joudaweb - časopis Čekanka

Mladoboleslavská Železná ulice - Šebkovi a Zahrádkovi

22. dubna 2021 14:46:31

Konečně! Je konec války, Zahrádkovi přemalovávají vývěsní štít

Milí čtenáři, další pouť po Železné ulici začneme tam, kde jsme minule skončili. Zastavili jsme se u zahrad, které se táhly souběžně s Hudcovým domem. A protože už půjdeme přes můstek a dál k Novému Městu, ocitneme se v části Železné ulice, která se kdysi jmenovala Na Můstku. S odstraněním můstku zmizel i tento název.

Vedle Hudcova domu, na místě zasypaného příkopu, postavil J. Wehr budovu, která byla různými přestavbami rozšířena v mohutný kolos zabírající dnes celou část prostoru až k slepé uličce mezi další zástavbou. V roce 1888 se stal vlastníkem domu obchodník Václav Bek a přesunul do něj ze Staroměstského náměstí své železářství. O rok později si v domě otevřel módní závod krejčí Jaroslav Tajer. Vzpomenout můžeme na mladoboleslavského doktora Josefa Faltu, který zde v říjnu 1892 zemřel. Když v roce 1905 koupil stavitel Dlouhý Hudcův dům a zrekonstruoval v něm průčelí, byla v podobném stylu upravena i tato budova.

Od počátku 19. století býval v zadním traktu domu fotoateliér. Vystřídalo se v něm několik umělců - pánové B. Rafael, Römišr, Štěpán Plaček. Fotograf František Böger zde sice nepobýval, měl ateliér na Českobratrském náměstí, ale jako správný obchodník věděl, že je tato ulice obchodní třídou, a zřídil si zde na konci 19. století reklamní výlohu.

V poněkud nedávné minulosti patřilo celé přízemí domu motoristům, sídlila zde Mototechna. Po ní se střídaly různé firmy, z nichž mi utkvěla v paměti prodejna se sportovním oblečením.

 

Následuje slepá ulice, na jejímž konci se vždy nacházel dům. Od roku 1888 patřil po dlouhá léta perníkáři a cukráři Josefu Ančičkovi. Mezi oblíbené sladkosti té doby se řadilo sladké dřevo, čili lékořice, různé pendreky ze zahuštěného extraktu lékořicového kořene, které známe i dnes. Zkaramelizovaný cukr se prodával pod názvem cukrkandl v bílé nebo žluté barvě. V cukru se obalovala citronová nebo pomerančová kůra i puškvorec, který byl k dostání i šumivý. Ve speciálních šišatých cukrovinkách byly zabaleny papírky s čísly do loterie. A už tehdy si děti mohly koupit “studentskou směs”, promíchané rozinky s mandlemi. K dostání bývaly i zákusky, které známe dnes - kremrole, indiánky, různé řezy, dorty i marcipánové ozdoby. Oblíbenou náhradou kakaa byl svatojánský chléb neboli rohovník. Z lusků této dřeviny se získává karob, jenž má podobné vlastnosti jako kakao, ale je na rozdíl od něj více sladký.

 

Rohový dům v další části ulice patří k těm, které mají za sebou zajímavou historii. V době obrozenecké patřil Františku Šebkovi, jenž byl kupcem a městským důchodenského úřadu. Rodina Šebkova, Novotná, Tejnilova, Lauterbachova, Mayova a mnohé další se nadšeně zúčastňovaly kulturních a společenských akcí, prosazovaly český jazyk a literaturu. Majitelka domu, paní Anna Šebková, proto pronajala jednu místnost místní Čtenářské besedě. Opatrovala a půjčovala knihy až do doby, kdy si je převzala Měšťanská beseda. Členové spolku nejen četli a besedovali nad knihami, ale připravili i několik divadelních představení s výtěžkem pro dobročinné účely (podrobnosti v obrozeneckých dílech).

Šebkův dům se smíšeným zbožím, kam ráda chodila nakupovat i Barbora Smetanová, když pobývala u své dcery, býval nižší a hodně vystupoval do silnice. Až v roce 1886 se podařilo městu odkoupit část domu a posunout ho. Podél domu se rozkládala větší zahrada.

