joudaweb - časopis Čekanka

Historicko matematická úvaha sídlištního nepejskaře

8. června 2015 15:01:00

Nejsem pejskař. A mám pocit, že v dnešní době bych se za to měla začít honem omlouvat a svůj „přečin“ ihned a náležitě zdůvodnit, aby mohlo čtenářstvo posoudit, zda si koleduji o označení „nemá ráda psy, tedy nemá ráda ani lidi“, či zda mi budou přiznány nějaké polehčující okolnosti.

Impulzem k napsání této úvahy byl článek mojí kolegyně, který zde vyšel před pár dny. Popisuje v něm svého jorkšíráčka a mně při čtení hned naskočilo, že přesně tahle psí rasa mi byla vždycky nejsympatičtější. Nevyznám se v psích plemenech, proto jsem tohle roztomilé, leč průbojné a energické mrně vždycky označovala slovy „beruškový pes“ – to kvůli tomu, že jsem viděla pár těchto pejsků majících svoji „ofinku“ sepnutou ozdobnou „beruškou“. Rozplývala jsem se nad jeho roztomilostí tak důkladně, až jsem jednou k Vánocům dostala plyšového jorkšíráčka. Dostal jméno Ferda a od té doby jsou pro nás s manželem všichni psi téhle rasy „Ferdíci“.

Bohužel ale po letech bydlení na sídlišti se mi při čtení článku tak nějak automaticky vynořila otázka „kdepak ho asi venčí?“.

 

Hygienické návyky člověka prošly dlouhým vývojem. Po značnou dobu vykonával potřebu všude možně. Na venkově to ještě šlo – prostory velké, lidí málo –, jenže města byla plná puchu a zdraví ohrožujících tekoucích splašků. Po staletí jsme se civilizovali tak, že dnes by nikoho ani nenapadlo považovat veřejné prostranství za místo určené pro vykonávání tělesné potřeby. Odcházíme-li dnes z bytu či jiného interiéru, zaručeně neuvažujeme v duchu „a když už budu venku, vyřídím si i vyprazdňovací záležitosti“. Naopak, stalo se naprosto normálním, a vůbec nad tím nemusíme uvažovat, že těsně předtím, než opustíme interiér, navštívíme onu místnůstku. Města přestala být stokami, ulice se vyčistily a vybudovaly se parky, aby si i člověk městský mohl užít trochu té zeleně a s dětmi se proběhnout po trávníku.

Jenže ouha – cosi se změnilo. Nějak plíživě a s naprostou samozřejmostí se opět stalo normou cíleně chodit vykonávat tělesnou potřebu na veřejná prostranství. Tentokrát lidé neznečisťují sami, nýbrž prostřednictvím svých psů, ale v podstatě na tom nezáleží, výsledný efekt je stejný.

Vezměme si naprosto ideální stav, že si každý pejskař po svém pejskovi uklidí hromádku. Takže v tomto případě bychom měli vše vyřešeno? Bohužel ne.

 

Teď trocha té slibované matematiky:

Na našem rozlohou malém, ale lidnatém sídlišti žije přibližně 12000 obyvatel. Počítáme-li na jednu domácnost tři osoby, je to 4000 domácností. Předpokládejme, že třetina těchto domácností má jednoho psa (myslím, že je to podhodnoceno, alespoň s ohledem na dům, kde bydlím, ale budiž). To máme 1333 psů. Předpokládejme, že průměrně velký pes vyprodukuje za den 200 ml moči. To máme dohromady 266 litrů, jimiž je naše sídliště denně „obohaceno“.

A teď si představte situaci, že každý den přijede na sídliště 266 litrový soudek po okraj naplněný močí a nějaký pracovník v kombinéze bude popojíždět po sídlišti a pěkně pečlivě touhle tekutinou bude kropit stromky, trávníky, chodníky, rohy domů, sloupky od plůtků či dopravních značek, sloupy veřejného osvětlení a kola zaparkovaných aut. Sami si dosaďte, jakými přívlastky byste podobného pracovníka, jakož i ty, kteří jej tam poslali, počastovali. A posléze byste sepisovali petice, aby s touhle zdraví ohrožující nehygienickou čuňárnou okamžitě někdo zatočil.

