Z technických důvodů byl provoz Čekanky zastaven. Naleznete zde ale přesto jednoduchý archiv všech článků, které za celou dobu její existence vznikly. Je tříděný podle autorů a články vypadají stejně jako dříve, jenom je nelze komentovat a nelze v nich vyhledávat podle jmen, názvů, ani jiných klíčových slov.
Děkuji všem autorům za pilné přispívání.
Vaše šéfredaktorka Táňa Kubátová
na události nedávno uplynulé
/ příroda neživá - to slovo se mi tak trochu příčí
Tak třeba perly, jantar a korál - nerost? Ne tak docela: Perla je produktem živočicha, korál - cituji z wikipedie: "Korál je označení pro některé mořské žahavce z třídy korálnatci. . . Mezi korály patří známí původci korálových útesů v tropických mořích, kteří vylučují uhličitan vápenatý pro tvorbu svých tvrdých vnějších schránek. Během milionů let se tyto schránky vrství a někdy vytvoří i ostrov. Na budování korálů se podílejí zejména šestičetní koráli. . ."
A jantar? Kdo by ho neznal! Zkamenělá pryskyřice - rostlinný produkt...
A což takhle obyčejný neobyčejný životodárný živel VODA!
Před časem se ke mně dostal úžasný ruský dokument (v tomto případě mi ruština poněkud vadí při současném sledování českých titulků, které pro správné porozumění potřebuji); trvá asi 80 minut, ale je pozoruhodný od a do zet a pokud nenacházíte tento čas vcelku, jako já, pusťte si celý aspoň postupně, stojí za to. Dozvíte se nejen, že voda má paměť! a lež a zlá vůle před ní nemá šanci.
A teď se právem ptáte, co ty mé vzpomínky z nadpisu?
Krouží tak trochu okolo života a smrti, koloběhu života... a navazují na zmínky z mých článků Primule a Narbořík, a také Babočka bodláková, text k povídce Františka Čápa Smrt otce Romera a článek o neustálém koloběhu Dorůstání a následné Dorůstání a jeho pokračování z pera Dáši Zichové.
Tedy konečně k věci :),
k slíbeným vzpomínkám:
Začnu - tak nějak od konce.
V minulém týdnu měl můj muž dovolenou a vypravili jsme se na procházku kolem Brněnské přehrady. Od zastávky tramvaje Zoologická zahrada (bývalá konečná v městské části Bystrc) proti proudu Svratky, po jejím pravém břehu (tj. po cestě vlevo). Asi 1,5 km k přehradní hrázi. Zde od úpatí hráze vedou dlouhé schody na vrchol, ústí na okružní silnici vedoucí po obvodu přehrady. Jelikož já po schodech nahoru lezu pomaleji než manžel, s patřičným funěním a tudíž se i občas zastavuji, rozhlídnu se přitom kolem. Vtom vidím a říkám: "Hele, co je to tam za kytku?" Manžel: "Ta žlutá?" (nějaké pryskyřníky či kozí brady) Já: "Né, ta RŮŽOVÁ!". . . (Že by to byl brambořík?!) Je ovšem za zábradlím ve svahu, nebudu riskovat, abych se drápala blíže.
Jsme nahoře a míříme dle plánu směrem na Sokolské koupaliště (pro znalce brněnského "Príglu" je to známý "Sokolák", pěkná přírodní cesta k němu vede, opět asi 1,5 km). Míjíme první zastavení naučné stezky v tom směru (nepamatuji se, že bych ho kdy viděla, anebo je skutečně zánovní?) A na první pohled - je tam:
Brambořík nachový.
(Tady přidávám vysvětlení z wikipedie, z čeho pochází název ciklámen). "Jeho název pochází z řeckého slova kýklos, které znamená kruh, kotouč - podle jeho okrouhlé hlízy. Je jedovatý a chráněný. Lidově nazývaný též jako alpská fialka, svinský ořech, svinský chléb či zemský sejr."
Na zpáteční cestě jsem se rozhodla jít po starých schodcích blíže srázu, ale funkčních a ke srázu obehnaných drátěným plotem. Bylo z nich blíž k té květince, co jsem ji viděla před tím, a jaké bylo překvapení, když na opačné straně za plotem - "JÉ! Ty jsou krásný!" Na fotce vidíte květ ulovený mobilem okem drátěného plotu a v pozadí další, celý porost. (Chytré řešení, chránit je takhle nad srázem za plotem).
