Jsem capart.
Totiž... v létě 1989 jsem napsala Pohádku, a oprášila ji po dvaceti letech, před Vánoci 2009.
To je všechno. Až v březnu 2011 mi to začalo veršovat, a kupodivu tu více, tu méně to trvá dosud. A tento proces můžete sledovat i zde - na Čekance.
Pro jednoduchost jsem se začala podepisovat "cap" - ve smyslu "mezinárodní podoby příjmení", tj. bez diakritiky a přechylovací přípony.
A hele - on je to úplně malinkatý krůček, mnohdy nepovedený - no to sedí.
Stejně jako značka cap-art, tedy capart: pokus a omyl, něco radosti i něco malinko odhodlání...
chcete-li zastavit se a nahlédnout... tady to je ;-):
Je 12. srpna, svátek má Klára.
Čekanka slaví narozeniny
jsou to už vzpomínky... 2 roky.
aneb
"za všechno může čas"
Nedávno jsi oslavila osmé! narozeniny a já u toho nebyla...
Den schýlil se
k únavě.
Na sklonku síla je
Tvůj narozeninový den se blíží.
Jsi tady s námi sedm let - jak pohádkové!
12. 8. jsou tvoje narozeniny...
Nechme trenky trenkama... planout i vlát
pojďme si povídat o vážných věcech
buďme i přáteli
Malého Prince
Má země pláče po naději - (?)
(pohádka? bohužel neřekla bych)
s laskavým svolením paní Myriam...
aneb
co byste chtěli, v tomto čase... chci říct: nevím, zda tohle chcete číst, milí čtenáři...; no, Silvestr ještě ušel...
... třikrát s nostalgií za uplývajícím létem...
... mám ráda léto, mám ráda vodu...
prostě pohoda...
(nejen..)
.
po půl roce, po zimě léto;
tak já se hlásím, že aspoň něco ;)
(cože? kdože? mrzne na pólu? Jenom aby!)
Letošní podzim už byl mrazíky zkoušen jednou a teď přituhuje podruhé; právem už, soudím. Advent je advent, a prosinec si zimu zaslouží..
ale do hloubky to dosud nešlo.
Tropy ráda nemám, spíše ty chvíle prokládaného letního osvěžení. Přesto je mi příjemné loučení s létem v jeho plné podobě; ostatně rána a večery jsou i tak s dostatek svěží.
i když tento článek ještě o čekankách není (a co by dup jistě na ně dojde, ať už se jich ujme kdokoliv ;))...;
... náš dům letos od června "střeží" růže slézová -
Jdete po vůni, sbíráte, skláníte se, protože některé větévky sahají sotva ke kolenům; obracíte větvičky, které jsou od země tak metr dvacet - chcete vidět, co trháte a ne-li včelu.
(obyčejných dní)
Ať věřím nebo ne.
Po dešti
vždy.
Slunce zas vyjde
aneb
Zádušní za sedmikrásu / rozloučení s chudobkou.
Fádní "anglický" trávník lemují teď svlačce -
Od 1. ledna 2021 naleznete každý pátek na adrese Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové nový článek v rubrice této naší autorky, kterou pro ni zřídila průvodkyně a zakladatelka tohoto portálu paní Kristýna Maková.
Krátké tématicky různorodé texty doprovázejí fotografie a kresby, a propojuje je barevná postavička průvodkyně, kterou pro S. Jarolímkovou nakreslil jako dárek známý kreslíř a malíř Karel Benetka.
Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.
JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz Aktualizováno: 6. 12. 2024