joudaweb - časopis Čekanka

...letošní léto se již definitivně blíží ke svému konci a již zítra, konkrétně v úterý 23. září v časných ranních hodinách nastane astronomický podzim, den bude stejně dlouhý jako noc, a od tohoto dne budou dny již kratší a kratší...

 

Nevím, jak jste na tom všichni, kdo můj článek právě čtete, ale já mám podzim ze všech ročních období nejraději, možná jste již v některých mých článcích postřehli moji zmínku o mých pocitech, např. v článku Podzim v Beskydech. Máte-li zájem, připomeňte si jej znovu.

 

Přestože ještě bylo léto, tak již v uplynulém týdnu se objevil snad nejznámější symbol začínajícího podzimu – dozrávání a opadávání kaštanů z  jírovců, stromů rostoucích v parcích, v alejích i kdekoliv na různých jiných prostranstvích jen tak, kaštanů, kterých je všude plno a jejichž sbírání je oblíbenou činností dětí, ale také dospělí se rádi sehnou a seberou nějakých pár. Ani já jsem neodolala...

 

Když něco končí, přichází na řadu bilancování, rekapitulace, zamyšlení – udělali jsme vše, co jsme měli v úmyslu, nezbyl nám nějaký rest nebo pouze malý restík, který zbývá dokončit? A pokud ano, tak se snažíme, aby nezůstalo jen u toho úmyslu.

 

A tak můj dnešní článek bude v podstatě také taková všehochuť toho, co se nevešlo do mých několika předcházejících článků v průběhu uplynulého letního období, o čem jsem chtěla také napsat, a o čem si myslím, že zase není tak nezajímavé.

 

Takže – můj dnešní pelmel začíná...

 

********************

 

Když jsem v článku Letní... např. připomínala různé festivaly, tak jsem zmínila také Letní shakespearovské slavnosti s tím, že se k nim ještě jednou podrobněji vrátím.

 

O jejich vzniku a původu jsem se již párkrát zmiňovala – např. v článku William Třesehruška. Od devadesátých let minulého století jsou největší divadelní přehlídkou děl Williama Shakespeara pod širým nebem v Evropě. Ta letošní přehlídka byla o to významnější, že si letos připomínáme 450. výročí jeho narození a nejen letní slavnosti, ale také i různé další kulturní akce v podstatě probíhají již od začátku letošního roku. Ty letošní slavnosti komplikovalo docela dost počasí, které nebylo vždy ideální, ale nezabránilo zájmu o jednotlivá představení.

 

Mimořádnou událostí letošních slavností bylo vystoupení souboru londýnského Divadla Globe, které v rámci světového turné pod názvem Globe to Globe, pořádaného k tomuto významnému jubileu, hostovalo v Praze se zkrácenou verzí tragédie Hamlet.

 

Jsem ráda, že jsem také před pár lety navštívila jedno představení a zažila jeho večerní atmosféru. Tenkrát také hrozilo, že zaprší, ale nakonec se počasí umoudřilo a všechno bylo pěkné.

 

Je mi však líto, že jsem propásla besedu v Domě knihy v našem městě s nejznámějším českým shakespearologem Martinem Hilským, zjistila jsem to, bohužel, až zpětně po jejím konání. Docela by mě zajímalo si jej poslechnout, případně položit i nějaký dotaz.

 

********************

 

Dále cítím potřebu doplnit článek Co to hraješ? - vzpomínáte, je o šachové hře, šachistech, ale pouze o mužích. Zamýšlela jsem se tenkrát, že vytvořím ještě jeden speciálně o ženách - šachistkách, ale nakonec jsem se rozhodla napsat o nich v dnešním povídání.

 

Nevím, jak dalece je známo, že první šachovou mistryní světa v roce 1927 se stala Věra Menčíková, žena s českým občanstvím, přestože nežila v Československu, po celý život jej reprezentovala. Své prvenství si udržela i na dalších šesti mistrovstvích světa až do roku 1939, kdy další turnaje přerušila válka. V roce 1944 neporažena tragicky zahynula při leteckém náletu ve věku 38 let. Protože ve své době neměla dostatek ženských soupeřek, zúčastňovala se na mužských turnajích a hrála s významnými šachovými velmistry, z nichž se jí podařilo nad několika i vyhrát, např. jedním z nich byl i mistr světa z let 1935 – 1937 Holanďan Max Euwe, kterého se jí podařilo porazit dvakrát pár let předtím, než se mistrem světa stal.

