joudaweb - časopis Čekanka

Proč se lidé bojí smrti ?

20. května 2015 16:03:00

Častokrát jsem přemýšlela, proč se tak bojíme smrti. Bojíme se, že zemřeme my, nebo že nás opustí někdo blízký? Vždycky, když jsem slyšela, nebo jsem četla parte, že někdo někomu zemřel, litovala jsem pozůstalé, ale svým způsobem, jsem jejich bolest nechápala. Když mi pak zemřela sestra, pochopila jsem tu ohromnou ztrátu a pocit nenávratna.

Smrt - každý z nás si vybaví hubenou až na kost vyhublou postavu s kosou. Máme to zafixované z dětství, protože ať už v pohádkách, nebo filmech má smrt takovou tvář. Jako malá jsem se strašně bála smrti. Jednou jsem slyšela babičku, jak o ní s někým hovoří, ve smyslu, že cítila, jak na ní smrt sáhla. Myslela jsem si, že smrt přijde až k vám, vy ji vidíte, ona na vás sáhne, a vy po čase zemřete. Později jsem pochopila, že to tak není, naštěstí.

Jedné mé kamarádce zemřela maminka. Byl to pro ni velký šok a do dnes se s její ztrátou nemůže vyrovnat. Když jsme si spolu o tom povídaly, svěřila se mi, že se jí několikrát stalo, že se v noci vzbudila a zahlédla nad postýlkou své tříměsíční dcerky stín. Ten stín byl zvláštně neforemný, ale když se pak na něho více zahleděla, uvědomila si, že je to postava. Prošla okolo dveří, skříně a pak se posadila na kraj její postele a dívala se do postýlky, kde miminko spalo. Ona si do dnes myslí, že to byla právě její zemřelá maminka, která se takhle chodila dívat na svou vnučku, kterou nikdy nezažila. Když mi to tenkrát vyprávěla, mrazilo mě po celém těle a tři noci, jsem neustále hlídala, jestli něco podobného neuvidím. Neviděla jsem.

Spousty lidí věří v posmrtný život. Já osobně si myslím, že si to vymysleli proto, že se pak se smrtí snáz vyrovnají. Určitě je pro nás snazší věřit, že náš milovaný, který odejde na onen svět, se má dobře a je šťastný, než kdybychom si říkali, že je to naopak. A stejně tak se tím uklidňujeme my sami. Říkáme si, proč se bát, když mně „tam“ bude dobře. Ale kde je pravda? A co teprve, když se hovoří o pekle a nebi? Častokrát jsem přemýšlela, pokud připustím, že peklo i nebe existuje, kam se dostanu já. Existuje na světě člověk, který nikdy nezhřešil? A jaký hřích si můžeme dovolit, aby nás ještě „vzali do nebe“? Vždyť každý z nás za život nejednou zhřešil a pak by bylo peklo plné hříšníků a nebe by zelo prázdnotou.

Další zajímavostí spojenou se smrtí, o které se často mluví, je reinkarnace. Určitě každý z nás už o tom slyšel. Pro ty, kteří se o tyhle věci vůbec nezajímají, vysvětlím – převtělení duše zemřelého buď do nového těla, nebo jiného živého organismu. Měla jsem dřív jednu kamarádku, nebo spíš známou, která v reinkarnaci věřila. Několikrát se mi stalo, že jsme někde spolu byly a ona se vždycky zadívala na nějaké zvíře, na ptáka, který okolo proletěl, mouchu, která nám drze lezla po zákusku v cukrárně, kde jsme spolu seděly, a vždycky mi říkala, že určitě to je nějaký zemřelý člověk, který nás zná a proto je nám nablízku. Nevěřila jsem tomu, ale nikdy jsem jí její názor, nebo spíš víru nebrala. Před nedávnem jsem se dívala na její Facebook a poslední roky se těmhle věcem věnuje čím dál intenzivněji, až to hraničí s posedlostí, řekla bych. Určitě ji k tomu dohnal i fakt, že jí nevyléčitelně onemocněl syn a svým způsobem se tak zřejmě připravuje na jeho odchod, aby ji to co nejméně zasáhlo. Myslím si ale, že na smrt se nijak připravit nedá.

