joudaweb - časopis Čekanka

...zpívá se v písničce. A je to tak, květen - máj, nejkrásnější měsíc v roce, je opět tady. Jaro jej letos předstihlo o hodně velký kus, takže jsem ráda, že jsem ten obrázek šeříku, tradičního symbolu květnových dnů, pořídila ještě v dubnu, protože v těchto dnech, kdy již odkvétají, by se mi to jistě nepovedlo.

 

Máme začátek května, období tzv. slavných májových dnů. Nebudu se opakovat, nabízím k nahlédnutí a připomenutí můj článek Květen si říká podle kvítí z května minulého roku, kde jsem se dosti podrobně zamýšlela nad významem těchto dnů. Nicméně toto téma je stále věčně živé a každý rok připomínané a vzpomínané, pouze ty prvomájové průvody jsou v naší zemi již pěknou řádku let minulostí.

 

Pro tento článek jsem si vybrala téma kulturní. Za pár dnů se letos již po šedesáté deváté se rozezní Smetanovou síní Obecního domu v Praze cyklus symfonických básní Bedřicha Smetany Má vlast a zahájí každoroční největší hudební festival - Pražské jaro. Ten letošní bude ještě o to slavnostnější, že se koná v roce, který je celý věnován české hudbě a označen jako Rok české hudby, celostátní projekt, který má mezinárodní dosah, neboť klasická česká hudba je známá po celém světě zásluhou našich nejvýznamnějších hudebních skladatelů.

 

Je to tak, že roky zakončené čtyřkou jsou takto označované již od roku 1924 na počest stého výročí narození Bedřicha Smetany. Podrobně jsem se zmiňovala v článku Uhodila naše hodina! Morituri te salutant!, máte-li zájem, nahlédněte.

 

Po Bedřichu Smetanovi, o němž jsem se zmiňovala ve výše uvedeném článku, dnes připomínám Antonína Dvořáka, téma nejčerstvější, protože právě před pár dny - 1. května uplynulo 110 let od jeho úmrtí. Zatímco Bedřich Smetana je vnímám především u nás jako náš národní skladatel, tak věhlas Antonína Dvořáka přesáhl hranice naší vlasti, byl jedním z nejvýznamnějších hudebních skladatelů všech dob a je nejznámějším a nejhranějším českým hudebním skladatelem ve světě vůbec. Zájem o jeho hudbu je stále velmi intenzívní jak u nás, tak v podstatě v různých zemích světa ve všech kontinentech.

 

Rozhodujícím momentem, který mu zejména přinesl věhlas, byl jeho pobyt v Americe, když po dobu tří let zde stál v čele Americké hudební konzervatoře v New Yorku. Před svým návratem domů vzdal hold Americe ve světě snad nejvýznamnějším svým dílem, které je řazeno a považováno za nejlepší ve světové symfonické tvorbě všech dob, slavnou Novosvětskou. Její sláva i nahrávka dokonce překročila všechny zemské sféry a po průletu meziplanetárním prostorem přistála společně s prvními americkými astronauty 21. července 1969 na Měsíci, kam si ji vzal jako svoji nejoblíbenější skladbu Neil Armstrong, který jako první vstoupil na povrch Měsíce.

 

Pokud jde o mě, miluji Largo z této symfonie - krásná melodie, při jejímž poslechu mi vždy běhá mráz po zádech. V mém případě nezůstalo ale jen u poslechu. Je tomu 15 let, když jsem hodně často v kočárku vozívala svého malého vnoučka. Hodně jsem mu zpívala různé písničky, ale když jsem viděla, že se chystá zdřímnout si, tak jsem mu polohlasně pobrukovala právě tu známou melodii z Larga. Sice nevím, jak to vnímal, možná to nebylo tou melodií, jak jsem si namlouvala, ale jeho únavou, pokaždé však na ni zareagoval stejně - usnul.

