joudaweb - časopis Čekanka

Pravidelně si kupuji časopis Křížovka. Bývají zde spíše těžší, ale přitom ještě pro mě luštitelné křížovky, ale i zajímavé články z různých oborů. A tak se mi dostalo do ruky číslo, v kterém jsem narazila, mimo zajímavostí z přírody, na několik článků s tajenkami o pečivu starých Řeků a Římanů. A protože chléb patří k nejzákladnějším potravinám celé věky, rozšířím své články z historie stravy o pojednání chlebové, hlavně z antického období.

Nabízím druhou várku knížek, nejen o tom, co naše známé postavy jedí, ale také druhou várku otázek. Kdo máte zájem, pojďte na procházku do kuchyní knižních hrdinek a jejich přátel.

Milé kubátoložky,

tento díl je určen především vám. Někdy začátkem adventu, když jsem pekla cukroví a zpříjemňovala si prostoje čtením Tániných knih, tak jak to dělám každoročně, jsem si uvědomila, že nevím, jakým potravinám dávají postavy přednost. Bylo to v souvislosti s tím, že jsem přemýšlela a postupně psala díly o stravování v historii. Věděla jsem, že v Tániných knihách se jí častěji než v knihách jiných, ale vždy mě pohltí příběh a moc nad tím, co si kdo dal k obědu nebo večeři nepřemýšlím. Pro ty, kteří dosud neznají knížky Táni Kubátové a jen se jakousi náhodou doklikali na tyto stránky, to bude sice trochu nepřehledné, ale věřte, že to, co chci v tomto článku napsat, není obsah ani hodnocení knížek, i když to možná tak na první pohled vypadá, pouze se jedná o můj pohled do kuchyní některých postav z Tániných příběhů.

Vítám vás ve světě vůní, osvěžení a sladkosti. Řeč bude o kávě, čaji, kakaových bobech a čokoládě. Čaj je na rozdíl od kávy mnohem starší, ale káva je, hned po ropě, nejprodávanější komoditou na světě. Přijměte pozvání na šálek kávy, čaje nebo kakaa.

Moje babička říkávala „co platno koření, když není vaření“. Měla na mysli, že koření je jen přídavek, základem byly různé obiloviny, luštěniny, těstoviny a brambory. Hlavně kroupám, pohance, jáhlám a hrachu se říkávalo „vaření“. Koření nesmí převládat, má jen dodat chuť základním ingrediencím, které bývají v tomto případě poněkud nevýrazné.

Jak je z nápisu patrné, půjdeme se podívat za nejdůležitějším pokrmem všech lidí, nejen chudých, ale i bohatších. A také si povíme něco o přílohách, když už jsem v minulém díle psala o masu, doplním článek o tom, co se k němu podávalo.

Staré české přísloví říká, polévka je grunt, maso špunt. Nebudu s tímto tvrzením polemizovat, naprosto s ním souhlasím. Ale polévky si nechám na příští článek, dnes se podíváme na ten špunt. Já toto rčení vnímám tak, že po celá staletí lidé jedli hlavně polévky, zahuštěné zeleninou a chlebem, maso se objevilo jen o svátcích či v neděli, nebylo tedy základem stravy. Naproti tomu polévky, to je jiná. Ale o nich až příště…

V dnešním povídání zabrousíme mezi to nejzdravější, co můžeme konzumovat. Řeč bude o zelenině, jak již jistě víte. V době paní Rettigové se zeleninou rozhodně nešetřilo, běžně se z ní vařilo, přidávala se k masitým jídlům nebo do polévek, a to v množství více než větším. Zeleninová jídla se často kombinovala s kaštany a masem.

Po sladkém díle navážeme sice také sladkým tématem, ale o poznání zdravějším. Podíváme se, jaké změny se udály u ovoce, jak se zavařovalo, jaké květy se sbíraly a jak se používaly a abychom v tom zdravém pokračovali, čekají na nás ještě ořechy a mandle.

V dnešním díle si přijdou na své milovníci sladkého. Víme, že naši předci měli v oblibě sladké pokrmy, sladili i ty, u kterých by nás to ani nenapadlo. A tak se vypravme za různými moučníky, za oblíbeným sladkým pečivem, dorty i nákypy.

Počínaje tímto dílem se již podíváme, jak vypadala novověká kuchyně u nás. Nemůžeme ji ale oddělit od evropské, i v této oblasti platí, že se různé návyky prolínaly. Italská a francouzská kuchyně udávala směr vývoje. Italská proto, že se v lodích do jejích přístavů přiváželo mnoho potravin z východních zemí. Francouzská kuchyně je známa svou rafinovaností, udivujícím zpracováním, noblesou, výběrem těch nejkvalitnějších ingrediencí. Způsob zpracování jídel se z Francie šířil do celé západní Evropy.

