joudaweb - časopis Čekanka

Možná si vzpomínáte na můj článek z dubna 2012 nazvaný William Třesehruška. Pokud ne, a máte-li zájem, nahlédněte.

 

Předběhla jsem tenkrát o dva roky dobu, a napsala jsem jej v předstihu, protože mě jeho téma zajímalo a přiznám se, že jsem se trochu obávala, jestli v roce 2014, až nastane ten správný čas, budu mít příležitost jej napsat a uveřejnit. Mohlo se přihodit ledacos...

 

...ale nepřihodilo, ukázalo se, že mé obavy byly zcela zbytečné, dva roky uběhly jako voda a já jsem ráda, že právě v těchto dnech, kdy je to opodstatněné, se mohu zmínit o jednom z nejvýznamnějších výročí tohoto roku, které si připomíná celý svět.

 

V těchto dnech uplynulo 450 let, kdy se narodil nejvýznamnější světový dramatik William Shakespeare. Přesný den jeho narození není znám, ale předpokládá se, že s ohledem na to, že byl pokřtěn 26. 4., to mohlo být 23. 4. 1564.

 

William Shakespeare, anglický dramatik, básník, nazývaný také alžbětinský bard, jehož divadelní hry jsou stále na aktuální na programech divadel na celém světě, jeho básně recitovány v rámci koncipovaných kulturních programů, jeho celé dílo rozebíráno na různých vědecko-kulturně-literárních seminářích, přednáškách, studijních konferencích, stále další a další anglisté se pokoušejí o překlad jeho odkazu a snaží se nalézt v něm pokaždé něco nového, stále jsou vypracovávány nové studie na základě vědecko-literárního bádání, zkrátka Shakespeare je zde a jistě bude "forever" - navždy.

 

Co všechno ve svém díle obsáhl - od historických dramat přes tragédie, komedie, pohádky, básně - na tehdejší dobu a s ohledem na délku jeho života neuvěřitelné. Ve svém díle dokázal obsáhnout všechno tehdy aktuální - sice tehdy, ale problémy a témata v mnoha případech přetrvávající dodnes, ať ze širšího pohledu vztahy mezi zeměmi, národy, společnostmi - války, spory o rozdělení světa jak politické tak hospodářské, až po ty nejintimnější mezi partnery - láska, partnerské spory, různé zbytečné půtky, zrada a žárlivost, někdy končící dobře, ve velké většině však ne.

 

Na tehdejší dobu byly některé Shakespearovy názory i postavy jeho děl moderní a v tehdejší Anglii ještě málo obvyklé - ženy v některých jeho dílech jsou emancipované a dovolují si odporovat mužům, jsou pohledné, hrdé, se svými vlastními názory, které se snaží obhájit za každou cenu. Možná na tom měla svůj podíl tehdejší panovnice, vzdělaná, inteligentní a energická královna Alžběta I., podle níž je doba jejího vládnutí pojmenovaná jako "Alžbětinská doba".

 

Jak jsem již uvedla, jeho dílo je přeloženo a neustále nově překládáno do všech světových jazyků. Pokud jde o překlady do češtiny, jak šel čas - nejznámější jsou překlady Josefa Václava Sládka, Jaroslava Vrchlického, Erika Saudka a v současné době nejvýznamnějšího našeho shakespearologa Martina Hilského, čestného člena Řádu britského impéria za zásluhu o šíření anglické literatury v Česku. Překladům z alžbětinské angličtiny do současné češtiny se věnoval více než 25 let a přeložil jako jediný Čech kompletní dílo Shakespeara. Pro zajímavost připomínám, že před třemi lety vydalo nakladatelství Academia právě v jeho překladu kompletní Shakespearovo dílo v jednom svazku a v několika knihkupectvích jsem je také zahlédla.

 

Možná jste také postřehli, že Shakespearovy Sonety přeložil a vydal na začátku devadesátých let také jeden známý politik - to pro zajímavost.