Dodnes je dům zván Krištofův, i když masna a uzenářství této rodiny v něm už dlouho nejsou. V 90. letech 19. století měl František Krištof provozovnu v sousedním domě. Byl zde i v letech 1929 - 1931, kdy svůj rohový dům zvyšoval o další patro, a využíval i část 1. patra, v němž si zřídil jídelnu. Po přestavbě svého domu a vybudování moderní prodejny s jídelnou, kterou umístil do 1. patra, (později zde sídlila restaurace Praha), se přesunul zpátky do svého a plně se věnoval obchodní činnosti. Tradiční sortiment se tu stále prodává, i když málokdo bude po letech prodejnu jmenovat Fialova. Ovšem, “jdi ke Krištofům” slýcháváme stále..

 

A jsme u dvoupatrového domu, o němž jsem se již zmínila, který pamatuje mnohé, a i lidé stále vzpomínají na bývalé, ale v tomto případě i současné, majitele. Rodina Zahrádkova v něm bydlí i dnes. Jak jsem psala v minulých odstavcích, majitelé poskytovali pomoc nejen sousednímu řezníkovi, ale i dalším, kteří ji potřebovali. Ale nejvíce si lidé pamatují, a také vzpomínají, na Zahrádkovo klenotnictví, hodinářství a optiku.

 

Historii domu mají vlastníci zdokumentovanou až k roku 1538, kdy dům prodala Barbora Lekšová. O domu je psáno, že “leží na baště v bráně svatojánské. Dům tento postaven byl u brány svatojánské zadní i naproti kalu a v hradbách městských, proto slul na “Baště” ještě roku 1773. Po tomto roce nečiní se zmínky o druhé bráně”.

 

Zastavím se nyní u Svatojánské brány, když se o ní v dokumentu k domu rodiny Zahrádkových píše, abychom si lépe představili, jak to v této části města vypadalo. Svatojánská nebo také Novoměstská byla nejdůležitější městskou branou. Oddělovala Staré Město od Nového, které se postupně rozšiřovalo. I když získalo privilegiem Ferdinanda I. při svém vzniku v roce 1528 výsadu, kterou se smělo obehnat hradbami, neučinilo tak. V Novém Městě byly vybudovány pouze šraňky při vyústění ulic. Postupně přibývaly domy, mnohé i u hradeb a bran, jejich stavba nebyla ale navázána na opravy městských hradeb, a ty postupně chátraly až zmizely úplně.

Svatojánská brána byla trojitá. První byla umístěna u domu rodiny Zahrádkových, druhá za domem, kterým končí Železná ulice, a dnes bychom tam našli prodejnu belgických pralinek a dárkových předmětů, třetí za Baťovou prodejnou obuvi. Ve všech branách byly domy, v nichž bydleli branní, volné místnosti se pronajímaly. Víme, že na konci 15. století, v roce 1499, tu měla dům Kateřina Průchová. V roce 1536 byla prodána bašta i s krámem mezi branami, a byly postaveny další domy. Obyvatelé těchto domů museli v případě potřeby bránit město. Tato povinnost přecházela i na dalšího vlastníka domu. Od 16. století se již nejednalo o pomoc vojenskou, ale policejní. Při budování císařské silnice v letech 1826 - 28, která vedla Železnou ulicí, byla Svatojánská brána v roce 1828 zrušena.

Mezi branami stával most, který zdobil kříž a socha sv. Jana Nepomuckého. Sochu můžeme vidět ve výklenku kostela stojícího o pár metrů dále, kříž byl postaven v polích na Hejtmánce.

 

Vrátíme se zpátky k domu rodiny Zahrádkových a krátce projdeme jeho historií. Mezi obyvateli domu byl perníkář, ručníkář, švec, krejčí, uzdař, klenotník, hodinář a optik. V roce 1697 dům vyhořel a majitel Tysnian byl po tři roky osvobozen od daní. V roce 1732 koupil dům perníkář Antonín Soběslavský, v roce 1845 Antonín Konrád a o 4 roky později, když mu zemřela manželka, rozená Soběslavská, dům prodal Františku Mertlovi. Dalšími majiteli byli Stoupovi, po nich V. Vraný z Nových Mlýnů u Poděbrad. A v roce 1883 se dům dostává do rodiny nynějších vlastníků prostřednictvím Václava a jeho ženy Marie.

