joudaweb - časopis Čekanka

Opět máme důvod si připomenout, jaký je čas běžec s dlouhým krokem. Ani jsme se nenadáli, sotva jsme se vzpamatovali z vánočního frmolu a již máme to pravé astronomické jaro a na dveře nám klepou velikonoční svátky.

 

Ono to je také tím, že jsou to svátky pohyblivé, připadající na neděli po prvním jarním úplňku, a ten letošní nastává v tomto týdnu - mimochodem - právě před chvílí mi svítil do oken, takže je budeme slavit již 27. března. Bude to pouze o pár dnů později, než mohou vůbec nejdříve Velikonoce být. S ohledem na tu pohyblivost mohou připadnout na některý ze dnů od 23. března do 26. dubna. A sešlo se to tak, že zároveň s Velikonocemi si přesuneme hodiny na letní čas.

 

Za dobu existence Čekanky jsem již několikrát téma velikonočních svátků rozebírala ze všech možných úhlů pohledu v článcích nazvaných Předvelikonoční, Jarně-velikonoční a Velikonoční, kde jsem se pokoušela vystihnout podstatné zajímavosti o průběhu nejen velikonočních svátků, ale celého předvelikonočního týdne nazvaného Pašijový, také o tradicích a zvycích a různé další zajímavosti z mého života i různé mé zážitky z velikonoc, takže máte-li zájem, přečtěte a připomeňte si je znovu. Letos mi toho již moc nezbývá, abych se neopakovala, ale něco nového přece jen přidávám...

 

Nejaktuálnější a nové v letošním roce je, že nám do kalendáře přibyl jeden státní svátek, a to je velikonoční Velký pátek. Protože byl za státní svátek oficiálně prohlášen v prosinci minulého roku, tak ve většině kalendářů, které již byly v té době vytištěny, se objeví až příště. Protože se dějiny v určitých intervalech opakují, tak i to už tady bylo. Velký pátek již československým státním svátkem byl - až do roku 1951, kdy jej zrušili komunisté... Ježíšovo ukřižování jako státní svátek má řada evropských států - např. Slovensko, Německo, Rakousko, Norsko...

 

I když jsou za nejvýznamnější svátky roku všeobecně považovány Vánoce, tak křesťanskou obcí jsou za nejvýznamnější považovány Velikonoce. Připomínají poslední den a ukřižování Ježíše Krista a jeho zmrtvýchvstání po třech dnech od ukřižování. A Velký pátek - poslední den Ježíše Krista a jeho ukřižování v katolické církvi je den největšího půstu v roce, nejhlubšího smutku a rozjímání.

 

Nejen křesťané o Velkém pátku drží půst. Z vlastní zkušenosti vím, že i někteří ateisté půst dodržují a v tento den je pro ně maso v jakékoliv podobě tabu. Také podle některých tradic se v tento den nemá uklízet, prát, pracovat na polích a zahradách... Jako kdyby všechno utichlo, což je také způsobeno tím, že v předvečer Velkého pátku odlétají podle pověsti všechny zvony do Říma, aby se o Bílé sobotě odpoledne znovu vrátily.

 

A jako připomínka, že ze soboty na neděli došlo ke zmrtvýchvstání Ježíše Krista o Velikonoční neděli, pak začíná oslava Zmrtvýchvstání Páně a připomínka vzkříšení ukřižovaného Krista - pro křesťany nejvýznamnější církevní slavnost. A pro všechny pak všeobecné veselí a oslava svátků jara, radosti, že končí zima - ta letošní podivná snad... Příroda se probouzí, zelená se tráva, začínají pučet stromy, ze země začínají vyrůstat první jarní kytičky, atd. atd.

 

Takže sváteční velikonoční dny jsou spojeny s různými tradicemi a tradičními symboly. V prvé řadě to je velikonoční beránek, kraslice a různě zdobená vajíčka, pomlázky a koledy. Lidé zdobí své příbytky i rekreační obydlí různými jarními symboly, pučícími kočičkami, snítkami keřů a jarních květin, kupují nebo sami doma pečou mazance, beránky, zajíčky, zdobí vejce, zásobují se čokoládovými velikonočními symboly, kterých je všude, kam se v obchodních střediscích a různých stáncích podíváme, plno, protože komerce nespí, trvale zasahuje do všech sfér našich životů a neopomene nic, co je pro ni výhodné...

