joudaweb - časopis Čekanka

Zde již nabídnu jen krátkou ukázku, která připomene, jak spisovatel Jindřich Šimon Baar popsal v knize „Hanýžka a Martínek“ život akrobatů z doby kolem poloviny 19. století.

Až do 15. století mleli naši předkové zrní ručně pomocí dvou kamenů, ale byla to práce velmi namáhavá a zdlouhavá, zvláště když měla být výsledkem jemná mouka. Proto se stal vítaným pomocníkem žernov, což byl rotační kamenný mlýnek.

Hlavním úkolem vorařů bylo dopravovat po vodě zejména z výše položených oblastí Českého království dřevo do nížin, kde mělo sloužit především jako stavební materiál.

Milí čtenáři, zvu vás na další pouť po Novoměstském náměstí. Posledně jsme skončili na místě, kde dnes stojí budova České spořitelny. Vrátíme se do 19. století a povíme si, co stálo na tomto místě kdysi dávno, a jaké budovy sousedily s peněžním ústavem. Protože hlavním bodem našeho dnešního povídání bude historie Okresní hospodářské záložny, pozdější České spořitelny, zmíním se o některých peněžních ústavech, které ve městě po polovině 19. století půjčovaly lidem peníze. Připomeneme si i některé postavy, které již známe z předchozích dílů…

V knížce „Povolání našich předků – Od formanů k silákům”, rozdělené do deseti kapitol, si na vybraných příkladech představíme některá povolání našich předků, a ukážeme si, co jejich vykonávání obnášelo. Podíváme se do období od 9 do 19. století, kdy lidé ještě nebyli hýčkáni vědou a dnešní vyspělou technikou, ale museli vymýšlet způsoby, jak co nejlépe vyhovět zákazníkům, aby uživili sebe i své rodiny. Ukážeme si, že rozhodně nemívali snadný život, a my bychom možná mnohdy na jejich místě neobstáli.

Pojďme se společně vrátit o pár desítek let zpět a zavzpomínat na svatomartinské období našich předků. Povíme si o přástkách, pečených husách a “bejkově svatbě”.

Ukázka první:

RÁDIO ZAVOLALO A JÁ RÁD POSLECHL

Hned napoprvé jsem dostal za úkol moderovat tehdy oblíbený a naživo vysílaný pořad Kolotoč, v němž se střídaly bloky hudby ...

Milí čtenáři, než se přesuneme na druhou stranu náměstí, jak jsem slibovala v minulém díle, podíváme se na jeho úplný začátek či konec. Prostor, kde se dnes nachází kruhový objezd, z něhož směřují výjezdy do hlavních městských tříd, se po zbourání hostince stojícího v uzávěru náměstí, jmenoval náměstí Hrdinů práce. Náměstí bylo olemováno vysokými domy, které byly, až na dvě výjimky, strženy. Bez náhrady zmizely ty u Havelského hřbitova, na protější straně místo nich vyrostl panelový dům se známou vinárnou Centrum, kterou už ale odvál čas, a vlevo od něj, na počátku třídy Václava Klementa, zůstaly stát dva domy sousedící s Jaselskou ulicí.

Posledních osm let sním o tom, podívat se do Norska. Za celou dobu se k tomu nenašla vhodná příležitost, až teď. Prostě jsme si s kamarádkou řekly, za týden odlétáme a vyrazily jsme. A myslím, že to bylo neskutečně dobré rozhodnutí…

to je nová kniha, která vychází o Janu Rosákovi u příležitosti padesáti let jeho působení v médiích. Vyšla 9. listopadu a obsahuje fotografie z jeho soukromého archivu, z nichž vám postupně nabízíme alespoň čtyři.

Všechno to začalo na instagramu. Kdo viděl to srdce rvoucí video na profilu Svoboda zvířat, tak moc dobře ví, o čem mluvím. Já slyšela jenom pár vteřin a rychle jsem překlikla na další. A slyšela, ne viděla. Zvuk je zde velmi důležitý, proto až si ho budete pouštět, zapněte si ho. Právě onen zvuk vám rve srdce. Vlastně jen těm, které nějaké srdce mají, protože takové činy ukazují, že na světě je stále spoustu lidí, kteří se chovají jako monstra.

