joudaweb - časopis Čekanka

Zde již nabídnu jen krátkou ukázku, která připomene, jak spisovatel Jindřich Šimon Baar popsal v knize „Hanýžka a Martínek“ život akrobatů z doby kolem poloviny 19. století.

Až do 15. století mleli naši předkové zrní ručně pomocí dvou kamenů, ale byla to práce velmi namáhavá a zdlouhavá, zvláště když měla být výsledkem jemná mouka. Proto se stal vítaným pomocníkem žernov, což byl rotační kamenný mlýnek.

Hlavním úkolem vorařů bylo dopravovat po vodě zejména z výše položených oblastí Českého království dřevo do nížin, kde mělo sloužit především jako stavební materiál.

V knížce „Povolání našich předků – Od formanů k silákům”, rozdělené do deseti kapitol, si na vybraných příkladech představíme některá povolání našich předků, a ukážeme si, co jejich vykonávání obnášelo. Podíváme se do období od 9 do 19. století, kdy lidé ještě nebyli hýčkáni vědou a dnešní vyspělou technikou, ale museli vymýšlet způsoby, jak co nejlépe vyhovět zákazníkům, aby uživili sebe i své rodiny. Ukážeme si, že rozhodně nemívali snadný život, a my bychom možná mnohdy na jejich místě neobstáli.

Ukázka první:

RÁDIO ZAVOLALO A JÁ RÁD POSLECHL

Hned napoprvé jsem dostal za úkol moderovat tehdy oblíbený a naživo vysílaný pořad Kolotoč, v němž se střídaly bloky hudby ...

to je nová kniha, která vychází o Janu Rosákovi u příležitosti padesáti let jeho působení v médiích. Vyšla 9. listopadu a obsahuje fotografie z jeho soukromého archivu, z nichž vám postupně nabízíme alespoň čtyři.

Tuto větu jsem před lety našla v jednom časopise pod obrázkem, zachycujícím ženu nenačinčaného zevnějšku. Autorem popisku byl samozřejmě muž, který tím vyjádřil to, co si většina těchto „opor“ lidstva myslí. Že je chlapské skákat kvůli ženám přes ploty a krást kytky, bít se pro ně a skládat jim básně, ale tady někde že to všechno končí. Nechat je, aby jim přerostly přes hlavy a vnikly například do světa vědy? Nesmysl, ať se starají o děti a hrnce, více od nich nikdo nechce.

Uznávám, že ne každého zajímá historie Prahy, ale občas si i její návštěvníci rádi přečtou něco, co se o ní běžně nedozvědí. Proto vám nabízím jedno Pražské okénko, týkající se slavného Maroldova panorama, k němuž si řekneme pár málo známých detailů.

Soutěží jako naseto

Už řadu let se u nás koná řada soutěží, v nichž hraje roli vzhled: Miss České republiky, Miss Junior, Miss Princess v kategorii 4—7 a 8—11 let, Miss natura (neboli nudistek), Miss hasiček, Miss Universe (nejkrásnější dívka vesmíru), Miss farmacie či Muž roku.

V tomto povídání nepůjde o výtky adresované lidem od filmu za to, že jim ve středověkém filmu přelétlo v levém rohu plátna či obrazovky letadlo či že v antickém dramatu kamera švenkla přes dráty vysokého napětí. Chce připomenout chybky jiného rázu, které vadí pokaždé minimálně mně, psavci, snažícímu se o maximální pravdivost až do nejmenších detailů.

Jistě jste něco podobného zažili sami. Šli jste po ulici a za vámi se odvíjel monolog na téma „poslouchat se musí“, obsahující výčet všeho, co by se mohlo neposluchovi stát. Ohlédnete se po způsobně neodmlouvajícím dítku – a on si tam klidně ťape pes. V duchu se usmějete, ale podvědomě cítíte, že z hlasu oné paničky zněla opravdová úzkost, starost, strach o čísi život. Určitě příliš nepřeháním, že z něj přímo čišela láska.

