joudaweb - časopis Čekanka

Proč se lidé bojí smrti ?

20. května 2015 16:03:00

Častokrát jsem přemýšlela, proč se tak bojíme smrti. Bojíme se, že zemřeme my, nebo že nás opustí někdo blízký? Vždycky, když jsem slyšela, nebo jsem četla parte, že někdo někomu zemřel, litovala jsem pozůstalé, ale svým způsobem, jsem jejich bolest nechápala. Když mi pak zemřela sestra, pochopila jsem tu ohromnou ztrátu a pocit nenávratna.

Smrt - každý z nás si vybaví hubenou až na kost vyhublou postavu s kosou. Máme to zafixované z dětství, protože ať už v pohádkách, nebo filmech má smrt takovou tvář. Jako malá jsem se strašně bála smrti. Jednou jsem slyšela babičku, jak o ní s někým hovoří, ve smyslu, že cítila, jak na ní smrt sáhla. Myslela jsem si, že smrt přijde až k vám, vy ji vidíte, ona na vás sáhne, a vy po čase zemřete. Později jsem pochopila, že to tak není, naštěstí.

Jedné mé kamarádce zemřela maminka. Byl to pro ni velký šok a do dnes se s její ztrátou nemůže vyrovnat. Když jsme si spolu o tom povídaly, svěřila se mi, že se jí několikrát stalo, že se v noci vzbudila a zahlédla nad postýlkou své tříměsíční dcerky stín. Ten stín byl zvláštně neforemný, ale když se pak na něho více zahleděla, uvědomila si, že je to postava. Prošla okolo dveří, skříně a pak se posadila na kraj její postele a dívala se do postýlky, kde miminko spalo. Ona si do dnes myslí, že to byla právě její zemřelá maminka, která se takhle chodila dívat na svou vnučku, kterou nikdy nezažila. Když mi to tenkrát vyprávěla, mrazilo mě po celém těle a tři noci, jsem neustále hlídala, jestli něco podobného neuvidím. Neviděla jsem.

Spousty lidí věří v posmrtný život. Já osobně si myslím, že si to vymysleli proto, že se pak se smrtí snáz vyrovnají. Určitě je pro nás snazší věřit, že náš milovaný, který odejde na onen svět, se má dobře a je šťastný, než kdybychom si říkali, že je to naopak. A stejně tak se tím uklidňujeme my sami. Říkáme si, proč se bát, když mně „tam“ bude dobře. Ale kde je pravda? A co teprve, když se hovoří o pekle a nebi? Častokrát jsem přemýšlela, pokud připustím, že peklo i nebe existuje, kam se dostanu já. Existuje na světě člověk, který nikdy nezhřešil? A jaký hřích si můžeme dovolit, aby nás ještě „vzali do nebe“? Vždyť každý z nás za život nejednou zhřešil a pak by bylo peklo plné hříšníků a nebe by zelo prázdnotou.

Další zajímavostí spojenou se smrtí, o které se často mluví, je reinkarnace. Určitě každý z nás už o tom slyšel. Pro ty, kteří se o tyhle věci vůbec nezajímají, vysvětlím – převtělení duše zemřelého buď do nového těla, nebo jiného živého organismu. Měla jsem dřív jednu kamarádku, nebo spíš známou, která v reinkarnaci věřila. Několikrát se mi stalo, že jsme někde spolu byly a ona se vždycky zadívala na nějaké zvíře, na ptáka, který okolo proletěl, mouchu, která nám drze lezla po zákusku v cukrárně, kde jsme spolu seděly, a vždycky mi říkala, že určitě to je nějaký zemřelý člověk, který nás zná a proto je nám nablízku. Nevěřila jsem tomu, ale nikdy jsem jí její názor, nebo spíš víru nebrala. Před nedávnem jsem se dívala na její Facebook a poslední roky se těmhle věcem věnuje čím dál intenzivněji, až to hraničí s posedlostí, řekla bych. Určitě ji k tomu dohnal i fakt, že jí nevyléčitelně onemocněl syn a svým způsobem se tak zřejmě připravuje na jeho odchod, aby ji to co nejméně zasáhlo. Myslím si ale, že na smrt se nijak připravit nedá.

Dříve se hodně mluvilo o sýčkovi, který svým houkáním zval lidi do záhrobí. Dodnes, když ho slyším houkat, a že je to jen zřídkakdy, si vzpomenu na báchorky o něm.

V cizích zemích, myslím, že hlavně v Irsku, se zase hovoří o víle „Bánší“, která svým kvílením ohlašuje smrt někoho z domu nebo blízkého okolí. Jednou jsem o ní viděla film a nic příjemného to nebylo. Řekla bych, že sýček ve srovnání s ní je snesitelnější. I když je fakt, že sýček opravdu existuje, ale „Bánší“ je jen vymyšlená bytost a hlavně dobrý námět na točení hororů.

Mezi okultní vědy (odborně se tomu říká nekrangelie, kdybych o tom nečetla, také bych to nevěděla) patří třeba to, když v době, kdy někdo z vašich blízkých zemře, se zastaví hodinky, či spadne obraz ze zdi, nebo zrcadlo. Mě osobně se to nikdy nestalo, ale jednou mi má prababička vyprávěla, že když jí zemřel tatínek, v tu dobu ve světnici spadl obraz s jeho portrétem. Ještě teď, když si na to vzpomenu a představím si starou chalupu, kde žili, mám z toho nepříjemný pocit. Už jen i proto, že jako malá jsem v té chalupě spávala.

Ať už má smrt mnoho podob a my vždycky před ní budeme mít respekt a čítat o ní různé báchorky, pravdivé či vymyšlené, jedno je jisté. Je naší součástí a k životu patří. Ještě nikdy nikomu se nepodařilo před ní utéct. Takže to, proč se jí tak bojíme je kvůli nepoznanému, co nás čeká. Smrt je spravedlivá a ke každému se chová stejně už miliony let, stejně tak, jako oplakáváme své zemřelé a trápíme se jejich odchodem.

Smrt prostě patří k životu.

Autor: Monika Knápková


přečteno: 6196x   komentářů: 10

Nejnověji komentované

přečteno: 278x   komentářů: 1, nejnovější: 12. 05. 2021, 14:10:51
přečteno: 266x   komentářů: 2, nejnovější: 10. 04. 2021, 18:32:42
přečteno: 918x   komentářů: 4, nejnovější: 02. 01. 2021, 08:07:18
přečteno: 6830x   komentářů: 6, nejnovější: 31. 12. 2020, 18:45:26
přečteno: 1006x   komentářů: 3, nejnovější: 17. 12. 2020, 10:58:08
přečteno: 1719x   komentářů: 1, nejnovější: 24. 11. 2020, 22:33:50
přečteno: 1541x   komentářů: 5, nejnovější: 07. 10. 2020, 23:06:08
přečteno: 1342x   komentářů: 1, nejnovější: 23. 09. 2020, 18:23:10

Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové

Od 1. ledna 2021 naleznete každý pátek na adrese Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové nový článek v rubrice této naší autorky, kterou pro ni zřídila průvodkyně a zakladatelka tohoto portálu paní Kristýna Maková.

Krátké tématicky různorodé texty doprovázejí fotografie a kresby, a propojuje je barevná postavička průvodkyně, kterou pro S. Jarolímkovou nakreslil jako dárek známý kreslíř a malíř Karel Benetka.

Nejčtenější

přečteno: 13733x   
přečteno: 12137x   
přečteno: 11185x   
přečteno: 11110x   
přečteno: 10460x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
pětset sedmdesát devět:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 14. 5. 2021