Narozen v červenci roku 1978, rodičům, tedy mámě a tátovi, mám sestru a ta má tři děti. Takže jsem strejda. Píši tak nějak od roku 2014, začal jsem zde v Čekance, sporadicky bloguju na idnes. Běhám. Pracuji. Aktuálně v jedné Jihlavské mlékárně. Vyrábím sýr;)
Letos jsem toho moc nenapsal. Pokud tedy nepočítám elektronickou korespondenci s přáteli. A právě tak vznikly mé letošní verše. A některé se ani nerýmují. Blíží se konec roku, takové bilancování za letošek není od věci. Přeji hezké počtení;)
Proudění vody vzhůru kmeny a nesmělé zelenání v korunách... Procházím krajinou, loukami, lesy a Jeseníkem...
Vyšel jsem si v neděli na zdravotní procházku za bylinkami. A za vodou. Nad Jeseníkem je mnoho pramenů s živou vodou. Vzduch svěže voní před příchodem deště. O vrcholek Šeráku se otírá šedobílý mráček. Vzhůru do lázní!
Mobilní telefon používá snad každý. Ty nejmodernější umí snad i kafe. Já používám staršího modelu mé oblíbené značky, které jsem věrný přes patnáct let. A teď došlo na baterii.
Cesty do práce a z práce. Přemýšlení, myšlenky a souvislosti, možná nesouvislé, spontánní a autentické.
Slávek Janoušek v jesenickém Blue-s baru. Vstup kilo, čas mám, tak neváhám. Jeho jméno mě provází už od dětství, kdy se jeho písně linuly z reproduktorů na pařbách a večírcích přátel mých rodičů. Přelom roku 88'-89', ve vzduchu bylo cítit zvláštní napětí a jeho písně dokázaly vyvolat přesně ty nálady, otázky a odpovědi, které se honily hlavou většině lidí se srdcem a rozumem. Alespoň tak jsem to vždycky z jeho textů cítil.
„Setkání s nepoznaným“, tak by se dala nazvat tato povídka o cestě domů z Prahy. Komunikace a vztahy se tvoří převážně v situacích, kdy je nečekáme, kdy chceme být sami, bráníme se jim, racionalizujeme své důvody ke svému přístupu a jednání druhých. Nakonec se situace vyvine jinak, než si člověk na počátku myslel. Text vznikal jednoho pátečního večera po novém roce přes textové zprávy od kamarádky, která toto právě prožívala. Text jsem upravil jen nepatrně a se souhlasem autorky si jej dovoluji zveřejnit.
KDYŽ NESTOJÍM PEVNĚ NA NOHÁCH SVÝCH
KDYŽ BLÍZKOST SCHÁZÍ
KDYŽ OBLOHA MODRÁ JEN SMUTEK PROBOUZÍ
JE DŮVĚRA VZÁCNOU NADĚJÍ...
30.8.2014 19:00
Nervózně poskakuji na místě, jako všichni okolo. Osm a půl tisíce lidí na startu. Beru to vážně? Asi jo, ale znám svoje limity. Bára se svým roztomilým úsměvem startuje závod. Do toho, jedem! Sakra, to je lidí!
Při tom vánočním rozjímání a vzpomínání bych rád věnoval pár řádků věrnému příteli člověka. Akina nám zůstala, jako jediná připomínka našich ambicí v chovu boxerů. Táta byl kynolog, dlouhá léta se věnoval chovu boxerů, ale jen psů výstavních. Se sestrou se nakonec pustil do chovu plemenného, pořídili si fenku Bonnie a nechali ji obšťastnit výstavním kusem.
Skoropohádka o přírodě a lidech. Jak je možné, že se ve světě počasí zbláznilo? Kde se stala chyba? Nemá s tím něco společného přání člověka přírodě poroučet?
V kraji, odkud pocházím, mám kus sebe, svého života. I kdybych se sebevíc snažil, tohle pouto nelze zpřetrhat. Jeden anděl mi poslal zprávu, že modlitba je plná vzpomínek a paměti mých dějin.
Postihla mě krize, kterou bych mohl svést na předvánoční depku. Do ničeho se mi nechce. Jen čerpám inspiraci, čtu knihy a pročítám své zápisky. A narazil jsem na básničku, kterou jsem napsal v roce 2005 přesně 11. 11. Pro moji kamarádku k narozeninám. A teď mi pomohla ven z chmurných nálad.
Dnes bez fotek. Bez zbytečných okras. Sama pomoc bližním a potřebným by měla být dostačující pro vcítění se do tématu. Ano, někteří lidé v této zemi jsou v situaci, kdy se jim nedostává prostředků na uspokojení základních lidských potřeb. Dnes jsem se zúčastnil jako dobrovolník této akce v Olomouckém nákupním centru.
Už je tu
velké chystání
na zimní spánek
zdánlivým klidem
příprava vrcholí
Po setmění
bez světla lamp
stínu není
Ozvěnou
nese se krok
Před třemi lety se mi do rukou dostala knížka od pana Murakamiho - O čem mluvím, když mluvím o běhání. Velmi mě inspirovala, nejen v běhání. Mé běžecké pokusy byly v plenkách, většinou jsem vyběhl a pak měsíc kulhal. Běhání není jen jednotvárná námaha, kterou většina lidí považuje za sebetrýznění. Chce to čas, pravidelnost a pokoru. V běhu se pak může zrcadlit celý svět.
Procházím...
Město spěchá
žene se vpřed
jako voda
jako čas...
Od 1. ledna 2021 naleznete každý pátek na adrese Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové nový článek v rubrice této naší autorky, kterou pro ni zřídila průvodkyně a zakladatelka tohoto portálu paní Kristýna Maková.
Krátké tématicky různorodé texty doprovázejí fotografie a kresby, a propojuje je barevná postavička průvodkyně, kterou pro S. Jarolímkovou nakreslil jako dárek známý kreslíř a malíř Karel Benetka.
Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.
JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz Aktualizováno: 15. 9. 2023