joudaweb - časopis Čekanka

Pracovala jsem jako sestra v zubní ordinaci na takovém typickém venkovském středisku, znáte to, jeden praktický lékař, zubař, dvakrát týdně dětská poradna, jednou týdně gynekolog a k tomu příslušný počet sestřiček. Jednou z nich jsem byla i já. Byly jsme tam s paní doktorkou už skoro osm roků, takže jsme ty své pacienty většinou znaly, ale jednou přišla do ordinace taková sporá, čilá babka, na každé vsi takovou mají - všechno vědí, všechno okomentují a radí, ale neškodí. No a tuhle jsme neznaly.

Přišla, usadila se do křesla a požádala paní doktorku, jestli by se jí nemohla podívat na její "falešné zuby", že jí to v puse nedrží, nemůže se s nimi najíst, vypadávají jí ven a mačkají. Paní doktorka chvíli pracovala, zkoušela, ale viděla jsem, že není něco v pořádku, a když se zeptala, kde jí ty zuby dělali, že je to špatně, nesedí to a ani velikost neodpovídá a vypadá to, že ani nejsou její, tak nás paní Arnoštka omráčila sdělením, že jsou po dědkovi, který jí před půl rokem umřel a že jsou hezčí než ty její a že si myslela, že by je mohla nosit ona. Sáhla do kabely a vyndala ty svoje, ale řeknu vám, to byl už téměř muzeální kousek, vyrobený snad ještě za první republiky.

Nabídly jsme, že zhotovíme zuby jen pro ni, že jí budou slušet a hlavně dobře sloužit. Arnoštka nadšeně souhlasila a po potřebných procedurách a zkouškách nastal den D, kdy jsme odevzdávaly hotový výrobek.

Zoubky byly pěkné, jak perličky, laborantka vybrala drobné hezké, odpovídající i drobné postavě. Paní Arnoštka byla nadšená, spokojená. Radostně odcházela a těšila se, jak se bude na vsi vychloubat.

Přišla ještě na nějakou menší úpravu asi za týden a přinesla nám, jako výraz spokojenosti, každé pytlík krásně žluťoučkých, drobně nakrájených nudlí - no neberte to!

Setkala jsem se s ní asi za měsíc v místní Jednotě, zářící, usměvavou a s mírným uzarděním mi sdělila, že co má ty nové zuby, tak jí začíná nadbíhat soused Vaněk... A ještě po pár dnech se nám doneslo, že jí tam chodí štípat dříví a nosí ji z lesa košíky hub a Arnoštka mu z nich vaří polívky.

Tak skrzevá u nás vyrobené zuby dva osamělí lidí k pohodě a štěstí přišli! To vás ta práce hned víc baví.