joudaweb - časopis Čekanka

Fotografie

4. dubna 2013 10:43:00

Možná i vy patříte mezi vyznavače fotoaparátů. Jen málokdo nemá doma uložené fotografie, ať už rodinné, nebo třeba umělecky založené. Fotky máme uschované v krabičkách, nebo úhledně srovnané ve fotoalbech. Některé vybrané mohou mít čestná místa na stěnách našich bytů. Jiní mají fotky z novodobých digitálních foťáků, nebo mobilů uloženy v počítačích. Ať tak, nebo onak, fotky mají tu moc vrátit nás zpět v čase, připomenout nám neopakovatelné atmosféry, místa, osoby atd. Jedno je ale jisté, čím jsou starší, tím se pro nás stávají vzácnějšími.

Pojďme si připomenout něco málo ze vzniku a historie fotografie.

Není tajemstvím, že samotné fotografii kdysi předcházely obrazy malířů. Ti se snažili co nejvěrněji zachytit skutečnost na svých plátnech. O vzniku první fotografie jsou dodnes dohady, ovšem u „obrázku“ na cínové desce známe autora. Je jím Joseph Nicephore Niepce a na snímku je zachycen pohled z okna jeho pracovny. Tato fotka vznikla už v roce 1826. Nepatrná citlivost materiálu si ovšem vyžadovala dlouhou expozici. Pohled z okna na krajinu, která se „přenesla“ na cínovou desku, vyžadoval expozici při plném slunci celých dlouhých osm hodin!

Teprve o 13 let později byl oficiálně zveřejněn Daguerrův vynález. Daguerrotypie za pomoci Petzvalova objektivu dokázala expozici zkrátit na pět až patnáct vteřin. Rozmezí se pohybovalo podle světelných podmínek. Na prvních fotkách bývaly často zachyceny krajiny a nebo části měst. Později, když si fotografové zvykli na kratší expoziční doby, začaly se víc věnovat i focení portrétů. I tak to byl pro fotografované osoby oříšek, musely vydržet nehybně, často právě zmíněnou čtvrtminutu a zároveň zachovat požadované gesto, či výraz.

Ale i při focení krajin býval občas problém, díky delším expozicím. Například pohyblivé předměty (listí ve větru, ptáci, mraky a podobně) působily na fotkách rozmazaně, což nebylo cílem tehdejších fotografů. Teprve ve čtyřicátých letech devatenáctého století vynalezl Scott Archer, kolódiem potažené skleněné desky. Ty umožňovaly pořizování kopií a zkrácení expozice. Tento objev vyřadil prvotní daguerrotypii. Nyní vstoupilo ještě víc v popředí fotografování portrétů. Kratší expozice umožnila osoby fotografovat v ateliérech, kde bylo možno pracovat za jakéhokoli počasí.

Od období 1870 došlo opět k zdokonalení foto-techniky. Začaly se používat suché, želatinou polité skleněné desky. Ty se už podobaly pozdějším negativům. Tím odpadl zdlouhavý proces při vyvolávání mokrých desek, bezprostředně po vyfocení snímku. Fotografové tudíž museli mít do této doby při focení krajiny s sebou jakousi přenosnou temnou komoru, aby mohli snímky hned zpracovat, protože byly citlivé díky kolódiu na teplotu a jakékoli nepatrné poškození. Podobně jako i u jiných novinek ovšem trvalo dost dlouho, než se nová technika ujala.

Další přelom přišel, když jistý Mr. George Eastman zkoušel polévat skleněné desky citlivými vrstvami. Pokusy přišel na to, že dosavadní ruční polévání nevede k dokonalým výsledkům. Vynalezl proto stroj na polévání, ale neuspokojoval ho fakt, že se skleněné desky dají snadno rozbít a také zdlouhavá manipulace s nimi. Podařilo se mu tak vynalézt svitkový film. Ve spojení sním tak spatřil ´světlo světa´ fotoaparát značky Kodak. Vynálezy Eastmana usnadnily fotografování jako takové a tak se focení dostávalo postupně i do rukou foto-amatérů. Bylo to z části způsobeno i tím, že v osmdesátých letech předminulého století byly ´kodakovy bedýnky´ oproti dřívějším komorám levnější.

První průřezy fotoaparátů byly kruhové, ty se ale nehodily pro fotky krajin. Proto se brzy objevily modely, které na negativu vykreslovaly obdélníkové formáty. Do přístrojů se později začínaly montovat kvalitnější objektivy…

Od let 1890 byly hojné výstavy fotografických snímků. Pokrok v polygrafii umožnil uveřejňování fotek v tisku. V tomto období se už také začínaly snímky různě cíleně upravovat. Zprvu to byly metody poněkud neohrabané, ale postupně se zdokonalovaly….

Každá doba má svá fotografická kréda, která se časem mění. Zkuste si najít chvilku a zvěčnit cokoli co vás láká.

