joudaweb - časopis Čekanka

Přítmí, sklepení, volání duchů -- nic pro mne.

Je krásně u mého lesa.

Je podzim, co nadělám ....

Někdy udělá osud kotrmelec .....

Milí čtenáři, minulý rok jsem zkusila uspořádat “v mé” knihovně vánoční výstavu, která bývala dříve pravidelně pořádána, a také knihovní akci pro děti. Mé dojmy a průběh jsem popsala, můžete si přečíst. V článku není ale uvedeno, že hned počátkem roku se mi do knihovny přihlásilo pět nových čtenářů, které doprovázelo osm dětí, nebo to bylo naopak? Kdo ví, důležité je, že jsem je v knihovně viděla i během roku.

Milí čtenáři, letošní vánoční příspěvek věnuji hudbě. Chodím každoročně na Rybovu mši, kterou mnoho let uvádějí u nás v kostele. Místní rodák ji pro nás, vděčné publikum, nacvičí spolu se soubory z Mladé Boleslavi. Letos byl kostel tak plný, že mnozí lidé stáli i před ním. Měla jsem pocit, že letošní předvedení bylo výjimečné, hlasy se rozléhaly až mi občas běhal mráz po zádech.

Na vsi se stále něco děje, pořád je v hospodě o čem mluvit.

V Sokole jsem vyrůstala a byla to trvalá láska.

Bylo léto, horké léto.

Je krásně u mého lesa. Je podzim, co nadělám ....

Není to veselý příběh, dost jsme se snažili, ale nedopadlo to dobře - bohužel.

V říjnu vydalo nakladatelství Grada moji 39. knihu

s názvem "Výjimečné české panovnice".

Koho z vás zajímá, co vše v ní nabízím, předkládám odkaz na svoje stránky.

Zájmy jsme měli někdy rozdílné, ale vydrželo nám společné soužití přes půl století.

Že je nám šedesát - no a co ?

Možná to byl risk, ale dopadlo to dobře.

Zpíváním v dětském pěveckém souboru to začalo a taky skončilo.

Včera v podvečer..

Ještě dneska se za to trošku stydím...

Tak do třetice-další vyprávění o tom, co se stalo u nás v ordinaci.

Po divokém loučení se svobodou.

Pracovala jsem dlouhá léta jako sestra v zubní ordinaci a naskládalo se tolik příběhů, třeba tenhle :