joudaweb - časopis Čekanka

Zmiňoval se o principálu Šmídovi, který v Klenčí hrával v zimě každou neděli a svátek v hospodě loutkové divadlo Pokud se sešlo německé publikum, musil hrát (byť nerad) německy, ale když viděl v hledišti české malé i velké diváky, zářil štěstím. „S Kašpárkem smál se zdravým, radostným smíchem, modlil se nábožně s poustevníkem, proklínal s čertem, až naskakovala posluchačům husí kůže, nadával s panem vrchním“ . Diváci tleskali, a nevšímali si toho, když jim občas z neohoblovaných prken sloužících za sedadla projela šatem do kůže nějaká ta tříska. V létě se tu principál předváděl jako akrobat. V bílo-červeném trikotu přecházel nad hlavami diváků chůzi s tyčí (samozřejmě bez záchranné sítě) pod širým nebem na konopném laně nataženém mezi stromy či střechami. Pro zpestření simuloval hrozící pád, který k radosti publika rychle odvrátil.

Jeho žena Kristýnka přidala jízdu na koni i „rozpravu“ s koníkem. Říkala mu: „Poslouchej Valášku, ti páni a paní by rádi viděli, co všecko umíš. Ukážeš jim to?“ – na což koník kýval hlavou. „A nebudeš se jich stydět?“ – a valášek samozřejmě poslušně zatřepal hlavou. Pak kopýtkem přední pravé nohy bez chybičky „počítal“, aby odpověděl na její otázky, kolik je mu let, kolik má nohou, a jak daleko je z Klenčí do Prahy a do Domažlic. Tuto idylickou část vystoupení náhle přerušil výstřel z pistole, „diváci leknutím se přikrčili, valášek se svalil na zem, natáhl všecky čtyři nohy“ . Po chviličce napětí však Kristýnka zvolala: „Valášku, hopsa! // Vezou sem fůru ovsa!“ – a on skutečně vyskočil. Následoval úlevný smích a principál Šmíd šel vybírat „dárky“ pro valáška v podobě ovsa či otýpek sena.