 

Za zmínku určitě stojí a kuriozitou v ženském šachu byly někdy od osmdesátých let minulého století do nedávné současnosti maďarské sestry Polgárovy – Zsuzsa, Zsofia a Judith. Posledně jmenovaná – Judith - je z nich nejlepší a nejslavnější, více než dvacet let byla absolutní světovou jedničkou mezi ženami a jedinou ženou historie, která se dostala do první desítky smíšeného světového žebříčku, také soupeřila s nejlepšími světovými šachisty a dokonce se jí podařilo porazit jednoho z nejlepších šachistů všech dob – Garriho Kasparova.

 

Největší zásluhu na úspěších všech tří sester měl jejich otec, který je vzdělával doma experimentálním způsobem a od malička je vedl k tomu, aby uspěly i mezi muži. Např. Judith sehrála pouze tři vrcholové soutěže mezi ženami.

 

Vzpomínám si také na významnou sovětskou šachistku, mistryni světa z let 1962-1978, Gruzínku Nonu Gaprinadašvili, která byla první šachovou velmistryní. V roce 1978 jí vzala titul mistryně světa další Gruzínka Maja Čiburdanidze.

 

To jsem jen trochu chtěla přiblížit také něco z historie ženského šachu, protože jsem cítila potřebu zdůraznit, že i ženy se dokáží orientovat ve strategii, logice, kompozici, a všem dalším, co šachová hra obnáší. Také v šachovém oddíle, za který hrál můj muž, byla žena a patřila k těm lepším v jejich týmu.

Já jsem v podstatě po dobu více než čtyřiceti let měla informace ze světa šachu tzv. z první ruky, a protože jsem se zajímala o všechno možné i ze světa sportu, tak jsem veškeré získané informace ukládala do hlavy a zůstaly mi tam doposud. Mé současné informace o dění ve světě šachu jsou již jen sporadické, ale snažím se udržet aspoň trochu v obraze...

 

Doufám, že jste mé řádky přečetli a snad aspoň trochu zaujaly, i když jsem si vědomá, že je to dosti specifická oblast, která možná nezajímá všechny, kdo je budou číst.

 

********************

 

Ještě pár slovy se vracím k těm hudebním festivalům. Jak jsem již dříve psala, letošní rok je Rokem české hudby, proč je tomu tak, jsem odůvodňovala v článku Májovo-květnové...

 

Jen chci připomenout, že v průběhu od května do září proběhly na počest všech tří našich nejvýznamnějších hudebních skladatelů festivaly pojmenované podle nich a věnované především jejich dílu, ale ne pouze – na program všech tří byla zařazena i díla různých světových hudebních skladatelů.

 

Takže je připomínám – Janáčkův máj Ostravě, Smetanova Litomyšl a Dvořákova Praha.

 

A samozřejmě Pražské jaro, které patří od roku 1946 k pravidelným vrcholům hudebního kulturního dění v zemi - letos již 69. ročník.

 

********************

 

Již delší dobu jsem nepřipomenula životní jubilea a výročí narození či úmrtí významných osobností ze všech oblastí života. Tak aspoň v krátkosti pár nejznámějších tedy připomenu.

 

Během letošního léta se těch výročí nasbíralo hodně, vybrala jsem jen ta nejzajímavější.

 

Spisovatelé:

 

- básník Jiří Orten – 95 let od narození

- Franz Kafka – 90 let od úmrtí

- Vladimír Neff – 105 let od narození

- Jan Zábrana – 30 let od úmrtí

- E. F. Burian – 110 let od narození i 55 let od úmrtí

- Zdena Frýbová – 80 let od narození

- Jaromíra Kolárová – 95 let od narození.

 

Dále herci:

 

- Oldřich Nový – 115 let od narození

- Lída Baarová – 100 let od narození

- Sofia Lorenová – oslavila 80 let.