 

Při svém pobytu v Americe Antonín Dvořák hodně cestoval, líbilo se mu v New Yorku a Chicagu, našel zde přitom příležitost rozvíjet svoji lásku k lokomotivám a traduje se, že právě ve vlaku zkomponoval onu známou Humoresku - inspiroval ho prý rytmus kol. Je to snad ale jen legenda, která se nezakládá na skutečnosti. Kdoví, jak to vlastně bylo, jedno je jisté, že si poznámky k ní z New Yorku přivezl... A traduje se také, že stejně jako Amerika ovlivnila Dvořáka, tak Dvořák ovlivnil Ameriku.

 

Nemám v úmyslu rozebírat celé jeho dílo, snažím se jen vystihnout různé zajímavosti. Jedna taková stojí také za zmínku - Antonín Dvořák působil jednu dobu také jako hlavní violista v orchestru Prozatímního divadla v Praze, v němž byl šéfdirigentem Bedřich Smetana.

 

Oblíbené a často v koncertních síních uváděné jsou jeho Slovanské tance. Ještě ale před jejich vznikem zkomponoval Dvořák Moravské dvojzpěvy, krásné melodie na motivy lidových písní. Vznikly na popud Jana Neffa, vlastence a mecenáše, velkoobchodníka, v jehož rodině působil jako učitel hry na klavír. Neff i jeho žena měli rádi hudbu a často provozovali malé domácí koncerty, na nichž se zpívaly písně a dvojzpěvy a Dvořák je při jejich produkcích doprovázel na klavír.

 

Zmínila jsem Jana Neffa záměrně, protože jeho vnukem byl Vladimír Neff, autor známé pentalogie Sňatky z rozumu, Císařské fialky, Zlá krev, Veselá vdova a Královský vozataj, která byla před lety zpracována pro televizní vysílání jako pětidílný seriál Sňatky z rozumu. Možná si vzpomenete... A v pátém dílu seriálu byl krátký záběr takového domácího koncertu, na kterém dcery doktora Váchy Hana a Bětuše, kterým jejich otec říkal přeslice, zpívaly jednu píseň, tuším, že Žalo divča, žalo trávu, a Antonín Dvořák je doprovázel na klavír. Ten Jan Neff, dědeček spisovatele Vladimíra, byl v podstatě předlohou pro postavu Jana Borna v tomto seriálu.

 

Slovanské tance, které zkomponoval po Moravských dvojzpěvech, pak Dvořákovi přinesly značnou popularitu a jeho skladby se začaly hrát v celé Evropě. Velkou zásluhu na popularizaci Dvořákových skladeb měl německý hudební skladatel Johannes Brahms, autor Uherských tanců. Možná se inspirovali navzájem...

 

Zjistila jsem jeden Brahmsův výrok na Dvořákovu adresu:

"Byl bych rád, kdyby mě jako hlavní napadlo to, co Dvořáka napadne jen tak mimochodem.".

 

Z Dvořákovy rozsáhlé hudební tvorby ještě připomínám cyklus Cigánské melodie a nejvýraznější a nejznámější z nich, píseň Když mne stará matka. Krásná píseň, která patří mezi nejčastěji uváděné písně v koncertních síních celého světa a v průběhu doby vzniklo nesčetné množství instrumentálních úprav, a také ji zpívali představitelé různých hudebních žánrů.

 

Poslední skladba, kterou připomínám, je Te Deum, slavnostní mše určena pro významné příležitosti jako vyjádření díků Bohu, která se dostala do povědomí široké veřejnosti při volbě prezidenta republiky v závěru roku 1989. Od té doby se mělo za to, že je součástí inauguračního protokolu, ale není tomu tak. Zjistila jsem informaci, že v historii naší republiky si pouze tři prezidenti nechali tuto mši sloužit. Byli to Emil Hácha, Klement Gottwald! a Václav Havel. Zajímavá trojkombinace...

 

Dvořákova tvorba byla velmi rozsáhlá a na úplný závěr dodávám, že si neumím představit někoho, kdo by neznal jeho operu Rusalka s áriemi Ubohá Rusalko bledá a Měsíčku, na nebi hlubokém...