V roce 1866 založil Václav Zahrádka “odborný hodinářský, zlatnický a optický závod v Mladé Boleslavi”. Když v roce 1887 zemřel, převzala živnost jeho manželka Marie. V roce 1927 získal nemovitost jejich syn Josef Zahrádka a provedl velkou přestavbu. Ani tuto rodinu nenechali komunisté v klidu. V roce 1960 jim dům sebrali, a naštěstí v jejich péči úplně nezchátral, a byl jim v roce 1990 vrácen. Současní vlastníci ho vzkřísili do podoby, v níž byl ve 30. letech. Je zajímavé a svědčí to o vynikající odbornosti a schopnostech paní Zahrádkové, že na její optiku, i když jí už nepatřila, stále lidé vzpomínají v dobrém.

 

Jejich obchod bychom na počátku 20. století nepřehlédli. Viděli bychom osm moderních prosklených výloh s vystaveným zbožím, napsané jednotlivé druhy sortimentu a krásné hodiny vystavené nad průčelím, lákající lidi a upozorňující na obchod lépe než kdejaký nápis. Ve výčtu aktivit jsou na dobovém letáku tyto položky - “sklad veškerých druhů kapesních a nástěnných hodin - hodiny věžní pro kostely i veřejné budovy - velký výběr příležitostných dárků ze zlata, stříbra a novostříbra - veškeré potřeby pro pány fotografy a “amateury” - vlastní vzorná dílna pro opravy i nové práce - zlacení elektřinou i v ohni - veškeré práce se provádějí se zárukou - gramofony vlastní výroby od zl. 20 - výše”.

 

V jiném inzerátu jste se mohli dočíst: “Nejrozsáhlejší závod tohoto oboru v celých severních Čechách. Bohatý výběr vzorků zašlu každému na požádání bez dobírky. Prosím o přesnou adresu, stav a zaměstnání. Dobré hodinky od 4 zl. Pěkné zlaté prsteny od 2 zl. Srdéčka, křížky, náušnice (s obrazem Panny Marie), jehlice, brože od 1 zl. Levněji než všude jinde. Při větším obchodu výhodné platební podmínky neb na splátky.”

 

Na konci 20. let 20. století se ulice velmi proměnila. Velkou zásluhu na stavebním boomu měl Josef Zahrádka, který byl přítelem mladoboleslavského stavitele Václava Bečvárovského. Spojení obou významných mužů změnilo tvář skoro všech domů v této části ulice. Pozadu nezůstal ani dům Zahrádkův, jelikož v roce 1927 vypracoval stavitel návrh a taktéž provedl adaptaci a nástavbu “obchodního domu”. Během dvou let se budova změnila k nepoznání. Elegantní tvary doplnil krásný znak, jenž vymyslel Josef Zahrádka - spojené iniciály J a Z.

Po přestavbě si levou část domu pronajali Kulíkovi, v pravé části, kde je dnes Coral Café, měl prodejnu uzenář František Krištof. Když dokončil nástavbu svého domu a odstěhoval se, Kulíkovi se přesunuli do uvolněných prostor. V prostřední části domu byla optika Josefa Zahrádky.

Žádost V. Klementa o poskytnutí záruky k získání úvěru

Rodina Zahrádkova se stala hybatelem dění ve městě. Zapojovala se do událostí nejen v roce 1918. Již 28. října skupina studentů pod vedením klenotníka Josefa odstraňovala rakouské odznaky a symboly. Několik let předtím, 4. března 1898, pomohla Marie Zahrádková Václavu Klementovi. Tomu se nedostávalo peněz k rozvoji továrny a požádal proto majitelku klenotnického závodu o poskytnutí záruky, jenž byla nutná k získání úvěru od hospodářské záložny. Dá se tak říci, že právě tato rodina stála u zrodu tovární výroby automobilů v našem městě.

Nesmím opomenout rodinu Kulíkovou, která si pronajala část prodejních prostor. Chodívalo se k nim zejména pro kávu. “Kulíkova káva” - to byla značka kvality. I dnes je ve stejných místech stěžejním sortimentem káva, ale můžete si vybrat z velkého sortimentu čokolád, sladkého trvanlivého pečiva, či posedět nad sklenkou výběrového vína. A co se mi obzvlášť líbí, je spojení minulosti s dneškem. Na své předky zde nezapomínají. Přímo v prodejně můžete vidět fotografii z doby, kdy dámy chodívaly s dětmi na procházky, a zastavily se na kus řeči přímo u vchodu do této prodejny. Hezká dobová fotografie vás zaručeně zastaví a navodí atmosféru klidu, k čemuž může posloužit i zdejší oddělený prostor k posezení u sklenky vína či kávy.

