joudaweb - časopis Čekanka

Meteorologické léto se pomalu chýlí ke konci a počasí uplynulých dnů jako kdyby mělo v úmyslu nám neustále připomínat, že letní dny s teplotami na hranici tropických hodnot jsou pro letošní rok nenávratně pryč.

 

Zatímco před dvěma lety v přibližně stejnou dobu jsme zaznamenali a zažili nejvyšší teploty v historii jejich měření u nás vůbec a v minulém roce byly snad jen o několik desetinek stupně nižší, tak těch letošních okolo patnácti stupňů již míří nenávratně k podzimu.

 

Nedá se nic dělat - čas běží dál svůj maratón, jak se zpívá v jedné písni a letošní léto, prázdniny, doba dovolených, to vše již bude minulostí a zůstanou pouze vzpomínky na to, co se přihodilo, co jsme prožili, co se nám líbilo, co bychom rádi zažili znovu...

 

Jako každoročně se v průběhu letošních prázdninových měsíců uskutečnilo na různých místech naší země plno kulturních akcí, hudebních festivalů, divadelních přehlídek, takže si každý, kdo měl zájem, mohl vybrat a najít to své.

 

Z nejznámějších z nich s celonárodním či mezinárodním významem připomínám divadelní Letní shakespearovské slavnosti, které se každoročně konají v Praze a Ostravě, mezinárodní hudební festival Colours of Ostrava a dva hudební festivaly v Ostravě a Trutnově - Colours of Ostrava a Open Air Music Festival v Trutnově.

 

Na chvíli se zastavím u toho ostravského Colours. Bydlím kousek od místa konání festivalu, netroufám si říci, kolik metrů je to vzdušnou čarou - možná 200, možná 300 metrů, a tak tamní hudební produkce a nadšený ohlas návštěvníků a posluchačů ke každé z nich jsem měla možnost slyšet dlouho do všech nocí jeho trvání na mé vlastní posteli.

 

Letošní Colours ale nejspíš více než muzikou se zpopularizoval jistým incidentem, ke kterému došlo - ne v prostorách konání festivalu, ale na dalším populárním ostravském místě, jehož návštěvu si nechá ujít málokdo ze známých celebrit, které do Ostravy přijedou. Hodněkrát jsem zaznamenala při různých televizních debatách, zábavných pořadech nebo talkshow, nebo jsem se i dočetla, že neopomněli, přišla-li na Ostravu řeč, podotknout či dokonce pochlubit se, že se tam také byli podívat. Jako kdyby se to rozumělo samo sebou, že je každý zvědav, jak to na té Stodolní vypadá a co se tam všechno děje. A zda je tam bezpečno či nebezpečno za celou dobu její existence se asi opravdu musí přesvědčit a poznat na vlastní kůži každý sám.

 

Původní záměr těch, kdo začali prostředí na Stodolní vytvářet - intelektuální kluby, kde se diskutovalo o aktuálních, a nejen aktuálních, věcech, recitovalo, předčítala se různá literární dílka, přehrávaly se melodie různých hudebních žánrů, tak to vše se vytrácí a mění charakter celé lokality - nechci říci, že se již vytratilo, protože jisté snahy o zachování se tu a tam objeví.

 

Nicméně Colours byl úspěšný a zajímavé pro účastníky bylo i místo konání - industriální oblast Dolních Vítkovic, zahrnující bývalé objekty šachty, vysokých pecí a koksovny,které je zapsáno na seznamu Evropského kulturního dědictví. Nedá mi nepřipomenout, že Ostrava je opravdu "kraj razovitý", v němž se prolíná minulost se současností a bude dobře, když jejich dědictví zůstane zachováno i pro generace budoucí.

 

**********

 

Jak jsem připomenula v článku Májovo-květnové..., letošní rok, jako každý, který má na konci svého letopočtu čtyřku, je Rokem české hudby, což je celostátní projekt s mezinárodním dosahem. Bývá to vždy mimořádná kulturní událost, která od svého založení v roce 1924 každých deset let připomíná významná výročí osobností české hudby. Tehdy popvé se uskutečnila na počest stého výročí narození Bedřich Smetany. Jako kdyby ta čtyřka v jednom z životních letopočtů významných českých hudebních skladatelů byla osudová. Měli ji Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, které jsem již v několika článcích připomenula, a také Leoš Janáček, od jehož narození v roce 1854 uplynulo 3. července 160 let.

 

Leoš Janáček, severomoravský rodák z vesnice Hukvaldy, většinu svého života prožil na Moravě, a také proto se jeho dílem často prolínají hudební motivy, které vycházejí z lidové hudby moravských regionů, zejména Lašska a jižní Moravy. Nemám v úmyslu zde rozebírat a uvádět jistě většině z vás známá jeho díla, připomenu pouze některá z nich.