Následuji s odpovědí pro ty z vás, kteří jste si v komentářích všimli mých aktuálních potíží se stahováním fotek: (Vadný konektor foťáku byl pro ten účel úspěšně nahrazen čtečkou paměťových karet a tímtéž způsobem teď stahuji i z mobilu).
Jak již víme, Brambořík je z čeledi prvosenkovitých, stejně jako jarní Primule, česky Prvosenka nebo Petrklíč.
A dostali jsme se k poslední fotografii: naše pozdně vykvetlá Primule na záhonu z článku Primule a Narbořík (tahle barva mezi těmi jarními na fotce není, ale taky jsme ji měli).
Jistě se ptáte, co fotka první a druhá? U první tušíte správně, je to Afrikán z článku Babočka bodláková. K tomu vám přidám ještě jednou směrovku na milou fotku z RAJČEte , abyste si mohli připomenout, jak k našemu Aksamitníku Babočka ladila :). (Reálná fotka našeho Afrikánu je ze záhonu, ale za okny máme stejné).
Ale teď teprve ten závěr, ke kterému od začátku článku mířím.
Druhá fotka je kvetoucí kaktus, focený (foťákem, na rozdíl od ostatních tří v tomto článku) na začátku léta na našem dvoře po krupobití. (Kaktus se zde letnil). Byl vystaven kroupám, o kterých byla zmínka na závěr článku Primule a Narbořík a jejich fotka je v titulku povídky Smrt otce Romera.
Tak se to celé uzavírá.
Pod fotkou rudého květu jsou znát suché zbytky rostlin, které zásahem krup utrpěly, lístky i útržky květů Fuchsií a Afrikánů z květináče vpravo. V pravé horní části fotky vidíte cípek živého květu Aksamitníku a jeho listů.
Je mi jasné, že tohle popisné pojednání je značně suché.
Pomyslný kruh koloběhu života v tomto vyprávění se uzavřel právě tím, že na rostlinách i s květy zničených živlem rozkvetl nádherný
KVĚT NOVÝ.
Já doufám, že z nadbytku suché popisnosti nebudete příliš otrávení a vůbec si nemyslím, že je nezbytné článek číst celý. A jestli si vyberete aspoň něco, třeba překrásný dokument o vodě, bude cíl tohoto povídání víc než splněn :-)).
Uvědomuji si, že zde poněkud zůstala viset nejasnost, jak že jsem to myslela s tou "přírodou neživou" na začátku, když se to v dalším textu dostatečně nepropojilo. Samozřejmě tím neoponuji odborníkům, systém být musí, jinak by sdělení poznání nashromážděného věky lidské zkušenosti nemělo šanci ...
Ale míním tím přibližně to, že koloběh života, bytí, umírání a rození je v přírodě natolik provázán (př. hornina větrá... působí vzduch, voda... vše se mění a přetváří... mikroorganizmy a vznik ŽIVOTODÁRNÉ PŮDY; a tak už ve skutečném životě přestává hrát valnou roli, jestli jsem neživý nerost, korál vytvářený živým organismem, rostlina, květ, anebo na ní usednuvší motýl...
Koloběh života... také jsem se tehdy zmiňovala o povídce Roberta Fulghuma "Kam se dostane sníh". Neodolám, abych z té povídky neocitovala ještě kousíček:
" . . . Dal jsem mu k vánocům lahvičku prvotřídního zimního sněhu, převázanou tou páskou. On mi dal hrábě. Vzájemně se školíme, jak tyhle nástroje správně používat. Já si myslím, že mu chybí duchovní přístup, a snažím se ho obrátit na víru. On si myslí, že mně ho přebývá, a snaží se mě z toho dostat." . . .
A to se mi moc líbí. Přestože oba sousedé mají rozdílný, v podstatě opačný názor, mají se, a možná právě proto, vlastně rádi.
Proto jsme na tom světě různí. Aby tu nebyla nuda.
Autor: Leona (cap-art)