joudaweb - časopis Čekanka

Přesto, že jsou okolnosti jejich vzniku a původu všeobecně známé, tak je přece jen v úvodu svého článku tak trochu připomenu.

 

Oba sváteční významné dny mají ve své podstatě shodný význam a smysl, projevujeme jím úctu k ženám a matkám. Jejich srovnání je však poplatné okolnostem s ohledem na rozdílnou dobu a režim, ve kterých byly a jsou slaveny.

 

Důležitá je ale ta skutečnost, že oba svátky nevznikly jen z důvodu prosté oslavy žen a ženství jako takového, ale mají mnohem hlubší význam.

 

Zajímavá je také ta okolnost, že popud k jejich slavení vznikl téměř ve stejnou dobu - v roce 1908 - 8. března a 10. května, a v obou případech to bylo ve Spojených státech amerických. A důvod?

 

Začnu tím o dva měsíce starším významným dnem - Mezinárodním dnem žen. Od svého vzniku byl považován za socialistický svátek. Americké ženy totiž počátkem roku 1908 zorganizovaly několik demonstrací - popud k tomu dala zejména stávka newyorských švadlen, na nichž začaly hlasitě vyjadřovat své požadavky na získání rovnoprávnosti a volebního práva žen a právě 8. března 1908 se uskutečnilo v New Yorku velké shromáždění, kde byly jejich požadavky deklarovány. Zde vznikl základ pro vznik a uznání Mezinárodního dne žen a návrh na uznání pak prosadila německá bojovnice za ženská práva Klára Zetkinová o dva roky později na mezinárodní ženské konferenci. Tehdy to bylo zatím ještě bez udání pevného data, k tomu došlo až v roce 1917 - pro změnu - v Petrohradu, na památku ženských nepokojů proti válce a bídě a od té doby je to právě 8. březen..

 

A Svátek matek? Jeho prapůvod sahá sice až do starořecké historie, ale jeho současná historie se začala psát od doby občanské války v druhé polovině devatenáctého století ve Spojených státech, kdy byly ženy také vyzývány ke sjednocení proti válkám a řešení mezinárodních otázek pouze diplomatickou cestou a v míru. Tento den je ve Spojených státech jedním z nejoblíbenějších svátků.

 

Oba svátky pak postupně začaly uznávat další státy světa, a také začaly být slaveny i v naší zemi. O zavedení Svátku matek u nás se zasloužila dcera prvního československého prezidenta Alice Masaryková ve dvacátých letech minulého století. A byl to právě tento svátek, který byl u nás více uznáván v době mezi oběma válkami a ještě i po roce 1945. Ale nástupem nové moci po roce 1948 postupně začal být upřednostňován onen socialistický Mezinárodní den žen.

 

A právě v té době se začaly projevovat rozdíly v pojetí obou svátků.

 

Svátek matek - to byl svátek rodinný, soukromý, slavil se pouze v rodinách, děti přály svým matkám, přinášely jim kytičku a obdarovávaly je vlastnoručně vyrobenými dárky, ponejvíce obrázky.

 

Na rozdíl od Svátku matek se Mezinárodní den žen postupem doby začal slavit manifestačně, byla mu věnována mediální pozornost, všichni si to jistě pamatujeme. Téměř ve všech organizacích se pořádaly oslavy, o kterých se postupně začalo povídat, že jsou příliš bujaré, zejména ze strany mužů. Nevím, jaké s tím máte třeba Vy, kdo toto mé povídání právě čtete, zkušenosti, ale já si nemohu stěžovat, oslavy, které jsem zažila, nikdy nepřekročily rámec slušnosti. Vzpomínám si na několik - ale to bylo již v dávnější době - velice pěkných kulturních programů, které byly součástí oslav, např. vystoupení známých operních a operetních umělců, herců, zpěváků populární hudby - pěkné to bylo, ráda si občas vzpomenu.

 

Možná se mnou někdo nebude souhlasit, ale myslím si, že to opravdu nebylo tak problematické a zlé, jak se zdůvodňovalo v době, když byly návrhy na zrušení Mezinárodního dne žen projednávány. Koneckonců vývoj v naší zemi ukázal, že jeho uznávání je opodstatněné, protože, i když byl přece jen po roce 1990 zrušen, tak v roce 2004 bylo obnoveno jednání o jeho znovuzavedení a následně bylo rozhodnuto, aby byl znovu označen v kalendáři jako významný den.

 

Snaha o jeho zrušení a uskutečnění tohoto záměru pak následně ukázaly, jak to vlastně s tím Mezinárodním dnem žen skutečně je. Navzdory jeho zrušení každoročně 8. března stály před květinářstvími fronty mužů a opět to byly nejčastěji ty tulipány, kterými byly ženy obdarovávány. Je ale pravdou, že dřívější oslavy z pracovišť většinou vymizely a Mezinárodní den žen jako by začal suplovat ten dřívější Svátek matek, a tak to v konečném důsledku dopadá tak, že někdo slaví oba svátky, někdo pouze jeden z nich a někdo možná žádný - ale to asi ne. Myslím, že je málo mužů, kteří by si nevzpomněli.

 

Svátek matek by měl být chápán opravdu tak, jak to má v názvu, jako svátek matek, potažmo babiček, kterým přicházejí přát jejich děti a vnoučata.

 

A Mezinárodní den žen? To je den ne pouze pro matky a babičky, ale i pro všechny ostatní ženy, mladé, starší, které děti z různých důvodů nemají nebo nemohou mít, a proto je netaktní a nepatřičné přát jim zrovna o Svátku matek.

 

I tyto ženy, přestože děti nemají, se mnohdy angažují v různých záslužných činnostech - např. při výchově dětí, pomoci seniorům, v různých sociálních službách, a mohla bych pokračovat dále. V kolika nadačních projektech jsou zaangažovány, např. to jsou Nadace Pomozte dětem, Kuře, Světluška, Slunečnice - tato nadace, původně založená u nás, se přeměnila dokonce v nadaci celosvětovou, na Slovensku je např. velice populární televizní pořad Hodina deťom, a ještě v mnoha dalších projektech a službách pracují ženy bez rozdílu věku, rodinného stavu, matky či bezdětné.

 

Pro svoji nezastupitelnou roli v životě i ve společnosti si proto ženy oba své svátky zaslouží a je na mužích a dětech, aby s přáním, kytičkou a malou pozorností k nim o některém z nich přišli.

 

Závěrem si dovolím jednu soukromou vzpomínku.

 

Vyrůstala jsem v éře Mezinárodního dne žen, a když mi bylo asi deset let, tak jsem v tento den mé mamince také na výkres něco nakreslila a k tomu napsala následující báseň, kterou jsem tehdy objevila v nějakém časopisu a moc se mi líbila. Nevím, kdo je jejím autorem, ale do dnešních dnů si ji pamatuji, a tak se s Vámi o ni podělím. Třeba se Vám také bude líbit.

 

Že Ti vlasy stříbří, mámo,

jako stužky na kytici,

že Ti vrásky brázdí lící,

nestalo se sebou samo.

 

Také zhrubly Tvoje dlaně,

to v ně osud život psal,

kladl s dřinou mozol na ně,

modra z očí poubral.

 

Za tu lásku, cos mi dala,

za každou Tvou písničku,

přijmi dneska k Tvému svátku

moji malou kytičku.