joudaweb - časopis Čekanka

Milí čtenáři, minulý rok jsem zkusila uspořádat “v mé” knihovně vánoční výstavu, která bývala dříve pravidelně pořádána, a také knihovní akci pro děti. Mé dojmy a průběh jsem popsala, můžete si přečíst. V článku není ale uvedeno, že hned počátkem roku se mi do knihovny přihlásilo pět nových čtenářů, které doprovázelo osm dětí, nebo to bylo naopak? Kdo ví, důležité je, že jsem je v knihovně viděla i během roku.

Milí čtenáři, letošní vánoční příspěvek věnuji hudbě. Chodím každoročně na Rybovu mši, kterou mnoho let uvádějí u nás v kostele. Místní rodák ji pro nás, vděčné publikum, nacvičí spolu se soubory z Mladé Boleslavi. Letos byl kostel tak plný, že mnozí lidé stáli i před ním. Měla jsem pocit, že letošní předvedení bylo výjimečné, hlasy se rozléhaly až mi občas běhal mráz po zádech.

Milí čtenáři, letošní velikonoční svátky mě zastihly v takovém útlumu, že jsem nebyla schopná napsat tradiční článek. Pouze na Jiřinku jsem si udělala čas, na Velký pátek zapálila svíčku a poseděla se vzpomínkou na tuto úžasnou ženu…

Milí čtenáři, na počátku adventu jsem uspořádala v místní knihovně vánoční výstavu. Obnovila jsem tradici, která tu kdysi byla. Zapojilo se pár spoluobčanů, někteří se přišli podívat.

Letos na jaře se k nám již natrvalo přestěhoval z Brna syn. Jeho zaměstnavatel v době kovidové zjistil, že většina jeho lidí může pracovat z domova, a tak prodal dům a v něm i židličku mého syna. Jemu se situace příliš nelíbí, rád docházel ke své židličce, ale co může dělat. Byt vrátil majitelům a postupně se stěhoval k nám. A protože já jsem celé léto marodila, manžel byl také solidární, tak jsme se až na podzim dostali k tomu, abychom velké množství různých krabic a přepravek uspořádali a nalezli pro vše nové umístění a synovi pomohli se “zabydlet”. Z velké části všech zavazadel k nám z Brna cestovali tučňáci, které syn sbírá od dětství.

Milí čtenáři, v záři jsem pořádala exkurzi ve “své veřejné knihovně” pro školní a školkové děti. Hlavní náplní této již druhé letošní akce bylo ukázat dětem knihovnu, seznámit je s provozem, nalákat je knížkami a vyprávěním k pravidelnému čtení a půjčování si knih.

Milí čtenáři, každoročně v čase velikonočním přináším zmínku o symbolech a tradicích spojených se svátky křesťanské církve. Mnohé již bylo napsáno mnou nebo Jiřinkou, která nás opustila na Velký pátek. Stále vzpomínám a je mi smutno…

Zhruba před rokem našel na jihozápadě mladoboleslavského okresu místní občan pohádkový poklad. Vlivem eroze a půdního života kořenů se dostal částečně na povrch, a místní občan, který procházel lesní strání, ho našel. Kdysi v těchto místech vedla cesta, dnes již nikoli.

Milí čtenáři, v minulém díle jsme nakročili směrem ke staré radnici, a dnes namíříme do čtvrti, která bývala nazývána židovskou. Vydáme se tedy na procházku starodávnými ulicemi, i když asi nejsou všechny po celé délce židovské. Čeká na nás pět ulic a jedno náměstíčko, do nějž tyto ulice ústí. Budeme se pohybovat na malém území, ale s bohatou historií, a povíme si o osudech lidí, kterým věru nebylo přáno…

Letošní přání do nového roku spojím s verši krnského rodáka Josefa Nováka. Byl ochotníkem v jednotě Sokol Krnsko, hrál i režíroval v dramatickém odboru Baráčník a v divadelním spolku Kolár. Organizoval kulturní život, vedl Osvětovou besedu, skládal i recitoval verše.