 

Zkrátka a dobře, nepřipadá mi ani trochu v pořádku, že se močení na ulici a v té ubohé trošce zeleně, kterou mnozí považují za přímo určenou pro odkládání exkrementů, stalo normou, nad níž se člověk už ani nezamýšlí. Jak velký problém to je si lidé možná na chvíli uvědomí jen v zimě, když uvidí, na kolika místech je čerstvě napadaná bělostná pokrývka brzy označkována nespočetnými žlutými dolíky. (K tomu se navíc uprostřed chodníků objevují i hutnější nadělení, neboť dle myšlení dost velkého počtu pejskařů se v přírodě zanechávat hromádky smějí a pakliže se betonový chodník pokryl sněhem, náhle se tak z něj stala příroda také – ale tahle problematika je mimo rámec mého článku.)

Je mi jasné, že spousta pejskařů tohle slyšet nechce. Namítnou něco ve stylu: „Tak teda navrhni, jak to máme řešit, když jsi tak chytrá.“

Odpověděla bych, že přemýšlet, jak to mají řešit, měli ti lidé ještě předtím, než si na sídlišti toho psa pořídili. A trvám na tom, že jakákoli forma znečišťování veřejného prostoru je neslušná, a pokud to ti lidé takto nevnímají, chybí jim jistá dávka empatie a ohleduplnosti. Společnost, která to akceptuje, je podle mne nezralá. Je mi ale jasné, že bude ještě dost dlouho trvat, než dozraje k nějakému rozumnému řešení, ať už ve formě domácích psích záchůdků nebo minimálně striktně vyhrazených prostor pro tyto účely. Ale hlavně musí dozrát lidé, aby se pro ně neznečišťování stalo znovu normou a samozřejmostí a nikoli vynucenou šikanou, jejíž smysl jim není jasný.

Protože jsem člověk sídlištní, ač jsou mi pejsci nadmíru sympatičtí a moje znechucení z toho, co na ulicích zanechávají, padá výhradně na adresu jejich páníčků, i nadále zůstanu u svého plyšového Ferdíka. Neboť ctím heslo „nečiň jiným, co nechceš, aby bylo činěno tobě“.

Je mi jasné, že s tímhle tématem jdu s kůží na trh. Určitě se najdou čtenáři, kteří článek jen zběžně prolétnou a rychle si udělají závěr ve stylu „Á, další zlá a zapšklá, co nenávidí pejsky“. Také vím, že většina z vás, čtenářů i redaktorů, pejsky má (ač nevím, kolik z vás je má u domku na zahradě a kolik s nimi naopak chodí „kropit“ ulice) a že mi hrozí, že u vás ztratím nějaké ty bodíky. Ale risknu to. Doufám, že ti rozumní budou schopni můj úhel pohledu akceptovat, byť s ním třeba budou polemizovat, a na nerozumných mi nezáleží.

Autor: Táňa Kubátová


přečteno: 4671x   komentářů: 12

Komentáře

(Leona)    vloženo: 09. 06. 2015, 14:40:49

Ani nyní vás nehodlám unavovat dlouhými traktáty. Když si otevřete rubriku O zvířátkách, najdete zde více přátelských článků, i když ne mnoho, takže další jsou bezpochyby vítány. V tom mém Kterak kotě s nebe spadlo také nenajdete protizvířecí zaujatost a psí a zvířecí obecně přátelství to lidské mnohdy předčí...

Bylo by možná též na článek, historie "zvířata a my" za 25 let na naší "městské vesnici". Koldokola rodinné domky, takže venčení typu "vyčurat a dom" skutečně neznám. Zvíře v bytě kategoricky odmítám, i když chápu, že jsou důvody..třeba přítel pro starého člověka;.. pejskařů potkáváme dnes hodně, mnohé z bytovek o kus dál a když dojdou až k nám, je to jasně pohodová procházka, zeleně přehršel a pytlíků u košů dostatek. I náš pes si čuchacích procházek užije - když je na to klid a čas.

Na dvoře - zahradě mu ale nic nechybí a když přijdeme, může s námi do bytu a též chodit sem a tam a toho využívá, zvlášť teď v létě kdy byt luftujem do dvora i dveřmi.

.

