joudaweb - časopis Čekanka

A protože loňská vánoční akce byla úspěšná, navázala jsem na křehkou tradici, a uspořádala 2. ročník. I tentokrát se zapojilo několik místních lidí a zapůjčilo mi krásné předměty. K trvalkám jsem přidala několik nových, jak můžete vidět na fotografiích. Zejména práce lidí s tělesným postižením se staly velmi žádanými a mnohé dítko nad nimi strávilo dost času. Starší návštěvníky opět zaujala sbírka Ladových zimních pohlednic, která se rozrostla o několik nových. Děvčatům se líbily vyšívané a háčkované ubrusy a zejména cukroví. Navrhla jsem tudíž, že bych je mohla základům naučit, pokud budou mít zájem. Učitelky přitakávaly, tak uvidíme, jestli bude u děvčat zájem trvalý nebo jen kratičký.

Protože minulý rok zaujaly děti zejména Ladovy pohledy, připravila jsem si pro ty nejmenší pásmo povídek, říkanek a hádanek z knihy České Vánoce Josefa Lady. Děti prohlížely fotografie, poslouchaly vyprávění o tom, jak se děti bavily o několik desetiletí dříve, mnozí uhodly některou z hádanek. Všem se líbila krásně ilustrovaná pohádka z knihy Andílek Rafael o tom, jak andílci vyrábějí v nebi pro děti dárky, o které si píší. Jak listonoš Rafael psaníčka sbírá a předává dál, hotové dárky pak putují k Ježíškovi, a ten je ve svých saních rozváží dětem pod stromeček.

Pro starší děti jsem zvolila také pásmo povídek, i trochu naučných, pohádek, veršíků a oblíbených hádanek. Těch bylo málo, děti si jich žádaly víc. Příspěvky jsem vybrala z knihy Moje nejkrásnější vánoční knížka, v níž je i plno krásných kreseb.

V současné době probíhá akce Odlož mobil v knihovně. Zapojila jsem se do ní, protože mi připadá smysluplná. Dostala jsem několik letáčků a také záložek. Napadlo mě si napsat o další, abych měla pro všechny děti, které do knihovny přijdou. Ačkoli se mnou nikdo nekomunikoval, záložky jsem opravdu včas dostala, a tak jsem je mohla dětem předat s patřičným vysvětlením akce a apelem, aby se doma zeptaly a případné staré telefony přinesly.

Pro děti jsem, ostatně jako tradičně, připravila do sáčku pár kousků cukroví, a protože mám v knihovně i stromeček, tak jsem přemýšlela i o dárcích. Co připravit či koupit, prohledala jsem doma své tvoření a do oka mi padly knoflíky. Mám jich velké množství, rozdělené podle barev do plastových boxů. Dokoupila jsem filc a přebírala knoflíky, abych našla dva stejné. A protože jich bylo dostatek, zkusila jsem ušít knoflíkové pexeso. Záleželo i na stezích, aby byly na spodní straně stejné a nenapovídaly dětem, který knoflík se kde nachází. Pustila jsem se tedy začátkem října do díla, každou volnou chvilku jsem řezala čtverečky, přišívala knoflíky a nakonec začišťovala prázdným čtverečkem. Na jednu sadu jsem potřebovala 24 čtverečků a 12 knoflíků. Podařilo se mi do vánoční akce ušít 130 sad, tedy o něco méně než je dětí ve školce a škole. Ale ještě pár sad zbylo, některé byly nemocné. Volné sady nyní rozdávám zájemcům při návštěvě na výstavě.

Možná některé knihovnice na malinkých pobočkách, jako mám já, inspiruji. Možná se jim povede, tak jako mně, navýšit počet lidí, kteří do knihovny zavítají. Já předpokládám, že cukroví děti domů nepřinesou, to sní už ve škole, ale dárek vytvořený ano. Budou ho mít na očích a pak už jen záleží na rodičích, jestli si udělají chvilku a do knihovny zavítají. Dětem se knihy líbí, prohlížejí je, chtěly by si je i odnést. Problém je, že nečtou mnozí rodiče a nepovažují to za důležité. Snad se tento jejich názor postupně změní.

Přeji všem krásný a pohodový nový rok 2024 se svými blízkými, nejlépe s knížkou v ruce.