Dříve se hodně mluvilo o sýčkovi, který svým houkáním zval lidi do záhrobí. Dodnes, když ho slyším houkat, a že je to jen zřídkakdy, si vzpomenu na báchorky o něm.

V cizích zemích, myslím, že hlavně v Irsku, se zase hovoří o víle „Bánší“, která svým kvílením ohlašuje smrt někoho z domu nebo blízkého okolí. Jednou jsem o ní viděla film a nic příjemného to nebylo. Řekla bych, že sýček ve srovnání s ní je snesitelnější. I když je fakt, že sýček opravdu existuje, ale „Bánší“ je jen vymyšlená bytost a hlavně dobrý námět na točení hororů.

Mezi okultní vědy (odborně se tomu říká nekrangelie, kdybych o tom nečetla, také bych to nevěděla) patří třeba to, když v době, kdy někdo z vašich blízkých zemře, se zastaví hodinky, či spadne obraz ze zdi, nebo zrcadlo. Mě osobně se to nikdy nestalo, ale jednou mi má prababička vyprávěla, že když jí zemřel tatínek, v tu dobu ve světnici spadl obraz s jeho portrétem. Ještě teď, když si na to vzpomenu a představím si starou chalupu, kde žili, mám z toho nepříjemný pocit. Už jen i proto, že jako malá jsem v té chalupě spávala.

Ať už má smrt mnoho podob a my vždycky před ní budeme mít respekt a čítat o ní různé báchorky, pravdivé či vymyšlené, jedno je jisté. Je naší součástí a k životu patří. Ještě nikdy nikomu se nepodařilo před ní utéct. Takže to, proč se jí tak bojíme je kvůli nepoznanému, co nás čeká. Smrt je spravedlivá a ke každému se chová stejně už miliony let, stejně tak, jako oplakáváme své zemřelé a trápíme se jejich odchodem.

Smrt prostě patří k životu.

Autor: Monika Knápková


přečteno: 6198x   komentářů: 10

Komentáře

(Monika)    vloženo: 01. 07. 2015, 20:57:22

Dášo, děkuji za komentář a i za tipy na knihy, určitě si je přečtu.

(Dáša)    vloženo: 30. 06. 2015, 21:17:09

Moniko, díky za velice pěkně zpracované téma, které jste nám předložila. Pro ty, kteří mají zájem, bych doplnila Pepův tip na kníhy, které se tímto námětem zaobírají (kromě jiného). Jsou to např.

knížky od T. Lobsanga Rampy

od Jiřiny Šiklové Vyhoštěná smrt

http://www.databazeknih.cz/knihy/vyhostena-smrt-182340,

od Tomáše Kotrlého Pohřebnictví

http://www.databazeknih.cz/knihy/pohrebnictvi-pravni-zajisteni-piety-a-dustojnosti-lidskych-pozustatku-a-ostatku-223667.

(Jiřina )    vloženo: 02. 06. 2015, 22:26:53

Každý žije, pak umírá, co paměť lidská sahá. Krásná příroda nám ukazuje totéž, rozkvět a zánik. Takže se řekne: je to přirozené. Ale- vnímáme to tak? Ne, je to něco, co je nám úplně "proti srsti". Na přirozené věci si člověk zvykne, přijme je. Na smrt si za tisíce let nezvykl, vždy znovu a znovu ho překvapí, zaskočí, zabolí, vyvede z míry. Smrt je nepřirozená. Nelze jí přivyknout. Přirozené je věčně žít. To ospravedlňuje každou víru, která k tomu hledá cestu. V Evropě především křesťanská. F.X.Šalda napsal: i kdyby všecko o Kristu byla jen legenda, stojí za to jí věřit. -Protože to je vize, rámec, forma k naplnění.

Myslím, že i každá pozitivní láskyplná myšlenka a tvořivý čin je kamínkem v dlouhém chodníku k naší budoucí nesmrtelnosti.

zajimave... (K. Dobrotivy)    vloženo: 29. 05. 2015, 14:26:49

...zdravim Vas Moniko, nicmene ac jsem ateista, tak dekuju bohu, ze na takove tema nemusim ani pomyslet. Clovek by si mel najit tolik zalib, prace, tvurci cinnosti nebo treba nekoho, aby nemusel nad tim co bude, kdyz to prijde premyslet. Zivot je to nejcennejsi ceho bychom si meli vazit a snazit se ho kazdym dnem, minutou ani sekundou nepromarnit. Ale naopak ho zit a nepripravovat se na to, co musi zakonite prijit. Vsichni mame svuj zivot ve svych rukou tak ho zijme jak jen nejlepe dovedem. Preju vsem hezky vikend.