V dalších dílech seriálu se již podíváme do novověku. Tato část dějin se určuje různě, já vnímám novou epochu od roku 1492. Tehdy objevil Kryštof Kolumbus Ameriku a svět se celý změnil. Evropské státy počaly kolonizační epochu, nejen v Americe, ale i v dalších částech světa. Velké změny proběhly i na poli kulturním, ekonomickém, průmyslovém i společenském. Průmyslová revoluce, rozvoj všech vědních oborů, vynálezy umožňující rychlejší spojení mezi kontinenty či státy a změny na poli politickém, vše přispělo k zrychlení světových dějin. Pokrok ovšem brzdily válečné konflikty, ať už občanská válka v Anglii, francouzská revoluce, třicetiletá válka, války napoleonské nebo dvě velké ve 20. století.

V posledním středověkém díle se vypravíme za skupinami potravin, které se do předchozích článků nevešly. Důležitou částí stravy bylo mléko a výrobky z něho, hůře dosažitelné tuky a závěrem nás budou čekat nápoje, hlavně víno a velmi oblíbené pivo.

V dnešním díle se podíváme, jak jsem slíbila, do přírody. Stále více se prosazovalo vysazování stromů, šlechtění rostlin, úroda bývala vyšší a kvalitnější než v dřívějších dobách. Mnoho druhů rostlin rostlo volně v přírodě, lidé je daleko více sbírali než nyní my. Málokdo si dojde do lesa nažnout kopřivy do polévky nebo načesat planě rostoucí švestky. Dříve to bývalo běžné, alespoň u obyvatel vesnic a chudších vrstev obyvatelstva.

V dnešním díle se podíváme, jaké maso lidé konzumovali ve středověku a jak si ho upravovali. V této době již většinou nepobíhala zvířata volně kolem stavení, vytlačilo je postupně se rozvíjející zemědělství. V 11. století již bylo maso pokládáno na roveň chlebu, víme, že opat Hugo rozděloval chudým stejné množství masa i chleba a obě skupiny potravin považoval za základní pro stravování lidí.

V dnešním díle se vypravíme za hlavním zdrojem obživy, kterou měl středověký člověk k dispozici. Víme, že důležitý předpoklad pro přežití bylo vlastnictví půdy. Dobře na tom byli i ti, kteří půdu nevlastnili, ale pracovali na ní. V dobách hladových měli větší šanci přežít než lidé z měst.

Vítejte ve středověku. Toto období bývá určováno pádem Západořímské říše v roce 476 a objevením Ameriky v roce 1492. Ale nelze to brát doslova, jak jsem psala minule, vše se vyvíjelo postupně. Antické státy zanikaly, ale jejich kultura se neztratila, promítá se i do našich dní. Došlo k rozsáhlé migraci obyvatelstva, barbarské kmeny hledaly novou půdu. Počet lidí vzrostl a všichni pátrali po zdroji obživy. Území Římské říše nebylo v důsledku krize dostatečně chráněno a tak se stalo pro různé kmeny lákavé. Skupiny lidí se daly na pochod i proto, že hledaly teplejší klima, z chladného severu se přesouvaly na jih.

V další části mého pojednání o lidské výživě se podíváme do starověku. Je to doba rozvoje velkých civilizací na Středním východě, starověkého Řecka a Říma. Doba, ve které se objevilo písmo, mnoho krásných staveb a uměleckých předmětů, vzniklo a zaniklo mnoho říší. Období starověku se udává v rozmezí 4500 let př. n. l. až do roku 700 našeho letopočtu. Protože považuji římskou a řeckou kulturu za kolébku té naší, budu se věnovat většinou středomořské oblasti, ale také rozdílnému způsobu obživy i samotného žití antických lidí a „barbarů“.

V druhé části o pravěké kuchyni se podíváme, jak lidé využívali přírodní zdroje ke své výživě. V první části jsem popsala hlavně mužský příspěvek k obživě, tedy lovení zvěře, dnešní díl bude o sběru, hledání a zpracování rostlin, což byla hlavně ženská doména.

V posledních letech čtu více historických knih. V každé z nich je vždy zmínka o jídle, postavy z knížek něco nakupují, vaří, pečou nebo alespoň o jídle hovoří. A napadlo mě, že nemám velké znalosti o tom, co lidé v různých etapách civilizace jedli, jak si jídlo připravovali a jaký vztah k němu měli. A protože jídlo a jeho příprava mě velice zajímá, vždyť celý můj profesní život se kolem potravin točil, vymyslela jsem seriál, v němž se pokusím shrnout, jak probíhala výživa lidí. Zvu každého, koho dané téma zajímá, budu moc ráda, když v mých článcích naleznete něco nového.