joudaweb - časopis Čekanka

Předně si nepředstavujte, že zadáte počítači příkaz ve smyslu: „Udělej mi obrázek krajiny, dozadu vraz nějaký les, dopředu pár domů a stromy, a taky ať tam zurčí nějaký potůček“ a pak už si jen sedíte se založenýma rukama a čekáte, co z toho počítače vypadne.

 

Tedy zkusit to můžete, ale za výsledek vám neručím.

 

Mě ovšem počítač takto neposlouchá, a tak musím vše dělat hezky ručně.

Je jasné, že k malování potřebujeme předně nějaký výkres, na který budeme plácat barvy. Ten mi poskytne počítačový program, v mém případě Gimp. V něm si zvolím rozměry obrázku a už koukám na prázdnou bílou plochu, která čeká na zaplnění.

Jenže kdy vzít barvy? No přece opět v Gimpu. Na zavolání zde mám okénko, ve kterém si můžu libovolnou barvu „namíchat“.

 

Ale jak se štětcem? Že by ho mohla nahradit neohrabaná myš? No, v nouzi mohla. A přiznám se, že obrázek na obálku knihy „Osud tančil charleston“ je dělaný komplet myší. Pak se mě synovec zeptal: „To myslíš vážně, že se morduješ s myší? Proč si nepořídíš tablet?“

Zamyslela jsem se a tablet si pořídila. Pozor, nezaměňovat pojmy. Nejedná se o počítač s dotykovým displejem. Tenhle grafický tablet není nic jiného než černá obdélníková plocha, po které jezdíte „perem“. Tady narážím na drobnou záludnost malování na počítači: nekoukáte při kreslení tam, kde je špička pera, nýbrž na monitor. Ale kdo máte praxi s myší, tuhle záludnost si ani neuvědomíte.

 

Dobře, základní nástroje v pořádku, ale malíř používá různé velikosti štětců, které zanechávají různé tvary otisků. Jak tohle udělat? I to program umí. Můžete si zvolit různou „stopu“. Větší, menší, kulatou, hranatou, tečkovanou, zkrátka výběr máte široký. A co víc, můžete zvolit i tzv. „dynamiku stopy“. Což znamená, že při tahu štětcem se může stopa různě zvětšovat, zmenšovat nebo otáčet. Nemalujete souvislou čáru nebo plochu, ale všelijak hrbolatou a strukturovanou. A když navíc zadáte, že se má náhodně střídat barva v určitém barevném rozmezí, nebudete mít ani plochu jednobarevnou. Příklad, jak může vypadat taková stopa, najdete v galerii na obrázku „Potůček – den 1“. Celý podklad na zemi i spadané listí je namalován s použitím tvarové i barevné dynamiky.

Tahle dynamika je hezká věc, ale nemyslete si, že s ní namalujete všechno. Jakmile byste takto chtěli udělat třeba listí na stromech, brzy zjistíte, že výsledný produkt vypadá moc strojově. Jako například na obrázku „Svatý Wolfgang – den 1“. Všimněte si tmavozeleného keříku vpravo. Nezdají se vám lístky až moc dokonalé? Mně se zdály, tak jsem je pak přemalovala hezky ručně malým „štětečkem“.

Jak můžete vidět, k dispozici jsou i stopy, které mají přímo tvar listů nebo celých stromů. Pokaždé, když jsem chtěla ošidit pracnost a místo malování listů použít tento nástroj, hezky jsem se zase vrátila k starému dobrému ručnímu malování – prefabrikované tvary na tom obrázku vypadaly jako pěst na oko.

 

A protože jsem vás už poslala do galerie, zřejmě jste si stihli všimnout, že tam je hned několik obrázků zachycených v různých stádiích zrodu. To jsem vždycky při malování na konci dne uložila stav, do kterého jsem došla, aniž bych tušila, že se mi to jednou bude do článku hodit...

 

Určitě vás zaujme, že obrázky nejsou malovány vždy od pozadí dopředu, jak je nutností u olejů, o akvarelu ani nemluvě. Jak to?

