joudaweb - časopis Čekanka

VZPOMÍNKY (do) BUDOUCNOSTI

22. listopadu 2011 15:17:00

Jak se může zvrtnout jedno odpoledne strávené v čekárně lékaře. Nevinné klimbnutí zmate člověka tak, že se málem ocitne o řadu let zpět.

Jednoho podzimního odpoledne jsem se ocitla v malé vísce poblíž našeho městečka. Usedla jsem na lavičku před malým domečkem, jenž sloužil jako sběrna nemocí.. Zástup chorých se táhnul až ven. Mé bubínky slyší nápěv čekatelů. Vejdu dovnitř do podlouhlé chodbičky před čekárnou. Zní to jako v úle, lidský roj švitoří, až mi uši zaléhají. Můj letmý pohled ustrne na stropě, kde se ve svých houpacích sítích vznáší hejno sekáčů. Pavoučci se mi netečně dívají přímo do očí. Ne, nevadí mi to, je to alespoň vytržení z toho doktorsky sterilního prostředí a působí to paradoxně uvolňujícím efektem. Bum, bác!! Venku slyším dvě ohlušující rány, to se na beton natáhl jeden z kluků, co před ordinací přelétavají na skejtech...

Vyjdu proto opět před doktorárnu, abych zjistila, zda chlapec nepotřebuje zavolat zdejší lékařku. Kluk se už ale zvedl a oprašuje své džíny. Ulevilo se mi... Vtom přijíždí chlap na motorce, která zároveň slouží jako motorová kárka. V montérkách a hučce usedne vedle mě a hovoří k ostatním marodům.: "Jedu na injekci, nemůžu na nohy. Přitom máme tolik práce s vyndaváním řepy." Pajdající žena s berlemi mu odpovídá, že si též přilétla pro včeličku.

"Včera večer jsem ale i zvracel," pokračuje motorkář. "Nevím ale vůbec z čeho. Proč??! To bude jistě po těch práškách, co beru na bolesti." Nečeká na odpověď a pokračuje. "Je to divný, ne? Proč jenom jsem zvracel...? Vždyť k  večeři jsem měl jen brambory..., zelí...................a bůček... No, byl sice prorostlejší, ale nesnědl jsem nic, po čem by mi mohlo bejt tak špatně. Pak už jsem si vzal jenom hroznový víno a Miňonky." Vážně se hluboce zamyslí: "Možná to je po těch injekcích." A zopakuje otázku, proč jenom mu mohlo být špatně. Nemohu rozhovor nevyslechnout. Koutky úst mi cukají a já se koušu do rtů, abych nevyprskla smíchy. Paní s berlemi se muži snaží nesměle naznačovat: "No, jestli byl ten bůček tlustej.....". Ale chlápek jako by neslyšel, nebo nechtěl slyšet, vede dál svou... Po chvíli rozhovor ukončí manžel oberlené paní. "Nojo, řípa. Tu my už sklidili. Krmím s ní přes zimu slepice i králíky. Vždycky vymačkám namočený chleba, do toho rozstrouhám řepu, posypu to šrotem a pak to ještě promíchám. To by jsi koukal, jak to žerou. A co nesežerou, dožírají večer čtyři malí ježci. Vylejzají vždycky z hromady nahrabanýho listí." Rozhovor se zvrtnul v téma, jestli jsou oni nebozí ostnáči dostatečně velcí na to, aby přežili letošní zimu...

Hřejivé sluníčko mi příjemně svítí skrze řasy do přivřených očí. Zavřu je. Už nevnímám svištění lidských hlasů a uzavírám se do svého já...............

Po chvíli jsem opět pootevřela dvířka svých očí a v tom vidím, jak kolem projíždí na starém kole Božena. Nevidí mě. Ta ale zestárla, přinejmenším o spoustu let, divím se. A jak přibrala. Málem bych ji nepoznala. Chodí přeci o rok níž než já. Ve škole se potkáváme často. Tok mých myšlenek přeruší rachot projíždějícího traktoru. Ale vždyť ho přeci řídí Honza! Jak jen může usednout za volant motorového rozzuřeného obra?! Ale to snad ne! Vždyť i on tak zestaral. Z kostkované košile se mu na svět dere kulaté bříško a na jeho očích se uhnízdily silné brýle. Ale vždyť je to jinak docela pohledný klučina. Co se to s ním děje? Mé zděšení rozbije hlas doktorčina zdravotního bratra, který je jejím synem. "Další, prosím."

Hrůzou už mi téměř vstávají vlasy na hlavě. Ale vždyť... to je Adam z naší třídy. Jak už může být zaměstnaný?? Moc se sice nezměnil, ale i jemu věk vykouzlil střípky ledu ve tváři.

Nevím co se to děje??!! Nerozumím tomu!

Duše má shořela.

Podívala jsem se do budoucnosti!........................................ A nebo to bylo naopak???

 

Autor: Blanka Tauerová


přečteno: 5744x   komentářů: 0

Komentáře


Přidání komentáře:

Vaše jméno:

Váš e-mail: (pokud jej uvedete, zobrazí se)

Nadpis:

Text:

vyplňte kontrolní číslo
pětset šedesát osm:
(nechte prázdné)
ODESLAT

Nejnověji komentované

přečteno: 279x   komentářů: 1, nejnovější: 12. 05. 2021, 14:10:51
přečteno: 266x   komentářů: 2, nejnovější: 10. 04. 2021, 18:32:42
přečteno: 918x   komentářů: 4, nejnovější: 02. 01. 2021, 08:07:18
přečteno: 6831x   komentářů: 6, nejnovější: 31. 12. 2020, 18:45:26
přečteno: 1007x   komentářů: 3, nejnovější: 17. 12. 2020, 10:58:08
přečteno: 1721x   komentářů: 1, nejnovější: 24. 11. 2020, 22:33:50
přečteno: 1541x   komentářů: 5, nejnovější: 07. 10. 2020, 23:06:08
přečteno: 1343x   komentářů: 1, nejnovější: 23. 09. 2020, 18:23:10

Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové

Od 1. ledna 2021 naleznete každý pátek na adrese Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové nový článek v rubrice této naší autorky, kterou pro ni zřídila průvodkyně a zakladatelka tohoto portálu paní Kristýna Maková.

Krátké tématicky různorodé texty doprovázejí fotografie a kresby, a propojuje je barevná postavička průvodkyně, kterou pro S. Jarolímkovou nakreslil jako dárek známý kreslíř a malíř Karel Benetka.

Nejčtenější

přečteno: 13735x   
přečteno: 12137x   
přečteno: 11185x   
přečteno: 11110x   
přečteno: 10461x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
pětset šedesát osm:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 14. 5. 2021