Před pár dny jsem četla časopis Boleslavan z 30. let minulého století. Článek od Karla Sellnera se hodí do tohoto období. Přinesl mi krásnou adventní chvilku a spočinutí po dlouhém pečení cukroví. Nabízím ho proto i vám…

Milí čtenáři, zvu vás na další pouť po Novoměstském náměstí. Posledně jsme skončili na místě, kde dnes stojí budova České spořitelny. Vrátíme se do 19. století a povíme si, co stálo na tomto místě kdysi dávno, a jaké budovy sousedily s peněžním ústavem. Protože hlavním bodem našeho dnešního povídání bude historie Okresní hospodářské záložny, pozdější České spořitelny, zmíním se o některých peněžních ústavech, které ve městě po polovině 19. století půjčovaly lidem peníze. Připomeneme si i některé postavy, které již známe z předchozích dílů…

Pojďme se společně vrátit o pár desítek let zpět a zavzpomínat na svatomartinské období našich předků. Povíme si o přástkách, pečených husách a “bejkově svatbě”.

Milí čtenáři, než se přesuneme na druhou stranu náměstí, jak jsem slibovala v minulém díle, podíváme se na jeho úplný začátek či konec. Prostor, kde se dnes nachází kruhový objezd, z něhož směřují výjezdy do hlavních městských tříd, se po zbourání hostince stojícího v uzávěru náměstí, jmenoval náměstí Hrdinů práce. Náměstí bylo olemováno vysokými domy, které byly, až na dvě výjimky, strženy. Bez náhrady zmizely ty u Havelského hřbitova, na protější straně místo nich vyrostl panelový dům se známou vinárnou Centrum, kterou už ale odvál čas, a vlevo od něj, na počátku třídy Václava Klementa, zůstaly stát dva domy sousedící s Jaselskou ulicí.

Milí čtenáři, v dnešním díle navážeme na minulé vyprávění o celkovém rázu Novoměstského náměstí a o poštovním úřadu. Dnes se projdeme kolem jednotlivých domů a občas nakoukneme i do nich. Byly to domy, které tvořily historii města, odehrávaly se v nich mnohé události, které ovlivňovaly běh života místních lidí. Nenahraditelnou ztrátou je jejich zbourání, zničení “génia loci”. Ale v 60. letech 20. století se myšlenkou na zachování historických objektů málokdo zabýval. Pojďme se nyní podívat, jak náměstí vypadalo v minulém a předminulém století.

Milí čtenáři, v dalších dílech si prohlédneme hlavní náměstí Nového Města. Vzniklo po založení této městské části, tedy po roce 1528. Předtím se na předměstí rozvíjela ojedinělá zástavba. Náměstí vzniklo i jako protipól k náměstí Staroměstskému, tak jako probíhala řevnivost či soupeření mezi oběma částmi města. I podobu mají obě stejnou. Řady domů se poskládaly do trojúhelníkového tvaru, což naznačuje, že Nové Město nemělo být pouhým předměstím, ale celou novou městskou čtvrtí.

Milí čtenáři, v dnešním díle si prohlédneme kostel sv. Jana Nepomuckého. Kolem něj se dříve nacházel klášter a špitál. První záznamy o svatostánku máme z roku 1362, tedy necelých 30 let po přenesení města Ješkem z Michalovic z Podolce na území za hradem.

Na rozhraní Starého a Nového Města je patrný zlom, v němž vede silnice ze Železné ulice za domy stojící pod kostelem sv. Jana. V dnešním díle si prohlédneme jedno z nejstarších boleslavských míst. Jak nám dokládají nálezy keramiky, lidé tu žili již v 11. století. Umístění lokality kolem kostela napomáhalo k hojné zástavbě, která ponechala volný obdélníkový prostor uprostřed. Tudy kráčely dějiny ve všech historických etapách, pouze v té dnešní je prostor opomíjen, slouží jako parkoviště.

Milí čtenáři, v dnešním díle se vrátíme k můstku a půjdeme po druhé straně k Novému Městu. V době naší procházky byl už příkop zasypán a můstek zrušen. Na jeho místě vyrostl zbrusu nový dům, který dnes, podobně jako mnohé další, nenajdeme. Ale nevadí, i tak si o nich můžeme něco říct.

Milí čtenáři, další pouť po Železné ulici začneme tam, kde jsme minule skončili. Zastavili jsme se u zahrad, které se táhly souběžně s Hudcovým domem. A protože už půjdeme přes můstek a dál k Novému Městu, ocitneme se v části Železné ulice, která se kdysi jmenovala Na Můstku. S odstraněním můstku zmizel i tento název.