joudaweb - časopis Čekanka

Po delší době se opět pokouším ucházet se o vaši přízeň, milé čtenářky, případní čtenáři. Přiznávám se, že ke konci těch přibližně šesti týdnů, po které jsem se odmlčela, se u mě již začal projevovat "CIIS". Pokud si teď říkáte, jestli důvodem odmlčení náhodou nebyla moje nějaká duševní porucha, tak to tedy opravdu ne. Onou zkratkou jsem se totiž pokusila laicky vyjádřit podle vzoru medicínských výrazů, které se používají při různých problémech, že se u mě projevil Cichorium Intybus Insufficientiam Syndrome - CIIS, což by mělo v překladu z latiny znamenat Syndrom Nedostatečnosti Čekanky Obecné. Omlouvám se tímto latiníkům za neumělý překlad a obci lékařské, že jsem si dovolila aplikovat na jejich odborné medicínské výrazy svůj osobní pocit, který ostatně není v případě příznivkyň naší Čekanky ojedinělý. Ruku v ruce s tímto syndromem jde i závislost, o níž v průběhu její existence v několika článcích či komentářích již padlo několik zmínek, takže sama v tom rozhodně nejsem.

 

Onen pomyslný syndrom v posledních několika dnech zaměstnával mé myšlení natolik, že kudy jsem chodila, tam jsem přemýšlela, čím vás zaujmout, a usoudila jsem, že by to snad mohly být mé zážitky z uplynulého měsíce května i začátku června. Povídání moc nebude, spíš to budou obrázky ve fotogalerii, které by vám mohly přiblížit různá zajímavá místa jak v oblasti Moravskoslezských Beskyd, tak i ta další, zajímavá neméně, dokonce i více...

 

Zatím to vypadá, že měsíc květen byl v tomto roce pro mě obdobím množství různých zážitků – přírodovědných, společenských i kulturních. Jeden navazoval na další a další, takže jsem si připadala doslova jako na běžícím pásu. Podle mých dosavadních předpokladů ještě měsíc říjen by mu mohl snad částečně konkurovat. Jsem zvědavá...

 

Jak už napovídá název článku, v oblasti mých milovaných Beskyd jsem navštívila několik zajímavých míst. U příležitosti životního jubilea v měsíci únoru mě synova rodina obdarovala voucherem na wellness pobyt v hotelu Hukvaldy ve stejnojmenné obci, nad níž se rozprostírá zřícenina hradu Hukvaldy, největší hradní zřícenina na Moravě. Snad ani nemusím připomínat, že je to rodiště hudebního skladatele Leoše Janáčka. Spolu se starším vnukem jsme tam tedy několik dní pobyli, a bylo to moc pěkné. Pravda, až na počasí, které moc nevyšlo, ale zase ne natolik, abychom nemohli jednak hrad „dobýt“, ale také se poprocházet po oboře, jejíž malebnost byla Leoši Janáčkovi inspirací k napsání opery Příhody Lišky Bystroušky. Připomíná to také pomník lišky nedaleko přírodního amfiteátru, kde se každoročně jako hold hudebnímu skladateli pořádají koncerty vážné hudby. Řekla bych, že není nikdo, kdo oboru navštíví a prochází okolo onoho pomníku, kdo by opomněl se vyfotit s rukou na jejím ocasu. Prý se potom splní všechna přání, která dotyčný v tom momentu měl na mysli... Nebyli jsme výjimkou, a to už poněkolikáté, neboť hukvaldský hrad jsme s rodinou v průběhu doby navštívili již vícekrát - když byl náš syn ještě malý, potom již spolu s jeho rodinou několikrát – do fotogalerie k článku Letní jsem vložila fotografie našeho syna i vnuka při nějakém jejich přání, když byli přibližně ve stejném věku okolo pěti let. Obora je také zajímavá tím, že se zde chovají stáda daňků, je zde sedm chráněných buků s mohutnými vlivem eroze obnaženými kořeny.

