joudaweb - časopis Čekanka

Po deseti portrétech významných a známých osobností z předcházejícího článku nazvaného Od tečky k tečce... pospojoval můj vnuk tečky na zbývajících deseti portrétech, takže náš mini portrétokvíz může pokračovat.

 

Všechny osobnosti, jejichž portréty jsou umístěny ve fotogalerii, jsou známé, podle mě všechny všeobecně, snad až na jednu, soudím-li podle sebe, ale identifikace některých tak, jak jsou nakresleny, možná bude trochu ztížena, tak se u těch problematických trochu zastavím.

 

Nejsem si jistá, jestli poznáte, respektive si jsem téměř jistá, že nepoznáte na fotografii číslo 3 Andyho Warhola, amerického umělce se slovenskými kořeny, průkopníka uměleckého stylu nazvaného pop-art. Populárním se stal i proslavil se díky mnoha obrazům a plakátům celebrit, plechovek s polévkou, láhví s Coca-Colou, dolarových bankovek, při své činnosti hojně používal sítotisk a byl jeho velkým propagátorem a vymýšlel nové metody pro jeho zdokonalení. To, co vidíte na fotografii, představuje jeho self-portrét - je zajímavé, jak Andy Warhol sám sebe viděl.

 

Na fotografii číslo 4 je americká herečka Judy Garland. Teď jsem zaváhala - přechýlit, nepřechýlit její příjmení, ale s ohledem na příjmení osobnosti v úvodu článku - a ostatně obě jsou Američanky, tak proč přechylovat, i když u nás se můžeme setkat s oběma způsoby pojmenovávání zahraničních osobností.

 

Nevím, jak jste na tom vy, ale já osobně sice o ní vím, hrála mimo jiné ve filmu Norimberský proces, který jsem kdysi dávno viděla, tak jsem ji možná viděla, ale nevím o tom. Byla to americká herečka a jazzová zpěvačka, která žila pouhých 47 let. Protože byla velmi populární, šla z filmu do filmu a únavu, kterou hektický způsob jejího života vyvolal, řešila prášky v kombinaci s alkoholem...

 

U nás je možná více známá její dcera Liza Minnelli, také herečka a zpěvačka, držitelka Oscara za nejlepší herecký výkon v hlavní roli ve filmové verzi muzikálu Kabaret. Žije velice pestrý život a stejně jako její matka se potýkala s drogovým prokletím kombinovaným s alkoholem, k tomu se přidružily další zdravotní problémy, ale podařilo se jí vše překonat a vrátit se zpět do života a být znovu populární. Dnes jsem ale přečetla, že je zase vše jinak, znovu protialkoholní léčebna...

 

Nejsem si jistá, jestli poznáte na fotografii č. 8 Alberta Einsteina. Vypadá tam trochu děsivě, ale asi je pravda, že ty rozčepýřené šediny asi nešly zvýraznit lépe.

 

Ostatní portréty už nechám na vás, kdo máte zájem odhalit identitu osobností a pokusit se můj mini portrétokvíz vyřešit. Doufám, že se zapojíte...

 

Při přípravě svého dnešního článku jsem se více zaměřila na tvorbu Andyho Warhola a zjistila jsem - mám takový pocit, že autor těch teček se inspiroval u několika portrétů právě obrazy a plakáty Andyho Warhola a při grafické úpravě několika portrétů - nejsem si jistá, jestli snad dokonce všech - použil právě Warholovo dílo. Z deseti osobností z předchozího článku, které již jsou odtajněny, se mně zdá, že to byli např. John Lennon, Gándhí, Audrey Hepburn, Salvador Dalí, Michael Jackson, a když se tak zamýšlím, tak možná ve všech případech tomu tak bylo. Ale neberte to za bernou minci, je to pouze moje domněnka.

 

A stejně tak je to s portréty, které dnes vkládám do fotogalerie, možná v případném komentáři a po odhalení identit se ještě ke své domněnce vrátím.

 

Možná postřehnete na jedné fotografii rozdílnou barvu horní a dolní části. Jediný z portrétů je vytvořen na dvou listech.

 

Uspořádání pořadí fotografií v galerii jsem se pokusila dát jakýsi systém, protože některé spolu souvisí - jak, to možná postřehnete. A aby to bylo symbolické, tak na začátek i konec jsem zařadila ženu, i když o posledním portrétu se občas vyskytují různé domněnky, kdo vlastně byl předlohou onomu slavnému obrazu a dokonce jestli to není autoportrét umělce. Ale to zmiňuji jen tak - mimo, protože člověk se občas dozvídá různé věci...

 

Jako zajímavost uvádím, že ten poslední portrét, o kterém jsme diskutovali již v tom předcházejícím článku, jsem zvědavá, jestli bude reakce i v tomto článku, a když, tak jaká, tak autor zhotovil ještě jednu grafiku obrazu, k jehož zhotovení bylo zapotřebí těch teček 6 239. Když jsem o tom mému vnukovi pověděla, okamžitě prohlásil, že by jej chtěl též nakreslit.

 

Milé čtenářky, milí případní čtenáři, snad se podíváte do galerie, snad poznáte, čí všechny ty portréty jsou, snad se trochu pobavíte. Jestli tomu bude skutečně tak, budu za svého vnuka moc ráda. Jsem také ráda, že jej to spojování teček a odhalování portrétů tak moc bavilo, že se začal zajímat, jestli existují ještě další podobné publikace, aby mohl pokračovat.

 

Je dobře, že má takový zájem i trpělivost, a to hned ze dvou důvodů. Jednak kvůli tomu zájmu, ale také proto, že je to současně jeden z terapeutických výkonů pro procvičování jeho očí. Vezmeme-li do úvahy, že všechny portréty zpracoval s okluzorem na zdravém oku, tak je to úctyhodný výkon - především aby všechna jeho snaha byla účinná, to si přejeme všichni moc.

 

A to je konec mého článku na toto téma. Ale konec pouze prozatímní, protože někdy, a možná to nebude ani trvat tak dlouho, znovu připomenu a předvedu, co ještě je možné způsobem "od tečky k tečce" pospojovat a nakreslit - to ovšem za předpokladu, že jeho zájem zůstane na stejné úrovni jako doposud. Jisté kroky jsem již podnikla...

 

Tak zase někdy příště na přečtenou a podívanou!