Tuto větu jsem před lety našla v jednom časopise pod obrázkem, zachycujícím ženu nenačinčaného zevnějšku. Autorem popisku byl samozřejmě muž, který tím vyjádřil to, co si většina těchto „opor“ lidstva myslí. Že je chlapské skákat kvůli ženám přes ploty a krást kytky, bít se pro ně a skládat jim básně, ale tady někde že to všechno končí. Nechat je, aby jim přerostly přes hlavy a vnikly například do světa vědy? Nesmysl, ať se starají o děti a hrnce, více od nich nikdo nechce.

Určitě každý z nás zažil nejednou pocit, že mu z ničeho nic, jakoby přejel mráz po zádech, nebo ucítil zvláštní závan, vůni. Říká se, že jsou nám na blízku duchové. Jestli to je pravda, či nikoli se asi nikdy nedozvíme a můžeme jen spekulovat.

Tak jsme se tu konečně sešli u dalšího článku po delší časové odmlce. Nebudu se tu omlouvat, na nějakém blogu nějakého markeťáka jsem četla, že člověk by měl psát, když má co říct a když nemá, tak je lepší nepsat, než se snažit napsat něco jenom proto, že musíte. A tak jsem nepsala. Myslím, že vám to ale vůbec nevadí. Možná jste to někteří ani nezaznamenali, že se nějaká odluka vůbec konala.

Milí čtenáři, v dnešním díle navážeme na minulé vyprávění o celkovém rázu Novoměstského náměstí a o poštovním úřadu. Dnes se projdeme kolem jednotlivých domů a občas nakoukneme i do nich. Byly to domy, které tvořily historii města, odehrávaly se v nich mnohé události, které ovlivňovaly běh života místních lidí. Nenahraditelnou ztrátou je jejich zbourání, zničení “génia loci”. Ale v 60. letech 20. století se myšlenkou na zachování historických objektů málokdo zabýval. Pojďme se nyní podívat, jak náměstí vypadalo v minulém a předminulém století.

Milí čtenáři, v dalších dílech si prohlédneme hlavní náměstí Nového Města. Vzniklo po založení této městské části, tedy po roce 1528. Předtím se na předměstí rozvíjela ojedinělá zástavba. Náměstí vzniklo i jako protipól k náměstí Staroměstskému, tak jako probíhala řevnivost či soupeření mezi oběma částmi města. I podobu mají obě stejnou. Řady domů se poskládaly do trojúhelníkového tvaru, což naznačuje, že Nové Město nemělo být pouhým předměstím, ale celou novou městskou čtvrtí.

Milí čtenáři, v dnešním díle si prohlédneme kostel sv. Jana Nepomuckého. Kolem něj se dříve nacházel klášter a špitál. První záznamy o svatostánku máme z roku 1362, tedy necelých 30 let po přenesení města Ješkem z Michalovic z Podolce na území za hradem.

Na rozhraní Starého a Nového Města je patrný zlom, v němž vede silnice ze Železné ulice za domy stojící pod kostelem sv. Jana. V dnešním díle si prohlédneme jedno z nejstarších boleslavských míst. Jak nám dokládají nálezy keramiky, lidé tu žili již v 11. století. Umístění lokality kolem kostela napomáhalo k hojné zástavbě, která ponechala volný obdélníkový prostor uprostřed. Tudy kráčely dějiny ve všech historických etapách, pouze v té dnešní je prostor opomíjen, slouží jako parkoviště.

Zažili jste už ve svém životě částečné zatmění Slunce? Já ano. Dokonce dvakrát a musím říct, že to byla krásná podívaná! Další částečné zatmění (prstencové) nás čeká tento týden, tak jen doufám, že bude hezky vidět, jako ty předešlé a zase zažijeme nevšední zážitek.

Milí čtenáři, v dnešním díle se vrátíme k můstku a půjdeme po druhé straně k Novému Městu. V době naší procházky byl už příkop zasypán a můstek zrušen. Na jeho místě vyrostl zbrusu nový dům, který dnes, podobně jako mnohé další, nenajdeme. Ale nevadí, i tak si o nich můžeme něco říct.