joudaweb - časopis Čekanka

V dnešním díle opustíme krásný palác nad Jizerou a podíváme se, jak žili boleslavští po bělohorské tragedii do poloviny 18. století. Ve městě bylo šest šlechtických domů, ale panstvo zde nebydlelo. V tomto období přešly tyto domy do rukou měšťanů. Ti se dělili na dvě skupiny: sousedy, ponejvíce to byli řemeslníci a obchodníci a na obyvatele, což byli pomocníci u řemeslníků, v mlýnech, v pivovaře nebo v hospodářských dvorech a domácnostech.

Dneska jsem zjistila, že podle čínského horoskopu končí vláda Psa a nastává rok pozemského Vepře. Sama jsem zvědavá, co rok 2019 přinese. Jasně, kdo nevěří na horoskop, tak jaký rok si udělá, takový ho bude mít :-). Já na horoskop věřím, a tak i věřím na to, že tenhle rok bude poněkud klidnější než rok Psa.

Hrad je v troskách, ale pár metrů od něj stojí stavba, která přežila staletí v podobě velmi blízké původnímu stavu. Už jsem se o ní zmínila v článku Tovačovská Boleslav, prosím, připomeňte si. Pozdně gotický palác Templ stojí na parkánu městských hradeb. Byl vybudován na konci 15. století v ulici Myší díra, později se zde říkalo Na Baště a dnes je to ulice Krajířova. Nicméně označení Myší díra je stále používáno pro uličku spojující Staroměstské náměstí s Templem. Z hradeb je krásná vyhlídka na okolí Jizery, a tak neudiví, že kdosi navrhoval pro ulici název „Krásnovyhlídenská".

Čtenáři mého seriálu o Boleslavi si jistě vzpomenou, že jsem majitele města opustila v okamžiku, kdy se svého majetku ujal Bohuslav Jáchym Hasištejnský z Lobkovic. Nebyl dobrým hospodářem, jeho dluhy narůstaly a musel postupně odprodávat majetek. Nakonec městu nabídl možnost vykoupit se z poddanství. Měšťané byli bohatí, jak víme z předchozích dílů, dosud nemuseli robotovat, ale posílali vrchnosti peníze. Vykoupením z poddanství chtěli získat samostatnost a doufali, že tím získají i svobodu v oblasti náboženské.

Dnešním dílem zakončím dobu rozvoje a relativně poklidného života. Věnuji ho lidem, na které bychom neměli zapomínat. Jsou spjati nejen s Boleslaví, ale někteří jistě s celou republikou. Možná i vy si vzpomenete, že právě ve vašem městě někteří z nich působili a zanechali odkaz i nám. O řadě z nich se zminuji při svém vyprávění, ale o dalších to není možné, to by byly články příliš dlouhé.

Dnes se vypravíme do míst, která jsou úzce spjata s boleslavskou historií, ale mnozí si to ani neuvědomují. Nevědí, že přímo pod jejich nohama je pohřbeno plno zajímavých postav od 15. až do 19. století. Nacházíme se na severním konci dnešního Mírového náměstí, v bývalém Havelském hřbitově u kostela sv. Havla. Na místě, které postupem času, ale hlavně nekulturnosti úředníků a vandalů nechalo město v minulých letech zdevastovat a nakonec z něj zbylo pouze torzo. Zmizelo pohřební místo se svými náhrobky, krásnými ukázkami hřbitovní architektury několika po sobě jdoucích staletí.

S krajířovským rodem je spojeno nejen kulturní obohacení města, ale i rozvoj všech oblastí. O kulturní části, v níž hráli prim čeští bratři, jsem se již zmínila. Nejvíce na očích ale bylo stavební úsilí, které změnilo město. Proto se vypravíme za některými stavbami, které v průběhu 16. století vyrostly nebo byly přebudovány. V této době byl přestavěn podle plánů Matea Borgorelliho boleslavský hrad, nad hradbách nad Jizerou vyrostla vodárenská věž, byla postavena stará radnice, staroměstský dřevěný kostel se změnil v moderní duchovní stánek, a na nově zřízené „hřbitovní zahradě“ byl postaven kostel sv. Havla. Postupně si stavby prohlédneme a povíme si o zajímavostech s nimi spojenými.

Je pátek 24. listopadu přesně 12:49 hodin odpoledne. Čekám na Křižíkově náměstí na zastávce MHD na desítku, která mě odveze až na konečnou za přítelem.

Město Boleslav vzkvétalo, stalo se největším a nejbohatším na severu země. Rozvíjelo se ve všech oblastech, získalo si uznání i věhlas. Přicházeli noví měšťané, učitelé i řemeslníci. V 16. století bylo i dost potravin. Dle zprávy o tom, že se bouřili lidé nakupující draze pečivo, když se jim zdálo, že je obilí levné, usuzuji, že většina nedostatkem netrpěla, neúroda je netrápila. Radní dokázali dohodnout mezi hlavními církevními proudy shodu. Husité i bratři žili v míru, bohoslužby se konaly dle jejích řádů, každý občan si mohl vybrat svou víru (výjimku tvořili katolíci, ti ve městě nebyli), školy a církevní budovy spravovaly podle svých možností církve a využívaly dary jim věnované. U českých bratrů se střídala období pronásledování s poklidnou dobou, kdy se věnovali rozvoji kulturního života.

