Z technických důvodů byl provoz Čekanky zastaven. Naleznete zde ale přesto jednoduchý archiv všech článků, které za celou dobu její existence vznikly. Je tříděný podle autorů a články vypadají stejně jako dříve, jenom je nelze komentovat a nelze v nich vyhledávat podle jmen, názvů, ani jiných klíčových slov.
Děkuji všem autorům za pilné přispívání.
Vaše šéfredaktorka Táňa Kubátová
Májový...
3. května 2015
..., předmájový a aprílový pelmel rozjímání, zamyšlení a zavzpomínání.
Končí nám měsíc duben, který nezklamal a ukázal nám, zač je "apríla" loket. Když už jsme si s nástupem astronomického jara v měsíci březnu myslili, že mu už nic nezabrání v jeho plném rozpuku, tak hned v prvních dubnových dnech jsme měli několik nefalšovaných zimních dní. A protože existuje léty a zkušenostmi našich předků ověřené rčení, které říká "jaký začátek, takový konec", a to čehokoliv, tak v jeho smyslu to nakonec dopadlo i s počasím v posledních dubnových dnech. Na rozdíl od prvních dubnových dnů sice docela nasněžilo pouze na horách a možná se tam sníh ještě několik dnů udrží, a teploty také zatím moc nepřipomínají jaro v plném rozpuku, ale spíše na jeho začátku.
Připomínám ještě rčení "Březen - za kamna vlezem, duben - ještě tam budem". Zatímco jeho první část se letos nenaplnila, tak za těmi kamny jsme si v dubnu pobyli a ještě pár dnů to nebude jinak, i když už možná dlouho ne, protože prognóza pro příští dny je už zase o něco příznivější, ale na nějakou velkou radost to zatím není. Jako na houpačce to zatím letos vypadá.
Abych ale nebyla nespravedlivá k celému dubnu. V jeho průběhu jsme si užili několik téměř letních dnů, které nás navnadily, a doufali jsme, že to již bude stav trvalý. Všude již je plno zeleně, stromy začínají kvést, květiny na loukách, v zahradách, ve skalkách rozkvétají, ptáci zpívají a všichni se těšíme na nejkrásnější měsíc roku - máj.
Bude toho v letošním květnu hodně. Především celá naše země žije přípravami na oslavy sedmdesátého výročí ukončení té největší hrůzy minulého století. A nejen přípravami, na mnoha místech naší země, zejména ve městech a obcích našeho regionu již průběžně oslavy, podle toho jak od východu postupovala osvobozující vojska, oslavy a vzpomínání ve velkém stylu probíhají. Konkrétně Ostrava slaví právě dnes, jak jsem již připomínala v jednom z článků v seriálu Vzpomínky z války.
Všichni, ale možná mužská populace o trochu více než ženy, i když my jsme také v tom směru dost uvědomělé, se těšíme na nadcházející mistrovství světa v ledním hokeji, které začíná již 1. května - a pro nás je o to zajímavější, že se koná v naší zemi v Praze a Ostravě. To zase bude událost - sledování zápasů všemi možnými způsoby, hodnocení výsledků všude, kam se člověk podívá a zaposlouchá, a kdyby se zadařilo, mohlo by to třeba dopadnout tak, jako před třiceti lety v roce 1985, kdy se mistrovství konalo také u nás.
Jak vývoj letošního dubnového počasí, tak i nadcházející mistrovství světa mi tu dobu připomenuly. Bylo to v pondělí 29. dubna 1985, odpoledne hráli zápas ve finálové skupině naši hokejisté se sovětskou sbornou, porazili ji 2:1 a potom 3. května zvítězili ve finále a stali se mistry světa, když jsme porazili Kanadu 5:3 a mezitím ještě na 1. máje také Američany. Zajímavé - tenkrát mistrovství končilo 3. května, letos teprve 1. května začíná. Teď ještě aby finále dopadlo stejně...
Proč to zmiňuji. Tenkrát v to pondělí též hustě sněžilo, a to všude, nejen na horách. A sněhové přeháňky byly potom ještě i na 1. máje v prvomájovém průvodu, a protože v tom roce bylo také kulaté čtyřicáté výročí osvobození, tak i 30. dubna, v den výročí osvobození Ostravy, také občas zasněžilo. Součástí oslav byl také lampiónový průvod, šli jsme se podívat, jeho průběh také sněhová přeháňka ukončila.
Možná si někdo řekne, že kdoví, jak to tenkrát skutečně s tím sněhem bylo, jestli opravdu tak, jak jsem popsala. Opravdu bylo, mám na ty dny, zejména na toho 29. dubna, konkrétní vzpomínku - jak příjemnou, tak i méně příjemnou, obě související s mojí profesí. Možná se o tom někdy také zmíním...
Takže ještě jednou se vracím k vývoji letošního dubnového počasí. Občas se to stává, vzpomínám však, a všichni možná se mnou, i na 1. máje, kdy bylo teplo jako v létě, sluníčko svítilo...
Máme poslední den dubna, čeká nás poslední dubnová noc, nazvaná podle církevních svátků sv. Filipa a Jakuba, noc pálení čarodějnic, která má své velké kouzlo, je plná magie, o půlnoci se prý otevírají neprobádané jeskyně a podzemní sloje, ve kterých jsou ukryty poklady. Všechny byliny, pokud jsou sbírány přesně o půlnoci, nabývají čarovné moci. Také se to týká šeříkových květů. Už začínají rozkvétat...
A když odezní půlnoc, začíná první den nejkrásnějšího měsíce v roce a potom nastane večer, a já nemohu jinak, než připomenout verše o tom, že...
"Byl pozdní večer, první máj,
večerní máj byl lásky čas,
hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.".
No, Karel Hynek slyšel hrdliččin hlas pozdě večer, já ho občas slýchávám ráno, v poledne a kdykoliv, když se prochází na mém balkóně. V ornitologii se vyznám jen málo a nejsem schopná rozlišit rozdíly mezi jednotlivými druhy, pokud nejsou markantní, takže si nejsem jistá, jestli na fotografii je hrdlička, nebo jestli to není náhodou holub. Spíš bych se přikláněla k hrdličce, pátrala jsem a zjistila, že hrdlička je o něco menší než holub, oba patří do čeledi holubovitých. Tak nevím...
Každopádně ať je to tak či tak, zatímco hrdlička je jakýmsi pomyslným symbolem lásky, tak holubice, i když bílá, zase symbolem míru, takže v obou případech to je pro máj, měsíc lásky i máj jako měsíc osvobození naší země z německého jha, příhodné.
Tak si ten letošní květen-máj užijme...
A aby byl můj dnešní článek pelmel jak se patří, tak na závěr mám něco ze zcela jiného soudku. Mohla bych to dát jako komentář k mému článku plnému zkratek, ale nejsem si jistá, jestli by na něj všichni nahlédli, tak jej uvádím pro odlehčení na tomto místě. Existuje zkratka VPDSP. Zkuste si ji vyhledat na internetu. Možná ji znáte, možná vám leccos připomene...
To je již konec mého dnešního článku a příště při dalším pokračování do seriálu článků nazvaného Vzpomínky z války na počtenou...
Autor: Jiřina Tabášková