Autoři knihy: Stanislava Jarolímková, Jan Rosák. Kniha vyšla 3. září 2020

V této knížce nabízíme sto vstupů vybraných z těch, které jsme během šesti let odvysílali v páteční Šťastné cestě Jana Rosáka, jednom z pořadů Českého rozhlasu Dvojka. Vsadili jsme v nich na „neučebnicový“ pohled na historii, takže jsme se snažili přinášet především méně známé zajímavosti, které často nebývá snadné nalistovat nejen v učebnicích, ale ani v encyklopediích. Těšilo a těší nás, že tato setkávání před mikrofonem byla a jsou pro nás příjemně prožitým časem, kdy si povídáme o tom, co nás zajímá. A dvojnásob nás těší, že – soudě podle ohlasu – naše vstupy zajímají často i ty posluchače, kteří ve škole neměli dějepis rádi, a „vycházkám“ do minulosti se obvykle vyhýbají.

Knižní podoba vybraných rozhovorů obsahuje – ve srovnání s odvysílanou verzí – v řadě případů delší a podrobnější texty, neboť v rozhlase jsme museli respektovat danou stopáž. Navíc nabízí řadu ilustrací Jiřího Filípka, při jejichž zadávání jsme se řídili – stejně jako u textů – zásadou: čím méně známé, tím zajímavější.

Pokud vás kniha zaujme, pak vám přeji v její společnosti příjemné chvíle.

TOČNÍK – polozámecké sídlo nazvané podle „šikovné“ přístupové cesty

Za tento jeden z nejmladších královských hradů mohl požár Žebráku, oblíbeného sídla Václava IV. Protože tento král miloval okolní křivoklátské lesy, rozhodl se postavit zde nový hrad, a to nedaleko, ve vzdálenosti asi 500 metrů od Žebráku; toto staveniště však bylo rozlehlejší a asi o sto metrů výše položené. Nadchlo ho i to, že přístupová cesta ke stavebnímu pozemku se tehdy točila třikrát kolem kopce a že si mohl nové sídlo navrhnout podle svých představ.

Od 13. století patřily k zábavám urozených obyvatel Českého království neodmyslitelně rytířské turnaje, které až do 15. století pořádali výhradně králové, a to při korunovacích, návštěvách významných hostů, svatbách apod. Turnajových disciplin byla řada (včetně soubojů pěšáků vybavených mečem či sekyrou), ale nejslavnějším se stalo klání dvojic jezdců s dřevcem, kteří se snažili srazit jeden druhého ze sedla.

Tato kniha je sice určena především pro mladší čtenáře, ale snažila jsem se ji psát tak, aby nabídla zajímavé informace i dospělým čtenářům, jimž postačí do historie spíše trochu nahlížet, aniž by museli zdolávat odborné – v tomto případě kastelologické – texty.

Její první díl přináší informace o stavbě panovnických sídel (jimiž nebyly pouze hrady), o jejich obraně i o běžném životě vznešených obyvatel – od vytápění, svícení a (ne)mytí až po hodování či turnaje (jichž se nezúčastňovaly kobyly). Druhá část knihy je pozvánkou k procházkám po nejvýznamnějších sídlech, kterou doplňují pokud možno snadno zapamatovatelné a méně známé zajímavosti.

Text provází 101 ilustrací.

Stanislava Jarolímková

JULIUS FUČÍK a nejen jeho Gusta (*1903—†1943)

Stanislava Jarolímková

„Nevhodně“ progresivní lidumil KAREL HRABĚ CHOTEK, a syn Bohuslav i vnučka Žofie

STANISLAVA JAROLÍMKOVÁ

Tato kniha navazuje na titul „Slavné Češky a jejich blízcí“, a představí šest slavný českých mužů i lidi, kteří jim byli blízcí a ovlivňovali jejich život. Opět nabízí pokud možno méně známé informace, na které v oficiálních životopisech nezbývá místo.

Kameny, o nichž bude řeč, nebyly samozřejmě ledajaké. Byly velké, podlouhlé, hladké, naskládané pěkně jeden vedle druhého podél delší strany domu. Za deště na nich ťapkal déšť, ony se za to vděčně leskly a ve svých malých prohlubních ukrývaly malé loužičky vody, které za sluníčka pomalu, pomaloučku vysychaly. Protože však sluneční paprsky nedosáhly všude, stávaly se tyto prohlubně lákadlem pro včelky, které sem zalétávaly pít. Když nastala pravá letní vedra, kameny příjemně chladily do bosých nohou copatého děvčátka, které v domě, k němuž kameny patřily, rádo sedávalo se svou babičkou vonící kořením a bylinkami.