joudaweb - časopis Čekanka

Zuby bolely i v Praze

Jelikož problémy se zuby jsem se zabývala i při psaní svých pragensia, nabízím závěrečné maličko rozverné povídání o tom, co se v této oblasti zdravotnictví odehrávala v minulosti v naší metropoli.

Zubní náhrady - „berličky“, které bývaly zhotovovány i z volských kostí

Zpočátku většinou nahrazovaly pouze přední zuby a jejich historie začíná ve starém Egyptě, kde lékaři podle některých pramenů zkoušeli již kolem roku 2550 př. n. l. zasadit do čelistí svých pacientů zuby vyrobené ze slonoviny. Dochovaly se popisy zubních náhrad, které kolem roku 700 př. n. l. zhotovovali Etruskové z kostí nebo z lidských či zvířecích (koňských) zubů (v případě potřeby obrušovaných na vhodnou velikost) spojovaných zlatým páskem. Tento pásek býval dosti masivní, takže při delším nošení způsoboval na dásni otlaky.

Zubní kartáček (následník žvýkacích klacíků a párátek)

Zpočátku odstraňovali lidé zbytky jídla z mezizubních prostor a plaku (zubního bakteriálního povlaku) prsty, nehty, výplachy vodou, ostrými kousky větévek, či dřevěnými nebo kovovými párátky, brky a dokonce i špičatými obroušenými lidskými zuby.

O trápení se zuby se zmiňuje již sumerský text pocházející ze 3. tisíciletí př. n. l., v němž bůh Enki přiznává to, co tak často během historie lidské společnosti konstatovali mnozí smrtelníci: „Můj zub mě bolí“. Samozřejmě i dnes se na návštěvu zubařské ordinace těší jen málokdo, ale v následujících řádcích si ukážeme, že v minulosti na tom byli lidé s problémovým chrupem nesrovnatelně hůře, než jsme my.