joudaweb - časopis Čekanka

O mražených potravinách vím, že jejich mražení nesmí být přerušeno. Rozmrazením a opětovným mražením vznikají v potravinách jedovaté látky, jak jsem kdesi vyčetla.

A nyní z jiného konce. Jak už je o mně asi známo, píši romantickou literaturu. Nečiním tak s intelektuálským povzdechem, že bych raději psala hodnotnější díla nabušená filozofickými myšlenkami a palčivými otázkami o smyslu našeho žití, jenže oni ti povrchní čtenáři by to syčáci nečetli. Činím tak proto, že podobný žánr mám sama ráda, a nejen v literární, nýbrž i filmové podobě. Ano, občas si střihnu romantický film, mám ráda Bridget Jonesovou, Ally McBealovou a baví mě i Sex ve městě, ačkoliv tamní dámy jsou na můj vkus příliš promiskuitní, včetně slaďoučké Charlotty.

A teď se k tomu konečně dostávám. Všimli jste si někdy, že v podobných filmech se občas stává, že některý z kladných hrdinů obdrží při obraně své vyvolené dámy tak trochu nakládačku? Ona dáma o něj pak v bezpečí svého bytu láskyplně pečuje. A to tak, že mu na monokl umístěný převážně na levém oku či líci (že by kvůli správnému záběru?) přikládá led v podobě sáčku s mraženým hráškem. Nepamatuji si film, ve kterém by se jednalo o Mochovskou zeleninovou směs, mraženou dršťkovou polévku či mražené krevety. Vždycky je to zkrátka hrášek.

A mě tak napadá, co se s oním horkou tváří hrdiny zjevně rozmraženým hráškem stane poté, co je monokl dostatečně ošetřen. Dá ho hlavní hrdinka zpět na mrazák? Chyba, velká, chyba! Vyhodí ho? Takové marnotratnosti se snad hlavní hrdinka nedopustí. A tak si představuji, že zatímco zchlazený hrdina odpočívá na kanapi, dáma se odebere do kuchyně a začne kuchtit. Jsme-li v americkém filmu, tak zřejmě salát, protože tak to holt už v amerických filmech chodí. Salát je v nich všudypřítomný, ačkoliv realita v podobě ulic plných tlouštíků je zjevně jiná.

Anebo - hurá, už to mám!

Hrdinka opatří dotyčný hrášek samolepkou "pouze k zevnímu užití", dá hrášek znovu zmrazit a ten je tak hezky připraven na další chrabré skutky jejího hrdiny.