joudaweb - časopis Čekanka

Milí čtenáři, zvu vás na další pokračování historických událostí v mém rodném městě. Minulý díl jsem ukončila prvními Markvartici, kteří se usídlili postupně po celém Pojizeří a zcela ho ovládli. Pro mé další vyprávění jsou důležití potomci Beneše Heřmanice, zakladatele rodu pánů z Michalovic. A protože je tento rod spojen s boleslavským hradem v jeho počátcích, není možné vynechat osadu Podolec, už jen proto, že právě za jejich vlády prožila své nejlepší období. Seznámím vás s životem lidí v této oblasti v období 13. a 14. století. Nejenom pánů, ale i těch chudších, bezejmenných, bez kterých by osada pod hradem nemohla existovat, bez nich by se nikdy nestala významnou obchodní a správní částí města.

Milí čtenáři, v několika dílech se vypravíte, tedy bude-li vás moje rodiště zajímat, se mnou a s Jiřinkou do města, které jistě všichni znáte. Mladá Boleslav patří k městům, které od svého založení ovlivňovaly dějiny našeho národa. Zde se odehrávaly důležité události v minulosti, ale i v současnosti. Jiřinka se o historii města velmi zajímala. Už při mém pobytu v Ostravě jsme se bavily o založení, o zajímavých boleslavských osobnostech, těšila se, že si projdeme nejen Staré Město a jeho památky, ale i části města, které jsme nazývaly „školní“ pro koncentraci krásných školních budov, protože Jiřinka měla ke školství velmi blízko. Měly jsme již také objednanou exkurzi do automobilky, chtěla jsem jí hlavně ukázat novou lisovnu s obrovskými lisy, což je tedy úžasný zážitek. Ale bohužel, tak alespoň takto se s Jiřinkou a s vámi, pokud budete chtít, projdeme historií Mladé Boleslavi, která je spojená již s nejranějším obdobím vlády Přemyslovců.

Tvůj narozeninový den se blíží.

Jsi tady s námi sedm let - jak pohádkové!

12. 8. jsou tvoje narozeniny...

Je zvláštní, jak některým lidem dělá dobře ubližovat druhým, pouštět se do nich, zda svojí práci vykonávají tak, jak by správně měli, stěžovat si na ně

vedoucímu, …

Vážení čtenáři, jistě jste si všimli, že jsem změnila název města. Od 1. ledna 1944, tedy v době okupace, sjednotili Němci Staré a Nové Benátky a Obodř, a nazvali seskupení Nové Benátky nad Jizerou. Krátce poté název změnili na dnešní Benátky nad Jizerou. Zavedu vás do zámeckého parku, na krásné náměstí s několika zajímavými domy a také se vydáme za dalšími památkami, které nás s manželem zaujaly.

Jakmile děti dosáhnou dospělosti a úspěšně složí závěrečné zkoušky na řidičský průkaz a začnou si po brigádách vydělat nějaké peníze, už vás tolik nepotřebují.

Vždycky jsem si říkala, že když na to nebudu myslet, všechno dobře dopadne. Za den se vám stane spousta věcí, ale ne všechno má na svědomí pátek 13. Chci tím jenom říct, že vám v onen den spadne ze zdi visící obraz, ničeho se nebojte, vesmír vám neposílá žádné varovné signály, které by vás měly vystrašit či varovat před možným nebezpečím. Možná jste ho jen řádně nepověsili.

Jenže někdy je zkrátka těžké uvěřit, že se věci jen tak, z důvodu, který má na svědomí naše rozhodování v minulosti.

A pro mě je po dnešním pátku 13. ještě mnohem těžší uvěřit, že je to den jako každý jiný, přišla jsem o velkou část své důstojnosti a málem i o svůj vlastní prst.

No, jak se zdá, tak obsluhování na lahůdkách není zase taková brnkačka, jak se zprvu zdálo.

Milí čtenáři, jak jsem slíbila, v dnešním vyprávění vás zavedu do Benátek nad Jizerou. Město je rozloženo po obou stranách Jizery, rozděleno je mostem. Vždy jsem měla dojem, že část města vysoko nad kopcem se zámkem a krásným náměstím je starší část města. Ale není tomu tak, počátky Benátek jsou dole u řeky, při důležité silnici směrem na Prahu.

