joudaweb - časopis Čekanka

Že je nám šedesát - no a co ?

(vzpomínání s Dášou)

s poděkováním

Den schýlil se

k únavě.

Na sklonku síla je

Má země pláče po naději - (?)

(pohádka? bohužel neřekla bych)

s laskavým svolením paní Myriam...

co říci na úvod...

aneb

co byste chtěli, v tomto čase... chci říct: nevím, zda tohle chcete číst, milí čtenáři...; no, Silvestr ještě ušel...

/ pozdrav z facebooku:

... třikrát s nostalgií za uplývajícím létem...

... mám ráda léto, mám ráda vodu...

prostě pohoda...

(nejen..)

tak já se hlásím, že aspoň něco ;)

Tropy ráda nemám, spíše ty chvíle prokládaného letního osvěžení. Přesto je mi příjemné loučení s létem v jeho plné podobě; ostatně rána a večery jsou i tak s dostatek svěží.

i když tento článek ještě o čekankách není (a co by dup jistě na ně dojde, ať už se jich ujme kdokoliv ;))...;

... náš dům letos od června "střeží" růže slézová -

Jdete po vůni, sbíráte, skláníte se, protože některé větévky sahají sotva ke kolenům; obracíte větvičky, které jsou od země tak metr dvacet - chcete vidět, co trháte a ne-li včelu.

(obyčejných dní)

Ať věřím nebo ne.

Po dešti

vždy.

Slunce zas vyjde

aneb

Zádušní za sedmikrásu / rozloučení s chudobkou.

Fádní "anglický" trávník lemují teď svlačce -

Souvislosti.

.. mám ve zvyku držet se souslednosti. Tu jsem ji vzdala a nedokládám, co vzniklo kterého data, po kterém - anebo před kterým dějem..

citlivosti a kráse...

Tento letošní příběh začal u sedmikrásek; nenápadné hlavičky rostly, bylo jich více a více a byly véliké.. a mnohé růžové..

- ať už se momentálně tváří jakkoliv...

konkrétně 31.3. se holedbalo nefalšovanými letními teplotami. Následovaly doslovné mrazíky; a tak dále...

a jaro nejaro 1.4.

aneb

někdy kreslím, někdy píšu...

Svět přes

muší křídla.

Zpráva

na přetřes.