 

U příležitosti Shakespearova výročí se připravují a v tomto týdnu již v podstatě začaly vzpomínkové akce. Tak především londýnské divadlo Globe, jehož částečným vlastníkem Shakespeare také byl, které však v roce 1613 vyhořelo a o 350 let později ke konci dvacátého století bylo postaveno nové Globe jako přesná replika toho původního, připravuje rozsáhlé velkolepé světové turné nazvané "Globe to Globe" - já bych to možná přeložila "Globe celému světu", na kterém předvede - jak jinak - nejznámější jeho hru Hamlet. Turné začíná v dubnu a divadelní soubor s ním chce objet všechny země světa. Zaslechla jsem také informaci o tom, že v červnu by mělo Globe vystoupit v Praze.

 

Na sobotu 26. dubna byl v Londýně připraven rozsáhlý program, v jehož rámci se měl uskutečnit průvod shakespearovských postav, který měl projít centrem Londýna a položit květiny u jeho hrobu, poté se chystal projít ulicemi města a předvést také řadu obrazů a přehrávání zásadních částí z jeho různých děl. Nezaregistrovala jsem však ve zpravodajstvích žádnou informaci o tom, jaké to tam bylo, nebo mi to možná uniklo.

 

Asi to byla podobná akce, jakou uskutečnila Umělecká beseda v roce 1863, o níž jsem psala před dvěma lety v úvodu zmiňovaném článku, která byla na tehdejší dobu zajímavým počinem a možná by bylo zajímavě vědět, jak probíhalo připomínání dřívějších Shakespearových výročí v Anglii.

 

U nás také začaly různé dílčí oslavy již od začátku roku - např. na brněnském Plese v Opeře, který se nesl v duchu alžbětinské doby, rovněž připravili přehlídku kostýmovaných postav z jeho děl pod názvem Salve Shakespeare, ze Spojených států přiletěl Jan Tříska a přednesl tam jeden ze Sonetů a známé osobnosti se oblékly do kostýmů z jeho her, jen tak na okraj - naše Miss Europe 1995 Monika Žídková oblékla kostým Desdemony.

 

V rámci letních Shakespearovských slavností je také jistě již připravena spousta doprovodných akcí, troufám si říci, že velkolepé slavnostní průvody v Praze, Brně a Ostravě u příležitosti uvádění jeho her také budou. Jsem zvědavá, jaké to bude a co všechno se bude dít...

 

Vzhledem k tomu, že den narození Shakespeara se prakticky shoduje se dnem jeho skonu 23. dubna 1616, předpokládá se, že oslavy v Anglii budou trvat nepřetržitě po celé dva roky až do roku 2016, kdy uplyne 400 let od jeho úmrtí.

 

Ještě na chvíli se vracím k tomu předcházejícímu článku, kde jsem jej nazvala Třesehruška podle onoho fejetonu, a v němž jsem se zamýšlela nad možnostmi překladu jeho jména. Našla jsem fotografii, na které je první vydání jeho Sonetů, a tam mě zaujalo, že jeho příjmení napsáno "Shake-speare" - s rozdělovníkem. Takže ne Třesehruška, ale spíš jeho příjmení možná mělo něco společného s tím kopím.

 

Být či nebýt - kdo by neznal tento výrok z monologu Hamleta. Monolog neboli samomluva - hovor jedné postavy, v podstatě řeč se sebou samým, zamýšlející se nad nějakým problémem - zpravidla zásadním, životním, jsou častým prvkem v jeho dílech. Když jsem začala tím Hamletem - zkusila jsem porovnat dva překlady - zaujalo mě to, jeden - Martina Hilského - začíná slovy "Být, či nebýt", ten druhý - Erika Saudka - "Žít, či nežít". Zajímavé názory... Oba překlady se liší i v dalších verších. Jak jsem se již zmínila, záleží na úhlu pohledu každého z překladatelů i na době, ve které překlad vznikl.