Před 20ti, 25ti lety naše "vesnice" vypadala z psího hlediska diametrálně jinak: na náměstí podobou typické návsi se proháněli voříšci z okolních usedlostí - proti dnešní hustotě ovšem v řádu prstů spíše jedné ruky - (a bezpochyby plodili nové voříšky - stejně jako na vesnicích dřív). Ale gaučáci, natož "dogy" v bytech byli zcela neznámý fenomén.

I takto komentář nekrátký, nicméně jen pár věcných myslím poznámek.

A už jenom na okraj - mně se stráášně líbí vlkodav! Samozřejmě je mi jasné, že se neslučuje s realitou našeho bydlení.

.

Krásný den všem! :-)

(Jiřina)    vloženo: 09. 06. 2015, 12:27:42

Nedá mí to také nereagovat.

Ten článek Moniky byl přece jen impulsem k napsání článku paní Táni a ne nějaké jeho hodnocení nebo snad kritika, tak nechápu, proč by měly být tento článek a reakce na něj takové, jak bylo v komentáři Petra H. napsáno.

Ostatně Monika již také na článek reagovala a s popsanou problematikou v podstatě souhlasila.

O tom, jak dokáže být pes oddaný a citlivý a věrný, mám také docela dost vlastních a zajímavých zkušeností.

Určitě o tom také napíši, jen co dokončím seriál článků z období války. Napadlo mě to totiž již při čtení toho článku Moniky.

(Alena)    vloženo: 09. 06. 2015, 12:03:53

My bereme psa jako součást rodiny a vím, že on vycítí vše, co se děje. Zná různá slova, ví, co je hlídat, umí na povel štěkat, ví, že jsme přišli, že někam jdeme, že budeme zajíždět autem, kdy bude jíst, pozná, když nám někomu není dobře, hned se více tulí a zahřívá. Mít doma psa je veliká zodpovědnost, ale také mnoho radosti. A také se snažíme vcítit do jeho myšlení, nemůžeme ho jen tak ponechat venku, když on jistě touží být s námi, když byl pár hodin sám. Zrovna tak na něj myslíme, jestli mu není zima, když začalo mrznout, jestli se nebojí rachejtlí na Silvestra nebo střílení u nás v lese, když se mládež baví. Já si myslím, že se pes nestresuje, když je sám venku, musí ale vědět, že se vrátíte, já ho při odchodu pohladím , vysvětlím mu, že se za chvíli vrátím, aby dobře hlídal. Důležitý je hlas, při zvyšování hned ví, že se něco děje.

Pane Petře, mě by také zajímalo, proč se vám zdá článek i komentáře hloupé. Mně přijde Tánin článek naopak chytrý, možná pro někoho i poučný, v tom smyslu, že než si vzít domů jakékoli zvíře, je třeba mu zajistit vhodné podmínky k žití. Co je na tom hloupého, nevím, možná nám svůj názor napíšete, abychom věděli, z jakého konce se na to díváte. On lze každý počin vidět z několika různých úhlů a nemusí se zákonitě vylučovat. Každý myslíme trochu jinak...

Monika napsala hezký článek, také jsem jí k němu napsala komentář, který mě napadl a budu ráda, když nějaký článek o svém soužití se svým psem ještě napíše.

(Táňa)    vloženo: 09. 06. 2015, 11:09:55

Milá Aleno, moc děkuji za vaše zkušenosti, jsou velice zajímavé a pro mě poučné. Takhle nějak si představuji ideální soužití se psem, kdybych měla dům se zahradou.

Pane Petře H., paní Monika zjevně pochopila, jak byl můj článek míněn a že se nijak nesnažil zpochybnit její vztah s pejskem. Škoda, že Vaše hodnocení se omezilo na jeden nicneříkající přívlastek, z něhož nelze vyčíst jakýkoli argument polemizující s těmi mými. Byl by vítán.

Náš (Leona)    vloženo: 09. 06. 2015, 10:59:13

dvanáctiletý labrador funguje odmala podobně jako Aleny boxeři. Dřív spával v boudě, v zateplené i v zimě, labradoři jsou méně choulostiví než boxeři. Na stará kolena ale po večerním provětrání v kuchyni. Do pokojů jsme ho odnaučili, takže chlupy jsou též pod kontrolou. Napíšu podrobněji, ale tolik teď, Petrův komentář mi totiž přijde trochu hloupý.