 

Na následující fotografii jsou mé dva výtvory z minulého roku, které mé vnuky vždy potěší více, než nějaká čokoládová vajíčka či jiné figurky. A kdybyste si náhodou myslili, že ten tmavší se mi podařilo v troubě připálit, tak ne - je v něm více kakaového těsta.

 

A pro všechny lidské jedince mužského rodu od chlapců po zralé muže je hodně atraktivní Velikonoční pondělí a šmigrust, kdy se mohou "beztrestně" vyřádit a polévat a vyšlehat dívky a ženy tatary nebo naplácat jim různými k tomu účelu vyrobenými plácačkami. Fotografii jedné takové jsem pořídila, vyrobena byla v roce 1976, takže letos slaví čtyřicáté jubileum svého počínání a těším se, že před ní letos opět budu bránit. Ovšemže jen lehce...

 

Nejsem si jistá, ale myslím, že jsem v žádném z předcházejících článků neuvedla také tradici, která se ještě někde dodržuje - zejména u nás na Severní Moravě a speciálně na Valašsku. Místo tatarů používají muži k vyšlehání větvičky jalovce. Možná to některá z vás zažila, já teda v době mého mládí hodněkrát. Když jsem viděla, že někdo přišel s jalovcem, hrozila jsem se toho. Dost to bolí, štípe, píchá a nohy zčervenají, a když si kluci dali záležet, trvalo dlouho, než následky zcela zmizely. Ale na druhou stranu - to aby prý nohy po celý příští rok dobře sloužily. Takže - proč ne? Jenže v současné době je jalovec chráněný, takže zejména ogaři na Valašsku, kteří jalovcové větvičky používali nejčastěji - nevím, jak jsou na tom dnes... Hodně lidí však pěstuje jalovec ve svých soukromých teritoriích a utrhnout malou větvičku na svém asi není problém.

 

V jednom z velikonočních článků jsem to již sice zmínila, ale ještě jednou pár věcí připomenu. Je to již téměř pravidlem, že přejímáme různé tradice a zvyky - zejména americké. Vedle Valentinského dne i americké velikonoční tradice se začínají objevovat a zavádět i u nás. Rozmístění plastických vajíček s drobnými hračkami a cukrovím na trávníku a v zahradách, aby je děti potom hledaly, tzv. "lov na vajíčka", je dalším z takových zvyků. Dětem se to vysvětluje tak, že vajíčka byla během noci přinesena velikonočním zajíčkem, ovšem bez vysvětlení důvodu, proč to zajíček tak dělá.

 

Věřím však, že náš šmigrust přežije... A také doufám, že nedojde k tomu, abychom - teď se vrátím o pár měsíců zpět - např. vánoční dárky rozbalovali až ráno na Hod Boží Vánoční.

 

Nad některými našimi tradicemi se v některých zemích podivují, a jsou to zejména Američané, kterým se zdá zvláštní, že muži u nás - podle jejich názoru - o Velikonocích fyzicky napadají dívky a ženy jakýmsi předmětem upleteným z proutí a ještě jsou za to odměňováni. Když jsem se zajímala o tradice v některých dalších zemích, zaujalo mě, že v Anglii kromě "lovu na vajíčka" tradičně ženy přivazují muže k židlím a za propuštění požadují peníze. Velikonoční pomlázka naruby?

 

Na závěr mého dnešního článku jsem měla v úmyslu popřát čtenářkám čtenářům a všem zúčastněným okolo Čekanky veselé Velikonoce. Dnes jsem svůj úmysl přehodnotila a přeji všem klidné Velikonoce.

 

Mimoděk jsem si vzpomněla na básníka Vítězslava Nezvala a jeho Zpěv míru. Možná většina vás, kdo můj článek čtete, tuto poemu znáte. Pokud ne, stojí za to ji přečíst, přestože je poplatná do jisté míry tehdejší době a je v ní idealizován život v socialismu. Všechny básníkovy pocity a přání, které do poemy vložil, jsou v současné době opodstatněné stejně tak, jako v době, kdy ji psal. Možná ještě více... V jednom ze svých článků jsem se již jednou zamýšlela nad důvody, proč píše o míru a bojuje za něj a vždy každý důvod uvádí spojkou "aby". Tak si říkám, že v současné době by bylo aktuální doplnit jeho dílo o další důvod, a to "aby se člověk nemusel vůbec bát"... - nikoho a ničeho!

 

Tak ještě jednou - klidné Velikonoce všem, a když budou klidné, mohou být přece jen i veselé!