joudaweb - časopis Čekanka

Velké i malé trapasy, smát se jim? Určitě ano!

25. května 2015 00:48:08

Nedávno jsem seděla v jedné kavárně a čekala na kamarádku, až přijde. Vedle u stolu seděly dvě holky a povídaly si. Zaslechla jsem jejich rozhovor, jak jedna druhé říkala, že se dnes příšerně ztrapnila. Přemýšlela jsem, kolikrát za život jsem se ztrapnila já. Přišla jsem na to, že nespočetněkrát!

Každý z nás se nejednou v životě, v určité situaci ztrapní, nebo zažije dobrý trapas. Já jsem dřív tyhle situace brala hrozně vážně a byl to pro mě velký propadák. Ale časem jsem si uvědomila, že nejsem jediná, komu se tyhle věci dějí, a teď to dokážu brát s nadhledem a hlavně se tomu zasmát. A že některé historky vážně stojí za to!

Vzpomínám si, jak jsem jednou šla na pohovor do jedné firmy. Když opomenu fakt, že jsem o práci, kterou mi nabízeli, nestála, ale paní z osobního oddělení mě neustále přemlouvala, ať to zkusím a já to tedy zkusila (doporučila mě tam jedna má kamarádka) musím se tomu smát. Postoupila jsem kupodivu do druhého kola, kde jsem musela ukázat znalosti z angličtiny. Sice jsem z ní maturovala, ale co se týkalo technických znalostí (chtěli napsat dopis v angličtině s technickými výrazy) jsem absolutně nevěděla, která bije. Den předtím jsem se naučila nějakou předlohu anglického dopisu a prostě jsem to tam napsala. Sice jsem to nějakým zázrakem zvládla sesmolit, ale zaměnila jsem tam pár slovíček, s tím, že určitě mám všechno správně sestavené. Jenže konec dopisu vyzněl spíše jako milostný, než technického rázu. Samozřejmě mě nevybrali a dodnes si vybavuji překvapené tváře těch, co se mnou ten pohovor dělali. Myslím, že jsem je tenkrát musela hodně pobavit.

Určitě si vzpomínáte, kolikrát vás v dětství nevědomě „ztrapňovali“ rodiče. Já si pamatuji, jak jednou moje mamka vehementně vyprávěla mamince mého idola z osmé třídy (byl u toho), jak si doma hraju s Barbínami. Kluk na mě nevěřícně zíral a já jsem byla červená jak přezrálé rajče. Druhý den ve škole se mi smáli všichni jeho kamarádi a v tu ránu bylo po lásce.

Když jsem pak začala chodit na diskotéky, tak mé kamarádce se strašně líbil jeden kluk. Byl o dost starší než ona a tak se vždycky snažila vypadat co nejvíce „dospěleji“. Příprava na jeden večer jí zabrala celé hodiny. Když jsme pak vyrazily do víru diskoték a její idol se tam objevil, zatáhla mě co nejblíže k němu. Začala před ním tancovat, jak nejlépe uměla a nespouštěla ho z očí. On se na ni také neustále díval a u toho se usmíval. Kamarádka byla v sedmém nebi a myslela si, že sympatie jsou vzájemné. Kluk nečekaně po třetí písničce přišel až k ní. Kamarádka samozřejmě čekala, že se s ní jde seznámit, tak nasadila nejsvůdnější úsměv, jaký uměla a čekala, co hezkého ji řekne. Kluk se nahnul k jejímu uchu a se smíchem ji sdělil, že ji z kapsy leze posmrkaný kapesník! Navíc to byl kapesník jejího táty, takový ten typický kostkovaný a velký, takže jí vážně z kapsy hodně vyčníval. Skončilo to tak, že se tenkrát strašně opila a byla za kapesník vděčná, protože když zvracela, měla si čím otírat pusu.

