joudaweb - časopis Čekanka

Z historie piva a hospůdek

16. října 2013 12:48:04

Dnes vás zavedu na malou ochutnávku pivního moku v minulosti. Vlastně spíš do jeho vaření a také do poměrů tehdejších šenků.

Některá města mívala už od středověku privilegium vařit pivo, což bylo považováno za největší výsadu. Svolovala k tomu pražská vrchnost. Nejdříve si vařili někteří občané pivo sami doma, jejich domy se nazývaly várečné, přesněji domy s várečným právem. Byly to domy měšťanů (tento titul byl nutný), kteří vlastnili vybavení k celkové výrobě piva, které směli prodávat. Pokud se majitel rozhodl dům prodat (cena takových domů byla až čtyřikrát vyšší), várečné právo domu zůstalo. V případě, že se nový majitel přistěhoval, musel se nejprve stát měšťanem a teprve potom mohl výrobu piva převzít. Později se ve várečných domech vyráběl jen částečný produkt a pivo se dohotovovalo přímo ve větších pivovarech, které postupem času vznikly. Zde se živnostníci střídali v pravidelných intervalech, aby dali svému pivu výslednou podobu.

V dávných dobách sloužily krčmy nejen místnímu obyvatelstvu, ale i projíždějícím pocestným. Místní zájezdní hostince bývaly velice živé. Městům přinášely příjem, ruch ale také starosti. Některé vlastnily obce a byly pronajímány, jiné byly tunajších měšťanů. Putiky také často využívali formani, kteří přijížděli s rozmanitým zbožím, aby se zde posílili, odpočinuli si a našli nocleh.

Například v šestnáctém a sedmnáctém století, bylo dost hospod spojených s úpadkem mravů, přestože tehdy vládly přísné náboženské poměry. V těch dobách byly hostince také často vydrancovány vojáky. Ale ani v míru nebylo uvnitř dvakrát příjemně. Leckterý hostinský se nechoval k zákazníkům zrovna uctivě. Na štamgasty běžně hudral a neochotně obsluhoval. Na druhou stranu se dobře vařívalo a pilo se kvalitní pivo i další alkoholické nápoje, k čemuž vybízely různé písemné reklamy.

Uvedu, co onehdy např. platilo: „Když vejdeš do hospody, pozdrav hostinského a odpoví-li ti, je to pro tebe ´čest´,“ nebo – „pokud si s tebou chce hostinský připít, učiň tak a i jinak ho ve všem poslechni.“ Dále pak – „čekej trpělivě, až přijde doba jídla, protože nikoho nezajímá, zda spěcháš, nebo ne. Jídlo, které dostaneš, v klidu sněz a nežádej jiné menu, zaplať bez řečí, kolik bude po tobě požadováno.“ Vůbec hostinští pohlíželi na své hosty poněkud z vrchu. V případě, že někdo potřeboval nocleh, spával často mezi dvěma duchnami, ať bylo léto nebo zima. Nebylo výjimkou, když byl v zájezdních hospodách nocležníkovi vnucen další spáč do jeho postele, byl-li nedostatek lůžek. Pod jednou peřinou to tím pádem nebyl žádný luxus. Povlečení a prostěradla nebývala vždy nejčistší, na což si hosté mezi sebou stěžovali. V chudších hospůdkách byli lidé ukládáni ke spánku na slámu do chlévů ke krávám.

Také neblahá prostituce tehdy v nejednom šenku vládla. Rodiče pak často nakazovali svým dcerám, aby se takovým hospodám vyhýbaly. Snad se báli, aby se něco špatného nepřiučily…

V hospůdkách se lidé scházeli také k tomu, aby se ledacos dozvěděli. Sdělovací prostředky neexistovaly a tak se informace přenášeli od jednoho člověka k druhému. A právě zmiňovaní zcestovalí formani, často nové informace do měst a obcí donášeli.

