Milí čtenáři, letošní velikonoční svátky mě zastihly v takovém útlumu, že jsem nebyla schopná napsat tradiční článek. Pouze na Jiřinku jsem si udělala čas, na Velký pátek zapálila svíčku a poseděla se vzpomínkou na tuto úžasnou ženu…
Milí čtenáři, na počátku adventu jsem uspořádala v místní knihovně vánoční výstavu. Obnovila jsem tradici, která tu kdysi byla. Zapojilo se pár spoluobčanů, někteří se přišli podívat.
Letos na jaře se k nám již natrvalo přestěhoval z Brna syn. Jeho zaměstnavatel v době kovidové zjistil, že většina jeho lidí může pracovat z domova, a tak prodal dům a v něm i židličku mého syna. Jemu se situace příliš nelíbí, rád docházel ke své židličce, ale co může dělat. Byt vrátil majitelům a postupně se stěhoval k nám. A protože já jsem celé léto marodila, manžel byl také solidární, tak jsme se až na podzim dostali k tomu, abychom velké množství různých krabic a přepravek uspořádali a nalezli pro vše nové umístění a synovi pomohli se “zabydlet”. Z velké části všech zavazadel k nám z Brna cestovali tučňáci, které syn sbírá od dětství.
Milí čtenáři, v záři jsem pořádala exkurzi ve “své veřejné knihovně” pro školní a školkové děti. Hlavní náplní této již druhé letošní akce bylo ukázat dětem knihovnu, seznámit je s provozem, nalákat je knížkami a vyprávěním k pravidelnému čtení a půjčování si knih.
Milí čtenáři, každoročně v čase velikonočním přináším zmínku o symbolech a tradicích spojených se svátky křesťanské církve. Mnohé již bylo napsáno mnou nebo Jiřinkou, která nás opustila na Velký pátek. Stále vzpomínám a je mi smutno…
Zhruba před rokem našel na jihozápadě mladoboleslavského okresu místní občan pohádkový poklad. Vlivem eroze a půdního života kořenů se dostal částečně na povrch, a místní občan, který procházel lesní strání, ho našel. Kdysi v těchto místech vedla cesta, dnes již nikoli.
Milí čtenáři, v minulém díle jsme nakročili směrem ke staré radnici, a dnes namíříme do čtvrti, která bývala nazývána židovskou. Vydáme se tedy na procházku starodávnými ulicemi, i když asi nejsou všechny po celé délce židovské. Čeká na nás pět ulic a jedno náměstíčko, do nějž tyto ulice ústí. Budeme se pohybovat na malém území, ale s bohatou historií, a povíme si o osudech lidí, kterým věru nebylo přáno…
Letošní přání do nového roku spojím s verši krnského rodáka Josefa Nováka. Byl ochotníkem v jednotě Sokol Krnsko, hrál i režíroval v dramatickém odboru Baráčník a v divadelním spolku Kolár. Organizoval kulturní život, vedl Osvětovou besedu, skládal i recitoval verše.
Před pár dny jsem četla časopis Boleslavan z 30. let minulého století. Článek od Karla Sellnera se hodí do tohoto období. Přinesl mi krásnou adventní chvilku a spočinutí po dlouhém pečení cukroví. Nabízím ho proto i vám…
Milí čtenáři, zvu vás na další pouť po Novoměstském náměstí. Posledně jsme skončili na místě, kde dnes stojí budova České spořitelny. Vrátíme se do 19. století a povíme si, co stálo na tomto místě kdysi dávno, a jaké budovy sousedily s peněžním ústavem. Protože hlavním bodem našeho dnešního povídání bude historie Okresní hospodářské záložny, pozdější České spořitelny, zmíním se o některých peněžních ústavech, které ve městě po polovině 19. století půjčovaly lidem peníze. Připomeneme si i některé postavy, které již známe z předchozích dílů…
Pojďme se společně vrátit o pár desítek let zpět a zavzpomínat na svatomartinské období našich předků. Povíme si o přástkách, pečených husách a “bejkově svatbě”.
Milí čtenáři, než se přesuneme na druhou stranu náměstí, jak jsem slibovala v minulém díle, podíváme se na jeho úplný začátek či konec. Prostor, kde se dnes nachází kruhový objezd, z něhož směřují výjezdy do hlavních městských tříd, se po zbourání hostince stojícího v uzávěru náměstí, jmenoval náměstí Hrdinů práce. Náměstí bylo olemováno vysokými domy, které byly, až na dvě výjimky, strženy. Bez náhrady zmizely ty u Havelského hřbitova, na protější straně místo nich vyrostl panelový dům se známou vinárnou Centrum, kterou už ale odvál čas, a vlevo od něj, na počátku třídy Václava Klementa, zůstaly stát dva domy sousedící s Jaselskou ulicí.