Autor: Blanka Tauerová


přečteno: 6072x   komentářů: 2

Komentáře

(Blanka - mail)    vloženo: 04. 06. 2013, 18:09:19

Děkuju paní Jiřino za komentář. Vidím, že máme téměř totožné vzpomínky. Taky jsem, dá se říci, od raného dětství fotila a nejdřív s tatínkem a později sama, jsem v temné komoře vyvolávala fotografie. Bylo tak napínavé pozorovat, jak v přítmí pomalu vznikají. Dnes je práce s digitálním fotoaparátem jiná, ale i v počítači se může v různých programech, při úpravách fotek, člověk napínavě zabavit. Focení je myslím prima koníček, alespoň já ho tak vnímám... :-)

(Jiřina - mail)    vloženo: 23. 05. 2013, 00:16:23

Milá Blanko,

dlouho jsem váhala, zda na Váš článek reagovat, ale nakonec jsem si dnes řekla - budiž. I když můj komentář k Vašemu odbornému výkladu bude zcela a naprosto neodborný.

Při čtení jsem se snažila jednak pochopit a uvědomit, k jakému vývoji a jakým procesům docházelo v průběhu doby, než vývoj dospěl k současnosti. Ono je to tak, že člověk většinou vše bere samozřejmě, aniž by se zamýšlel nad podstatou. A tak si možná někdo po přečtení Vašeho povídání uvědomí, proč např. ve starých filmech, když v průběhu děje se fotografovalo, tak fotograf měl před sebou na stojanu jakousi černou bedýnku a ještě přikrytou černou pokrývkou, nebo kolodium že je nějaký roztok, který po zaschnutí vytvoří film a používá se, jak jsem zjistila, ve zdravotnictví jako tekutý obvaz, a že tak vlastně vznikly filmy, které se používají v současné době.

Mé zkušenosti s fotoaparátem však nezačínají a nekončí pouze u toho, že namířím a zmáčknu spoušť. I když, pravda, nikdy jsem se neodvážila vyměnit ve fotoaparátu film, bála jsem se, že způsobím neopatrnou manipulací jeho osvětlení a fotografie nebudou.

První fotoaparát, se kterým jsem se seznámila, byl ruský Ljubitěl. Už jako děcka školou povinná jsme s bratrem nejen fotili, ale také vyvolávali filmy i fotografie. Měli jsme doma jak docela slušně zařízenou malou improvizovanou černou komoru, tak vše ostatní, co je k tomu třeba, červené osvětlení, tank, vývojku, ustalovač, atd. Pravda, na tu práci s filmem a tankem jsem si netroufla, ale vyvolávání fotografií jsem zvládala. A bylo milé i napínavé sledovat, jak se začal ve vývojce objevovat obrázek, pak jsme fotografie sušili. I později s mým mužem jsme fotografie - to jsme fotili na Flexaret - vyráběli sami, skončili jsme až s nástupem barevných filmů.

No a v současné době digitálních fotoaparátů je člověk udiven, co dokáží - přiblížit obraz, vytvořit panoramatické fotografie, zachytit pohyb, zvuk, možnost uložit si je do počítače, vytisknout fotografie v domácí tiskárně. Asi by se pan Joseph Niepce velice divil...

A pokud jde o ty obrazy malířů z doby před fotoaparáty, tak to mě při náhodných prohlídkách zámků vždy znovu a znovu udivuje, jak jsou propracované do detailů.

Je to tak, že fotografie znamenají vzpomínky. Vzpomínky, uložené do alb a ozdobných krabic a občas znovu prohlížené, aby si člověk připomněl prožité pěkné chvíle.


Přidání komentáře:

Vaše jméno:

Váš e-mail: (pokud jej uvedete, zobrazí se)

Nadpis:

Text:

vyplňte kontrolní číslo
osmset dvacet dva:
(nechte prázdné)
ODESLAT

Nejnověji komentované

přečteno: 279x   komentářů: 1, nejnovější: 12. 05. 2021, 14:10:51
přečteno: 266x   komentářů: 2, nejnovější: 10. 04. 2021, 18:32:42
přečteno: 918x   komentářů: 4, nejnovější: 02. 01. 2021, 08:07:18
přečteno: 6830x   komentářů: 6, nejnovější: 31. 12. 2020, 18:45:26
přečteno: 1007x   komentářů: 3, nejnovější: 17. 12. 2020, 10:58:08
přečteno: 1720x   komentářů: 1, nejnovější: 24. 11. 2020, 22:33:50
přečteno: 1541x   komentářů: 5, nejnovější: 07. 10. 2020, 23:06:08
přečteno: 1342x   komentářů: 1, nejnovější: 23. 09. 2020, 18:23:10

Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové

Od 1. ledna 2021 naleznete každý pátek na adrese Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové nový článek v rubrice této naší autorky, kterou pro ni zřídila průvodkyně a zakladatelka tohoto portálu paní Kristýna Maková.

Krátké tématicky různorodé texty doprovázejí fotografie a kresby, a propojuje je barevná postavička průvodkyně, kterou pro S. Jarolímkovou nakreslil jako dárek známý kreslíř a malíř Karel Benetka.

Nejčtenější

přečteno: 13734x   
přečteno: 12137x   
přečteno: 11185x   
přečteno: 11110x   
přečteno: 10460x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
osmset dvacet dva:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 14. 5. 2021