Je to tím, že oproti plátnu či výkresu má Gimp i ostatní grafické programy jednu skvělou vlastnost: můžete malovat tzv. po vrstvách. Vrstvy si klidně představte jako průhledné fólie, které jsou naskládány na sobě. To, co je na té nejspodnější, postupně překrývají ty hornější a nakonec složí výsledný obrázek. Nikde ale není psáno, že nejspodnější vrstvu musíte malovat jako první. Naopak, klidně si ji můžete nechat na konec. Což také často dělám – kdo by se maloval s pozadím, když nakonec stejně nebude skoro celé vidět? Počkám si, co z něj bude prosvítat, a zbytek můžu nechat nenamalovaný. Pohrála jsem si jen s pozadím u „Staré jablůňky“ – tam mi bylo jasné, že větve budou natolik „děravé“, že vynecháním některých míst v pozadí si nijak nepomůžu. Zato u „Potůčku“ jsem začala předními kmeny, pokračovala zadními a nejzadnější les udělala až nakonec.

 

Malování na počítači je tedy čistě ruční práce, podobně jako malba klasická. Ale přesto jsou zde některé nesporné výhody.

- Když se vám celá vrstva kamsi barevně posune, uděláte ji moc řvavou nebo zase nevýraznou, můžete ji s pomocí nástrojů doladit. Všimněte si třeba, že první den jsem udělala u „Staré jablůňky“ málo svítivé podzimní listí. Druhý den jsem ho tedy víc rozsvítila, aniž by se to dotklo ostatních částí obrázku.

- Když se vám celý obrázek kamsi barevně posune, doladíte ho ručně. Viz třeba „Potůček“ – původně byl laděný moc dozelena, tak jsem barvu trochu vyladila.

- Když vrstvu totálně zvoráte, tak ji prostě smažete a jedete znovu, aniž byste museli zahodit celý obrázek.

- Máte kouzelné tlačítko „zpět“. Čmrknete někam, kam nemáte? Anebo máte, ale zvolili jste špatnou barvu, špatnou stopu či velikost stopy? Můžete se vrátit o libovolný počet kroků zpět (libovolný chápejte v rozsahu daném pamětí počítače, což u některých složitých operací může být třeba pět kroků a u jiných i padesát).

- Potřebujete odraz ve vodě? Prostě zkopírujete příslušné vrstvy se zelení, obrátíte je vzhůru nohama a pak už jen dotvoříte to, co dělá vodu vodou – mírný rozmaz, vlnky, pyl z kvetoucích stromů...: viz třeba „Jarní Dyje“.

 

Jak jsem již zjistila, jediné, co se nevyplácí, je snaha nějak dílo ošidit a usnadnit si práci. Nefunguje podstrčení upravené fotky na pozadí. Dokonce ani oblohy. Nefungují prefabrikované stopy znázorňující celé rostliny, listy nebo jiné tvary. Vše vypadá moc strojově. Pokud chcete tvořit obrázek, který vypadá celý strojově, tak prosím, ale u fotorealistické malby s tím nepochodíte. Všecko hezky ručně. Základní tvary, vhodná velikost stopy, vhodná dynamika, vhodná barva, a to je podle mě jediná správná cesta ke kýženému výsledku.

 

No a nakonec co s hotovým dílem, když je jenom na počítači?

Pakliže najdete dobrou firmu (zatím vypadá, že jsem ji opravdu našla), můžete získat skutečný obrázek vytištěný na malířském plátně. Nejedná se sice o levnou záležitost, ale výsledný produkt vypadá opravdu dobře. Plátno je napnuté na rámu a malba pokračuje i na bocích (první obrázky jsem kvůli tomu domalovávala, teď už kraje, o kterých vím, že přijdou na boky, maluji rovnou). Takový obrázek není ani třeba rámovat.

 

Pokud máte zájem podívat se na všechny obrázky, které jsem doposud namalovala a stojí za vystavení, můžete mrknout na mé stránky.