joudaweb - časopis Čekanka

Neděle 21. 12. 2014

 

Dnes jsme zapálili poslední svíčku na adventním věnci, a jak je již psáno v nadpisu, tak už jen krátce, ještě pouhé tři dny - do západu slunce o Štědrém dni, advent potrvá, a poté začne oslava narození Ježíše Krista a vánoční hodování.

 

Tím také končí období příprav, aby do té doby bylo všechno na vánoční svátky připraveno. Stihli jste všechno? Pečení cukroví, vánoční nákupy, abychom všichni po slavnostní štědrovečerní večeři si mohli užívat vánoční pohodu, podle nálady si znovu připomenout pohádky, které k onomu večeru neodmyslitelně patří, zazpívat koledy...

A když jsem zmínila ty koledy, již v předvánočním období máme dost příležitostí si koledy poslechnout. Ty totiž znějí všude, kam se v předvánočním období ocitneme - zejména v hojně námi všemi navštěvovaných nákupních centrech a na náměstích a různých prostranstvích u vánočních stromů ve většině našich měst a obcí na vánočních trzích, jejichž návštěvu a prohlídku, případně nákupy si málokdo z nás nechá ujít. Nikde však koledy nedokážou navodit takovou vánoční atmosféru, jako na vánočních koncertech v chrámech a kostelích.

 

Tak už je tu zas ten vánoční čas!

 

Tímto veršem začíná jedna vánoční koleda, kterou obvykle zahajují vánoční koncert v jednom kostele v našem městě studenti jednoho víceletého gymnázia. Mám hodně osobní důvod se na tento koncert vždy těšit a již několik let po sobě se jdu na něj ráda podívat a poslechnout si jej, a pokaždé jsem zvědavá, co nového si připravili.

A vždy obdivuji a mám radost, když vidím, jak mladí lidé nejen že pěkně zpívají, ale také umějí hrát na různé hudební nástroje. Vedle nejznámějších koled vždy čekám na Rybovu Českou mši půlnoční a na ono odpočítávání hodin, možná tu část také znáte.

 

Každým rokem si studenti připraví nějakou novinku. Letos to bylo anglicky zpívané Hallelujah, ale asi nikdy nezapomenu na Lennonovu píseň Merry Xmas před několika lety, kterou moc pěkně zazpívala jedna studentka, a mé srdce matky se tetelilo radostí a hrdostí, když v prvním případě sbor zpíval pouze za doprovodu kláves a ve druhém případě studentka zpívala za kytarového doprovodu...

 

A když na závěr koncertu celý kostel spolu se sborem zpívá Narodil se Kristus Pán, tak mi pokaždé běhá mráz po zádech.

 

A to ještě není všechno, v pondělí se těším na vánoční vystoupení pro změnu zase mých vnuků. A to také bývá moc pěkná podívaná a poslouchaná.

 

Možná to také tak někdo z mých čtenářek nebo čtenářů prožíváte, vánoční koncerty jsou zkrátka něco, co ve mně vánoční náladu vždy navodí, a to bez ohledu na to, že příroda zase s námi, jako již pár let za sebou, hraje svoji oblíbenou habaďůru. Noční teploty nemají daleko k teplotám jarním, denní se blíží teplotním rekordům v kladných hodnotách, po sněhu ani památky, zatímco třeba v Japonsku ho mají dva metry.

 

Začátek letošní meteorologické zimy nám sice také ukázal, zač je toho loket, když hned 1. prosince celou naši zemičku pokryl ledovým příkrovem a na dva dny způsobil spoustu problémů na silnicích, železnicích, tramvajových linkách, při zásobování, ale také ohrozil životy spousty našich lidí, kteří museli, ať chtěli, či nechtěli, do té nepohody jít.

 

Ale hned brzy poté si nás zase Paní Zima začala udobřovat a v posledních dnech začaly na některých měřených místech padat teplotní rekordy anebo se teploty těmto rekordům hodně přibližovaly.

 

To byl tedy začátek meteorologické zimy, ale dnes v noci - dvě minuty po půlnoci z neděle na pondělí - začíná ta pravá astronomická zima a s ní zimní slunovrat. Máme dnes nejkratší den a nejdelší noc v roce. Já mám toto období hodně ráda, přiznám se, že spolu s podzimem mám zimu nejraději, a hodně vzpomínám na svá dětská léta a dobu raného mládí, prožité pod horami, kde sníh byl bílý, mrzlo, až praštělo, když svítilo sluníčko, tak z jisker, které na sněhu vytvářelo, až přecházely oči a slovo smog jsme vůbec neznali.

 

Všechno však má své výhody i nevýhody, a člověk musí brát život, jak jde a snažit se na každé situaci vidět nejdříve tu lepší stránku, i když to není vždy jednoduché. Dnes je situace taková, že se život na vesnici od života ve městě až tak moc neliší, jedině na horách, když se podaří, tu pravou zimní atmosféru ještě můžeme zažít.

 

To jsem ale odbočila od vánočního povídání, takže, milé čtenářky, milí čtenáři, mějme všichni pěkné vánoční svátky, zazpívejme si koledy, a to jak ty veselé a optimisticky laděné, tak i některé, co v nás vyvolají melancholii a vzpomínky na všechno pěkné, co jsme zažili, stesk po nenaplněných přáních, vzpomínky na naše blízké, kteří vánoční svátky s námi již nemohou slavit.

 

Už končím, protože se mi derou slzy do očí...

 

Ale abych zase neskončila dnešní článek tak moc smutně. Když budeme rozbalovat pod vánočním stromečkem dárky, tak vězme, že nám je přinesl Ježíšek, který se po letech znovu do naší české kotliny postupně vrací a nahrazuje tak z hodně dávné doby Dědu Mráze a ani Santa Claus z doby nedávné už tak moc úspěšný není, mám takový pocit. A to je moc fajn...

 

Přeji všem moc pěkné a příjemné vánoční svátky, hodně dárků, vytvořme si takovou vánoční atmosféru, ať máme po celý příští rok nač vzpomínat a těšit se zase na ty další!