Zajímavostí je, že od roku 1864 platila existence ´pivního krejcaru´. Jednalo se o to, že hospodští museli odevzdávat obci určitou finanční částku z koupeného piva od pivovaru. Hostinští se ale zlobili a argumentovali tím, že všechno nakoupené pivo často neprodají a nebo, že dochází ke ztrátám při narážení a čepování. Vypočtenou daň tedy nepovažovali za spravedlivou, ale se vstřícností se nesetkávali. Přestože po letech bylo určeno, že mohou skutečně platit, jen za vyčepovaný nápoj, obce přesto vymáhaly částku za nakoupené litry. Tyto peníze byly ovšem účelně využity a hradily značnou část obecních vydání.

Další zajímavostí spojenou s pivem je, že se v zimním období prosekával led na rybnících a byl vožen do sklepů hospod, k lepšímu uchování piva…

Jako jinou perličku uvedu záznamy týkající se hospod, které jsou zvěčněny v „Knize pokuty“ která začíná vést své záznamy od roku 1813 (jinak byly tyto třídní knihy, které sloužily k zapisování

poznámek také nazývány ´černá kniha´, nebo ´kniha hanby´). První zápis budu citovat: „Skrze chození do hospody, an již vícekrát napomenuti ano i hůlkou trestáni byli, dne 8. února 1856 do této knihy hanby zapsati se museli.“ Konec citátu kantorovy poznámky, níže je pak vypsána celá řada jmen žáků, kteří se provinili a je jich pěkný zástup.

Další zápis z ´černé knihy´ hovoří o žákovi Janovi B., který 30. dubna 1852 ukradl v hospodě

dvě libry masa. Když mu za to mělo být ve škole vyčiněno, vzepřel se tím, že mu otec řekl, aby se nenechal trestat a ze školy utekl domů. Přesto dostal tři učitelské rány rákoskou. Žák však neprojevil známku lítosti. Navíc byl tulákem, který zameškával vyučování. Proto bylo zbytku třídy zakázáno „obcování s tímto jinochem Janem“. (Slovo obcovat v této době znamenalo, že se nesměli s dotyčným stýkat a hrát si.)

V letech 1917 a 1918 (když byla nouze o potraviny) byla funkční kuchyně v nejedné hospodě, aby nalákala hosty. Piva v té době bylo ovšem také málo a jen tu a tam dostala některá z hospůdek malou zásilku. Pak bylo pohostinství přeplněno štamgasty.

V první polovině dvacátého století existovalo společenstvo hostinských. Hospodští vybírali peněžní dávky od karbaníků ve svých hospůdkách, z nichž pak část dávky odevzdávali městu. Poplatek ze hry v karty býval různě upravován.. Například ve třicátých letech byl snížen poplatek spolku ze 3000,- Kč na 2000,- korun...

Toto téma by se dalo jistě dále rozebírat, ale jako nástin představy to snad postačí…..

 

Autor: Blanka Tauerová


přečteno: 5792x   komentářů: 0

Nejnověji komentované

přečteno: 278x   komentářů: 1, nejnovější: 12. 05. 2021, 14:10:51
přečteno: 266x   komentářů: 2, nejnovější: 10. 04. 2021, 18:32:42
přečteno: 918x   komentářů: 4, nejnovější: 02. 01. 2021, 08:07:18
přečteno: 6830x   komentářů: 6, nejnovější: 31. 12. 2020, 18:45:26
přečteno: 1007x   komentářů: 3, nejnovější: 17. 12. 2020, 10:58:08
přečteno: 1719x   komentářů: 1, nejnovější: 24. 11. 2020, 22:33:50
přečteno: 1541x   komentářů: 5, nejnovější: 07. 10. 2020, 23:06:08
přečteno: 1342x   komentářů: 1, nejnovější: 23. 09. 2020, 18:23:10

Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové

Od 1. ledna 2021 naleznete každý pátek na adrese Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové nový článek v rubrice této naší autorky, kterou pro ni zřídila průvodkyně a zakladatelka tohoto portálu paní Kristýna Maková.

Krátké tématicky různorodé texty doprovázejí fotografie a kresby, a propojuje je barevná postavička průvodkyně, kterou pro S. Jarolímkovou nakreslil jako dárek známý kreslíř a malíř Karel Benetka.

Nejčtenější

přečteno: 13733x   
přečteno: 12137x   
přečteno: 11185x   
přečteno: 11110x   
přečteno: 10460x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
dvěstě devět:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 14. 5. 2021