Milí čtenáři, v dnešním díle navážeme na minulé vyprávění o celkovém rázu Novoměstského náměstí a o poštovním úřadu. Dnes se projdeme kolem jednotlivých domů a občas nakoukneme i do nich. Byly to domy, které tvořily historii města, odehrávaly se v nich mnohé události, které ovlivňovaly běh života místních lidí. Nenahraditelnou ztrátou je jejich zbourání, zničení “génia loci”. Ale v 60. letech 20. století se myšlenkou na zachování historických objektů málokdo zabýval. Pojďme se nyní podívat, jak náměstí vypadalo v minulém a předminulém století.
Milí čtenáři, v dalších dílech si prohlédneme hlavní náměstí Nového Města. Vzniklo po založení této městské části, tedy po roce 1528. Předtím se na předměstí rozvíjela ojedinělá zástavba. Náměstí vzniklo i jako protipól k náměstí Staroměstskému, tak jako probíhala řevnivost či soupeření mezi oběma částmi města. I podobu mají obě stejnou. Řady domů se poskládaly do trojúhelníkového tvaru, což naznačuje, že Nové Město nemělo být pouhým předměstím, ale celou novou městskou čtvrtí.
Milí čtenáři, v dnešním díle si prohlédneme kostel sv. Jana Nepomuckého. Kolem něj se dříve nacházel klášter a špitál. První záznamy o svatostánku máme z roku 1362, tedy necelých 30 let po přenesení města Ješkem z Michalovic z Podolce na území za hradem.
Na rozhraní Starého a Nového Města je patrný zlom, v němž vede silnice ze Železné ulice za domy stojící pod kostelem sv. Jana. V dnešním díle si prohlédneme jedno z nejstarších boleslavských míst. Jak nám dokládají nálezy keramiky, lidé tu žili již v 11. století. Umístění lokality kolem kostela napomáhalo k hojné zástavbě, která ponechala volný obdélníkový prostor uprostřed. Tudy kráčely dějiny ve všech historických etapách, pouze v té dnešní je prostor opomíjen, slouží jako parkoviště.
Milí čtenáři, v dnešním díle se vrátíme k můstku a půjdeme po druhé straně k Novému Městu. V době naší procházky byl už příkop zasypán a můstek zrušen. Na jeho místě vyrostl zbrusu nový dům, který dnes, podobně jako mnohé další, nenajdeme. Ale nevadí, i tak si o nich můžeme něco říct.
Milí čtenáři, další pouť po Železné ulici začneme tam, kde jsme minule skončili. Zastavili jsme se u zahrad, které se táhly souběžně s Hudcovým domem. A protože už půjdeme přes můstek a dál k Novému Městu, ocitneme se v části Železné ulice, která se kdysi jmenovala Na Můstku. S odstraněním můstku zmizel i tento název.
Milí čtenáři, můj letošní velikonoční příspěvek bude o jídle. Mnozí budete trávit svátky jen v kruhu rodinném, tudíž nové rýmovačky nebudete letos potřebovat, vystačíte si s vašimi oblíbenými. Věřím, že mnozí vyrazíte do přírody, a tak popisovat krásu jarní přírody také nebudu. O historii svátků je na stránkách Čekanky několik článků, a proto se letos zastavím u jídla spojeného s některými svátečními dny. Vím, pro někoho to může být přízemní záležitost, ale společně strávený čas nad prostřeným stolem vždy přinášel lidem potěchu a radost. A v dnešní době tomu není jinak.
Milí čtenáři, v minulém díle jsme prošli Železnou ulicí po pravé straně směrem od náměstí, dnes se vypravíme po protější. Projdeme i jednou z nejstarších městských ulic a dokončíme prohlídku Hudcova domu, o němž už mnohé víte.
Od 1. ledna 2021 naleznete každý pátek na adrese Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové nový článek v rubrice této naší autorky, kterou pro ni zřídila průvodkyně a zakladatelka tohoto portálu paní Kristýna Maková.
Krátké tématicky různorodé texty doprovázejí fotografie a kresby, a propojuje je barevná postavička průvodkyně, kterou pro S. Jarolímkovou nakreslil jako dárek známý kreslíř a malíř Karel Benetka.
Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.
JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz Aktualizováno: 15. 9. 2023