(Petr H.)    vloženo: 09. 06. 2015, 09:05:14

Myslim ze pani Monika chtela ukazat,jak je pes oddane a citlive stvoreni a kdyz ctu tenhle clanek a ty komentare k tomu, prijde mi to trochu hloupe. Muj nazor i moji zeny.

(Alena)    vloženo: 09. 06. 2015, 07:24:30

Táňo, zkusím vám popsat, jak život se psem probíhá u nás. My máme pouze boxery, taková zde byla tradice a tak v ní pokračujeme. Pro nás je to ideální pes. Veliký a to opravdu zdůrazňuji, opravdu veliký hlídač, nikdo, kdo nás zná si nedovolí položit ruku na plot či branku,okamžitě se snaží útočit. Ale na rodinu, tedy svou smečku, je úžasná. Mě třeba doprovází na zahradě, jak se pohybuji po záhonech, chodí se mnou, lehne si opodál a hlídá. A s dětmi, co s nimi vyváděla, ráda si hraje, s manželem, kterého považuje za vůdce smečky, se ráda pere. Vyprovokuje ho, a pak se navzájem napadají. Jen se jí vrtí ocásek radostí. A také poslouchá na povely, ty základní zvládá naprosto dokonale, není problém ji uklidnit, když náhodou někdo zazvoní nebo někdo k nám přijde, koho nezná. A právě proto, že je s námi ráda a vlastně nás hlídá, nám bylo proti srsti nechávat ji venku, když přijdeme domů z práce. Dopoledne byla sama venku, tak když jsme se někdo dostavil domů, šla s námi a po velikém přivítání se uvelebila na svém pelíšku. Ona si doma ničeho moc nevšímá, když přijde domů, prohlídne všechny pokoje a pak si lehne. Nebo si hraje s hračkou, chvíli a pak se opět přesune na pelíšek. Když se najíme, jdeme většinou na zahradu, jde tedy s námi a zůstává tam až do večeře, kolem šesté. Pak asi v sedm si ji bereme zase domů, po desáté dostává nějaký pamlsek, aby se jí líp odcházelo, a jde celkem spokojeně hlídat. Když mrzne, necháváme si ji doma i přes noc. Nikdy nebyl žádný problém, kolem desáté venku vyvenčení a to bez pamlsku, aby věděla, že se vrací domů, tedy nepotřebuje nic na odchodnou. To možná připadá někomu zvláštní, ale náš pes si umí některé věci odvodit ze situací, které jim předcházejí. A měli jsme strach, aby nečekala venku, že se pro ni vrátíme. A rychle pochopila rozdíl, když je něco dobrého, spí se venku, když nic nedostane, jde domů. Ze začátku jsme to kontrolovali, aby na nás nečekala, ale boxeři jsou chytří psi, pochopila brzy, jak to je. Pak se uvelebí na pelíšku a spí až do doby, kdy jde manžel do práce. Každý den vyluxuji, otřu prach a nemám pocit, že by nebylo uklizeno.

Horší to bylo s kočičkou, když jsme ji měli po dobu její nemoci doma. To jsem měla pocit, že máme její chmýří všude, ložnice a kuchyň byla pro ní tabu, což tedy velice těžko nesla. Když se uzdravila a mohla jít lítat ven, hned jsme se s dcerou pustili do generálního úklidu. Od oken, vše prošlo očistou. Zkusila jsem lehce nadhodit, že by nebylo od věci vymalovat, ale to neprošlo, manžel celkem asi správně argumentoval, že jsme malovali vloni, tak jsme aspoň stěny oluxovali. Nikdy jsme kočky doma neměli a nijak zvlášť po tom netoužím ani dnes, ale když už ji u nás někdo vyhodil, tak jsme si ji nechali. Máme ji samozřejmě moc rádi, ono to ani jinak nejde, když se k vám přitulí a přede, je to hezký pocit. Ale v bytě se mi to dost příčí. Ještěže ta naše je nejraději venku a neustále loví, když tedy zrovna nespí stočená do klubíčka.

