Neuberkové - mecenáši a rytíři
Vážení čtenáři, celé loňské jaro a léto jsem se připravovala na návštěvu Jiřinky, která se měla odehrát na konci října. Často jsme si psaly a volaly, slaďovaly program, nabízela jsem jí různé možnosti, jak se seznámit s mým okolím. Osud nám nepřál a už jsme se nesetkaly. Zůstaly mi poznámky a zápisky, na které jsem narazila při úklidovém šílenství, které u nás proběhlo po dokončení mého šití potravin do vnuččiny kuchyňky. Konečně jsem měla čas, hlavu prázdnou od vymýšlení střihů a postupů, jak ušít věci, které běžně jíme. Poznámky prostě na mě zavolaly a já se do nich začetla. Vám nabízím dopsanou verzi, doplněnou o další zajímavosti. Pevně věřím, že Jiřinka se tam nad námi také začte, a alespoň touto cestou se do mého okolí podívá. Jiřinko, píši hlavně pro Tebe…
Sára
Sára, čtyři písmenka, která skrývají všechno, co jsem milovala a miluju. Pro někoho bys byla jen pes, ale pro mě jsi byla všechno. Nejlepší kamarádka, láska a hlavně nejvěrnější tvoreček, který uměl bezprostředně a věrně milovat.
Pozdrav z facebooku IV
Nechme trenky trenkama... planout i vlát
pojďme si povídat o vážných věcech
buďme i přáteli
Malého Prince
Existenciální krize
Z úterý na středu nemůžu usnout. Neustále totiž musím myslet na přítelovu minulost, respektive na jednu kontaktní osobu z jeho minulosti. Rozhodnu se proto si následujících den sjednat schůzku s člověkem, který mě zná jako vlastní boty, který sice nemá vysokoškolské vzdělání, ale pokaždé mě vyslechne a poradí.
Rozloučení
Všem, kteří jste rádi četli články Jiřiny Tabáškové, či kteří jste ji třeba jen obdivovali za její píli a tvůrčí zápal, jsem bohužel nucena oznámit, že jubilejní dvoustý Jiřinin článek zůstane už navždy posledním jejím příspěvkem do Čekanky.
Už popáté?
Dveře jako symbolická pozvánka do dalšího dílu našeho povídání. Ano, dveře. A ne jen tak ledajaké, přímo zámecké. A to již dává tušit, jaké že to tentokrát fotky v galerii uvidíte.
Mezi náma klukama aneb neúplný souhrn nepsaných pravidel
Stejně jako holky, tak i kluci mají svá nepsaná pravidla, jak sbalit holku, která se jim líbí, která je uchvátila buď na první pohled nebo až po desátém pivu. Je to hnusný, možná i trošičku pravdivý, ale říká se, že po desátém pivu je každá holka hezká a ve tmě jsou všechny kočky stejný.
Myslíte si, že o vás nikdy žádný kluk nestál.
Myslíte si, že jste se nikdy žádnému klukovi nelíbila.
Ovšem tomu tak vůbec být nemusí.
Možná, že jste jen nereagovala na jeho signály, které vysílá tak, aby nebylo na první pohled zřejmé, že se mu líbíte.
Počtvrté a snad ještě ne naposled
Jde to ale ztuha, hodně ztuha (jak je patrné z časové prodlevy mezi minulým a aktuálním článkem). Že bych to v rámci urychlení pojala jako obsah kapitol, tak jak bývá uváděn na konci knihy?
pozdrav z facebooku III - tentokrát kapánek vážněji
Má země pláče po naději - (?)
(pohádka? bohužel neřekla bych)
s laskavým svolením paní Myriam...
Co se mi honí hlavou / pozdrav z facebooku II ...a přece se točí...
aneb
co byste chtěli, v tomto čase... chci říct: nevím, zda tohle chcete číst, milí čtenáři...; no, Silvestr ještě ušel...
Taktiky kluků
Nedávno jsem na internetu četla zajímavý článek ohledně taktik, které používají kluci k získání slečny, která se jim líbí.
