joudaweb - časopis Čekanka

Naše skvělá autorka zajímavých článků Alena mě ponoukla, abych nějak zdokumentovala, jakým že to způsobem tvořím své obrázky vzhledem k tomu, že jsou dělané na počítači. Pokusím se vám o tom tedy sestavit nějaké povídání.

V minulém díle jsme opustili Johanku, jíž umřel syn Adam i manžel Jan ze Šelmberka. Za jejich vlády byla ve městě náboženská svoboda, v poklidné atmosféře se dařilo řemeslníkům a rolníkům, město hospodářsky rostlo. K růstu přispěla i samospráva, rozvíjel se nejen průmysl, ale i kulturní život. Další osudy města jsou úzce spojeny s rodem Krajířů z Krajku a církví Jednotou bratrskou.

Občas přemýšlím nad blbostmi, které se mi honí v hlavě, a občas právě takovýmto způsobem vznikne nový článek.

Občas se stane, že vám někdo z vašeho blízkého okolí vnukne nápad na napsání vašeho dalšího článku.

A vy si řeknete, a proč o tom nenapsat? Možná jsou na světě další lidé, kteří řeší právě něco podobného. Přiznejme si to na rovinu, trošku se nám uleví, když víme, že nemáme jenom my takové starosti a problémy, že jsou na světě i další jiní lidé, kteří řeší zrovna něco podobného. Už si nepřipadáme tak blbě.

Dnes se podíváme do Mladé Boleslavi v době vlády významného českého rodu, Tovačovských z Cimburka. Ti získali boleslavské panství sňatkem Jana Jaroše Tovačovského se sestrou Jindřicha Kruhlaty Magdalénou z Michalovic. Jaroš byl mocným šlechticem, ale co bylo pro Boleslav podstatné, byl kališnického vyznání, a navíc toleroval různé náboženské skupiny, které působily v Čechách. Jeho zásluhou se v našem městě usídlila Jednota bratrská, která svým působením učinila z města evropské středisko vzdělanosti. Ale o ní si povíme v dalším pokračování…

Milí čtenáři, dnes již opustíme podolecké území a přesuneme se s Ješkem z Michalovic do roku 1334. Jak jsem se již zmínila, jemu vděčíme za rozšíření města. Přenesením na ostroh ke hradu se dále mohlo rozvíjet. Ješkovým hlavním cílem bylo založit velké a bohaté město s lidmi znalými řemesel, aby mu přinášeli stálý a nemalý příjem. Proto obdařil měšťany různými právy, umožnil jim otevření krámů, postavit radnici i hospodu. Nechal si za to zaplatit nemalý peníz…

Jak již víme, první osadou v tomto kraji bylo boleslavské hradiště, rozkládající se kolem toku Klenice. Nejdůležitější funkcí osady bylo zajistit existenci hradu. Jak jsem psala minule, všichni obyvatelé se činili, aby uživili sebe i knížete se svými úředníky. Dnes se podíváme na některé zajímavé stavby v této oblasti, projdeme uličky v podhradí, a necháme se unášet pomalu protékající říčkou Klenicí.

Milí čtenáři, zvu vás na další pokračování historických událostí v mém rodném městě. Minulý díl jsem ukončila prvními Markvartici, kteří se usídlili postupně po celém Pojizeří a zcela ho ovládli. Pro mé další vyprávění jsou důležití potomci Beneše Heřmanice, zakladatele rodu pánů z Michalovic. A protože je tento rod spojen s boleslavským hradem v jeho počátcích, není možné vynechat osadu Podolec, už jen proto, že právě za jejich vlády prožila své nejlepší období. Seznámím vás s životem lidí v této oblasti v období 13. a 14. století. Nejenom pánů, ale i těch chudších, bezejmenných, bez kterých by osada pod hradem nemohla existovat, bez nich by se nikdy nestala významnou obchodní a správní částí města.

Milí čtenáři, v několika dílech se vypravíte, tedy bude-li vás moje rodiště zajímat, se mnou a s Jiřinkou do města, které jistě všichni znáte. Mladá Boleslav patří k městům, které od svého založení ovlivňovaly dějiny našeho národa. Zde se odehrávaly důležité události v minulosti, ale i v současnosti. Jiřinka se o historii města velmi zajímala. Už při mém pobytu v Ostravě jsme se bavily o založení, o zajímavých boleslavských osobnostech, těšila se, že si projdeme nejen Staré Město a jeho památky, ale i části města, které jsme nazývaly „školní“ pro koncentraci krásných školních budov, protože Jiřinka měla ke školství velmi blízko. Měly jsme již také objednanou exkurzi do automobilky, chtěla jsem jí hlavně ukázat novou lisovnu s obrovskými lisy, což je tedy úžasný zážitek. Ale bohužel, tak alespoň takto se s Jiřinkou a s vámi, pokud budete chtít, projdeme historií Mladé Boleslavi, která je spojená již s nejranějším obdobím vlády Přemyslovců.