Konec, tečka, finito.

Milá Jiřinko a čtenáři, v dalších třech dílech vás pozvu na výlet na oba břehy Jizery. Nad pravým leží obec Dražice, která kdysi patřila významnému šlechtickému rodu, který proslul svým církevním zaměřením, vždyť z něj vyšli čtyři biskupové jménem Jan. Na levém břehu leží stará část Benátek nad Jizerou, Nové Benátky jsou kousíček od Dražic. A protože Benátky patřily v minulých dobách k panství dražickému, začneme svou pouť právě tam.

Vážení čtenáři, celé loňské jaro a léto jsem se připravovala na návštěvu Jiřinky, která se měla odehrát na konci října. Často jsme si psaly a volaly, slaďovaly program, nabízela jsem jí různé možnosti, jak se seznámit s mým okolím. Osud nám nepřál a už jsme se nesetkaly. Zůstaly mi poznámky a zápisky, na které jsem narazila při úklidovém šílenství, které u nás proběhlo po dokončení mého šití potravin do vnuččiny kuchyňky. Konečně jsem měla čas, hlavu prázdnou od vymýšlení střihů a postupů, jak ušít věci, které běžně jíme. Poznámky prostě na mě zavolaly a já se do nich začetla. Vám nabízím dopsanou verzi, doplněnou o další zajímavosti. Pevně věřím, že Jiřinka se tam nad námi také začte, a alespoň touto cestou se do mého okolí podívá. Jiřinko, píši hlavně pro Tebe…

Sára, čtyři písmenka, která skrývají všechno, co jsem milovala a miluju. Pro někoho bys byla jen pes, ale pro mě jsi byla všechno. Nejlepší kamarádka, láska a hlavně nejvěrnější tvoreček, který uměl bezprostředně a věrně milovat.

Nechme trenky trenkama... planout i vlát

pojďme si povídat o vážných věcech

buďme i přáteli

Malého Prince

Z úterý na středu nemůžu usnout. Neustále totiž musím myslet na přítelovu minulost, respektive na jednu kontaktní osobu z jeho minulosti. Rozhodnu se proto si následujících den sjednat schůzku s člověkem, který mě zná jako vlastní boty, který sice nemá vysokoškolské vzdělání, ale pokaždé mě vyslechne a poradí.

Všem, kteří jste rádi četli články Jiřiny Tabáškové, či kteří jste ji třeba jen obdivovali za její píli a tvůrčí zápal, jsem bohužel nucena oznámit, že jubilejní dvoustý Jiřinin článek zůstane už navždy posledním jejím příspěvkem do Čekanky.

Dveře jako symbolická pozvánka do dalšího dílu našeho povídání. Ano, dveře. A ne jen tak ledajaké, přímo zámecké. A to již dává tušit, jaké že to tentokrát fotky v galerii uvidíte.

Stejně jako holky, tak i kluci mají svá nepsaná pravidla, jak sbalit holku, která se jim líbí, která je uchvátila buď na první pohled nebo až po desátém pivu. Je to hnusný, možná i trošičku pravdivý, ale říká se, že po desátém pivu je každá holka hezká a ve tmě jsou všechny kočky stejný.

Myslíte si, že o vás nikdy žádný kluk nestál.

Myslíte si, že jste se nikdy žádnému klukovi nelíbila.

Ovšem tomu tak vůbec být nemusí.

Možná, že jste jen nereagovala na jeho signály, které vysílá tak, aby nebylo na první pohled zřejmé, že se mu líbíte.

Jde to ale ztuha, hodně ztuha (jak je patrné z časové prodlevy mezi minulým a aktuálním článkem). Že bych to v rámci urychlení pojala jako obsah kapitol, tak jak bývá uváděn na konci knihy?

Má země pláče po naději - (?)

(pohádka? bohužel neřekla bych)

s laskavým svolením paní Myriam...

co říci na úvod...