joudaweb - časopis Čekanka

...tak nevím - je to povzdechnutí nad jeho koncem, je to vydechnutí, že konečně skončilo, či nadechnutí do nadcházející poslední třetiny letošního roku, kterou považujeme za jakýsi pomyslný začátek dalšího období pro další práci a plnění vytčených plánů a záměrů a cílů až zase do začátku prázdnin příštího roku. To záleží na úhlu pohledu každého z vás, kdo můj dnešní článek budete číst.

 

Nicméně dnešním tropickým dnem i nadcházející tropickou nocí letošní meteorologické léto končí, a končí více než symbolicky - denními pětatřicítkami a noční dvacítkou - to aby nám připomnělo, že to bylo nejteplejší a zřejmě i nejsušší letní období za posledních snad padesát let.

 

A zítra již šupito presto do podzimu - krásného barevného - tedy také meteorologického, ačkoliv ten astronomický podzim nastane až dnem podzimní rovnodennosti 23. září. Časnější stmívání nám však již nekompromisně připomíná, že jsou pryč dlouhé letní večery a nadcházející předpověď počasí také to, že i obloha plná hvězd bez mraků již bude pouze vzácností.

 

No, těšme se však z toho, mezi létem a podzimem ještě můžeme prožít jedno krásné období, a to je babí léto. Nevím, jak ostatní, ale já právě toto období i nadcházející podzim i jeho další průběh mám nejraději.

 

Pro nadpis dnešního článku jsem použila jeden verš z krásné básně Jaroslava Seiferta Podzim. O tom, jak báseň pokračuje, jsem kdysi připomněla v názvu jiného článku, ale do té doby, než přiletí havrani, ještě uplyne hodně vody - doufejme, že do té doby jí bude kvůli dlouhotrvajícímu suchu v našich řekách a přírodních i umělých vodních nádržích dost...

 

Máme tedy za sebou léto - období odpočinku - většinou aktivního - u vody, na horách, dovolených v naší krásné zemičce i v oblíbených zahraničních destinacích, období plné příjemných zážitků na různých letních hudebních festivalech, také období gurmánských zážitků při grilovačkách menších i větších, ale také dobu, která nám přinesla při cestování po těch našich vlastech českých plno problémů souvisejících s opravami a úpravami silnic, dálnic, mostů, různých prostranství - zkrátka téměř všude byla vidět snaha dát většinu věcí do pořádku, a kdy jindy, než v době, kdy takovým pracím právě jarní a letní období svědčí.

 

Vedle různých vodních a sportovních letních radovánek se také - i navzdory těm tropům - nezapomínalo na prohlídky hradů, zámků, pevností, horské túry, návštěvy zoologických zahrad, zejména atraktivních to akcí pro děti, při kterých se rády podívají, jak žijí, chovají se, a co dělají zvířata. A možná při pohledu na slona s trávou na hlavě se zamyslily, co jej k tomu vedlo, nebo kdo mu to snad udělal?

 

Tady mě momentálně teď napadla souvislost - doufám, že se nebudete hněvat - souvislost mezi slonem a lidským jedincem. Zatímco tady si slon nasypal na hlavu trávu, člověk si občas, i když pouze pomyslně, sype na hlavu popel. Také se říká, když někdo v něčem tápe a neví, jak z nějaké nepříjemné situace vybřednout, jak dál, jak se zachovat, že se v tom motá a šlape jako slon v porcelánu. Nebo sloní paměť, tu přece také mnozí lidští jedinci mají! Zejména pokud jde o nepříjemné zážitky, události, různé nevyřešené problémy, na ty většinou nezapomínáme, i když se od sebe snažíme všechno to nějakým způsobem odsouvat.