 

Mám ráda jeho Lašské tance, které složil podle vzoru Slovanských tanců Antonína Dvořáka, a protože jsem vyrůstala a prožila hodně let v regionu nedaleko jeho rodiště, také v průběhu školní docházky při různých školních besídkách, dnes se tomu říká akademie, sloužily jako doprovod k našim různým choreografickým vystoupením. Melodie nejznámějších z nich - Starodávný I., Čeladenský a Pilky mám nejraději a dostaly se mi dost pod kůži, a nejsou bez zajímavostí ani texty k nim. Tak např. v úvodu Starodávného I. se zpívá "Tanec starodávný tancujeme z lašských tanců", nebo Čeladenský "Ztratil žebrák kabelu, tralalala, kdo ju našel vrať mu ju, tralalala, nevrátím ju nevrátím, radši mu ju zaplatím" a nejspíš všude všeobecně známé Pilky "Už ty pilky dořezaly...", které zpívaly a tančily, možná ještě tomu tak je někde i v současné době, už děti v mateřských školách.

 

Ve světě je Janáček znám především díky svým operám a různým komorním dílům. Populárním se stal a vstoupil do mezinárodního světa hudby díky své opeře Její pastorkyňa, zkomponované na motivy románu Gabriely Preissové. Připomenu ještě opery Věc Makropulos podle dramatu Karla Čapka a mohla bych dále pokračovat, zastavím se však u jeho Lišky Bystroušky. Tu zkomponoval na motivy stejnojmenné knihy Rudolfa Těsnohlídka při svém pobytu v Luhačovicích. Kromě toho, že se zde Leoš Janáček jezdil léčit, měl rád okolní přírodu a vycházky po okolí, z jejíchž zvuků čerpal také náměty pro svou tvorbu.

 

Není bez zajímavostí, přiznám se, že jsem o tom nevěděla, až v letošním roce jsem to objevila, že původní název knihy byl Liška Bystronožka, ale vinou či snad díky tiskaři, došlo k oné záměně, a možná také proto je Liška Bystrouška tak populární. Kromě Lišky Bystroušky zde Janáček složil také ve světě známou Glagolskou mši.

 

Při svém letošním pobytu v Luhačovicích jsem pořídila několik fotografií svědčících o tom, že nejen Hukvaldy jsou Janáčkovy. Na jeho počest se každoročně konají na obou místech hudební festivaly, v letošním roce o to významnější právě s ohledem na ten Rok české hudby.

 

Je zajímavé, že zatímco Lišku Bystroušku složil v Luhačovicích, její socha se nachází v areálu hradu Hukvaldy. Říká se o ní, že kdo si sáhne na její ocas a myslí si přitom nějaké přání, že se mu jistě splní. Činí tak a pokoušejí osud snad všichni, kdo projdou okolo ní bez ohledu na věk, nejvíce láká sáhnout si na ni děti. Do fotogalerie jsem vložila dvě fotografie z onoho místa, které dělí od sebe téměř 25 let - vyplývá z nich, že leccos je dědičné po meči.

 

Ostatně - socha Lišky Bystroušky v tom není sama, ještě také jiné sochy a různé památky a místa v naší zemi by mohla hovořit...

 

Z Janáčkova díla ještě připomenu cyklus klavírních skladeb Po zarostlém chodníčku a z nich zejména Lístek odvanutý a Sýček neodletěl, v nichž vyjádřil své pocity z neutěšené životní situace, když postupem doby přišel o obě své děti.

 

Leoš Janáček zemřel náhle v ostravské nemocnici 12. srpna 1928 na zápal plic, když se předtím nachladil za svého prázdninového pobytu na Hukvaldech. Dodnes visí na budově pamětní deska, která jej připomíná.

 

Na závěr přidávám dvě zajímavosti z mého života.

 

Na Hukvaldech jsem byla několikrát - se svou rodinou, s rodinou mého syna a také kdysi dávno, když se ještě plnily úkoly v rámci akce "100 jarních kilometrů", pěšky. Obě cesty - tam i zpět - daly dohromady okolo 30 kilometrů. Tak si říkám, že "bejvávalo". A nesmím zapomenout - také jsem si párkrát na ten Bystrouščin ocas sáhla a trochu pokoušela osud... Co kdyby náhodou...

 

A to nejlepší na konec - v oné budově ostravské nemocnice, kde se Leoš Janáček léčil a zemřel, jsem zažila nezapomenutelný moment, když zde prvně spatřil světlo světa můj syn. V současné době již budova sice slouží jinému účelu, ale nejde to, když jdu okolo ní, nevzpomenout si...

 

Téma dnešního letního článku jsem ještě zcela nevyčerpala, snad jsem vystihla dosti podstatného o Leoši Janáčkovi, příště se ještě k dalším letním zážitkům vrátím. Do té doby na přečtenou...

 

Zvu vás nahlédnout do galerie. Je v ní jen několik fotografií, v příští galerii jich bude podstatně více.