(Táňa)    vloženo: 08. 06. 2015, 23:57:02

Milá Jiřino, hygienické aspekty by u mne také hrály při rozhodování, zda psa pořídit, svou roli. Nejen zavlečené nečistoty, ale také všude psí chlupy... Kdysi jsem měla služební auto a když jsem měla dovolenou, dala jsem je k dispozici své kolegyni. Vůbec jí nebylo trapné vrátit mi ho se zadními sedadly pokrytými vrstvou rezavých chlupů.

Ale hygienické aspekty jsou čistě soukromé, proto jsem je v článku pominula. Doma ať si každý vše uspořádá dle vlastní libosti. Tím nijak nezasahuje do práv druhých.

Pes u domku, to je podle mne idaál. Ale i tak, přiznávám, v tom mám zmatek. Někde jsem totiž četla, že když psovi nedovolíte pobývat společně s rodinou, tedy v případě, že pes je "venkovní", vnímá to pes jako zapuzení smečkou a stresuje se tím, že nechápe, co hrozného provedl, že je takto trestán. Tak nevím... Je tu nějaký erudovaný pejskař, který by mi v tom udělal jasno?

Případy rychlého venčení stylu "dělej, prší a spěchám do práce", jakož i loužičky ve výtahu, znám také důvěrně. Někdy mám dokonce zcela absurdní dojem, že s těmi pejsky cítím daleko víc než jejich majitelé, kteří jsou nicméně přesvědčeni o tom, jací jsou náramní milovníci zvířátek. Já osobně, pokud bych pojala úmysl si psa pořídit, bych se hodně důkladně zamýšlela nad tím, zda jsem vůbec schopná dát takovému zvířeti vše, co pořebuje, a zda mám právo ho zavléct do svého života. Myslím, že Ferda je v tomhle směru ideální :-)

(Jiřina)    vloženo: 08. 06. 2015, 23:21:29

V předcházejícím komentáři jsem vyrobila věcnou chybu, tak ji, prosím, omluvte.

Když v něm budete číst o ochráncích přírody, tak jsem měla v úmyslu místo toho napsat ochránci zvířat. Jenže některá slovní spojení jsou tak vžitá, že se lehce zamění...

(Jiřina)    vloženo: 08. 06. 2015, 22:41:49

Já to říkám stále, že psovi je nejlíp, když může volně pobíhat po zahradě u rodinného domku.

Většinu života bydlím také na sídlišti, a když vidím to jejich venčení, jak je jejich páníčci pobízejí, zejména za nepříznivého počasí, a také většinou spěchající do práce - "rychle, spěchej!"... A někdy se přihodí, že se jde venčit na poslední chvíli až tak, že už ve výtahu nebo na schodech je označkováno... A když nasněží...

Ono když se na to podíváme také z hlediska toho zvířete, tak v té zahradě je mu přece nejlíp. Být celý den zavřený v bytě a jen na tu potřebnou chvíli vyběhnout a hned zase zpět, a co tam potom po celý den, často sám, čekající, až se někdo z obyvatel bytů vrátí domů.

Jaký na to asi mají názor ochránci přírody? Jistý stupeň týrání to přece je! To by asi bylo na další diskusi.

Ale abych se vrátila k tomu znečišťování prostředí. Nejen, že ten problém je venku, ale já vidím problém i potom po návratu z venčení domů do bytu. Ať se ty nožky, teď mám na mysli ty menší rasy, čistí a myjí sebelíp, a co teprve, když je to nějaké velké plemeno, tak to očichávání venku všeho možného, co nemusí být ani pozůstatek zvířecí, nese sebou další rizika. Který pes odolá, aby nevyskočil na gauč, do křesla, případně do postele... A když jsou v bytě malé děti... Není to moje gusto, obávala bych se toho moc.

A kolik je na sídlištích nechráněných ničím neohraničených dětských hřišť, a i když při denním venčení jim to jejich majitelé nedovolí, tak pod rouškou tmy se skryje ledacos. I když těch nebezpečí, i mnohem větších, je tady více...

Takže i v tom vidím problém a napadá mě otázka z té jedné známé skladby Katapultu "A co děti, mají si kde hrát?" doplněná o slůvko "bezpečně".

Pocházím z vesnice, také jsme měli doma psa, takže vím, o čem mluvím. A tím, že pobíhala po zahradě, a když venku, tak šla s někým z nás na procházku na vodítku, tak ten pocit nějakého zavlečení nečistoty jsme jaksi neměli.