Den schýlil se

k únavě.

Na sklonku síla je

Milí čtenáři, v předvečer svátečních dní, u strojení našeho malého stromečku mě napadlo, že bych mohla napsat vánoční přání pro vás, čtenáře čekankových příspěvků.

Dne 1. prosince 2017 přidala americká zpěvačka Demi Lovato novou písničku Tell me you love, v českém překladu Řekni mi, že mě miluješ.

V dnešním díle ponecháme vládnout Kunráta, který pro město uskutečnil mnoho dobrého, a prohlédneme si další bratrské stavby. Jsou nyní opraveny, za mé boleslavské éry nebyly, a je moc pěkné u nich postát a popřemýšlet.

Naše skvělá autorka zajímavých článků Alena mě ponoukla, abych nějak zdokumentovala, jakým že to způsobem tvořím své obrázky vzhledem k tomu, že jsou dělané na počítači. Pokusím se vám o tom tedy sestavit nějaké povídání.

V minulém díle jsme opustili Johanku, jíž umřel syn Adam i manžel Jan ze Šelmberka. Za jejich vlády byla ve městě náboženská svoboda, v poklidné atmosféře se dařilo řemeslníkům a rolníkům, město hospodářsky rostlo. K růstu přispěla i samospráva, rozvíjel se nejen průmysl, ale i kulturní život. Další osudy města jsou úzce spojeny s rodem Krajířů z Krajku a církví Jednotou bratrskou.

Občas přemýšlím nad blbostmi, které se mi honí v hlavě, a občas právě takovýmto způsobem vznikne nový článek.

Občas se stane, že vám někdo z vašeho blízkého okolí vnukne nápad na napsání vašeho dalšího článku.

A vy si řeknete, a proč o tom nenapsat? Možná jsou na světě další lidé, kteří řeší právě něco podobného. Přiznejme si to na rovinu, trošku se nám uleví, když víme, že nemáme jenom my takové starosti a problémy, že jsou na světě i další jiní lidé, kteří řeší zrovna něco podobného. Už si nepřipadáme tak blbě.

Dnes se podíváme do Mladé Boleslavi v době vlády významného českého rodu, Tovačovských z Cimburka. Ti získali boleslavské panství sňatkem Jana Jaroše Tovačovského se sestrou Jindřicha Kruhlaty Magdalénou z Michalovic. Jaroš byl mocným šlechticem, ale co bylo pro Boleslav podstatné, byl kališnického vyznání, a navíc toleroval různé náboženské skupiny, které působily v Čechách. Jeho zásluhou se v našem městě usídlila Jednota bratrská, která svým působením učinila z města evropské středisko vzdělanosti. Ale o ní si povíme v dalším pokračování…

Milí čtenáři, dnes již opustíme podolecké území a přesuneme se s Ješkem z Michalovic do roku 1334. Jak jsem se již zmínila, jemu vděčíme za rozšíření města. Přenesením na ostroh ke hradu se dále mohlo rozvíjet. Ješkovým hlavním cílem bylo založit velké a bohaté město s lidmi znalými řemesel, aby mu přinášeli stálý a nemalý příjem. Proto obdařil měšťany různými právy, umožnil jim otevření krámů, postavit radnici i hospodu. Nechal si za to zaplatit nemalý peníz…

Jak již víme, první osadou v tomto kraji bylo boleslavské hradiště, rozkládající se kolem toku Klenice. Nejdůležitější funkcí osady bylo zajistit existenci hradu. Jak jsem psala minule, všichni obyvatelé se činili, aby uživili sebe i knížete se svými úředníky. Dnes se podíváme na některé zajímavé stavby v této oblasti, projdeme uličky v podhradí, a necháme se unášet pomalu protékající říčkou Klenicí.

Milí čtenáři, zvu vás na další pokračování historických událostí v mém rodném městě. Minulý díl jsem ukončila prvními Markvartici, kteří se usídlili postupně po celém Pojizeří a zcela ho ovládli. Pro mé další vyprávění jsou důležití potomci Beneše Heřmanice, zakladatele rodu pánů z Michalovic. A protože je tento rod spojen s boleslavským hradem v jeho počátcích, není možné vynechat osadu Podolec, už jen proto, že právě za jejich vlády prožila své nejlepší období. Seznámím vás s životem lidí v této oblasti v období 13. a 14. století. Nejenom pánů, ale i těch chudších, bezejmenných, bez kterých by osada pod hradem nemohla existovat, bez nich by se nikdy nestala významnou obchodní a správní částí města.