Nejspíš se budete divit, co má společného fotografie v úvodu mého článku s jeho nadpisem a se seriálem článků o Spojených státech vůbec...
Tři týdny uběhly jako voda a nastal den "D" - den ukončení našeho pobytu ve Spojených státech. Na fotografii nabízím podívat se na dům, ve kterém jsme pobývali prvních pár dnů po našem příletu a prožili několik posledních dnů, než jsme odcestovali zpět domů...
Mé vyprávění již nezadržitelně spěje k závěru, a tak v tomto článku mám v úmyslu se zmínit o všem možném, o různých zajímavostech a poznatcích, které nás tehdy zaujaly a o nichž v mých předcházejících povídáních, zaměřených vždy na určité téma, nebylo místo a příležitost se zmínit. Takže to bude takový pelmel, a já doufám, že zaujme...
Doba našeho pobytu ve Spojených státech se krátila, zbývalo již jen pár dní. Pobyt v domě našeho příbuzného definitivně skončil a my jsme se vraceli zpět do města Mentoru, odkud jsme zahájili naše americké putování...
V předcházejících článcích jsem se ještě nezmínila, nebo snad někde pouze okrajově, o fenoménu, který již známe a prožíváme intenzívně i u nás, ale tehdy před více než dvaceti lety to bylo pro nás hodně zajímavé...
Ve státě Ohio a zejména ve druhém jeho největším městě Clevelandu a jeho okolí žije početná česká a slovenská komunita. Cleveland vůbec zaujímá i v historii našich dějin významné místo...
Dospěli jsme do poloviny našeho pobytu, stěžejní část setkávání s příbuznými a poznávání významných míst, zajímavostí, prostředí a způsobu života ve Spojených státech jsme měli v podstatě za sebou a naše cesta vedla zpět do státu Ohio, kde ve městě St. Clairsville a jeho okolí to všechno před mnoha lety začalo a kde žili naši příbuzní prakticky od prvopočátku svého příchodu do tzv. Nového světa.
Název opět vypadá jako nějaká zkomolenina, ale není tomu tak. Proč jsem jej tak nazvala a ještě o dalších zajímavostech pojednává tento článek, který je pokračováním a ukončením toho předchozího.
Nejspíš si všichni říkáte, co jsem to v tom nadpisu napsala. Je to ale záměr, zmínka o tom v článku bude.
Jednu věc jsem o Chicagu v předcházejících článcích nenapsala. Nachází se totiž v dalším časovém pásmu, než jsme se dříve pohybovali, takže při příjezdu tam jsme museli posunout hodinky o hodinu dopředu. Naše cesta po ukončení tamní návštěvy nepokračovala již dále na západ, a tak při odjezdu jsme vrátili čas o hodinu zpět a pokračovali v naší cestě východním směrem do státu Michigan.
Mám ještě několik zajímavostí o Chicagu, jednak jak jsem je poznala, i tak všeobecně, o kterých jsem se v předcházejícím povídání nezmínila, takže v tomto článku se pokusím je mým čtenářům přiblížit, a také zrekapitulovat náš tamní pobyt, než se mé vyprávění posune dále.
V Chicagu je ještě hodně zajímavých míst a zajímavostí, které jsme mohli vidět a zažít, a tak se v tomto článku pokusím Vám je alespoň trochu přiblížit a popsat.
Tak jako je dominantou Paříže Eiffelova věž, tak dominantou Chicaga je mrakodrap Sears Tower. Především o něm bude dnešní článek pojednávat, ale nejen o něm, přidám ještě pár dalších zajímavostí.
Zatímco New Yorku se také říká Velké jablko nebo Město, které nikdy nespí, tak městu, o kterém budu v dalším článku psát, se říká Větrné město nebo také Město v zahradě. Které to je, a proč tomu tak je?
Alea iacta erat - tak jsem si upravila, doufám, že správně, a dovolila parafrázovat Caesarův výrok, když chtěl překročit řeku Rubikon. Tak tedy - kostky "byly" vrženy, všechny formality vyřízeny, a tak nám již v podstatě nic nebránilo přeletět velkou louži zvanou Atlantik a zjistit, jak to tam - na druhém břehu, v zemi někým považované za zemi neomezených možností, někým za zemi zaslíbenou - vypadá.
Existují dvě stará česká přísloví, jejichž části jsem si tak trochu soukromě parafrázovala, upravila a s nadsázkou aplikovala tak, že vypovídají o tom, co jsem měla příležitost prožít a o čem bych chtěla - bude-li Vás to zajímat - v seriálu několika článků psát. Jsou to přísloví "Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu..." a "Stokrát opakovaná...". Takže, máte-li zájem, zvu Vás si o tom něco přečíst.
Od 1. ledna 2021 naleznete každý pátek na adrese Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové nový článek v rubrice této naší autorky, kterou pro ni zřídila průvodkyně a zakladatelka tohoto portálu paní Kristýna Maková.
Krátké tématicky různorodé texty doprovázejí fotografie a kresby, a propojuje je barevná postavička průvodkyně, kterou pro S. Jarolímkovou nakreslil jako dárek známý kreslíř a malíř Karel Benetka.
Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.
JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz Aktualizováno: 3. 11. 2024