíl mezi názory a skutečností.

 

Celkem nutno uznati, že by bylo škoda, aby veselohra Inzerát upadla v zapomenutí a máme za to, že se nyní bude, nově vydána, na ochotnických scénách často hráti. Některé narážky hodí se i na dnešní poměry. Největší kus práce s nastudováním vykonal prof. Strejček, neboť představení mělo rychlý spád, proměny se děly na otevřené scéně velice rychle. Skoro všichni účinkující byli poprvé na jevišti. Panu profesorovi náleží největší podíl za velký úspěch, z herců výborně poměrům přiměřeno hráli studující Benešová, Naňková, Dibelka, Videman a Kraus.

 

O profesoru Ferdinandovi Strejčkovi si můžete přečíst v článku Mladoboleslavské noviny a časopisy.

 

 

Mattušova ulice, Spolek paní a dívek

Na Boží hod velikonoční, 12. dubna 1925, uváděl Spolek paní a dívek v divadle veselohru Na vysoké stráni, kterou napsal František Hlavatý. Divadelní spolek Kolár ji zahrál ve prospěch Jeslí. Vstupenky se prodávaly v divadelní kanceláři Milána Ponce v Železné ulici.

 

Uznání po představení si zasloužili dámy Chlumová, Eršilová, Křepinská, Šundová, Resslerová, Zohnová a pánové Chlum, Bezstarosta, Hořavka, Horáček, Vimmr a Křepinský.

 

I o tomto velmi významném spolku si můžete přečíst v mém seriálu Kam už se s Jiřinkou nepodíváme. Nejvíce je psáno o spolku v příspěvku Vzpomínání na bratrské mladoboleslavské ulice.

 

 

23. března 1554 - Velký pátek

Jen letmá vzpomínka na Velký pátek v roce 1554. V tento den byl slavnostně vysvěcen a otevřen za účasti asi 15 000 bratří z celé Evropy nový sbor. “Zimní sbor” u kláštera už nestačil, bratři ho prodali a Arnošt z Krajku s dalšími mecenáši postavili velký sbor, protože počet bratrů ve městě rychle narůstal. Stavělo se takřka v ilegalitě víc jak 10 let, hlavně v noci.

 

Stavitelem sboru byl Matteo Borgorelli z Milána, italský renesanční architekt, dvorní krajířovský stavitel. Více se dočtete v příspěvku Konec vlády Krajířů a Sbor českých bratří.

 

 

Velikonoční pondělí 17. 4. 1911 - výlet a pomlázková zábava

Podlázky, v polovině 17. století Podlásky, do roku 1923 Podhlásky, je obec, která je dnes součástí Mladé Boleslavi. Leží severozápadně od ní za řekou Jizerou. Nachází se pod troskami hradu Michalovice, jenž měl mohutnou okrouhlou věž, která sloužila jako hláska. Je zajímavé, že v době vzniku obce byl již hrad neobydlen a chátral. Podařilo se ho ale částečně zachránit a dnes se kolem něj pořádají v létě kulturní akce. Naklánějící se putna vítá výletníky zdaleka, ale dnes se již nemohou setkávat v místím hostinci, jako ti před více jak 100 lety při velikonoční procházce.

 

“V místě vycházky, v Podlázkách, bude uspořádána v sále hostince U Janotů pomlázková zábava při hudbě pana J. Modřického. Začátek ve 3 hodiny odpoledne, vstupné žádné.

Vycházka doporučuje se nejen pro zábavu, ale i pro úsporu. Dobré vyleželé pivo je mnohem lacinější než ve městě a při osvědčené hudbě kapely p. J. Modřického vytančí se každý tak, jako ve městě ve velkém, nákladném plesu, nehledě na uchystanou bohatou pomlázku. Děvušky dostaví se rády, aby se vykřepčily do sytosti, vždyť se zde za tanec neplatí jako v tanečních hodinách a páni nedají si zajisté ujíti příležitost a dostaví se na jarní zábavu pomlázkovou v Podlázkách U Janotů v hojném počtu.

 

Ve městě se již pomlázka nedrží, tam vymizelo téměř staré říkání “dej vajíčko malovaný, nedáte-li malovaný, dejte pěkně bílý, slepička vám snese jiný.” Ono se řekne, že slepička snese jiný, ale kde by slepice vejce v městě snášela, na to sice pamatováno v koledě “za kamny v koutku, na zeleným proutku, však ve městě jest to tuze přísné, tam by slepice za kamny na zeleném proutku pan domácí vůbec netrpěl a ouřad teprve ne ze zdravotních ohledů. Proto musíme se podívat na tu pomlázkovou zábavu na venek.

 

Zároveň musíme mít na paměti, že pomlázka je v pondělí velikonoční a pondělí je v měsíci dubnu, proslulém aprílovým počasím, takže nesmíme míti v hlavě nějaké dalekosáhlé turistické plány na daleké výlety a musíme se spokojit zatím s výletem menším, na kratší dištanc, a proto nám nejbližší obec Podlázky, na jarní aprílový výlet úplně postačí. A nota bene výletem svým a návštěvou pomlázkové zábavy a nějakým tanečkem způsobíme dobročinný skutek, neboť vybírati se bude od tancechtivých 6 haléřů za taneční kus ve prospěch fondu Podpůrné národní občanské besedy v Podlázkách, k podpoře onemocnělých členů.”

 

Procházkou po velikonoční Mladé Boleslavi před 100 lety se s vámi rozloučím. Přeji vám krásný zbytek jara a příjemné další dny.

 

Literatura a fotografie:

Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě lidu českého

Anna a Jiří Šímovi

Encyklopedie Mladá Boleslav

Jizeran