Tvůj narozeninový den se blíží.

Jsi tady s námi sedm let - jak pohádkové!

12. 8. jsou tvoje narozeniny...

Je zvláštní, jak některým lidem dělá dobře ubližovat druhým, pouštět se do nich, zda svojí práci vykonávají tak, jak by správně měli, stěžovat si na ně

vedoucímu, …

Vážení čtenáři, jistě jste si všimli, že jsem změnila název města. Od 1. ledna 1944, tedy v době okupace, sjednotili Němci Staré a Nové Benátky a Obodř, a nazvali seskupení Nové Benátky nad Jizerou. Krátce poté název změnili na dnešní Benátky nad Jizerou. Zavedu vás do zámeckého parku, na krásné náměstí s několika zajímavými domy a také se vydáme za dalšími památkami, které nás s manželem zaujaly.

Jakmile děti dosáhnou dospělosti a úspěšně složí závěrečné zkoušky na řidičský průkaz a začnou si po brigádách vydělat nějaké peníze, už vás tolik nepotřebují.

Vždycky jsem si říkala, že když na to nebudu myslet, všechno dobře dopadne. Za den se vám stane spousta věcí, ale ne všechno má na svědomí pátek 13. Chci tím jenom říct, že vám v onen den spadne ze zdi visící obraz, ničeho se nebojte, vesmír vám neposílá žádné varovné signály, které by vás měly vystrašit či varovat před možným nebezpečím. Možná jste ho jen řádně nepověsili.

Jenže někdy je zkrátka těžké uvěřit, že se věci jen tak, z důvodu, který má na svědomí naše rozhodování v minulosti.

A pro mě je po dnešním pátku 13. ještě mnohem těžší uvěřit, že je to den jako každý jiný, přišla jsem o velkou část své důstojnosti a málem i o svůj vlastní prst.

No, jak se zdá, tak obsluhování na lahůdkách není zase taková brnkačka, jak se zprvu zdálo.

Milí čtenáři, jak jsem slíbila, v dnešním vyprávění vás zavedu do Benátek nad Jizerou. Město je rozloženo po obou stranách Jizery, rozděleno je mostem. Vždy jsem měla dojem, že část města vysoko nad kopcem se zámkem a krásným náměstím je starší část města. Ale není tomu tak, počátky Benátek jsou dole u řeky, při důležité silnici směrem na Prahu.

Konec, tečka, finito.

Milá Jiřinko a čtenáři, v dalších třech dílech vás pozvu na výlet na oba břehy Jizery. Nad pravým leží obec Dražice, která kdysi patřila významnému šlechtickému rodu, který proslul svým církevním zaměřením, vždyť z něj vyšli čtyři biskupové jménem Jan. Na levém břehu leží stará část Benátek nad Jizerou, Nové Benátky jsou kousíček od Dražic. A protože Benátky patřily v minulých dobách k panství dražickému, začneme svou pouť právě tam.

Vážení čtenáři, celé loňské jaro a léto jsem se připravovala na návštěvu Jiřinky, která se měla odehrát na konci října. Často jsme si psaly a volaly, slaďovaly program, nabízela jsem jí různé možnosti, jak se seznámit s mým okolím. Osud nám nepřál a už jsme se nesetkaly. Zůstaly mi poznámky a zápisky, na které jsem narazila při úklidovém šílenství, které u nás proběhlo po dokončení mého šití potravin do vnuččiny kuchyňky. Konečně jsem měla čas, hlavu prázdnou od vymýšlení střihů a postupů, jak ušít věci, které běžně jíme. Poznámky prostě na mě zavolaly a já se do nich začetla. Vám nabízím dopsanou verzi, doplněnou o další zajímavosti. Pevně věřím, že Jiřinka se tam nad námi také začte, a alespoň touto cestou se do mého okolí podívá. Jiřinko, píši hlavně pro Tebe…

Sára, čtyři písmenka, která skrývají všechno, co jsem milovala a miluju. Pro někoho bys byla jen pes, ale pro mě jsi byla všechno. Nejlepší kamarádka, láska a hlavně nejvěrnější tvoreček, který uměl bezprostředně a věrně milovat.

Nechme trenky trenkama... planout i vlát

pojďme si povídat o vážných věcech

buďme i přáteli

Malého Prince

Z úterý na středu nemůžu usnout. Neustále totiž musím myslet na přítelovu minulost, respektive na jednu kontaktní osobu z jeho minulosti. Rozhodnu se proto si následujících den sjednat schůzku s člověkem, který mě zná jako vlastní boty, který sice nemá vysokoškolské vzdělání, ale pokaždé mě vyslechne a poradí.