 

Letošní rok je rok nejen mého životního jubilea, ale také mých spolužáků ze základní školy, takže ihned po návratu z wellness pobytu jsem se zúčastnila na našem společném srazu k připomenutí našich životních výročí. Jak už to bývá, někdo se ani v průběhu doby nezměnil, jen ta léta jsou trochu znát, takže je stále k poznání, někdo méně, a tak bývá při vítání většinou veselo. Bylo to příjemné setkat se s některými z nich, které jsme neviděli snad ode dne, kdy jsme byli v základní škole naposled. Dnes, když tento článek píši, tak uplynul právě rok, když jsem se zúčastnila na srazu se spolustudentkami a jedním spolustudentem po padesáti letech od absolvování střední školy - to jen tak mimochodem. Připomínám článek Padesáté?.

 

Mám ráda Beskydy v okolí údolí řeky Ostravice. V květnu jsme tam byli několikrát a pokaždé jsme podnikli nějakou vycházku - buďto podél toku řeky, nebo do kopců nad jedním břehem řeky, odkud je vidět jak do jejího údolí, tak i na hory za protějším břehem. A protože Ostravice protéká těsně za plotem chaty našich příbuzných, tak posezení v těsné blízkosti řeky je příjemné. U příležitosti pálení čarodějnic jsme tam opékali párky a na závěr jsme místo filipojakubské noci měli filipojakubský večer s několika skoky přes dohořívající ohýnek.

 

Moravskoslezské Beskydy jsou hodně rozsáhlé pohoří sahající od Vsetína až po Jablunkov. Jedním z nejkrásnějších míst s magickým výhledem na Lysou Horu jsou Visalaje. Je to horská osada poblíž Morávky, od níž vede turistická trasa jak pro pěší turistiku, tak pro kola a v zimním období také pro lyžování. Také tam jsem se svými nejbližšími strávila příjemnou neděli a přitom jsme si zavzpomínali, jaké jsme před třinácti lety měli štěstí, že když jsme při našem tehdejším pobytu na blízké Morávce se k Visalajím vydali a k tamnímu hotelu došli, spustila se taková bouře s lijákem, že nebylo na krok vidět. Neumím si představit – vlastně umím, jak bychom asi vypadali, kdyby nás liják zastihl o něco dřív. To jsme viděli potom, když jsme se po bouři vraceli a potkávali jsme zmoklé turisty, kteří takové štěstí jako my neměli.

 

Oblast Pobeskydí – hory, zejména dvě vesnice, v jedné z nichž jsem se narodila a prožila prvních jedenáct let života a potom ta druhá, kde jsem až do doby změny ze stavu svobodná na vdanou žila a stále se tam i s rodinou často vracela a ještě i teď vracím, sice již sporadicky, ale vždy hodně ráda, také další obce, městečka a města, to mám tak ráda... A mají to tam rádi také všichni mí nejbližší.

 

Takže takový byl můj letošní květen. A to jsem ještě nezmínila svoji účast na jednom zajímavém svatebním obřadu a následné veselici. Byla to svatba česko-chorvatská mimo jiné s českou a chorvatskou vlajkou vlající z oken automobilů ve svatební koloně. Zajímavé to bylo...

 

Někde uprostřed článku jsem napsala, že povídání nebude dlouhé, spíš jen budou v galerii fotografie. Jenže jak to v mém případě většinou bývá, opak je pravdou. Takže to nakonec dopadá tak, že onen bonus – též květnový, o kterém jsem se zmínila v úvodu článku, si ponechám raději na příště, protože bude přinejmenším stejně dlouhý, jako v tomto případě, a stejně tak i fotogalerie.

 

Tak do příštího článku na další počtenou!

 

A teď již zmíněná fotogalerie.

 

Jsou zde fotografie z Hukvald, Rodný dům Leoše Janáčka, Hotel Hukvaldy, kde jsme byli ubytováni. Přijeli se za námi podívat můj bratr, neteř, praneteřinky a malý prasynoveček Filípek. Potom jsou tam fotografie z pobytů v okolí řeky Ostravice a posledních několik z Visalají.

 

Podotýkám, že moje přítomnost na většině fotografií není znamením nějakého exhibicionismu, ale proto, abych si při zpětném prohlížení vždy mohla připomenout, jaké to tam v tom kterém momentě bylo. Takže tak...