 

Vzpomínám si, že před hodně a hodně lety - že by také sloní paměť? - jsem četla detektivku z prostředí cirkusu, už ji doma nemám a název si nepamatuji, jen vím, že to byla slovenská detektivka a pojednávala o vraždě jednoho zaměstnance cirkusu. Vystupovaly tam dvě slonice - jmenovaly se Edwina a Zelida - a při vyšetřování vyšlo najevo, že vraždu způsobila jedna z nich. Pamatovala si totiž, že kdysi před lety v jiném cirkusovém prostředí se již setkali a on ji tam nějak nevybíravě potrestal, tak si s ním takovýmto způsobem vyřídila ty dávné nevyřízené účty. Možná jste také někdo příběh četl, docela bych si název ráda připomněla - tady mě má paměť zradila!

 

Přes sloní paměť se pomalu účelově dostávám k zítřejšímu dni 1. září. Začíná nový školní rok, školství má novou ministryni školství, na řadu přichází řešení změn v novele školského zákona a předpokládá se řada novinek, které by měly být postupem doby ve školství zavedeny. Přestože nejsem vůbec kompetentní k vyjadřování se k navrhovaným novinkám, tak jakýsi vlastní osobní názor na to všechno mám. Problematika školství mě zajímá dlouhodobě, původně jsem měla tím směrem také nakročeno, ale dopadlo to jinak. V mém nejbližším příbuzenstvu jsou však učitelé - já už jsem to zde v jednom článku zmiňovala - od školy mateřské přes základní až po střední školu.

 

Každému dalšímu školnímu roku předcházejí úvahy, jak dále, co na školách zlepšit, jak upoutat děti i studenty, aby projevili zájem o projednávanou učební látku a další různé školní aktivity. V souvislosti s různými návrhy jsem v jednom článku objevila zmínku o jurodivých nápadech některých ministrů našeho školství. Přestože jsem představu o významu těchto slov měla, přece jen jsem si ji ověřila. No... Také mě zajímalo, jak je to se zaváděním toho nového písma Comenia Script. Myslím, že jeho zavedení není vůbec jednoznačné, liší se názory rodičů, také finanční otázka není zanedbatelná, cena písanky je dvojnásobná než písanky běžně používané.

 

Je zatím hodně neprobádaná oblast to naše školství. Stále se řeší, co dál, jak dál, jak co nejvíce a nejlépe žákům a studentům usnadnit proces jejich vzdělávání, ale také, aby si z něj do života odnesli znalosti a vědomosti, a také si něco z toho zapamatovali. Pokud jde tedy o mě - nebudu teď rozhodně skromná - dovolím si zde poznamenat, že, i když od mé maturity uplynulo již tolik let, že se to až bojím vyslovit, ale proč ne - půl století, tak do dnešní doby ještě z toho, co mi základní a střední škola daly, stále čerpám a jsou věci a věty, které, když by mě "o půl noci vzbudil", tak je okamžitě odříkám. A po celý život se snažím dozvídat stále nové a nové věci. Tím vším v podstatě naplňuji rčení o tom, že "kdo se učí, pořád učí..., atd.".

 

A to je právě problém dnešního systému, který říká, že spousta toho byla zbytečná. Jenže člověk se přece stále nemůže spoléhat na různé nové a nové informační technologie, ze kterých se dá všechno vyčíst a zjistit, ale také musí namáhat - jak já říkám - ten svůj "kopf". A vědět a mít základní přehled např. o naší i světové historii, o historii světových vynálezů, o základních matematických, fyzických a chemických zákonech, atd. atd., to by přece mělo také patřit k atributům svědčícím o naší vzdělanostní a osobnostní úrovni. Člověk nikdy neví, kdy se může dostat do situace, která bude mít za následek, že se nakonec také bude motat jako ten slon v porcelánu!

 

A to je závěr mého dnešního článku. A protože také já považuji ukončení těch tropů a začátek meteorologického podzimu a nového školního roku za jakýsi akčnější vztah k naší Čekance, již teď mám představu o mých několika dalších článcích. V prvé řadě ještě jedním článkem dokončím seriál Vzpomínky z války, ale o válce již nebude. A potom pár dalších, také Brusel bude - věřím - zajímavý. Zatím pouze dvě fotografie, to ostatní až potom...

 

A moc se těším také já na další články našich redaktorek a redaktorů!