Tak už potřetí ...
a počasí bylo stále stejné, takové, kdy je nejlépe vlézt za kamna a nevystrkovat nos. Jenže nás čekala ještě spousta zážitků. Chtě nechtě jsme ten nos vystrčit musely.
Dorty pro potěšení
Milí čtenáři a čtenářky, nerada vstupuji do nového roku s nesplněnými sliby, a tak usedám ke klávesnici a snažím se napsat slíbené pokračování o mém pečení dortů. Na rozdíl od přípravy vánočního a velikonočního cukroví, kterou mám zmáknutou dokonale, alespoň si to troufale myslím, u pečení a modelování dortů jsem nováček. Sice různé dortíky peču již více než čtyřicet let, ale tato oblast se neustále vyvíjí, a to velmi překotně. A to ve všech oblastech, od různých typů, přes nové druhy krémů, korpusů, polev nebo zdobení. Existuje tisíce různých pomůcek a vychytávek, s jejichž pomocí vytvoříte při troše šikovnosti nebo jen chuti exkluzívní díla, která potěší i leckdy pobaví.
Pečete? Pečte, já již peču...
Milí čtenáři, začíná nám adventní období. Měli bychom při něm uklidit nejen byt, ale hlavně v sobě. Vytáhneme na světlo uskladněné ozdoby a různé vánoční předměty. Ti, kdož ctí tradiční výzdobu, často zděděnou, či používanou mnoho let, přinášející pocit trvanlivosti a jistoty, že vše běží jak má, sáhnou po osvědčených kouscích. Ti, kteří rádi vánoční výzdobu mění, jistě se již v obchodech rozhlédli a koupili si něco nového. Nabídka různých ozdobných předmětů je tak veliká, že bych měla problém vybrat jen několik věcí. Naštěstí já patřím k těm, kteří neradi něco mění, mám ráda své staré dobré svícny, osvědčené slaměné ozdoby a řetězy, dřevěné figurky, vyšívané hvězdičky a usušené plátky pomerančů. V každém případě si však téměř všichni zdobíme své příbytky, kupujeme dárky a vymýšlíme vánoční menu, či ke komu se o svátcích vypravíme a co s sebou vezmeme jako pozornost.
Karel Sellner - válečné vzpomínky bojovníka proti útlaku
Jak jsem slíbila, v tomto článku budu psát o velmi zajímavém člověku, jehož vzpomínky na válečnou dobu jsem nedávno četla. V nich Karel Sellner psal především o vojenské stravě. A protože to bylo čtení velmi zajímavé, a navíc se jedná o muže, který působil po celý svůj život na Mladoboleslavsku, nabízím i vám jeho pohled na své působení v 1. světové válce.
Výlet pokračuje
Tak kdepak jsme to minule skončili? Aha, že budeme vyřazeny z provozu. Z provozu jsem byla vyřazená déle než jsem plánovala, ale s chutí do toho, ať se posuneme o kousek dál.
Mladoboleslavské vzpomínky na válečnou výživu a rekvizice
Všimla jsem si, že hodně lidí kliká na můj článek z období 1. světové války. A tak nabízím něco málo z té doby, a jak je mým zvykem, zastavím se opět u jídla. Je zajímavé, že Karel Sellner, přímý účastník válečného běsnění a známý učitel a později školní inspektor, spisovatel historických knih, který žil v okolí Mladé Boleslavi, ještě za deset let vzpomínal na válku a především na jídlo. Bylo a je velmi důležité, i když my to již tak nevnímáme, protože ho máme nadbytek. Ale dříve tomu bylo jinak. A protože jsem našla několik zajímavostí, které jsem nevěděla, nabízím další článek o válečném žití, a to i proto, abychom nezapomněli…
Krátký text o těle
„Tak už je to tady“, pomyslil si Petr a pomalu vyšel za pohybujícíma se silnýma nohama, natěsnanýma v dlouhých bílých kalhotách.
Nejnovější
Nejnověji komentované
Nejčtenější
Galerie, které se nevešly do článků
Rubriky
Seriály
Pozvání na blog
Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.
Autoři
Napište nám
Archiv
Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.
Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.
Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.