 

Před pár lety jsem byla v rámci Letních Shakespearovských slavností na představení Bouře, kde hlavní roli Kalibana vytvořil Jan Tříska, a když došlo na jeho stěžejní monolog, první jeho polovinu přednášel v češtině a druhou v angličtině. Zajímavé to bylo.

 

Některé výroky ze Shakespearových dramat se v průběhu doby změnily v ustálená rčení, používající se v různých mezních situacích či řešení závažných otázek či problémů.

 

Namátkou pár uvádím:

 

"Být, či nebýt, to je, oč tu běží!

Je něco shnilého ve státě dánském!

Království za koně!

Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.

Já si myji ruce.

Vzít věci do vlastních rukou.".

 

Říká se, že opakovaný vtip není vtipem, nebo také, že dvakrát nevstoupíš do jedné řeky, protože se můžeš utopit. No, já jsem si řekla, že se přesto ještě jednou pokusím...

 

Vynechala jsem Sonety, historické hry a tragédie - všichni králové Jindřichové a Richardové, Caesar, Antonius, Kleopatra, Hamlet, Král Lear, Macbeth, Othello, Romeo a Julie - z těch si přece legraci dělat nemohu...

 

Zamyslila jsem se však nad názvy Shakespearových komedií a některých pohádek a pokusila se sestavit jakýsi souvislý text dávající aspoň částečně určitý smysl, který však nepovažuji za nějakou pomůcku k zapamatování, pouze pro pobavení.

 

Takže:

 

"Marná lásky snaha Kupce benátského o Zkrocení zlé ženy dělající Mnoho povyku pro nic se změnila v Bouři, kterou o Večeru tříkrálovém sledovali Dva šlechtici z Verony a Veselé paničky windsorské, a po otázce Jak se vám líbí tato Komedie omylů, na závěr usoudili, že podle osvědčených rčení Dobrý konec vše napraví a Něco za něco se vše nakonec promění v Zimní pohádku či Sen noci svatojánské.".

 

Doufám, že snad by se na mě pan Martin Hilský kvůli tomu nezlobil.

 

Ještě jednu zajímavost připomínám. Ve hře Zimní pohádka se část děje odehrává také v Čechách, zemi, které přisoudil umístění někde u moře. Jsou však ale pochybnosti o tom, jestli měl skutečně na mysli Čechy, protože ani jména protagonistů ani různé reálie našim podmínkám neodpovídají, přestože zemi nazval Bohemia. Kdoví, jaké území měl na mysli, nebo možná také žádné konkrétní.

 

Na závěr článku, jak je mým zvykem, pro odlehčení, se ještě znovu vracím k úvodní fotografii. Možná jste to také kdysi viděli v televizi nebo o tom slyšeli. Jeden známý herec v zábavném pořadu předváděl rozdíl mezi mužem a ženou v případě, když oběma někdo vloží do ruky lebku. Zatímco muž se na ni podívá, zamyslí a posléze prohlásí "Být či nebýt, to je oč tu běží", tak žena se zmůže pouze na jakýsi výkřik "Uáááááááááá!" a rukou ucukne.

 

Myslím si ale, že to teda přehnal...! Nás přece nějaká lebka nerozhodí, že, milé čtenářky, máme přece pro strach uděláno? Aby mě ale teď někdo nebral vážně - myslím to samozřejmě také v legraci...

 

Tak to je pro současnou chvíli vše, končím dnešní všeobecné zavzpomínání, ve kterém jsem se snažila postihnout také ještě různé zajímavosti, jak mě postupně napadaly. Možná v průběhu roku při nějaké zajímavosti ze Shakespearovských letních slavností a oslav jeho výročí ještě bude příležitost navázat na dnešní článek a téma William Shakespeare ještě rozvinout, doplnit a více konkrétizovat.