joudaweb - časopis Čekanka

...nám počasí v posledních dnech, a podle předpovědi tomu tak bude i ve dnech následujících, znovu předvádí a dokazuje, jakých extrémů je schopno. Předcházející dny, kdy se příroda začala probouzet, tráva zelenat, louky rozkvétat, jako kdyby byly zapomenuty a v tomto týdnu - Pašijovém týdnu - předvelikonočním je všechno jinak. Sněhová nadílka, bouřky, zatím největrnější den v letošním roce, chumelenice, na mnoha místech sněhu více, než v zimním období, přeháňky sněhové, dešťové - to všechno také svědčí o tom, jak je léty osvědčená pranostika o bílých Vánocích a zelených Velikonocích nebo naopak pravdivá a opodstatněná.

 

Nedá se nic dělat, uplynulá zima jako kdyby nebyla, a to, co nám předvádí v těchto dnech, jsou - doufám - stejně její poslední záchvěvy, které nebudou trvat dlouho a brzy se jistě dočkáme toho pravého skutečného jara a možná i pěkného léta, protože jedna z velikonočních pranostik říká, že chladné Velikonoce navodí v přírodě teplé, možná dokonce horké léto.

 

A vezmeme-li do úvahy, že v tomto týdnu jsme měli první aprílový den, začátek měsíce dubna, měsíce typického pro aprílové počasí, kdy se střídají velice rychle silné přeháňky se slunečnou oblohou, tak přesně takový ten první dubnový den byl, ale také i poslední den měsíce března. A navzdory tomu, jak bylo chladno a větrno, zároveň byl zajímavý pohled na oblohu, jak rychle mraky odplouvaly a zase se blížily a především během odpoledne to párkrát vypadalo tak, že zatímco od západu se sluníčku podařilo z mraků na chvíli vykouknout naplno, naproti na východní obloze bylo zataženo a těžké černé mraky, takže ten kontrast při pohledu na sluncem osvětlené domy a v pozadí na kousek Ostravy a nad tím vším mraky přicházející od Beskyd působil až hrozivě, ale přesto to bylo působivé a pěkné. Pořídila jsem v jednu takovou chvíli fotografii...

 

Před námi jsou tedy Velikonoce, a i když se možná za nejvýznamnější svátky roku považují Vánoce, kdy se narodil Ježíš Kristus, tak křesťanskou obcí jsou za nejvýznamnější církevní svátky považovány Velikonoce, kdy se oslavuje Kristovo zmrtvýchvstání tři dny poté, co byl ukřižován.

 

Na téma Velikonoc jsem v předcházejících dvou letech napsala dva články s názvy Jarně-velikonoční a Předvelikonoční, kde jsem se pokusila vystihnout pár zajímavostí o průběhu Pašijového týdne, o zvycích, tradicích, pověrách a různé další zajímavosti, nebudu je zde znovu opakovat, máte-li zájem, nahlédněte do nich a přečtěte. Budu ráda...

 

Dnes přidám ještě pár zajímavostí, které v článcích možná nebyly. Protože velikonoční svátky připadají na první neděli následující po prvním jarním úplňku, jejich datum je proměnlivé a kolísá v závislosti na něm mezi 22. březnem a 25. dubnem. Pokud první jarní úplněk připadne na neděli, slaví se Velikonoce o týden později.

 

Trochu jsem pátrala a zjistila jsem, že nejpozdější Velikonoce byl 25. dubna v roce 1943, nejčasnější Velikonoce byly 22. března v roce 1818. První tabulky v naší zemi s jejich výpočtem sestavil věhlasný hvězdař Jan Kepler, působící několik let v Praze na dvoře císaře Rudolfa II. A pro úplnost ještě dodávám, že v příštím roce budeme Velikonoce slavit 27. března.

 

Letošní první jarní úplněk připadne na Bílou sobotu, kdy již možná budete můj článek číst, tak ve středu večer, když se obloha na nějakou dobu opět vyjasnila a měsíc svítil naplno, já jsem toho využila a pořídila fotografii toho ještě po pár příštích dnů předúplňku, abych vám ji mohla nabídnout na podívání.

 

Ještě než dnešní článek ukončím, trochu odbočím od tématu svátků jara k pěknému předcházejícímu Dášinu článku o bledulích. Na Vsetínsku v obci Lačnov existuje tzv. šafránová louka, která každoročně okolo 20. března rozkvete květy šafránu bělokvětého, pro nějž je více vžitý název krokus, a vytvoří na louce fialový koberec, který vydrží kvést pouze několik dní. Když krokusy rozkvetou, je vždy neklamné znamení začátku jara. Je to zajímavá atrakce, hodně lidí na ni každoročně čeká a přichází se potěšit pohledem na ni.

 

Krokus je silně ohrožená květina a v naší zemi je jen několik málo takových lokalit jeho výskytu, z nichž asi ta největší a původní je právě na Valašsku, ty další lokality byly uměle zasety. Krokus je původně alpská rostlina a legenda říká, že se do valašské neúrodné krajiny dostal s napoleonskými vojsky, když se údajně jeho semena sypala z vojenských vozů vystlaných senem, kterými Napoleonovi vojáci krmili koně.

 

Možná jste také zaznamenali někdy ke konci března v jedněch televizních zprávách informaci o tom, že lačnovské krokusy již opět vykvetly - nejsem si však jistá, jestli to bylo v celostátním nebo regionálním vysílání.

 

A to je již závěr mého dnešního článku. Takže - mějte všichni hodně veselé velikonoční svátky, všem mým kolegyňkám a všem našim čtenářkám přeji hodně mokrý šmigrust, hodně pěkných vlastnoručně upečených a nazdobených beránků, kolegům a čtenářům hodně vykoledovaných vajíček a navázaných stuh a stužek na pomlázkách a tatarech!