Pokud jde o mě, ze všech plemen se mi nejvíce líbí doga - černá, vysoká, a vždy jsem říkávala, že kdybych měla dům, tak bych si pořídila do zahrady dogy hned dvě...

Zůstalo ale, bohužel, pouze při tom přání...

(Monika)    vloženo: 08. 06. 2015, 17:11:36

Táňo,u mě jste bodíky určitě neztratila a ač jsem pejkař,tak tohle se mi taky nelíbí. Mou fenečku venčím na louce,jsem z vesnice,takže tam je zeleně hodně a i s pytličkem chodím. Bohužel ne každý se takhle chová a pak to vypadá, tak jak popisujete. Naštěstí u nás to tak není.

(Alena)    vloženo: 08. 06. 2015, 16:10:26

Táňo, opravdu odvážný článek. Musím ale souhlasit a také mi to připomnělo dobu, kdy jsme s mým mužem chodili k příbuzným, kteří bydleli v paneláku. A když jsem tam viděla, jak s psíky chodí ven a zase hned dovnitř, napadlo mě, kolik lidí v tom jednom jich psa má. Bydleli hned dole u vchodu a vše bylo slyšet. Bylo to pro mě zvláštní, doma jsme psa neměli, bydleli jsme sice ve svém domě, ale přece jenom ve městě a nějak nám to nepřipadalo jako dobrá věc, pořídit si psa, když většinu dne jsme pryč. Až když jsem se vdala a přestěhovala na vesnici, kde pes vždy byl, byla jsem za to ráda a dnes si neumím představit, že bychom žádného neměli. My se psy nechodíme ven, máme poměrně velkou zahradu a celou mimo pár záhonků mají k dispozici. Naučíme je chodit na odlehlé místo už jako štěňata a tak je vše v pořádku. Ráda chodím po trávě bosa a to bych si jinak moc rozmýšlela.

Pěkný článek a jsem moc zvědavá, jaké přijdou komentáře, jaké budou mít čtenáři po přečtení poznámky.

A když tak jsem ho četla, napadlo mě, proč se k tomuto tématu již nevedou diskuze u obyvatel sídliště. Jsou jistě speciální sáčky, ale vše nevyřeší. Ale možná že existují psí záchody, já nevím. Vzhledem k tomu, že to není můj problém, nějak to nesleduji.

Ferdík je tedy krasavec, nejdřív jsem si myslela, že jste si pořídila psíka, vypadá jak živý, až po zvětšení bylo jasno. Moc pěkný hlídač...


Přidání komentáře:

Vaše jméno:

Váš e-mail: (pokud jej uvedete, zobrazí se)

Nadpis:

Text:

vyplňte kontrolní číslo
čtyřista třicet jedna:
(nechte prázdné)
ODESLAT

Nejnověji komentované

přečteno: 278x   komentářů: 1, nejnovější: 12. 05. 2021, 14:10:51
přečteno: 266x   komentářů: 2, nejnovější: 10. 04. 2021, 18:32:42
přečteno: 918x   komentářů: 4, nejnovější: 02. 01. 2021, 08:07:18
přečteno: 6830x   komentářů: 6, nejnovější: 31. 12. 2020, 18:45:26
přečteno: 1007x   komentářů: 3, nejnovější: 17. 12. 2020, 10:58:08
přečteno: 1719x   komentářů: 1, nejnovější: 24. 11. 2020, 22:33:50
přečteno: 1541x   komentářů: 5, nejnovější: 07. 10. 2020, 23:06:08
přečteno: 1342x   komentářů: 1, nejnovější: 23. 09. 2020, 18:23:10

Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové

Od 1. ledna 2021 naleznete každý pátek na adrese Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové nový článek v rubrice této naší autorky, kterou pro ni zřídila průvodkyně a zakladatelka tohoto portálu paní Kristýna Maková.

Krátké tématicky různorodé texty doprovázejí fotografie a kresby, a propojuje je barevná postavička průvodkyně, kterou pro S. Jarolímkovou nakreslil jako dárek známý kreslíř a malíř Karel Benetka.

Nejčtenější

přečteno: 13733x   
přečteno: 12137x   
přečteno: 11185x   
přečteno: 11110x   
přečteno: 10460x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
čtyřista třicet jedna:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 14. 5. 2021