 

Ještě připomínám podnikatele Tomáše Baťu ml., od jehož narození uplynulo před pár dny 100 let. V souvislosti s ním připomínám jeho otce Tomáše Baťu, který nejenže vybudoval světoznámé obuvnické impérium, ale se také zasloužil o rozvoj města Zlína ze všech hledisek, ať jsou to veškeré druhy dopravy, školství a zejména typické jsou ony červené domky, které navzdory tak dlouhé době, před kterou byly vybudovány, stále slouží. Rozepsala jsem se o tom z toho důvodu, že mám zde jistou vazbu – jeden z mých vzdálenějších příbuzných byl stavitelem a byl jedním z lidí okolo přípravy i jejich výstavby.

 

A když už jsem se dostala k tomu stavebnictví, tak další z mých dávných příbuzných s trojí předponou pra ve vztahu ke mně – prapradědeček mé maminky - zase pro změnu – ještě za Rakousko-Uherska – pracoval na stavbách mostů od Itálie přes Rakousko a naši zemi až po Polsko. Chce se mi věřit, že určitě tenkrát vydržely déle a více, než ty současné.

 

********************

 

A to se již blíží konec mého dnešního článku. Mám však přesto takový pocit, že jsem ještě nenapsala vše, co bych chtěla.

 

Léto tedy končí, začíná podzim, příroda postupně změní svůj vzhled, budeme opět obdivovat neuvěřitelné odstíny barev, které dokáže vykouzlit, dozrávají veškeré plody podzimu, vrcholí houbařská sezóna, a že jich letos bylo – hodně tomu přispělo to vrtkavé počasí s hodně dešti, bouřkami, někde na vesnicích budeme mít možnost – snad – ucítit vůni dýmu bramborové natě, kromě kaštanů také žaludy dozrají, co ještě dodat... A toho spadaného listí co bude...

 

Na závěr chci poradit. Možná že má rada je zbytečná, že také o tom víte. Nasbírejte si také ty kaštany. Nejenže dodávají sílu a energii, ale také ochrání před špatnou náladou a nachlazením. A ještě hodně dalších neduhů pomáhají odstranit a vyléčit, protože dokáží do sebe vtáhnout veškeré – a když ne úplně veškeré, tak jistě hodně škodlivin z těla.

 

Doporučuje se vzít do každé dlaně dva kaštany a mnout je vždy tak po dobu tří minut několikrát denně. Stimulují motoriku rukou a svým hladkým a kulatým povrchem působí na reflexní zóny a posilují tím činnost vnitřních orgánů.

 

Vzpomínám si, že jedna má kolegyně stále nosila kaštan v zimním období v kapse kabátu, a když jej držela, dokázal ji zahřát tak, že i v silném mrazu nepotřebovala ani rukavice. Tenkrát jsem se prvně dozvěděla o tom, že kaštany nejsou pouze prostředkem pro dětskou tvorbu různých zvířátek, postaviček či dalších jiných předmětů, ale že mají také léčivé a jiné pomocné účinky. Možná, že jsem někdy dříve o tom četla, ale nikdy jsem se nad tím blíže nezamýšlela, až pak.

 

A při tom sbírání se nám také klidně může stát, že když budou padat, nedopadnou rovnou na zem, ale mohou zasáhnout třeba i naši hlavu – jen škoda, že nejsou jako ty tři oříšky, ze kterých bychom mohli vyloupnout leccos pěkného – nežijeme v pohádce - bohužel...

 

A to je již pro tuto chvíli konečně vše. Takže, milé čtenářky, případní čtenáři, v uplynulých několika dnech jsme si užili ještě několik pěkných dnů babího léta, meteorologové však s nástupem podzimu předpovídají pro první podzimní dny rapidní snížení teplot, již brzy nastane zimní topná sezóna, a to je téma, které mi připomíná leccos z mého profesního života. Možná se někdy zmíním...

 

A také bude velký knižní čtvrtek - již 16. října.

 

Jako již hodněkrát – zase se mi podařilo důkladně promíchat „hrušky s jablky“, ale já už zkrátka jiná nebudu... Tak tedy - do příštího mého článku zase na přečtenou.