Můj synek, když začal chodit do školy, tak hned v první třídě se hezky „dětsky ztrapnil“. Paní učitelka se dětí ptala, jestli vědí, co znamenají zkratky v rozvrhu hodin. Ptala se, co znamená zkratka ČJ a on pohotově zareagoval, že čaj. V tu chvilku to vypadalo, jako by ve třídě vybuchnul granát a on se divil, čemu se se všichni děti včetně paní učitelky smějí. Když mu to pak vysvětlila, pochopil. Ještě dneska se tomu sem tam zasmějeme, hlavně, když si do školy připravuje knížky a sešity podle rozvrhu hodin a druhý den mají mít český jazyk.

Několikrát jsem četla příběhy, kdy se lidé ztrapní tím, že pošlou sms zprávu úplně někomu jinému, než byla původně určena. Mně se to také stalo, jak jinak. Byla jsem naštvaná na kamaráda, už si ani nevzpomínám proč. A jak je u nás žen zvykem, tak jsem se o to musela podělit s kamarádkou. Všechno jsem ji do podrobna vylíčila (musím se přiznat, že jsem použila i ostřejší slova na jeho adresu) a s hřejivým pocitem u srdce, jak se mi ulevilo, že se mám komu svěřit, jsem zprávu odeslala. Příchozí doručenka mi málem způsobila infarkt a mrtvici dohromady! Na displeji jsem totiž četla, že zprávu dostal kamarád! Odezva byla okamžitá a já jsem se jen omluvila, protože něco vysvětlovat, nebo tvrdit, že o něho se vůbec nejednalo, bylo zbytečné. Naštěstí kamarád to nebral nijak tragicky a odpustil mi to.

Některé trapasy bývají opravdu úsměvné. Horší je, když se ztrapníte tak, že tím někomu ublížíte, nebo dokonce vás kvůli tomu vyhodí z práce, vynadají na veřejnosti a tak podobně. Ale ani tak to neberte tragicky, protože tohle zažije každý z nás.

Každopádně jsem ráda, že vím, že takové věci se nedějí jen mně a věřím, že kdyby o pravdivých trapasech byla napsaná knížka (třeba už ji někdo napsal), lidé by se hodně pobavili a určitě by jim ve špatných dnech zvedla náladu.

Takže pokud se vám stane, že se ztrapníte, zasmějte se tomu, vždyť smích prodlužuje život :).

Věnováno Davidu Váchovi, pro jeho pozitivní náladu.

Autor: Monika Knápková


přečteno: 5170x   komentářů: 6

Komentáře

(Monika)    vloženo: 03. 06. 2015, 18:31:34

Jiřinko, děkuji za hezký komentář, potěšil mě! O vydání "Ztracené"jsem nepřemýšlela, ono to tak úplně nezáleží na mě:)A co se týká karet, myslím, že je to spíše pohled do vaší duše, ale určitě pokud víte, že byste ke kartářce nikdy nešla, má to tak být a Vy to cítíte správně.

(Leona)    vloženo: 02. 06. 2015, 12:09:48

zase si na vlastní trapasy nevzpomenu proto, že jich bylo bezpochyby nepočítaně.;O!

Na trapasy druhých zase proto, že žádné neznám asi - :)

Osud? Ale co ta spousta rozhodnutí - naše - pro a proti v různých situacích, natož ty miliony rozhodnutí ostatních, které řetězení událostí nasměrují, nezávisle na "původním plánu".

Z toho pak závěry typu: jak mohl dobrý bůh dopustit (kdyby existoval);

dobrotivý Bůh dopustil svobodnou vůli - jinak by člověk musel být pouhou loutkou a ta zas není živá, takže by nebyl život, nebo ano?

(Jiřina)    vloženo: 02. 06. 2015, 11:16:24

Když se tak snažím rozpomenout na nějaký můj trapas, který by mi uvízl navždy v paměti, tak není.

Nějakým jsem se v životě ale určitě nevyhnula...