 

Čtyřku na konci jednoho ze dvou životních letopočtů měl také jeho zeť, hudební skladatel Josef Suk, od jehož narození uplynulo v lednu 140 let a další z českých hudebních skladatelů - Leoš Janáček, jehož popularita překročila hranice naší země. V červenci se o něm určitě zmíním...

 

Takže Pražské jaro, Rok české hudby, slavné májové dny, to jsou události, které stojí v popředí kulturních událostí letošního května, potažmo celého roku, a tak se ještě najdou příležitosti k připomenutí dalších různých zajímavostí.

 

***************

 

Květen nás sice trochu přibrzdil v jarním rozletu, první květnová rána byla docela chladná, na různých místech naší země řádily bouře, v našem regionu to až tak strašné nebylo, i sluníčka a jasné modré oblohy jsme se občas dočkali, a tak Vám nabízím podívat se na dva obrázky, které se mi podařilo pořídit druhého květnového, čímž navazuji na článek Leony Tu a tam síť a komentáře k němu. Tak tedy vypadalo nebe nad Ostravou dne 2. května asi o půl šesté ráno, těsně před východem a při východu sluníčka, jak je vidět na dalším z těch dvou snímků. A to byl pohled pouze z jednoho okna. Z okna směrem západním letělo dalších 5 letadel, nepodařilo se mi je ale vyfotit, nevešly se mi všechny najednou do objektivu.

 

 

***************

 

Váhala jsem, jestli mám přidat tuhle připomínku, ale budiž, je to moje osobní vzpomínka...

 

Je smutné, když odejde člověk, když odejde máma, pro dítě je to nejsmutnější, notabene, když se pro to rozhodne sama. Nepřipojuji se k bulváru, to v žádném případě, ale proč se o tom zmiňuji...

 

Jak jsem se již párkrát zmínila, narodila jsem se téměř na úpatí Radhoště a můj rodný dům, jak si tak s odstupem vzpomínám a jak bych si troufla odhadnout, dělil od jejího rodného domu možná 200 metrů - jeden dům, kousek pole a potok. Dobře si pamatuji její babičku, byla vrstevnicí, jen o pár let starší od mojí maminky, a jak to tak na vesnici bývá, vztahy mezi lidmi zde nejsou anonymní, zejména v tehdejší době mého dětství tomu tak nebylo, a lidé si mezi sebou měli při setkání vždy o něčem popovídat. Později, když jsme se odtamtud přemístili, jsem již ztratila přehled, jak to tam bylo dále.

 

Některé z jejích písní mi zůstanou na mysli určitě trvale. Ještě jednou připomenu mého vnuka - jak vyrostl z kočárku a začínal brát rozum, tak jsme při procházkách postupně probírali různá témata, která rozšiřovala jeho obzory. A tak - to mu bylo okolo čtyř let - jsme také probírali jednotlivá roční období a ke každému přiřazovali příslušné písničky. A když došlo na léto, tak jsem si nevzpomněla na jinou, než právě na písničku Léto. Moc se mu líbila a docela rychle se naučil jak melodii, tak slova. Pořídili jsme mu na videokazetu i její nahrávku a po nějakou dobu pokaždé při jejich návštěvě u nás si ji nechal přehrát.

 

Od té doby se jeho hudební vkus posunul do zcela jiných sfér, kde jsou melodie obtížně zapamatovatelné. A vždy, když to slyším, tak mě udivuje ta rozporuplnost, protože na jedné straně moderní hudba, na druhé straně bravurně přehrává na klavíru např. skladby Bacha, Beethovena a Mozarta...

 

A to Léto a Knoflíky lásky a Tři oříšky a další možná právě teď znějí někde jinde. Bohužel... Snad ale konečně s klidem v její duši.

 

***************

 

A když jsem téměř celý dnešní článek zaměřila na hudbu, tak si dáme, milé skalní čtenářky, jednu hudební?

 

Existuje píseň, v níž je zmínka o něčem z jedné Pohodky. Věděly byste? Více to pro tuto chvíli nebudu rozebírat, ale jsem připravena případně doplnit...

 

Takže - těším se!