 

V posledním domě na této straně ulice býval obchod s dámskou konfekcí A. Hellera. Pozdější historie domu je spojena s Živnostenskou záložnou. Již v roce 1908 chtěli někteří živnostníci založit nový peněžní ústav, který by sloužil střednímu stavu a umožnil mu vybudovat své provozovny. O dva roky později soustružník Václav Rebš a obchodník Miroslav Domalíp spolu se svými přáteli ustanovili Živnostenské úvěrní družstvo v Mladé Boleslavi. 31. května 1910 spolu se 47 živnostníky schválili stanovy družstva. Válečné roky novému ústavu nepřály. Proto do roku 1922 úvěrní družstvo úřadovalo u Spořitelny města Mladé Boleslavi. Poté se už osamostatnilo, přijalo název Živnostenská záložna v Mladé Boleslavi. Na památku zakladatele, který v roce 1828 zemřel, byl zřízen Rebšův fond. Dobrým živnostníkům poskytoval bezúročně zápůjčky, rozdával charitativní dary, umožnil dospělým i dětem pobyt v ozdravovnách k rekreaci. Mezi členy vedení byl továrník Václav Svoboda, majitel klenotnického závodu Josef Zahrádka, stavitel Antonín Hráský a majitel továrny na uzenářské stroje Bohuslav Čížek. V roce 1931 byl dům přestavěn spolu s dalšími v této ulici.

 

V poválečné době se zde vystřídalo několik provozoven. Bývalo zde krejčovství se zakázkovým šitím oděvů i geodézie. V roce 1992 byl dům stržen a postaven zbrusu nový objekt, sloužící bankovním účelům, dnes ČSOB.

 

Došli jsme až k ulici Pivovarské, o níž si povíme příště. Podíváme se také o kousek dál ke kostelu sv. Jana Nepomuckého a k přilehlým budovám...

 

 

Literatura - Dějiny obcí okresu mladoboleslavského a benáteckého, sebralo a napsalo učitelstvo okresu mladoboleslavského v čele s Karlem Sellnerem, okresním školním inspektorem. Kniha je z roku 1926.

Boleslavští autoři - Mladá Boleslav od minulosti k dnešku

Sylva Městecká – Boleslavský uličník

Sylva Městecká - Průvodce po Starém městě ve 2. polovině 19. a na počátku 20. století

Václav František Rudolf - Staré obrázky boleslavské

Wikipedie

Rodina Zahrádkova a Nejmanova, velmi děkuji za mnohé informace

 

Fotografie

- Některé staré fotografie jsem získala od paní Hálové, které tímto velmi děkuji.

- Mnohé informace a starodávné fotografie jsem dostala od manželů Šímových, kteří organizují promítání starších fotografií a seznamují účastníky besed s historií města. Patří jim můj vřelý dík a obdiv.

- Snímky ze současnosti jsou mé vlastní, místa jsem fotografovala při mých procházkách městem s Jiřinkou v mysli…

 

 

Autor: Alena Prchlíková


přečteno: 317x   komentářů: 0

Nejnověji komentované

přečteno: 224x   komentářů: 2, nejnovější: 01. 06. 2021, 11:36:53
přečteno: 565x   komentářů: 1, nejnovější: 12. 05. 2021, 14:10:51
přečteno: 505x   komentářů: 2, nejnovější: 10. 04. 2021, 18:32:42
přečteno: 1120x   komentářů: 4, nejnovější: 02. 01. 2021, 08:07:18
přečteno: 7021x   komentářů: 6, nejnovější: 31. 12. 2020, 18:45:26
přečteno: 1209x   komentářů: 3, nejnovější: 17. 12. 2020, 10:58:08
přečteno: 1927x   komentářů: 1, nejnovější: 24. 11. 2020, 22:33:50
přečteno: 1736x   komentářů: 5, nejnovější: 07. 10. 2020, 23:06:08

Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové

Od 1. ledna 2021 naleznete každý pátek na adrese Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové nový článek v rubrice této naší autorky, kterou pro ni zřídila průvodkyně a zakladatelka tohoto portálu paní Kristýna Maková.

Krátké tématicky různorodé texty doprovázejí fotografie a kresby, a propojuje je barevná postavička průvodkyně, kterou pro S. Jarolímkovou nakreslil jako dárek známý kreslíř a malíř Karel Benetka.

Nejčtenější

přečteno: 13883x   
přečteno: 12264x   
přečteno: 11330x   
přečteno: 11280x   
přečteno: 10658x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
osmset třicet tři:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 14. 6. 2021