(Petra L.)    vloženo: 25. 05. 2015, 15:40:21

Nikdy me nenapadlo nad tim takhle premyslet Moniko,ale je to zajimave a taky mi z toho mrazi,kdyz to ctu.

(Monika)    vloženo: 21. 05. 2015, 17:35:00

Děkuji Pepo,třeba di někdy něco přečtu :).

(Monika)    vloženo: 21. 05. 2015, 10:07:16

Zdeňko, určitě s Vámi souhlasím s tím, jak to mnozí vidí, ale na druhou stranu to tak je, dobře je to podané v pohádce Dařbuján a Pandrhola, všichni skončíme stejně, bez vyjímek a v tom je to spravedlivé. Morbidní to také možná je, ale jak jsem psala i tohle je součástí našeho života. Děkuji za komentář :)

Hodně pochmurné téma (Zdeňka)    vloženo: 20. 05. 2015, 23:39:43

jste si, Moniko, zvolila. Ale v jednom s vámi souhlasit nemůžu. Smrt není spravedlivá. Když vidím těžce nemocné dítě, když se koná poslední rozloučení s laskavým, báječným člověkem, který předčasně odešel... a já třeba hned na jeho pohřbu vidím několik nezpochybnitelných lumpů kypících zdravím, těžko si mohu myslet, že je na skonu něco poctivého. Ani v životě, ani ve smrti, není žádná spravedlnost. Nebo že by právě v té nespravedlnosti byla očekávaná spravedlnost?

Každý (Pepa M)    vloženo: 20. 05. 2015, 20:25:10

má svoji představu o smrti a co bude po ní. Pravda je, že je to jen představa. Trochu jiný pohled na smrt a umírání má budhismus. Doporučuji knížku od J.S.Dalajlamy-Rady jak umírat a žít lepší život... Zajímavý článek, velké téma, co takhle tematické rozpracování? Učení dona Juana...třeba...

(Hana - mail)    vloženo: 20. 05. 2015, 18:29:55

Zajímavý pohled na smrt


Přidání komentáře:

Vaše jméno:

Váš e-mail: (pokud jej uvedete, zobrazí se)

Nadpis:

Text:

vyplňte kontrolní číslo
čtyřista osmdesát devět:
(nechte prázdné)
ODESLAT

Nejnověji komentované

přečteno: 279x   komentářů: 1, nejnovější: 12. 05. 2021, 14:10:51
přečteno: 266x   komentářů: 2, nejnovější: 10. 04. 2021, 18:32:42
přečteno: 918x   komentářů: 4, nejnovější: 02. 01. 2021, 08:07:18
přečteno: 6830x   komentářů: 6, nejnovější: 31. 12. 2020, 18:45:26
přečteno: 1007x   komentářů: 3, nejnovější: 17. 12. 2020, 10:58:08
přečteno: 1720x   komentářů: 1, nejnovější: 24. 11. 2020, 22:33:50
přečteno: 1541x   komentářů: 5, nejnovější: 07. 10. 2020, 23:06:08
přečteno: 1342x   komentářů: 1, nejnovější: 23. 09. 2020, 18:23:10

Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové

Od 1. ledna 2021 naleznete každý pátek na adrese Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové nový článek v rubrice této naší autorky, kterou pro ni zřídila průvodkyně a zakladatelka tohoto portálu paní Kristýna Maková.

Krátké tématicky různorodé texty doprovázejí fotografie a kresby, a propojuje je barevná postavička průvodkyně, kterou pro S. Jarolímkovou nakreslil jako dárek známý kreslíř a malíř Karel Benetka.

Nejčtenější

přečteno: 13735x   
přečteno: 12137x   
přečteno: 11185x   
přečteno: 11110x   
přečteno: 10460x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
čtyřista osmdesát devět:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 14. 5. 2021