Byla jsem však přítomna nějakým trapasům jiných lidí. Je pravda, že v takovém případě je třeba se s takovou nějakou situací vypořádat s nadhledem, omluvou, pokud je jí zapotřebí, případně i s úsměvem.

Většina věcí se vždy musí nějakým způsobem vyřešit.

Mimochodem - trochu jsem pátrala a příběh o velkých holkách i o osudu se mi líbily.

Já ostatně na osud věřím, i když ne nějak fanaticky, ale jsem přesvědčena, že někde už je předem dáno, co nás v životě potká.

Ke kartářce bych však nikdy v životě nešla. Přestože se říká, že "nikdy neříkej nikdy", tak v tomto případě opravdu ne. To ostatně souvisí i s mým předcházejícím názorem na osud, tak proč jej pokoušet a snažit se předem zjistit, co bude, jak bude...

Oba Vaše články tady na Čekance mě zaujaly.

Docela bych si přečetla také Vaši Ztracenou, ohlasy čtenářů na ni jsou kladné, jenže zatím nemám čtečku, tak snad někdy... ostatně - neuvažujete i o jejím knižním vydání?

Trapasy? :-) (K. Dobrotivy - mail)    vloženo: 29. 05. 2015, 14:37:10

Dobry den pani Moniko,

trapasy preci vsichni milujeme, hlavne, kdyz se stanou nekomu jinemu a nejvice, kdyz toho dotycneho jeste zname:-)

Jen si vzpomente, kdyz mate cely den "blbec" trapasy se na Vas jen sypou a najednou to padne i na nekoho jineho. V cloveku se rozleje uspokojeni a nahle se diva na ten zivot i z jineho toho hezciho pohledu. Jsem rad, ze jste nas obdarovala veselejsim clankem nez posledne. Drzim palce preju pevne zdravi a trapasum se nebrante. Preji hezky den:-)

(Monika)    vloženo: 25. 05. 2015, 18:16:19

Máte pravdu, Markéto, hlavní je se tomu smát :)

(Marketa)    vloženo: 25. 05. 2015, 15:37:30

Usmevna povidka,kazdy si pri ni vybavi ty sve trapasy,dulezite je se jim zasmat.


Přidání komentáře:

Vaše jméno:

Váš e-mail: (pokud jej uvedete, zobrazí se)

Nadpis:

Text:

vyplňte kontrolní číslo
osmset šedesát pět:
(nechte prázdné)
ODESLAT

Nejnověji komentované

přečteno: 279x   komentářů: 1, nejnovější: 12. 05. 2021, 14:10:51
přečteno: 266x   komentářů: 2, nejnovější: 10. 04. 2021, 18:32:42
přečteno: 918x   komentářů: 4, nejnovější: 02. 01. 2021, 08:07:18
přečteno: 6830x   komentářů: 6, nejnovější: 31. 12. 2020, 18:45:26
přečteno: 1007x   komentářů: 3, nejnovější: 17. 12. 2020, 10:58:08
přečteno: 1719x   komentářů: 1, nejnovější: 24. 11. 2020, 22:33:50
přečteno: 1541x   komentářů: 5, nejnovější: 07. 10. 2020, 23:06:08
přečteno: 1342x   komentářů: 1, nejnovější: 23. 09. 2020, 18:23:10

Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové

Od 1. ledna 2021 naleznete každý pátek na adrese Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové nový článek v rubrice této naší autorky, kterou pro ni zřídila průvodkyně a zakladatelka tohoto portálu paní Kristýna Maková.

Krátké tématicky různorodé texty doprovázejí fotografie a kresby, a propojuje je barevná postavička průvodkyně, kterou pro S. Jarolímkovou nakreslil jako dárek známý kreslíř a malíř Karel Benetka.

Nejčtenější

přečteno: 13734x   
přečteno: 12137x   
přečteno: 11185x   
přečteno: 11110x   
přečteno: 10460x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
osmset šedesát pět:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 14. 5. 2021